Hollowtown (SZ)

Wilhelm Gure
Natáhl jsem se trochu dál od ostatních, tak, aby na mě bylo z Razakiho místa dobře vidět. To, že se mně Minami pokusila donutit k polibku s jinou osobou, a ještě k tomu s mužem, jsem radši nekomentoval. Neměl byste hlídkovat sám Razaki-sama, pak budete nevyspalý.
To jsem říkal už z leže. I když jsem měl ruce za hlavou a oči zavřený (a na tváři tradiční lehký úsměv), necítil jsem se nijak unavený. Ale to přijde. Možná až ve chvíli, kdy nebude možnost jít spát.

Akashiya Masamune

Chvíli jsem pozorovala co se dělo okolo mě, ale moc jsem to nevnímala. Přemýšlela jsem o tom, že až se vrátíme z mise, budu si muset udělat chvíli čas a dojít do 9. divize pro otcovi věci. Tedy jestli tam ještě nějaké zbyly. Možná by jí i nějaký kapitán mohl o otci něco vyprávět.
Když jsem opět začala vnímat, slyšela jsem něco o tom, že bych měla jít spát. No je pravda, že kapitánovi se neodporuje. Našla jsem si místo na spaní, ale ještě jsem si neodpustila poznámku směrem k Wilhelmovi. "No jo krhounku, ty aby jsi se neozval."

Wilhelm Gure
Usmál jsem se trochu víc. To byla má jediná reakce na poznámku zástupkyně kapitána. Koneckonců, co jsem s tím mohl dělat. Byla nadřízená, navíc měla zřejmě velmi dobrý vztah s kapitánem.
Pak mi to ale nedalo a posadil jsem se. Křivda je jedna z věcí, kterou nesu docela těžko a tak jsem se otočil zády k ostatním a začal leštit meč. Nebylo třeba, kdyby nebyl z tmavého matného kovu, tak by snad i zářil, ale aspoň jsem se nějak zabavil.
Pozoroval jsem okolí. A vzpomínal na padlé vojáky. Byli to opravdu velmi špatné časy. Staré špatné časy.

Seiko

byl v naprostém šoku, protože nejen že ho ta malá holka uzvedla, ona ho ještě podstrkovala Wilhelmovi k polibku! Zrudl a pokoušel se jí vykroutit, to bylo to jediné, na co se zmohl. To Razaki bral do rodiny pěkná individua!


Modos

se tvářil, jako by se ho poznámka o spaní netýkala. Stejně moc spát nepotřeboval a nikdy nepociťoval únavu. Ani pocit odpočatosti, když už na to přišlo. Když se ostatní chystali ke spánku, vstal od ohně a přiblížil se k Razakimu.
"Cítil jste to, Razaki-san?" zeptal se tichým hlasem.

Izumi Razaki

Všichni se chystaly ke spánku, kromě Wilíka, který se zřejmě chtěl ukázat v lepším světle, nebo tak něco. Zvažoval jsem, že bych udělal bariéru kolem tábořiště, ale to by nejspíš jen přilákalo pozornost. Místo toho jsem svoje reiatsu stáhl opravdu na minimum. Mezitím se ke mě připojil Modos. "Cítil jsem... něco" řekl jsem trochu zdráhavě. "Ale netuším co to mohlo být..." připustil jsem.

Wilhelm Gure
Můj meč se tvářil leskle dost. Tak jsem se otočil zpět k táboru s tím, že jsem hledal inspiraci. A uviděl jsem, že Modos s Mistrem Razakim si o něčem špitají. Přemýšlel jsem o čem si tak můžou špitat. Lehce jsem jejich směrem začal kývat s tím, že bych k nim šel a zeptal se.
Začal jsem brousit čepel. Rozmyslel jsem si to. Ale alespoň jsem je soustředěně sledoval. S lehkým úsměvem...

Modos

"Myslím, že to byl hollow," pronesl bez zbytečného obalu. "Nejsem si ale jistý jeho záměry... Divím se, že se na nás ještě nevrhl..." Pohlédl do tmy mimo ohniště. "Pokud si přeješ, půjdu to prozkoumat. Pokud má nepřátelské úmysly, je menší pravděpodobnost, že na mě zaútočí." Nebyl si tím jistý, ale každopádně považoval za menší ztrátu svůj život než život kohokoli jiného na téhle misi.

Wilhelm -> Nedaleko od sebe jsi zaslechl zašustění listí. Trochu tě to vyrušilo, ale nevypadalo to jako nic důležitého.

Izumi Razaki

"Děkuju Modosi, ale to nebude nutné. Kdyby se na nás chtěl vrhnout udělal by to, nemluvě o tom, že existuje opravdu hodně málo hollow, kteří by mohli ohrozit tuhle skupinu. Zatím to necháme být. Ale pokud se přiblíží, tak budu jednat. " řekl jsem Modosovi. Nechtěl jsem ohrozit ani jeho, ani kohokoliv jiného. Nemělo smysl nic podnikat, alespoň prozatím.

Akashiya -> Sotva slyšitelné šustění, které mohlo být možná větrem v trávě, se začalo blížit od WIlhelma k tobě. Až na to že na vítr to bylo moc pomalé.

Razaki -> Opět jsi pocítil ten podivný pocit cizí přítomnosti, ale nedokázal jsi určit, odkud přichází. Byl velice slabý, ale byl blízko. Všiml sis, že i Modos začal naklánět a otáčet hlavu, jako by něco v okolí hledal.

Wilhelm Gure
Poslouchal jsem to šustění. Začalo se to přesouvat k Akashiye. Lehce jsem se nadzvedl a meč položil pod ruku tak, aby to nebylo nápadné, ale abych ho mohl kdykoliv zvednout k obraně, nebo k útoku.
Podíval jsem se směrem k Akashiye a lehce kývl tím směrem. Byl to opravdu nenápadný pohyb, tak jsem jen doufal, že si toho všimla.
Pak jsem hodil pohled k Razakimu a Modosovi. Dle výrazu našeho hollowa bylo jasné, že něco hledá v okolí. Už o tom asi vědí. Jestli teda Modos po cestě nevytrousil peněženku s doklady. dodal jsem v duchu ironicky. Dále jsem se lehce usmíval a brousil čepel.
Staré špatné časy. zopakoval jsem si a začal se soustředit na zvuk. Hlavně se tam upřeně nedívejte. pomyslel jsem si a začal se dívat do ohně.

Akashiya Masamune

Dlouhou dobu mi trvalo, než jsem našla nějakou pohodlnou polohu, abych aspoň na chvíli zavřela oči a trochu se prospala. Nebyla jsem zvyklá spát na hrbolaté zemi. Ale to teď nebylo důležité. Něco se ke mně blížilo. Tedy aspoň mi to tak přišlo. Posadila jsem se na zemi. Když jsem se podívala na Wilhelma, tak byl v pozoru. Vzala jsem si k sobě zanpakuto a palcem levé ruky ji trochu pootevřela. Trpělivě jsem vyčkávala.

Akashiya -> Šustění zmizelo. Asi za půl minuty se ozvalo znova, tentokrát z opačné strany. Spíš než šumění větru ti tentokrát připomínalo cupitání maličkých nožiček.

Akashiya Masamune

Ten někdo mě jistě chtěl zmást, protože na chvíli přestal šustit. To šustění mi něco připomínalo. Možná cupitání nožiček. První co mě napadlo, bylo, že ta holka, co jsem potkala u potoka, si přišla pro další jídlo. Ale to byla jen první myšlenka. Nenápadně jsem pozorovala ten směr.

Keď sa Wilík odtiahol, tak odložila Seika na stranu. Posadila ho a potľapkala ho po vlasoch. Potom sa dívala po ostatných. Vypadalo to, že sa chystali spať, ale ona vôbec nebola unavená. Musela niečo vymyslieť, aby to tu oživila. Vôbec necítila nič z toho, čo cítili oni a veľmi nevenovala pozornosť zvukom.
"Poďme sa hrať na schovávačku! Ja sa schovám!" zvolala nadšene, postavila sa a začala utekať okolo stromov pri nich a potom šla ďalej do lesa, aby sa mohla niekde schovať.

Wilhelm Gure
Osoba, která sledovala tábor se přesunula. Nedokázal jsem potlačit škubnutí hlavy tím směrem, abych to zkontroloval. Byl jsem připraven na všechno. Na meče, útoky na dálku, na kulky... Kulky? pomyslel si a zatřásl hlavou. Ne. Tady žádné pušky. Ne.
Najednou mě z přemýšlení vytrhla Minami. Usmál jsem se nad její osobitým způsobem, jak se tvářit, že o nepříteli neví. Pak ale zaběhla mezi stromy.
Minami, ne! zavolal jsem a rozeběhl se za ní. Nebyl jsem sice z nejrychlejších, ale poháněl mě strach. Nebál jsem se o sebe, ale o tu malou, roztomilou, potrhlou osůbku.

Izumi Razaki

Tohle začínalo být šílené. Postavil jsem se a zmizel, jen abych se za pár vteřin objevil zpátky s Minami. "Tohle už nikdy nedělej!" okřikl jsem jí. Hned nato jsem namířil Batarielem do lesa. "Ať je tam kdokoliv, ukaž se! Jinak celé okolí spálím na uhel..." řekl jsem hlasem, který snad jasně ostatním ukázal, že se něco děje.

Spokojne bežala do lesa a premýšľala, kam by sa schovala, aby ju nikto nenašiel. Prekvapilo ju, keď za sebou počula krik. Zastavila sa a pozrela sa za seba a vtom sa pri nej objavil Razaki. Keď mrkla objavila sa aj s ním späť v tábore.
"Ale ja sa chcem scho-" ani to nedopovedala, pretože ju Razaki okríkol. To bola asi jediná vec, ktorá na ňu platila. Ublížene sa dívala na Razakiho a potom sa pozrela na zem. Nič nevravela, nevydala ani hlások, len sa mlčky pozerala na svoje nohy.

Amaru

Už jsem byl v polospánku když začal strejda křičet. Rychle jsem si sednul a začal rukou hledat Turiela. Co se děje? zeptal jsem se a konečně nahmátnul jílec Turiela. Nějak se mi tady už nelíbilo. Děsivá bitva v temném lese nebyl důvod proč jsem se stal shinigamim. Radši jsem rychle doběhl k nee-chan. Seš v pohodě nee-chan? zeptal jsem se

Wilhelm Gure
Už jsem si chtěl oddechnout, že je Minami v pořádku, a Razaki začne vyhrožovat, že okolí spálí na uhel. To člověka, který se v tom okolí nachází taky moc neuklidní.
Podíval jsem se na Minami a chtěl se zeptat, jestli je v pořádku, ale Amaru mě předběhl. Jen jsem mlčky kývl. Je roztomilá, ale s touhle šíleností by měla mít životnost sněhové koule na povrchu slunce. Buď je dost silná, aby se ze svých problémů dostala, nebo má obrovské štěstí.
Pak jsem se rozhlédl po okolí, ale nikde jsem nikoho neviděl.
Vytáhl jsem Tenshi. Zatančíme si? usmál jsem se.

Akashiya Masamune

Během jedné chvíle se odehrálo spoustu věcí. Minami-chan nezklamala a zase provedla něco, co by neměla. Naštěstí byla brzo zastavena.
"Izumi-taicho nevím jestli je vhodné spálit to tu vše na uhel. Je to přeci jen hustý les." namítla jsem trochu nesměle. Co když je to jen ta holka? Není potřeba kvůli tomu pálit les. Kdyby to byl nějaký silný hollow, tak by po nás už skočil. Aspoň já bych skočila.

Izumi Razaki

Neměl jsem sice zrovna v plánu spálit les, ale jako rozhodně jsem zněl, jako kdybych to chtěl udělat. Zřejmě jsem tím vyděsil i Aku, protože chtěla okamžitě něco namítat. Varovně jsem dokonce zvýšil reiatsu, abych varoval toho kdo tu šmejdí, že to myslím smrtelně vážně. "Budu počítat do tří..." řekl jsem varovně lesu

Wilhelm Gure
Rozhlédl jsem se po okolí a začal se modlit. Ne k bohu, ne k ďáblu ani k nějakým duchům. Jen k dobré osobnosti Izumi Razakiho.
Udělá to? zeptal jsem se šeptem Akashiyy: Prosím Akashiyo-sama! Řekněte že ne! Né, že bych se bál, ale slyšel jsem něco o Razakiho zanpakuto. Říká se, že... a pak se ze mne začaly sypat ty klasický drby, které se šíří po akademii o opravdu silných shinigami.
Razaki by podle těch pověstí musel být asi bohem.

Akashiya -> Najednou jsi pocítila něco, co připomínalo závan větříku do obličeje. Bylo to celkem příjemné, i když zvláštní. Vzápětí to ale bylo vystřídání bodavou bolestí v hlavě, ve spáncích. Byla to velice silná a nečekaná bolest. Trvalo to jen pár sekund, i když i to bylo déle, než by ti bylo milé. Potom to přestalo. Byla jsi otřesená, ale jinak ti zřejmě nic nebylo.

Ostatní -> Uslyšeli jste zvuk, který připomínal závan větru v trávě, nic nebezpečnějšího se nestalo.

Akashiya Masamune

Překvapeně jsem se podívala na Wilhelma. "Jistěže ne!" odpověděla jsem mu. Nebyla jsem si tím tak zcela jistá, ale to nikdo nemusel vědět. Já kapitánovi věřila. "Jsi jako staré babky, které šíří klepy a všemu věří." dodala jsem k Wilhelmovi ještě.
Pak mě překvapil závan větříku. Nejdříve jsem jen několikrát zamrkala. Pak bolest. Položila jsem si jednu ruku na spánek s tím, že tu bolest vydržím, ale nedalo se to vydržet. Chytla jsem se oběma rukama za hlavu a pevně zavřela oči. Jistě jsem i zakřičela bolestí, jenže v tu chvíli jsem si to neuvědomila. Pak najednou bolest zmizela. Zrychleně jsem dýchala a koukala do země. Nechápala jsem co se to stalo. Když jsem se podívala na ostatní, tak vypadali v pohodě.

Wilhelm Gure
Když Akashiya zakřičela bolestí, lehce jsem ji podepřel, aby neupadla. Odešlo to stejně náhle jako přišlo, a když se Akashiya uklidnila a podívala do země, rychle jsem ji pustil, omluvně se usmál a zeptal se: Jste v pořádku Akashiyo-sama?
Docela blbá otázka po tom, co tak děsivě zařvala! okřikl jsem sám sebe v duchu.