5. divize

Renmaru Houkazaki

Odrazu som zacítil nejaké dosť rozkolísané reiatsu. Ako po boji či tak niečo. Nech to bolo čokoľvek, prekročilo to hranicu našej kasárňe. Obrzel som sa z výšky a bol tam chlapík s gitarou celý od krvy, ale neunikol mi jeho úškrnok. Po čase som sa vrátil späť do svojej pohodlnej polohy, keďže je už veľmi málo vecí, ktoré by ma dokázali skutočne prekvapiť. Teda s výnimkou príchodu kapitána.

Akisha Shihomaru

Došly jsme až k páté divizi. Celou cestu jsem přemýšlela o těch vězních a neustále jsem si přečítala ty složky a před kasárnami jsem je schovala do shihakusho. Začala jsem se rozhlížet po někom, kdo by mi řekl kde najdu toho Houkazakiho nebo jakže se to jmenoval.

Renmaru Houkazaki

Sedel som a driemal v mojej obvyklej polohe, keď ma tu odrazu zasiahla vlna nejakého reiatsu. Bolo to reiatsu shinigamiho nejakej vyššej šarže. Pozriem sa cez zábradlie, bola tam akási slečinka. Na jej ramene som zbadal pásku, takže bude podkapitánka. Zídem dole, že ju pozdravím.

Firel
Opravdu hodně dlouho jsem si úžíval pohodlí po namáhavé procházce pouští.
Myslím že není normální aby podkapitáni bůh ví jak dlouho prostě spali.
Snažil jsem se chytat proudy svích myšlenek, když v tom mě ze soustředění vytrhl nával reiatsu.
Že by návštěva? Uvidíme po kom se bude schánět.
Po chvilce přemlouvání vlastního těla jsem se konečně dokopal k opuštění pokoje. Přemýšlel jsem co bych mohl tak nějak dělat...
Studování nepřipadá v potaz, vzhledem k tomu že mojí žádost zalila lavina papírů Obraz na kancelář plnou papírů mě děsil snad více než fakt, že jsem málem omylem sbalil vnučku vrchní kapitánky.
Mohl bych vyvinout další z mích nápadů... Myslím že kido proti iluzím ještě nemáme. Otázkou zůstáva kde seženu někoho, kdo by byl schopný vytvořit iluze na takové úrovni aby je neodfouklo prosté reiatsu... V domění že to bude opravdu tak jednoduché jsem se svím ladným polo shumpem začal přesouvat z chodby do chodby směrem ke zdroji reiatsu které mě vzbudilo.

Kitsune

Spolu s Akishou a Artemis jsme došli do páté divize a vyhlíželi někoho, kdo onoho Houkazukiho, nebo tak nějak, zná. Nějakou dobu jsme tam stáli. Poté Artemis dvakrát štěkla a svůj pohled upírala na vchod do divize. Jdou sem dva shinigami. Pronesla jsem směrem k Akishe a vyčkávala, kdo se objeví.

Akisha Shihomaru

Kývla jsem na holky. "Já vím, cítím je... Tak počkáme až jsem dorazí... Koukám, že sem stačí pouze vlézt a už se to sem sbíhá..." Pousmála jsem se. "Nakonec je to stejně nejdno... Alespoň můžeme co nejdříve začít s těmi vězni." Řekla jsem klidně a čekala jsem až ti dva shinigami dorazí k nám.

Renmaru Houkazaki

Cestou dole som periférne zbadal, že nie je sama. Čo tu vlastne chce 2. jednotka? Dobehnem dole, postavím sa do pozoru, nakoľko predomnou stojí vyššia šarža.
"Renmaru Houkazaki, 3. člen 5. jednotky." už som sa chcel niečo opýtať, no odrazu pribehol aj nás podkapitán, takže otázka ostala len v mojej hlave.

Firel
Způsob, jakým jsem dorazil na místo mohl připadat členům 2. divize, kteří jsou všeobecně zaměřováni na rychlost a reflexi jako nějaký slow motion. Napřed jsem doplachtil z nějaké chodby ke dveřím, kde jsem se odrazil a pomalu plachtil k dívkám.
Když už jsem konečně přistál tak jsem očima přejížděl od jedné k druhé.
Zdravím. Kde se tady berou takové krásné dívky z druhé divize?
Nebral jsem představování za nutnost vzhledem k tomu že po "odpálení akademie" by mě pár vyších šarží mělo znát...

Akisha Shihomaru

Při představení prvního shinigamiho se pousmála. "Takže stejně nemusíme chodit moc daleko... Jsem Akisha Shihomaru, fuku-taicho druhé divize... A hledám právě tebe Houkazaki... " Než jsem stačila pokračovat přišel ten druhý, což podle vzhledu a také podle znaku, jsem poznala poručíka. "Bereme se tu, kvůli našim vězňům... Pár se nám jich ztratilo a..." Odpověděla jsem poručíkovi a podívala jsem se na Houkazakiho. "A ty bys nám s tímto úkolem mohl pomoci..." Řekla jsem klidně. "Pokud ovšem němáš nějaké námitky..." Nečekala jsem, že by nějaké měl, ale i tak jsem se o tom musela zmínit.

Kitsune

Vyšel jeden ze dvou přicházejících shinigami. Akisha se pustila do mluvení. Podle toho, co řekla mi došlo, že že, co stojí před námi, je ten, kterého hledáme. Když domluvila, ozvala jsem se já. Já jsem Hoshi Kitsune a tohle je Artemis. Představila jsem sebe a svého vlka a poté dodala. A jsme tu za stejným účelem jako tady naše fuku-taicho.

Renmaru Houkazaki

V očiach sa mi objavil výraz labilného masového vraha po tom, čo som započul, že mám opäť naháňať ďalších väzňov. Asi tri sekundy som nad tým rozmýšľal. Naháňať darebákov by mohla byť sranda, len dúfam, že mi zase nedajú nejakého krpatého tajnostkára. Som rád, že ho už nemusím trpieť.
"Čo sú zač tí väzni? Myslel som, že všetci už sú zatknutí." spýtal som sa.

Firel -> Přiletěl k tobě pekelný motýl, který tě informoval, že se máš zúčastnit porady v budově první divize dnes v šest hodin večer.

Firel
Chtěl jsem poslouchat rozhovor jelikož se jednalo o hledání... A v tom jsem mohl být nápomocen, jenže jsem byl kontaktován motýlem že mám jít na schůzku.
O čem to asi bude? Problesklo mi hlavou potom co motýl odletěl.
No, tak já mizim, přeji hodně štěstí s vězni.
Po dokončení věty jsem zase svím plouživým shunpem vyrazil do kasáren první divize...

Akisha Shihomaru

Kývla na poručíka. "Díky." Řekla jsem, ještě než zmizel. Pak jsem se znovu podívala na Houkazakiho. "Ne, ještě nám jich několik chybí a bylo by potřeba je chytit než něco zlikvidují... Pokud je teda vypátrámé... Podle našich uvážení by se mohly nacházet v Reálném světě.... Proto nám zbývá propátrat Reálný Svět a pokusit se je najít... Ale podle kapitánky jsme ještě nestihly prohledat celý Rukongai, pak je tady možnost buďto ještě porhledat zbytek Rukongai nebo vyrazit do Reálného světa..." Divila jsem se, že jsem dnes nějaká ukecaná, asi už bych měla přestat tolik lenošit a z nudy už nebudu muset povídat. Podívala jsem se, jak na Kitsune, tak Houkazakiho. "Kam bysme se podle vás měli vydat nejdříve???" Zeptala jsem se na jejich názor, bylo by dobré znát názory obou, účastníků honu na vězně.

Renmaru Houkazaki

Super. Podkápo zdrhol na poradu a zvyšní väzni ostávali na mne. Podkapitánka 2. jednotky mi dala jasný návrh. Mne sa aspoň nateraz do Reálneho sveta veľmi nechcelo a tak bola moja odpoveď jasná. Vytiahol som si z úst lízanku, olízol som si svoje popraskané pery a nahodil vážny výraz so štipkou svojej ležérnosti.
"Nuž...ten Rukon by mohol byť horúca stopa. Ja sám som tam nedávno narazil na hneď na dvoch. Navyše, ako by sa mohli väzni dostať cez stráže brány do Reálneho sveta? Ale berte ma s rezervou. Vy ste predsa vyššia šarža." doriekol som a založil som si ruky.

Kitsune

Poslechla jsem si jeho názor a následně řekla. Mohli se dostat do Reálného světa pomocí těch trhlin, co tu nedávno byly. Dokonce i nás to vyplivlo v Reálném světě.[b] Po těchto slovech jsme s Artemis dál stáli a poslouchali, co ostatní řeknou.

Akisha Shihomaru

Kývla jsem. "Ano, mohly by se tam dostat skrs trhliny, protože i my dvě jsme jimi byly vyhozeny v Reálném Světě..." Souhlasila jsem s Kitsune. "Kitsune, a ty bys chtěla zase do Reálného světa nebo prozkoumat Rukongai???" Zeptala jsem se i když my bylo jasné, že ani jí by se nechtělo znova do Reálného světa.

Kitsune

Náhodou, když se na to zpětně podívám, tak byla v Reálném světě docela sranda. Řeknu jí s úšklebkem. Ty jsi podkapitán, ty to rozhodni. Dodám ještě a Artemis na souhlas štěkne.

Akisha Shihomaru

Nadzvedla jsem obočí. "Docela sranda??? Toho Holow bych řekla, ale ty krabice??? Ještě hodně dlouho nic skládat nebudu..." Zašklebila jsem se a pak jsem kývla. "Tak a je rozhodnuto... Pojďte, jdeme do Rukongai, podívat se po našich vězních..." Řekla jsem a otočila jsem se k východu z kasáren. Šla jsem směrem Rukongai.

Renmaru Houkazaki

Chvíľu som tie dve sledoval, ako sa tam dohadujú, no nakoniec sa dohodli na mojom riešení.
"Tak poďme." zavelil som a shunpom som sa vybral vpred. Veď som to chcel mať zkrku čo naskôr.
"Najskôr by sme mali hľadať stopy reiatsu na verejných miestach, aj keď ja v pozícií väzňa by som sa na nich veľmi nezdržoval. Ale človek nikdy nevie." doriekol som. Dúfam, že tam nájdeme aspoň niekoho, aby som nemusel ísť do Reálneho sveta.

Firel
Pomalu jsem se došoural ke kasárnám své divize a ihned začal hledat svou novou kancelář.
Nebyl to tak velký problém. Jediným problémem by ovšem mohlo být to množství papírování které se tam nahromadilo za vedení posledních 4 kapitánů.
Raději bych trénoval. Ovšem můj zdravotní stav mi to nedovoluje.
S očekáváním smrtící laviny papírů jsem otevřel dveře, byl jsem mile překvapen když jsem viděl jen tři pracovní stoly od okrajů po strop plnými sloupy papírů.
Jak krásné by bylo to všechno spálit a označit to za nehodu.
Začal jsem tedy hledat a nějak zpracovávat informace od nejvzdálenějších sloupů. u těch to aspoň vypadalo že jsou tu nejdéle.
Kdybych alespoň našel svojí přihlášku do knihovny z dob kdy tu byl ještě kuchiki... to by mi dalo alespoň nějaký náznak časového uspořádání tohohle chaosu.

Trvalo to opravdu dlouho. Zdálo se ti to až skoro nekonečné a pokud si někdy usnul, zdálo se ti o bitvě s bílou hromadou, která tě nechtěla již nikdy z této místnosti pustit. Nakonec si však zjistil, že v ruce držíš poslední papír. Shodou náhod to byl výpis z knihovny, který sepisoval zrhuba dvacet knih o kidou ještě z dob tvého podkapitánství.
Ve stejnou chvíli kdy sis prohlížel seznam toho, co máš vrátit, vtrhnul do dveří mladík. Vlastně, byl to jeden z nejmladších v tvé divizi, což si věděl jakožto bývalý podkapitán. Taichou! Došlo k výměně velitele! Vyžbrblal ze sebe udýchaně. Ani mu nevadilo, že nezaklepal a že sis tu klidně mohl chodit nahý.

Firel
hlavou mi procházela přibližně polovina dat z papírů, které jsem právě nějak vyřídil.
takže chvíli trvalo než moje vědomí zaznamenalo otevření dveří. Po té se zpracovávali informace z dalších papírů, následované zaznamenáním příchodu někoho v černém, další papíry a až potom jsem si uvědomil že na mě někdo promluvil.
Rychle jsem protřepal hlavu abych se zbavil informací z papírů, potřebné pro jejich vyřizování a které jsem již mohl vypustit z hlavy. Potom jsem se s klidem zvedl ze židle, hluboce vydechl, lhostejným pohledem pohlédl na mladíka a promluvil.
Koho vyměnili? A co je vůbec za století. Nějak jsem tu ztratil pojem o čase a realitě.