2. divize, vězení

Akai Tsuki

Zakroutil hlavou a potrbal Shibu opět po hlavě. Ále .... byl jsem tam a pak tam ... a ještě abych nezapoměl, i tam řekne klidně. Myslel si, že se něco děje a když nic, tím lím pro něj. A co ty tady? Tak sama kapitánko ... sem tě taky dlouho neviděl řekne a opře se o futra a dívá se na ni. Nečeká nějakou velkou odpověď. Zívl si. Mno ...když se nic neděje...půjdu si natáhnout mé staré kosti do postýlky řekne s protáhnutím.

Kasumi Haruka

Při tom jeho velice složitém vysvětlování, kde všude byl, nadzvedla obočí. Označení pro místo jako "tam", jí toho opravdu moc neřeklo, ale už se k tomu nevracela.
Co já tady.... ono... vlastně sama nevím, jak jsem se tu octla. Prozradila trochu vyvedená z míry. Uhnula očima opět ke straně, jako by po něčem snad pátrala, ale sama nevěděla, co hledá.
Tak, staré kosti, jo? Pousmála se, ale pak nad tím mávla rukou. Klidně.

Akai Tsuki

Díval se na ni. Mluvila trochu z cesty. Nepila něco .... nebo....že by ženské problémi přemýšlel nad tím a kroutil hlavou. Todle totiž fakt nečekal. Všiml si, že něco hledá. Etooo ... Kasumi? Si v pohodě? nejsi nemocná nebo tak? řekl trochu starostlivějším tónem. Přišel k ní blíž a dal ji ruku na čelo, jestli náhodou nemá horečku. Když už neprotestovala nad tím, že půjde spát, to už ho naprosto sundalo. Píchnul ji prstem do ramene. Nejsi mimozemšťan...že ne?! A jestli jo ...chci tě reklamovat, aby vrátili Kasumi zpět!!! řekl s menším úsměvem.

Kasumi Haruka

Dívala se na něj trochu nechápavě. Jak se, nejspíš, snažil zjistit, zda nemá horečku, zatvářila se asi nějak takto. Shodila jeho ruku ze svého čela. Jsem naprosto v pořádku, neboj. Odpověděla rázným tónem. To ale už opět vymyslel Tsuki něco jiného.
Tsuki...

Spoiler:

Jsem to opravdu já. Nebo si snad myslíš, že by nějací, ti tvoji mimoni, porazili tvoji kapitánku? Řekla jen tak mimoděk. Založila si ruce a čekala, co z něj vypadne tentokrát.

Akai Tsuki

Shodila jeho ruku z čela. Moc tomu nevěřil. Zakroutil hlavou. Když jsem byl minule v RW .... viděl jsem film. "Muži v černém" a tma bylo, že mimozemšťan snědl chlapa a oblékl si jeho kůži. řekl a kýval do toho, jestli se to dobře pamatuje. Byl obrovský a měl malynký kamarády...pan šváb to byl myslím. řekl a mával do toho rukama, jak se to snažil ukázat. Když to dopověděl. Nemáš chuť na vodu s cukrem? S hodně cukrem? dořekne a začne slídit po nějaké skleničce jako důkaz.

Kasumi Haruka

Vyslechla si, co se podkapitán rozhodl vyprávět. Vůbec v tom sice neviděla logiku, ani jakoukoli známku smyslnosti, ale připomnělo jí to, že už je to nějaký pátek, co nebyla v lidském světě. Takže zbytek jeho vyprávění jaksi ignorovala a přemýšlela, jaké to tam vlastně je...
Ne... ehm... proč? Měla bych snad? Nevěděla, s čím by mělo mít spojitost zase tohle. Ale rozhodně to nebude nic normálního, když s tím přišel on. Sledovala ho, jak něco nejspíš hledá, i když netušila co. Alespoň přestala myslet na ten tak živý sen...

Akai Tsuki

Jestli na vodu s cukrem nemáš chuť ...je to dobrý. Nejsi velkej šváb v Kasumini kůži. Ty si Kasumi!! dořekne šťastně a obejme ji okolo ramen. Ale i tak ... stalo se ti něco? Víš, že mě můžeš říct vše řekne. Pohlédne ji do očí a doufá, že neuhne pohledem. Mezi tím v té jedné ruce už Shiba usnula. Mohl se hýbat jakkoliv, ale ji prostě neprobudil. Pak Kasumi pustil a posadil se na stůl. Tak se pochlub ....cos provedla a vysvětli mi, co se stalo řekl jako otec, který chce vyslechnout své dítě a tak se i tvářil.

Kasumi Haruka

Protočila oči v sloup. Vždyť jsem ti to říkala. Snad sama nejlíp vím, jestli jsem to já, ne? Vzdychne si, ale nezdá se, že by jí tohle všechno překvapovalo. Držet pohled uměla velmi dobře, neuhnula, za to byla zticha, než se usadil na stůl, což se jí tedy zrovna nelíbilo, když tu bylo tolik míst, určených k sezení.
Nic se mi nestalo, nemusíš se obávat. Hlesla. A nic jsem neprovedla. Nejsme přeci už na akademii, že! Odvětila. Co by mu na to asi jinak měla říct? Sama nechápala, na co se to vlastně ptá. Teď už jí bylo jen vysvětlením to, že byl nejspíš opravdu hodně unavený, když takhle mluvil...

Aki Maki

Už ho nebavilo se stále dokola jenom poflakávat, možná by mohl zajít za kapitánkou a poprosit o nějakou prácičku. "Hmm..." Pohlédl směrem k nebi, jeho zuby se trochu zaleskly na slunečním světle. Nakonec se za pomoci shunpa dostal ke dvěřím od kanceláře své kapitánky. Trošku hlasitě a rytmicky zaklepal, tak jak to dělá jen on, a vešel dovnitř. "Dobrý den" Pronesl směrem k ekapitánce s mírnou poklonou. "Ehm, nazdar blonďáčku, nejni tu náhodou spousta normálních míst na sezení..? Nemusíš kapitánce špinit stůl.." Pronesl směrem k podkapitánovi s jeho typicky velkým úsměvem a došel pomalým krokem ke stolu. "Uhm.." Odkašlal si když byl u stolu, kde mu podkapitán tak trochu vadil. Choval se k němu tak trochu povýšeně. Né trochu. Ale ke kapitánce dřímal patřičnou úctu, přeci jen z ní respekt vyřazoval, narozdíl od tohodle zářivo-vlasce. "Víte, už jsem unavený z toho trénování a flákání. Přeci jen to po nějaké době opakování omrzí a tak bych se rád jenom zeptal jestli by se zde nenašla nějaká jiná činnost..?" Dával si pozor na to aby kapitánce vykal a snažil se být maximálně slušný. I přes všechnu tu soustředěnost na jazyk se ale stále usmíval, někdo už se musí divit že ho nebolí pusa.

Kasumi Haruka

Jejich rozhovor přerušil náhlý příchod třetího důstojníka. Obrátila se ke dveřím, skrze které již vstupoval dovnitř. Lehce pokynula hlavou, což měla nejspíš být odpověď na pozdrav. Tu poznámku k Tsukimu ignorovala. Věděla, že jej Aki nemá dvakrát v lásce a taky to co říkal, byla v podstatě pravda.
Já bych tedy využila těch poklidnějších chvílí, ale jestli že se chceš zabavit... Mohl bys ze skladu odnést prázdné bedny do sklepa... Myslím, že jich tam není zrovna po skromnu. Obešla zatím stůl a z jednoho ze šuplíků vytáhla dva klíče, které k sobě následně svázala provázkem a podala je Akimu. Hlavně nenechávej dveře od sklepa otevřené. Dodala.

Aki Maki

"Dobrá paní, splním..." Nachvilku stoupnul do pozoru a hodil nepřijemný výraz na podkapitána. Poté opět svěsil ramena, nahodil úsměv a vytratil se z místnosti.
Cesou ke skladu si pohazoval s klíči v ruce, přemýšlel jak nejrychleji přemístit tolik beden. "Nenechávej dveře do sklepa otevřené, myslela i během přendavání..?" Tak trošku přemýšlel, přitom si prstem hrál s pramínkem vlasů. "Tak, bude výhodnější bedny nosit po jedné a rychle nebo pomaleji po vícero kusech.." Takových to otázek mu hlavou lítalo spousty, ale nakonec čelem zastavil o dveře skladu. Vzal klíček a samozřejmě se na poprvý netrefil a otevíral klíčkem od sklepa. Potichu zaklel do země, ale v tu ranu opět zapomněl který klíček předtím použil. Znovu tedy hádal a opět se netrefil, ale tentokrát použil mazaný fígl. Klíček, kterým teď otevíral chytil do levé ruky a pravou uchytil ten druhý, který už musel být stoprocentně ten správný. Omyl. Předtím otevíral dobrým klíčkem, ale na druhou stranu. Znovu zaklel a nenápadně koukl kolem sebe jestli se někdo nedíval. Naštěstí ne. Jakmile vešel do skladu tak spatřil vyskládané bedny, opravdu jich nebylo málo, ale naštěstí pro něj byl vedle vozík, na který lze bedny vyskládat a poté ve velkém odvézt.

Kasumi Haruka

Pokynula, aby dala na jevo, že jej slyšela a nechala ho odejít plnit zadanný úkol. Nějakou dobu nepřetržitě sledovala dveře, pak zatřásla hlavou, aby se opět probrala z jakéhosi tranzu a obrátila se na Tsukiho. Radši půjdu ven. Nejspíš mi tu nesvětčí vzduch nebo nevím, čím to je... Oznámila směrem k němu a ještě ukázala na stůl vedle něj. Tenhle štos papírů je potřeba vyřídit. Jestli by ses také nudil, nechám ti je tu... pro případ. Řekla mu jen tak z legrace, jelikož ani v nejmenším nečekala, že by se pustil do papírování. Následně opustila prostory kanceláře a prošla nejkradší cestou ven, kde si našla nejbližší strom, pod který se usadila....

Akai Tsuki

Nějak Akiho ignoroval. Neměli mezi sebou moc dobrý vztah, ignoraci si vybral, jako účinný způsob komunikace a vyhovoval mu. Nehnul se ze stolu a sledoval, co mu Kasumi nakázala. Usmál se trochu, ale nic neříkal. V ruce se mu trochu přetočila a spala dál. Pak na něj Kasumi promluvila. On jen na ni podíval a nic nepípl. Pak pohlédl na napíry. Zapálit či nezapálit ....tož otázka, ale rozhodl se nezapálit. Pak odešla a on chvilku pozoroval dveře. Pak vyskočil a odešel do svého pokoje. Položil Shibu do postele a pak vyskočil ba okno. Spát se mu nějak nechtělo. Kroutil hlavou a seskočil dolů a někam zamířil, kam ho nohy zavedli.

Kasumi Haruka

Ze sedu přešla po chvíli do lehu. Ač svítilo jasně slunce, koruna stromu, pod kterým se právě nacházela, byla dost hustá, aby paprskům zabránila proniknout až k zemi a utvořila perfektní stín pro uspořádání myšlenek.
Jednou rukou si podložila hlavu a druhou před sebou pohupovala, seč starými, tak slušně zachovalými, stříbrnými hodinkami. V hlavě už se jí opět motal ten sen, ale mimo něj i poslední dění v Seireitei. Nechápala proč, ale z toho, co se poslední dny stalo, si toho pamatuje až děsivě málo. A to, co si pamatuje, jsou spíše mlhavé vzpomínky.
Možná to s tím má co dělat... Ale proč by mi to říkal... Co se vlastně tenkrát stalo... A proč dnes se.... Míhali se jí hlavou slova. A na své otázky si stejně nyní nedokázala odpovědět.
Hluboce vydechla, přivřela oči, sklonila hlavu a ruku s hodinkami si položila vedle sebe. Následně opět zdvihla pohled ke koruně. Zase zjišťuji jen hloubku propasti, že jo... V té chvíli se listím prohnal slabí vítr.....

Aki Maki

Vezl už snad třicátý vozík s bednama, pot z něj tekl. "Dobrá Aki, příště až se budeš nudit, tak se nehlaš na každou blbost..!" Zanadával sám sobě a začal bedny z vozíku nosit do sklepa. Poté opět zavřel dveře, otřel si pot na čele a táhl vozík zase zpěk ke skladu. "Ještě pár a je to..." Řekl znuděně a pomalým krokem došel opět do skladu, zde zase musel otevřít dveře s začít skládat bedny po jedné na vozík.

O hodinu později

"Konečně.." Prohlásil vítězoslavně, potom zase nahodil obří úsměv a pomocí shunpa se dostal do svého pokoje v kasárnách, kde si dal dlouho teplou sprchu. Pln nové energie vyrazil ven.

Akai Tsuki

Objevil se na střeše kasáren 2. divize. Pohlédl pod sebe. Všiml si přitom, že má ještě trochu zmrzlinového poháru na rukávě. Moje nejlepší mikina..chjo zanadával si v hlavě a odshunpoval ke svému oknu do pokoje. Vklouzl dovnitř. Shiba v klidu spala a ignorovala okolí. Sundal ze sebe hadry. Oblékl si shinigamské oblečení. Poplácal svou katanu a pohlédl k oknu. Měl an sobě úplně černý shinigamský oděv s kapucí. Pouze na rameni měl znak podkapitána 2. divize bíle. Byl to trochu jiný úbor, než měli ostatní, alr to mu nevadilo. Pak šel oěpt k oknu. Přemýšlel nad tím, že si někam zaleze a pokecá s Chun. Ta ho zase dá do latě, protože s ní dlouho nekecal. Seskočil a chvilku chodil po pozemcích 2. divize. Došel k nějakému stromu a chtěl ho obejít. Všiml si však Kasumi, která tam ležela. Opřel se bokem o strom. Je neobviklé, aby sty odpočívala ve stínu stromu řekne a dívá se na ni ze shora.

Kasumi Haruka

Ležela a užívala si ticha a neobvyklého klidu. Takže je už snad pochopitelné, že není nejlepší se k ní připlížit a pak něco říct. Jak se u ní objevil Tsuki, cukla sebou a hluboce se nadechla, aby se uklidnila. Ale navenek se nezdálo, že by jí to až tak překvapilo. Zůstala ležet a jen se ohlédla, aby si byla viděla viníkovi do tváře. Pak se ale hned podívala zase před sebe. Opravdu? Hlesla s klidem, jako by Tsukimu to, co řekl, nevěřila. Nechceš tím jen říct, že tohle je tvůj odpočívací strom? Zeptala se, ale bylo zřejmé, že to nemyslí vážně.

Akai Tsuki

Všiml si, jak sebou trochu cukla. Už čekal, že ho odhalí dřív, než stačí něco říct a todle ho proto překvapilo. Ano opravdu. Řekne a je tam stále opřen o ten strom a pozoruje ji. Obořila se na něj s tím stromem. Začal se trochu smát. Né to není, jen mě překvapilo, že jsem tě našel zrovna tady řekne ještě s doznívajícím úsměvem. Pohlédl na nebe. Víš Kasumi, kdyby tě něco trápilo, můžeš mi to kdykoliv říct. Známe se už od akademie, takže mě moc dobře znáš, jaký sem. řekne a při tom se začne otáčet, dokud neměl svá záda na kmenu a díval se do koruny stromu. Pak jakoby povolil nohy, že po zádech sjel na zem, kde si sedl. Jak se má Kenshin? vyšlo z jeho úst. Kasumi tam stále tak ležela a nic nedělala. Položil si na své nohy své zanpakuto a začal ho pomalu hladit.

Kasumi Haruka

Nějaké to překvapení občas neuškodí, nemám pravdu? Odvětila a pousmála se. Měl pravdu, tohle nebyl způsob odpočinku, který jí byl podobný, ale změna je život a ona si potřebovala najít nějaké klidné místo pro urovnání myšlenek. Jak jí po několikátý dořekl, že mu může říct všechno, podívala se na hodinky, které držela v ruce a neodpovídala. Po té se pousmála a se zavřenýma očima zavrtěla hlavou. Ano, znám tě až příliš dobře. Opravdu, nic se neděje.... Hlesla a pomalu tlumila hlas.
S Kenshinem jsem dlouho nemluvila. Takže jaksi... nemám nejmenší tušení. Odpověděla mu, při čemž se posadila a hodinky si opět uklidila do kapsy. A kde jsi vůbec byl? Co to papírování?

Akai Tsuki

Pravda pravda pronesl klidným tónem. Podrbal se na hlavě a pootočil hlavou, aby viděl na Kasumi. Usmál se. Málo kdo mě zná, kdo ví, třeba seš jediná, která opravdu ví, co jsem zač řekne a nechal si uvolnit všechny svali v těle, aby si pořádně odpočinul. Pak se zarazil. Vždyť máte s Kenem dobrej vztah ne? Jak to, že jeste dlouho nepovídali dodá a pohlédne na svou zanpakuto. Prozatím Chun nenavštíví. Všiml si pohybu. To se Kasumi posadila. Mno .... mě papírování moc nejde, sama víš, jak to dopadlo minule. řekne, jen konec řekne provinilím tónem. Byl jsem se podívat po okolí, provětrat si hlavu. Poví a opět s epodívá na svoje zanpakuto.

Kasumi Haruka

Zatvářila se trochu tajemně a nic neříkala. Po chvilce hlesla. Takže, co jsi opravdu zač, říkáš... Proč mi to zní, jako bys nebyl z tohohle světa. Pousmála se. Napadlo jí, že by mu mohla vrátit to s těmi mimozemšťany, ale to už by bylo pod její úroveň, takže od toho úsměvu po nějaké minutce upustila. Není to Ken, ale Kenshin. Opravila ho s vážným tónem. Jo, to máš pravdu, ale prostě nějak poslední dobou nebyl čas na diskuze. Vysvětlila mu a při tom si uvědomila, že to je už dost dlouho, co se svým duchem mluvila. Ano, to vím. Ale tak, doufám, že jsi ty papíry alespoň nechal tam, kde byli. Pronesla s náznakem humoru, ale zároveň to myslela vážně. Tolik času jí totiž trvalo, než to srovnala!

Akai Tsuki

Pohnul rameny. Kdo ví, nepamatuju si svůj minulí život....takže nedokáži říct, kdo opravdu jsem řekne a s tónem jel trochu hloubš, bylo znát, že ho štve, že si svůj minulí život nepamatuje. Pak se na ni podíval. Ken je Kenshin, Kenshin je Ken ...konec řekne s menším úsměvem. Pak jen kývl. To máš pravdu, s Chun jsem se už dlouho nebavil ....copak asi dělá řekne a prstem sjede po zanpakuto. Nechal neboj, nezapálil jsem jediný list, takže to je v pořádku ne? řekne a stále věnuje svou pozornost svému zanpakutu.

Kasumi Haruka

A přeci má své výhody, narodit se už tady. Jeden si svou minulost pamatuje... ale zase.... Přemítala si v hlavě pár nesrovnalostí a podobné, jak tak svého podkapitána poslouchala. Ale významem je to úplně někde jinde. Nebyl by rád, kdyby byl oslovován jen jako "Ken", tomu věř. Odvětila a tím se vrátila opět tak nějak do reality. Tak vidíš a divíš se mě. Poznamenala a pousmála se.
Asi bych ti teď měla poděkovat, že? Nebo ne... kdyby jsi to spálil, ušetřil by jsi mi práci s podepisováním toho všeho... Špitla tiše, aby si byla na sto procent jistá, že to nikdo neslyšel, protože to by jí jisto jistě pokazilo reputaci. A to by nikdo nechtěl.....

Aki Maki

Vyšel ven a jen tak se procházel, všimnul si kapitánky a podkapitána. Pomalým krokem k nim šel, opět naznačil lehkou poklonu před kapitánkou a natáhl ruku s klíčema od sklepa a skladu. "Pane bože, ten Akai jí nedá chvíli klidu.." Řekne si pro sebe, potom naznačí poklonu ke kapitánce na rozloučneou, otočí se a jde pomalu pryč.

Akai Tsuki

Začal dělat, že přemýšlí. Někdy to s ním prodiskutuju, až se s ním setkám řekne s úsměvem a pohlédne na Kasumi. Nojo řekne tiše. Jenže Ken a Chun ...dva rozdílní tvorové ....doufám, že až s ní budu kecat, že bude mít dobrou náladu řekne tišeji, aby to náhodou Chun neslyšela a slyšela to jen Kasumi. Pak se na ni zmateně podíval, když mu to šeptla. Hele, stačí říct. Zajdu do kanceláře a úplnou náhodou do shoří ...není vůbec problém a pak se někam nenápadně zdejchnu řekne a vyhrne si rukávy, že je připraven to udělat. Pak tam přišel Aki. Jen se na něj podíval a nic nedělal. Dal kasumi klíče a pak zase šel.