Hollowtown (SZ)

Hollow

"Ééé..." byl poněkud zaskočen tím obřím tvorem. Na chvíli ještě koukal, ale potom se na patě otočil a začal zdrhat někam pryč, při tom jako holka křičel: "RONDEEEEEEEEEEEEEEEeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee...................!!!"

Hotaru Harubato

Hotaru se celou dobu jen dívala na zvláštního hollow. Když s téměř dívčím křikem odběhl, už nedokázala mlčet. "No,...tak to bylo opravdu zvláštní! Jestli tu jsou všichni takový, tak sem červíku se svou písní hladce zapadneš!" Škodolibě se pousmála na velkého hollow, který stál jen kousek od ní. Když už jí uječený hollow zmizel z dohledu, obrátila se na své společníky. "Tak jsem přemýšlela, jestli se k této vesničce a hlavně k jejím obyvatelům MUSÍME chovat slušně a nezabíjet je a nebo bychom jen MĚLI? Či máme úplnou volnost...?" Její otázka mohla být dost zvláštní, proto hned dodala. "Myslím, jako když mi třeba náhodou ujede ruka se zanpakuto nebo s kidem a omylem trefí nějakého místního hollow...budou z toho problémy??" S nanejvýš prazvláštním úsměvem se ponořila do svých myšlenek. Poté řekla. "Možná bychom se mohli porozhlédnout po městě, hlavně tedy kvůli červíkovi!"

Haruka Kasumi

S překvapeným výrazem zůstala stát na místě a sledovala, jak ten hollow holčičího rázu prchá, jako by mu snad šlo o život. Jo, mohlo to tak vlastně vypadat, vždyť kdy naposledy se jim tu asi objevila taková skupina shinigami.
Zachychotala se, ale opravdu jen tiše, jak se k jejím uším donesla Hotařina poznámak stylu "To bylo zvláštní!". Nechala jí, ať nejdříve položí všechny své otázky, i když to vypadalo, jako by jich měla spoustu. Hned na to se na ní ohlédla. Zjevně by zdejší hollow nebyli zrovna nadšení z toho, že se jim to procházejí křížem krážem shinigami. Vzala odpovědi hezky od konce, jka se sluší a patří. Ale kdybychom se šli porozhlédnou, kido i zanpakuto nechamé v klidu. Ne, že bychom museli, ale správně, měli bychom se k těmto hollow chovat přátelsky. Přeci jen si kvůli takové začátečnické chybě jako, že by mi ujela ruka se zanpakuto, neznepřátelíme někoho, s kým bychom mohli skvěle vycházet. Objasnila a jako by v Hotaru viděla někoho, kdo právě by tu někoho mohl sejmout. Ale nevypadalo to, že by se tím nějak extrémě trápila. Nevíme, co bude. Jednou by nám tihle tvorové mohli být velkými spojenci, ale to asi stěží, když bychom je omylem všechny pobili, že? Zdvihla pohled k Červíkovi. Chtěla i jemu tak dát najevo, že tu bude v bezpečí, i když je v Soul Society, kde se to hemží "zabijáky".

Červík

se jen nechápavě díval na svého budoucího kamaráda, jak od něj babsky prchá. Co to jsou za způsoby? Chtěl se jen představit a mimochodem se zmínil o přijetí do rodiny, no.. Udělal snad něco špatně? Nebyl si tak jistý. Donedávna si ještě krátil čas tím, že zabíjel ostatní hollow a teď se u něj najednou rozvinuly pocity, bylo to neslýchané a rozhodně matoucí!
Pak zaslechl slova Hotaru a její mluva ho zmátla totálně. "Proč by ti ujížděla ruka?" optal se a jeho mohutné obočí vyletělo vzhůru. "Copak ty bys jim chtěla ublížit? Nebo, jak to bylo myšleno?" dál se Červík naléhavě ptal.
Slova Kasumi jej opravdu trochu uklidnila, pokusil se o úsměv a lehce se jí dotkl svou velkou prackou. "Co budeme dělat? Myslíte, že někoho dovede?"

Chieko a :yorucat:

Stáli jsme stále na jednom místě, když přilétl nějaký uječený hollow, který po chvilce zase utekl. Podívala jsem se na Červíka tvářícího se zmateně. Poté Hotaru řekla své otázky a zmátla tím Červíka ještě víc a nejenom jeho.
Proč bys zranila někoho, kdo ti nic neudělal? Rozsekat někoho nebo ho vyhodit do vzduchu není řešení. Pronesl Kuro a nevěřícně u toho vrtěl hlavou. Ona to tak určitě nemyslela, nebo jo? Zeptala jsem se Hotaru.

Hotaru Harubato

Hotaru se začervenala a začala nervozně mávat rukama kolem. Své otázky podala zvláštním způsobem a to si uvědomovala, ale chtěla hlavně vědět, jestli v případě napadení může bez problémů používat své síly a jak "vedení" chce, aby se chovali k této vesnici. "Ahh...nee...já to tak nemyslela..." Zasmála se nervozně. "Já jen zda se můžeme bránit...nikoho tu nehodlám sejmout...nebojte!...Teda pokud to nebude zapotřebí." Na chvíli se odmlčela a promýšlela další věty, aby opět nevyzněly až moc sadisticky. "Přece jen všude kolem jsou tu Hollow. Všichni nemusí být zlý, ale my jsme shinigami, tudíž hlavní nepřátelé. Nechci a nebudu zabíjet nebo ubližovat někomu, kdo mi nic nedělá...to je jasný!" Slova zakončila s upřímným úsměvem. "Mimochodem, co kdybychom se jenom koukli, kam to ten hollow běžel. V tom všem křiku a jekotu jsem snad zaslechla jméno...třeba bude mít rozumnějšího kamaráda"

Haruka Kasumi

Vycítila, že Červík je stále nějak ne svůj. A zřejmě tomu i pomohli slova pronešená tady Hotaru. Ano, chudák jejich kamarád hollow musel být z toho všeho tak vyjukaný a nervózní, což bylo poznat i podle toho, jak vyhrkl cosi před chvílí na pískajícího hollow. Ale Hoty se nezdála, že by chtěla říct něco nepěkného, jen to zjevně neřekla zrovna přesně. Snad její pozdější ospravedlňování Červíka zase kapánek zklidnilo.
Ohlédla se až za hlasem hadovitého tvora. Pokynula hlavou na pozdrav. I ona měla jisté tušení, že tohle reiatsu zná, ale bylo tak mizivé, že to mohlo být jen únavou z cesty a jí náhle prostě přišlo každé reiatsu známé.
Jen bychom zde chtěli "zabydlet" našeho přítele. Pohodila náznakem hlavou směrem k červovitému hollow, při čemž schovývavě opakovala, to, co už bylo řečeno tomu onomu hollow, kterého zde potkali prvního.

Ronde

"Ach tak..." Zahleděl se na hollowa nezvyklých rozměrů. "Rádi přivítáme všechny zbloudilé duše, příteli," zabručel docela mile směrem k němu. Potom se ale obrátil na Kasumi. Bylo vidět, že ho něco zneklidňuje, a to něco bylo pro něj skoro důležitější než slušné vychování, aby se věnoval budoucímu členu jejich komunity. "Nevíte něco o tom, co se v našich světech děje? Cítím přicházející konec všech věcí, nebezpečí pro nás všechny..." promluvil jako fatalistický prorok.

Hotaru Harubato

Ještě chvíli sebou nervozně trhala sem a tam. Výborný...ted' si o mně všichni myslí, že jsem krvelačný blázen a hlupák...aspon' už vím, která divize je pro mě nejlepší! Poté přišel další hollow. Hotaru byla upřímně ráda, že červíka bezproblémů přijali. Nechtěla nikoho vystrašit a zvlášt' jeho ne. Hotaru se však zarazila nad slovy toho hada. Koukám, že nejsem jediná, kdo tu dokáže vystrašit všechny kolem! Nejdříve se lehce pousmála ale poté se zamyslela nad tím, co všechno vlastně vědí.

Haruka Kasumi

Byla potěšena tím, jak bezstarostné se zdálo přijetí Červíka na toto místo. Jejich "putování" se zdálo být u konce, ale opravdu jen zdálo. Její usměv náhle zmizel, jak hádek pokračoval. Nevypadalo to, že by byla Kasumi příliš v obraze, ale hned si vzpomněla na to s trhlinami. Mluvil snad o tom a nebo je tu něco jiného, co jí velice úspěšně uniká?
Nechala hollowa celkem dlouho čekat na odpověď, která mu toho sama o sobě taky příliš neřekla. Nemůžu přímo říct, jestli víme. Hlesla váhavě, jelikož ještě stále přemýšlela, co o tom tak povědět. Ale... octli jsme se tu pomocí jednoho hollow z vašeho světa. A do něj jsme se dostali kvůli nějaké... ani nevim jak, ale prostě jsme se tam najednou ocitli. Taky se tam objevují takové... trhliny, nevím, jestli i tady a nevím, co způsobují, ale možná to s tím má co dočinění. Pokračovala duchem částečně někde jinde...

Ronde

se podivně zavlnil a potom zakýval se strany na stranu.
"Vidím, že nejste o moc moudřejší, než my," prohlásil. "Budeme o tom tedy dále meditovat se Zřídlem. Mějte na paměti, že jsme tady... a že nebudeme váhat pomoci, pokud to bude zapotřebí!" řekl potom. Vypadalo to, že tím to tak nějak zakončil a měl se k odchodu. Pokynul taky červíkovi, aby šel za ním. Ještě ho musel zasvětit do pár věcí...

Haruka Kasumi

Přikývla na srozumněnou. Právě se jí potvrdilo, co řekla! Byli na hollow z tohoto městečka přátelští, nesekali je na potkání a oni jim teď budou ku pomoci, když to bude nutné. Pohltil jí takový zvláštní pocit, jako by vše teď mělo být jen lepší a vzhledem k všelijakým negativům se mu nebránila. Aby mohli pokračovat v bitvě, potřebují věřit, že můžou vyhrát a tohle něco jí ten prapocit udržoval v paměti.
Do myšlenek se jí vloudila ještě jedna a to ta, že haďák bude chtít nejspíše už odkráčet, což by oni měli udělat taky. Pokynula Červíkovi na rozloučenou. Zase se uvidíme. Šeptla a mrkla na potvrzenou. Na to se obrátila k členům náhodně sestavené skupiny. Nuže bando, nevyrazíme zpět do Seireitei?

Červík

nedokázal vyjádřit své pocity. Konečně našel ve svém životě místo! Štěstí, které z něj sálalo, bylo až hmatatelné. Na tváři mu vyvstal potěšený výraz, s kterým se nejdříve rozběhl ke Kasumi. Tu uchopil pevně svýma velkýma prackama a několikrát jí ve vzduchu pohoupal, načeš jí postavil pevně na nožky a slušně poděkoval. Tento proces trval tak dlouho, dokud neobešel všechny své pyžamácké kamarády. U Raidena se přeci jenom zastavil na delší chvíli. Měl se najednou loučit a nenecházel ta správná slova, která by tuhle atmosféru podtrhla. "No, pyžámku, ať ti to s tvou pyžamačkou hezky klape, často za mnou choď na návštěvy, i když věřím, že teď budu mít i plno dalších kamarádů.. Ale znáš to.. Na ty nejlepší se nezapomíná.. Šťastnou cestu.." zakončil nakonec svůj projev a vřele jej objal, přičemž zavřel očka a tvářil se blaženě.
Po těchto dojemných chvílích se pomalu napřímil, pohlédl na Rondeho a vesele se usmál. Jeho tělo se pak dalo pomalu do pohybu a vyrazil za ním..
Pro Červíka tohle byl jeden z nejvíce emotivních zážitků, které zažil, proto se nebylo čemu divit, že se mu po velké tváři koulela slza..

Tomisura Raiden

"Zdravíčko, Ronde..." pozdravil velkého hollow-hada (Myslím, že se nám minule představoval). Mírně se pousmál, ale pohledem si hlídal Hotaru za ty její dívné slova ohledně zanpakuto a tak. Hollowtown byla oblast, kde mohli žít Hollow volně. Nejlepší by asi byl zákon ohledně zákazu tasení zanpakuto v této oblasti. Na to ovšem sám neměl práva, raději se vrátil pohledem k červíkovi a vřele se na něho usmál. "Děkuji moc za přání a velmi rád jsem tě poznal. A neboj se, zaskočíme sem na návštěvu kdykoliv budeme moci, tak nám třeba něco dobrého upeč," pronesl a poplácal červíka po rameni, ke kterému byl nucen vyskočit. Když spatřil, že k tomu velký hollow začal plakat, pousmál se a mírně se mu uklonil. Pak se ještě na rychlovku otočil k Rondemu a pronesl: "Zase jsem vás rád viděl a nebojte, na vaše slova pamatujeme. Ať se vám dobře daří."
Tímto se ukončila jedna kapitola, bylo načase se vrátit domů. Proto kývl na Kasumi a usmál se: "Vzhůru domů mládeži.." Jen co to dořekl, jeho Haori zavlálo a on byl pryč. Shunpo byla mocná zbraň.

Chieko

Celou událost jsme s Kurem pozorně sledovali a nijak nezasahovali. Hodně štěstí. Řekli jsme společně a já mu zamávala na rozloučenou. Poté kapitán rozhodl, že je čas jít domů, konečně domů, a byl pryč. Následovali jsme ho a těšili se domů.

Haruka Kasumi

Bylo vidět, že Červík má radost a tím byla potěšena. Alespoň něco bylo na téhle vycházce k užitku.
Zaslechla hlas, který jasně její otázku zodpovězoval, ač vlastně vůbec nebyl vyzdvižen, jako odpovídající, či reagující na něco jiného. Ale bylo to stručné a zřetelné a asi už nutné, protože hned po tom si uvědomila, že jak Raiden, tak za ním i Chieko byli za okamžik ten tam. Když chtějí, umějí být pěkně rychlí... Poznamenala jsem si v hlavě a ohlédla jsem se.
Tak pojď, Hotaru. Nechceš tu přeci zůstat sama mezi tolika hollow, co tě mohli slyšet, nebo ano? Vykročila do lesa spíš volným tempem. Za chvíli se měla dostat do Seireitei a do svých kasáren. Kdo ví, co se tam mohlo stát, co je tam za zmatek. Takového klidu, kterého si mohla užít teď, by se jí v následných hodinách, možná dnech nemuselo dostat.

Hotaru Harubato

Hotaru se rozloučila s červíkem. Tiše si povzdechla. Na slova kapitánky druhé divize se jen uchechtla a vykročila za ní. Šla také volným krokem. Tiše si broukala zvláštní písničku, která ji uklidnovala a přemýšlela, jestli se Seireitei nějak změnilo. Co se tam asi stalo, když jsme byli na poušti? Jsou všichni v pořádku? Hotaru se náhle pousmála. Ale určitě jsou. Nevyslovená slova ji zvedla náladu a proto zrychlila krok. Najednou se nemohla dočkat návratu.

--------------------------------------------------------------------

Wilhelm Gure
Zmítali mnou dva protichůdné názory. První mi říkal, že bych měl být rád, že něco dělám, že budu aspoň užitečný a začnu konečně fungovat. Pak ten druhý našeptával, že bych to měl otočit, že ani za života jsem neměl žaludek na vraždění a navíc: jsem přece moc líný, abych něco dělal.
Ostatní si mohli všimnout, že na mé tváři byl úsměv spíš jen v náznaku a oči byli méně zasněné a více smutné než obvykle.
Šel jsem tudíž radši jako zadní hlídka. Mohl jsem ostatním krýt záda a zároveň jsem nebyl všem na očích. A oni by tak nemuseli zaregistrovat, že se mnou něco je.

Izumi Razaki

Nespěchal jsem. Proč taky? Šel se mnou Seiko, který nebyl shinigami, rozhodně jsem ho nehodlal uhnat. Kromě toho na nás čekala obrovská skupina potencionálně mocných hollow a kdyby došlo na nejhorší chtěl jsem být připraven, nechtěl jsem, aby můj tým padal únavou. Můj tým? No vlastně stále to byl tým podkapitánky... ačkoliv tohle zrovna nebyl její nápad tak jsem pořád věřil tomu, že se postaví této misi čelem. Proto jsem většinu cesty trávil v rozhovorech se Seikem či Modosem.

Amaru


Šli jsme lesem ale já nedával zrovna velkej pozor na cestu. Nožíkem jsem z kousku dřeva vyřezával nějakou labuť. Nebo to taky mohl bejt klokan. Celou cestu jsem se zdržoval někde poblíž nee-chan abych jí trochu povzbudil kdyby klesala na duchu. Přecej enom tady nabyla žádná zmrzlina ani sladkosti a už vůbec ne porce na který byla zvyklá.

Nikdy nebola na misii s hollow a tak, takže bola celkom natešená a nemohla sa dočkať až sa do všetkého pustia. Vykračovala si veselým krokom vedľa Amara. Teda, akokedy. Niekedy pobehovala do strán a všetko si prezerala a tak. Často však každého otravovala, že sa niečo opýtala alebo len okolo nich lietala, ale teraz kráčala vedľa Amara a hrala sa so svojimi vlasmi.

Akashiya Masamune

Šla jsem někde vpředu. Jako první jsem jít nemohla, jelikož jsem neznala cestu, ale často krát jsem se ohlížela za sebe, abych zkontrolovala ty, co jdou vzadu. Snažila jsem se být ve střehu, kdyby náhodou ze zálohy vyskočil hollow, který by nás chtěl zabít. Aby mi vlasy při cestě, nebo při boji nevadily, spletla jsem si cop, který jsem pak ještě uvázala do drdolu. Vlasy jsem už měla pěkně dlouhé, ale ostříhat jsem je rozhodně nechtěla, nebo spíše nemohla.

Izumi Razaki

Šli jsme poněkud dlouho potichu. Zdálo se, že jsou všichni nějak přešlí. Nejspíš byli nervozní z mise, nebo tak něco. Otočil jsem se na Modose. "Tak jak to vidíte Modosi?" zeptal jsem se. Netušil jsem, kam přesně máme namířeno, on byl vlastně jediný kdo to tušil. Otočil jsem se na Seika. "Tak co? jak to zatím zvládáš špunte?" zeptal jsem se ho