5. divize

Dr. Shuchiteki Stein

Někdo to může brát takhle. Odpoví a počká až se před ním seskupí deset shinigami. Pokýve uznale hlavou a foukne k nim dým. Berte to tak, že můžete zachránit životy mnoha svých kolegů. Takže...odveďte mě někam, kde vám můžu udělat odběr, doufám že nechceta abych vám to tam vrazil tadymezi všema. Hodí inijekci na záda a čeká.

Dr.Stein

Sejde s "dobrovolníky" až dolů do sklepa a tam si opět položí injekci k nohám. Dobrá pánové...a dámy...jsou li tu nějaké...uděláme to takto. Jsou li zde dámy, nechť nachvíli opustí tuto místnost a muži nastaví odhalená pozadí. Já vám odebéřu reiatsu a jste volní. 4. divize vám bude velmi zavázána. Opře si hůl o stěnu a injekci si připraví do ruky. Takže kdo první? Zeptá se, když se připraví.

Dr. Stein

Přistupovali k tomu s odvahou a to se Shuchitekimu líbilo. Přistoupil k prvnímu, rozmáchl se a vrazil mu jehlu do zadku. Pro onoho shinigamiho to musel být nepopsatelný pocit. Mít to chladné železo tak hluboko v sobě...přímo cítit, jak se vámi pohybuje...prostě nic příjemného. Tuto proceduru zopakoval i u zbylých, až měl stříkačku plnou. Bylo mi radostí vás všecky opíchat a kdyby byly nějaké vedlejší účinky, budu v kasárnách 4. divize. Pokyne jim, inijekci položí na rameno, vezme svou hůl a začne kulhat ven ze sklepa.

Renmaru Houkazaki

Vrátil som sa teda späť do priestorov 5. divízie, kde som chcel niečo zbodnúť, lebo to škvŕkanie v bruchu by mi mohlo spôsobiť trable. Stále som rozmýšľal, kam sa asi mohol vytratiť. Už ani nemusel byť v Seireitei. Zavítal som teda do jedálne. Nebol som jediný, kto tam sedel. Bol tam urastený chlapík. Bol to kuchár. Nezniesol, keď sa pri obede niekto háda. Jeho zanpakutou bola varecha. Teda aspoň si to o ňom každý myslí. Zobral som si dva ryžové koláčiky a radšej som odtiaľ zmizol.
"Nie si hladný? Tu máš. Musíš jesť, si ešte dieťa." podal som mu jeden a potom mi napadlo, že som si mohol vziať aj viac.
"Takže...kto si hovoril, že vlastne si?" spýtal som sa ho dúfajúc, že mi konečne odpovie na túto osobnú otázku.

Renmaru Houkazaki

"Ale no tak. Zabije to snáď niekoho? Alebo vieš čo, je to jedno. Aj tak pôjdeš naspäť do lochu, kam patríš." odvrkol som mu, nakoľko nejavil žiadne známky spolupráce. Toto decko mi je aj tak len na obtiaž. Keby som chcel, toho týpka by som našiel aj sám.

Renmaru Houkazaki

"Ale ak budeš trepať, pôjdeš späť. Navyše tejto otázke sa už nabudúce nevyhneš." doložil som. Aj keď je dosť možné, že mu veľmi nedôverujem. Môže ma celý čas vodiť za nos, ale tentokrát zabrnkal na správnu strunu.

Renmaru Houkazaki

Po jeho slovách som dostal nápad. Lenže asi by bolo dosť blbé sa pýtať na to, aké knihy tam chýbajú, lebo budú mať asi dosť práce upratať tie popadané.
"Čo ho v tej knižnici asi zaujímalo? Prečo tam vôbec bol? Určite nie preto, aby sa stratil v dave." rozmýšľal som nahlas. Domnievam sa, že knihovníčka bude asi veľký pedant. Zvyčajne bývajú takí exoti, ktorí presne vedia, ktorá kniha z regálu zmizla, alebo aspoň evidujú počty. Možno by nám to pomohlo ho vystopovať. Dal som sa teda smerom ku knižnici.

Vezeň pozvedl hlavu a zapřemýšlel. Na cosi si asi náhle vzpomněl, či uvědomil a když si vyrazil, ještě se vrhl za tebou a chňapl tě za rameno, aby tě zpomalil. Ještě jedna věc. To reiatsu... podle něho se zdá, že ten shinigami jedná celkem v klidu. Z čehož se dá usoudit, že o nás možná ještě neví a není si vědom toho, že po něm někdo jde. Řekl trochu myšlenkama někde jinde a už jste nahodili zase rychlejší tempo.

Pokračuj v knihovně

Renmaru Houkazaki

Nakoniec som sa vrátil do kasární na svoje miesto, kde som sedil a leňošil. Vyzeralo to, že tá nestabilita v reiatsu zmizla. Asi to bolo tými trhlinami, ktoré pravdepodobne zavinili útek väzňov. Zanpakutou som oprel o stenu pri stoličke a ruky som si dal za hlavu.

Chieko

Šli jsme s Hotaru poměrně dlouho než jsme dorazili k páté divizi. Tak jsme tady. Prohlásil Kuro a já na souhlas kývla. Vešli jsme dovnitř a hledali někoho, kdo by nám řekl, co dělat. Halo! Je tady někdo. Zavolal Kuro. Přestaň křičet. Řekla jsem mu a čekala jestli někdo přijde.

Renmaru Houkazaki

Z môjho zaslúženého driemotu ma zobudili nejaké hlasy. A tak som dúfal, že to pôjde zariadiť niekto iný.
No taaak. Nech ide niekto iný. Čo tu nikto iný okrem mňa nie je? A do...
Prehnalo sa mi hlavou. Následne som poťažme vstal, zobral som zanpakutou opreté o stenu a mieril som na miesto.
"Čo mi tu bliakate? Čo chcete?" spýtal som sa otrávene. A nečudo, keď ma zobudili.

Chieko

Nakonec přeci jen někdo přišel. Vypadal trochu naštvaně a zároveň otráveně. Omlouvám se jestli jsme vás vyrušili. Omluvila jsem se a ještě dodala. Jsem Nekonome Chieko a tohle je Kuro. Přijali mě sem do páté divize, jsem tu pro nějaké rozkazy nebo tak něco. Řekla jsem slabým hlasem, dost silným, aby mě slyšel.

Renmaru Houkazaki

Nejaké ucho bolo práve prijaté do mojej jednotky. Ako skúsenejší by som to mohol využiť, lenže ja chcem len pokoj.
"Ja som Renmaru, 3. člen. Na rozkazy sú kapitán a podkapitán. Ja len kontrolujem, či je všetko OK. A nakoľko nemám potuchy, kde sa obaja vyskytujú, dávam vám teda rozkaz, aby...ste sa nejako zabavili sami a ja medzitým dokončím načatú...ehm...prácu. Tak sa majte."
Povedal som im a zamával. Následne som sa otočil na špičke a vrátil som sa späť.
"Odporúčam venovať istý čas tréningu kida." zakričal som nadôvažok.

Hotaru Harubato

Hotaru stála několik kroků za Chieko a celou situaci sledovala. Do rozhovoru se raději nepřidávala, přece jen to nebyla její divize. "Nějak zabavit...?" Opakovala zaraženě a rozhlížela se po okolí. "No tak asi počkáme na kapitána nebo jeho zástupce..." Poškrábala se na hlavě. Pohled otočila na Chieko a Kura. Kdo ví, kde ted' ale jsou...mohou být i mimo SS, kvůli těm zvláštním trhlinám.

Chieko

Zabavit, jo? Přemýšlel nahlas Kuro. Poté k nám přišla Hotaru. Nemáš nějaký nápad, Hotaru? Zeptal se jí. Já tam dál stála a čekala jestli něco řekne. Pak jsem se odhodlala a řekla s úsměvem. Co kdybychom šli do tvé divize, když to v té mé nevyšlo?

Hotaru Harubato

Hotaru se nejdříve zamyslela, když se jí Kuro zeptal. "No...přinejhoršim se můžeme vrátit na akademii." Zazubila se. Poté však dostala Chieko velmi dobrý nápad. Hotaru několikrát kývla a poté řekla. "Dobrá, tak ted' to můžeme zkusit v jedenácté. A kdyby tam zas nikdo nebyl tak prostě půjdeme někam...jinam..." V Hotaru se trochu zvedla nervozita, ale také nadšení. Hlavou ji běhalo moc věcí, že téměř nedokázala mluvit srozumitelně. Svůj výstup tedy zakončila širokým úsměvem, možná až trochu děsivým. "Jo...," zarazila se, "kdyžtak můžeme zajít do nějakých obchodů, hospod či co se tu najde." Přitom šibalsky mrkla na Chieko a Kura. Přece jen si můžeme dovolit trochu toho odpočinku.

Renmaru Houkazaki

Konečne mám svätý pokoj. Vrátil som sa späť do svojej pôvodnej polohy, to znamená sedím na stoličke nakrivo tak, že sa hojdá len na dvoch zadných nohách a nohy mám vyložené na zábradlí. Žiadne trhliny, rozkazy, podkapitán a kapitán sú v nedohľadne a zanpakutou je opreté o stenu. Ak sa sem niekto pozerá z nádvoria, môže sa mu naskytnúť neprijemný pohľad na moje chlpaté nohy v sandáloch.

Ke kasárnám 5.divize se blížil bělovlasý muž v červených cárech. Byl celý od krve, ale zraněný nevypadal. Přes rameno měl kytaru, taky celou od krve. Usmíval se.

Ginsei

Pomalu kráčel domů. Uběhlý čas, který strávil v lesích za Rukongaiem, kam jej vrhla trhlina. Musel s hollow, které sem házelo vše možné bojovat holýma rukama, ale byla to zábava. I když mu roztrhali kabát, stálo to za to.