Hollowtown (SZ)

Izumi Razaki

Celou dobu jsem se usmíval a předstíral, že se zaujetím poslouchám každé jeho slovo. Opravdu jsem se necítil nejlíp v komunitě hollow. Ale prostě jsem slíbil, že je nerozsekám, tak je nerozsekám. Mám jenom jeden dotaz. Když ses dostal z té laboratoře... proč si se nevrátil zpátky? zeptal jsem se zčistajasna. Ta myšlenka mi trochu vrtala v hlavě

Razaki -> "Kam zpátky?" zeptal se Seiko zcela upřímně.

Izumi Razaki

No za mnou? Vždyť jsi musel vědět kde jsem... nechci aby to znělo příliš neskromně, ale podkapitány zná přece každý. A to už bude pěkně dlouho, co jsem se stal podkapitánem. řekl jsem, i když jsem cítil, že sám tomu moc nevěřim. Stejně jako já jsem se ta dlouhá léta nesháněl po něm, tak on neměl důvod hledat mě...

Seiko

pokrčil rameny. Nevěděl, jak to říct, ale myslel si nejspíš něco hodně podobného jako ty. Nebyl tady ale proto, aby řešil, proč jste se odcizili.
"Hlavní je, že jsme se teď sešli, ne?" vzhlédl k tobě a usmál se. "A jestli mám říct pravdu... jsem rád, že jsem tu zůstal. Viděl jsem tu tolik věcí, tolik se toho naučil... a našel si kamarády, o jakých se mi ani nesnilo," znova se usmál a podíval se nenápadně na Vilíka, který šel s vámi. Ten však sledoval shluk hollow kolem něčeho, co Razaki neviděl, a tak zrovna nevnímal. "Teď aspoň zas vím, co chci dělat... a to je důležité, ne? To jsi vždycky říkal, že člověk musí mít hlas srdce, který má následovat, nebo tak něco..." řekl s nejistým zasmáním, jelikož si asi nepřipadal jistý v rozhovoru o takových celkem abstraktních věcech. Přece jen, ještě byl mladý.

Izumi Razaki

Usmál jsem. Máš pravdu. Jsem rád, že jsme zase spolu... a to s tím srdcem si naučil ty mě... řekl jsem. Pak jsem se trochu zarazil. Ale cožeto vlastně chceš dělat? Jakej máš teď vůbec plán? zeptal jsem se. Nějak jsem se musel naučit dávat pozor když mluvil někdo mladší než já, za tu dobu co jsem byl fuku-taicho jsem se totiž naučil většinu věcí co slyším ignorovat

Seiko

byl jako sluníčko. Pak začal odpovídat na Razakiho otázku.
"Nooo, chtěl bych prostě pomoct svým přátelům, těmhle hollow... Vím, že je spousta lidí bude nenávidět, ale taky vím, že oni se radši nechají zabít, než aby někomu ublížili! Opravdu rád bych se nějak zasloužil o to, aby mohli nerušeně žít tady s námi bez toho, aby se báli o život!" Oči mu zářili a bylo vidět, že o tom už dlouho přemýšlel a je nadšený, že to může někomu říct.

Izumi Razaki

Lehce mi zacukalo oko. Bál jsem se, že řekne něco takového.
No, to je jistě záslužný čin. Ale jak to chceš udělat? zeptal jsem se ho. Pochyboval jsem o tom, že je možná nějaké reintegrace hollow do společnosti. A pokud šlo o tu jejich osadu tady, tak ta snad nikomu nevadila...

Seiko

se pořád usmíval jako měsíček na hnoji.
"No... to ještě nevím!" řekl poměrně bezstarostně. "Ale určitě na něco přijdu!"
(jestli Mya dneska nenapíše, tak to nějak ukončím, snad se nebude zlobit :-))

Izumi Razaki

No, pokud na to někdo přijde, tak ty. Tomu věřím řekl jsem. Pak jsem se podíval na nebe. Jinak chceš mi ještě něco ukázat? Už jsem měl být dávno zpátky a nechci aby mě kapitán nakopal do Gluteus maximus, že jsem se vrátil pozdě... dodal jsem. Nebyla to sice moc pravda, ale prostě jsem chtěl být pryč od těch hollow. Mrazilo mě z nich v zádech

OK, Mya nenapsala, nedá se svítit! Promiň Myo... :3

Zatímco jste se povídali, kapitánka Myamoto předala Lavandě komunikační zařízení a vysvětlila jí, jak se s ním zachází. Těžko říct, jestli to Lavanda pochopila, ale nezbývalo než věřit, že ano. Následovala ještě krátká okružní prohlídka údolí, ale Seiko si začal všímat, že Razaki by byl raději už pryč, takže je neprotahoval. Trochu ho to mrzelo, začínal chápat, jak těžký bude úkol, který si předsevzal. Nakonec jste se s ním i s Lavandou rozloučili a vyrazili jste zpět do Seireitei. Už na cestě jste však cítili, jakoby s celým světem nebylo všechno tak úplně v pořádku...
(Pokračujte si, kde chcete v Seireitei :-))

----------------------------------------------------------------------

Haruka Kasumi

Mírně se zamračila, což bylo jasným znaměním, že se jí něco nezdá. Ano, nezdál se jí ten nápad s Hollowtownem. Slyšela o tom místě, že prý tam žijí hollow, hodní hollow, ale co by si asi pomysleli, kdyby je tam takhle z ničeho nic přepadla taková banda shinigami? Aby si to špatně nevyložili. Přesto to byl nejrychlejší způsob, jak vše vyřešit namísto toho, aby pak hollow městečko hledali sami.
Ještě, než prošla gargantou, obrátila se na hollowa, který ji vytvořil. Děkujeme... Hlesla, obratem se opět ocitla čelem k obří průrvě a zmizela v ní....

V duši jí panoval jistý neklid. Pořád tu byla možnost, že se objeví někde úplně jinde a bůh ví, co jiného. Ale zjevně jim už dnes štěstí přálo, protože se při nejmenším octli opět ve svém světě.
Všechny obavy se jí z hlavy jako mávnutím kouzelného proutku vypařili. Rozhlédla se kolem po krajině potěšena tím, že už všude něvidí jen písek, měsíc, písek, tmavou oblohu a písek. Zárověň se ujišťovala, že zde je celá skupina, ač si původně chtěla jen užít pohled, který nezahrnoval písčitou krajinu.
Popošla ještě o pár krůčků dopředu, očima ujela nejdříve vlevo, pak vpravo. Po té je zavřela a snažila se vystopovat jakékoli známky reiatsu, jenž nenáleželi žádnému členu jejich sebranky.

Hotaru Harubato

Hotaru se rozhlédla po krajině. "Super...tady jsem ještě nebyla." Usmála se při pohledu na Hollowtown. Nálada se jí hned zvedla nebot' kolem už nebyl ten otravný písek. Pomalu si rozpustila dlouhé vlasy, které doted' měla svázané červenou stuhou. Hollowtown, jo? To zní jako nějaká nepovedená pout'ová atrakce... S úsměvem na rtech se stále rozhlížela. "No a co budeme dělat ted'?" Doufala, že se půjdou porozhlédnout po tomto městě. Nevěděla ani proč, ale Hollowtown se jí zalíbil. Všechny touhy po domově se rychle rozplynuly a zůstala jen čirá zvědavost.

Chieko a :yorucat:

Otočila jsem se na Červíkova kamaráda. Arigato. Řekla jsem a uklonila se, poté jsem se narovnala a přošla Gargantou.
Já i Kuro jsme se rozhlédli po okolí. Já taky ne. Reagovala jsem na Hotařina slova. Alespoň tady není ten pitomej písek. Prohlásil Kuro a protáhl se. Poté mi skočil na rameno a zeptal se. A co teď?

Tomisura Raiden

Ještě ež vkročil do Garganty, rozloučil se s tím druhým červem a popřál mu dlouhý a klidný život v jeho chajdě. Jakmile vstoupil do Garganty, vytvořil si pevnou cestu pod nohama. Díky tomu, že Gargantou necestoval poprvé, již dobře věděl jak se v ní dalo chodit. Hned na to vyrazil s ostatními směrem nekonečná temnota. Cesta netrvala příliš dlouho a tak se před nimi najednou otevřela výchozí brána ven...
Vyskočil společně s ostatními a rozhlédl se. Byl vskutku udiven. Myslel si, že je Garganta pošle do lidského světa, ale tato je přímo propojila s Hollowtownem, který byl v Soul Society. Pohledem zkontroloval, jestli jbyli všichni přítomni a pak se zahleděl jak Garganta zmizela. "Nuže mládeži... Vítejte v Hollowtown v Soul Society," pronesl nahlas.
Následně se jeho pohled stočil k Červíkovi. "Chceš bydlet zde, nebo semnou půjdeš až do Seireitei a představíš se ostatním? S babčou vše vyřídím. Myslím, že dovolí, aby jsi zůstal zde s námi, jelikož ti hodně dlužíme," promluvil vážným, ale přátelským tónem. Mile se na Červíka usmál a poplácal ho po té části těla, na kterou dosáhl.
Hned na to vyslechl dotazy ostatních a pokrčil rameny: "Přesně tak. Zpět do Seireitei." Ovšem to nebylo jediné co chtěl říci. Pohlédl Natsumi do očí a usmál se. Mezi tím zašátral levou rukou v oblečení a vytáhl jakousi destičku s páskou/Podkapitánská páska. Lehce jí hodil Natsumi do rukou. "Až si vyřídíš co potřebuješ, vezmi si své věci a hlas se u mě v osmé divizi. Od teď máš titul Fuku-taicho," prohlásil přátelsky, ale důležitě a kapitánsky. Byl rád, že našel někoho schopného. Doufal, že své volby nebude časem litovat, ale zatím mu připadala jako výborná volba. Pak ještě počkal na rozhodnutí Červíka a podle toho rozhodne co dále.

Haruka Kasumi

Uvědomila si, že není zjevně jediná, komu není vůbec líto, že už nejsou na pískovišti. Alespoň nemusela poslouchat někoho, jak si stěžuje, že by se tam vrátil. To by asi nesnesla, ale ke všemu štěstí už zrovna tohle nehrozilo. Nuže, události se od té chvilky míhaly celkem slušným tempem. A po většinou to bily hlavně otázky, kam dál. A jako by to nebylo jasné.
Obrátila se na Raidena s tváří, která říkala něco jako "Myslíš to vážně?". Což měla vlastně být reakce, jak na Červíka v Seireitei, tak k Natsuminině jmenování podkapitánkou. Ale jinak, nehodlala se vrtat do záležitostí osmé divize, sama cítila, že bude mít v teď u sebe dost problémů. Spíš jí dělal starosti ten návrh. Zatvářila se soucitně. Chápala, že tím chce Raiden jen vyjádřit hollowovi vděk, ale přesto musela nesouhlasně zakroutit hlavou.
Není to dobrý nápad. Nemůžerme přivést hollow mezi tolik shinigami. Pro dobro všech, měl by zůstat tady. Stejně si představ, jak by se cítil sám mezi tolika pyžamáky. Úmyslně použila ten výraz, který využíval Červík. Opravdu si to promysli. I kdyby to So-Taicho schválila, nedělalo by to dobrotu. Naklonila se ke kapitánovi 8.divize a vše pronášela tiše, aby to jejich kamarád velikán neslyšel a tím pádem ani nikdo ostatní.

Haruka Kasumi

Zvedla, a to jako že hodně vysoko, pohled na Červíka. Hned, jak ukončil předneš svých myšlenek, pousmála se a kývla. V tom není takový problém. Pokud tedy... Nejistě se rozhldéla a přeměřila krajinu kolem sebe. ...to tady najdeme. Zase nahodila veselý výraz. Něco jí ale v duchu přepadlo. A to ta myšlenka, to překvapení, jak ten hollow mluvil. Dost podobné tomu, co řekla ona. Doufala, že jí předtím neslyšel a tohle byla jen schoda náhod. Rozhodně by jí to bylo příjemnější.

Tomisura Raiden

Chváli sledoval jakousi bláznivou reakci své nové fuku-taicho a na momentek se začal bát o bezpečnost divize. Potřeboval nějakého pomocníka a ne dalšího cvoka!!! Cvoků měl dost. Většina lidí v jeho divize měli dvě povahy, přitom klidné dění v Seireitei ukazovalo spíše tu opilskou, než tu bojovou. Ale co mohl dělat. On byl taky dvojí povaha. Pak ovšem přišla důležitější řeč a tu vedla Kasumi tichám hláskem. Mezi tím samozřejmě jeho novicka zdrhla, takže neměl ani nikoho na vedení zápisu o neautorizované schůzi dvou kapitánů! Tohle byl bordel! Kde byla nějaká pracovní morálka nebo tak něco?! Pak si vlastně uvědomil, že morálku vyhodil z okna hned první den ve funkci, jinak by se nejspíše jako kapitán dokonale zcvokl!
Ač nechtěně, musel s Kasumi souhlasit. Nejprve by si o tom měl nejspíše promluvit s Babčou. Už si začínal chystat, jak jí uplatí šumákem z dovozu, přímo z Hueco Mundo. Taková zahraniční značka určitě musela být kvalitní. Ovšem možná problém byl, že když si představoval tubu na šumák, živě viděl upozornění: Prudká žiravina. Prožere díru v hrudi během sekundy. Made by Ulquiora! Raději rychle opustil myšlenku o uplácení, jelikož se do hovoru vložil i Červík. Zdálo se, že byl smířen, že zůstane v Hollow městečku se svými. Raiden se na něho tedy usmál a pronesl: "Tak dobře. Ale věz, že tě budeme chodit navštěvovat a také se pokusím ti vyjednat povolení sem tam se portnout ke mě do kasáren na pokec. Řekněme, že mám plácek, kam se v pohodě vejdeš a nebudeš jen tak k naleznutí."
V tom přišla náhlá změna. Na prostor k nim skočil jakýsi Hollow. Hrozně povědomý hollow. Jako by ho již někde kapitán 8. divize zahlédl. I to bylo možné, jelikžo zde nebyl poprvé. "Hej ty. Zdravíčko. Přivedli jsme vám do městečka nového obyvatele!" zavolal na toho Hollowa a usmál se přátelsky.

Haruka Kasumi

Ten pískot se určitě už nějakou chvíli ozýval. Ano, bez pochyby dříve, než se jim před očima zjevil pravděpodobně jeden ze zdejších obyvatel. Kasumi to nemohla ale říct přesně. Možná že tu už někdy byla a možná taky ne. Nemohla si za boha vzpomenout, ale určitě se už někdy setkala alespoň s jedním hodným hollow odsud, jen ne zřejmě zrovna tady. Moc povědomé jí to tu nepřišlo a ani ten pískáček jí nějak ve vzpomínkách neuvízl. Ale Raiden už se s ním nejspíše potkal. Nebo si to při nejmenším myslel.
Po delším dumání obrátila hlavou směr ten hollow z Hollowtownu. S takovým vzhledem by možná mohl vzbudit dojem zabijáka, ale podle toho, jak ztuhl, když je zaregistroval, žádný útok nehrozil, snad. Přivřela oči a založila ruce. Vlastně by se určitě ještě něco našlo... Pronesla jako by si tu jeho nejistotu trochu užívala.
I když... Zvedla pohled do korun stromů a na chvíli se odmlčela. ...nebo taky ne. Pousmála se.

Červík

se cítil nepříjemně. Měl být adoptován! ... Nebo aspoň to si myslel. Měl být svěřen do péče úplně cizím hollow! Co když se jim nebude líbit jeho trololo?
Strastiplná situace..
Nevěděl kam složit své velké ruce, nebo jak se při prvním kontaktu s tím cizákem chovat. Proto se jen začervenal, což u hollow jeho velikosti vypadalo opravdu podivně, a snažil se působit jako pohodář.
"Eh, zdravíím.." vypískl, za což se chtěl v několika dalších vteřinách zabít. "Můžu s vámi bydlet?!" vypálil další perlu a zatvářil se jako svatoušek. Je třeba podotknout, že se přitom lehce posunul dopředu a snažil se o vřelý úsměv.

Spoiler: