2. divize, vězení

Arinoki Kenkyoshou

"Dobře tedy, nejdřív vyrazíme najít někoho z 2.divize"...když jsme se tedy chystali odejít, potkali jsme Tougua, který povolil jednomu ze členů..odejít...když Tougou pokynul hlavou k Arinoku, řekl "Děkujeme, Tougou-san"...poté jsme odešli najít někoho, kdo povolí odchod i druhému...

Ari, on ho pustil z vězení :-D Ten druhý ve vězení není, takže nebude potřeba :-D Koukej Akiho při misi hlídat, je to kriminálník, jasný? :-D Jako kapitán bys na to měl brát ohled :-)

Akai Tsuki

Šel pomalu. Nikam nepospíchal, stejně neměl co dělat. Nakonec tam došel a opřel se o strom, co měl před oknem svého pokoje. Sedl si. Chvilku tam seděl a přemýšlel.Mňaaaa se odnělud ozvalo. Pohlédl do leva a pak do prava. Chtěl se podívat ještě nad sebe, jenže to mu už něco přistálo na hlavě. Ucítil čtyři končetiny a chlupatý ocas, který ho šmejral po krku. Poté přivřel oči, protože se na něj vzhuru nohama dívala kočka.Mňau pouze udělal zvuk a kejchla si Tsukimu do tváře.Shibo řekl trochu káravě a rukávem si otřel obličej. Poté se podíval po stranách Chtěla by ses někam podívat? zeptal si a ucítil vrnění nahoře na hlavě. Zvedl se. S tou kočkou na šišce vypadal celkem komicky. Pomocí shunpa se dostal do svého pokoje. Kde na místo shinigamského oblečení přes sebe hodil černou mikinu a černé kapsáče. Seskočil zpět dolů a to jen ucítil, jak Shiba packou hmatá po kapuci. Věděl, že se nerada ukazuje před lidma a proto tu byla ta velká kapuce. Přehodil ji přes hlavu i přes Shibu. Nyní to vypadalo, že má obří hýbací hlavu. Navíc ta kapuce byla taková, že pod ní byli vidět pouze dvě zářivá očka. A vydali se oba na procházku.

Hikaku Kioshi
došli jsme k východu z vězení kde jsem zahlédl něco zvláštního vypadalo to jako Holow ale později když jsem se přiblížil blíže spatřil že je to podkapitán druhé divize."Dobrý Den Tsuki" řekl a zapoměl na oslovení San ale dále na to už nemyslel a pokračoval dále "mám pro vás jedno oznámení."

Aki Maki

"Počkat, takže se i to hrabe jako i v hlavě...?" Nechápavej pohled, potom ho to ale nějak přestalo zajímat a jednoduše se dal na cestu s ostatníma.Okamžitě chmatnul po své zanpaktou, chvíli vypadal nebezpečně, ale nakonec si jen přiložil tvář na čepel a zavřel oči, užíval si že je zase u něj, i když se celou dobu jenom hádají.

Akisha Shihomaru

Hned jak pomohla tomu dědovi udělat hroby, se vrátila do kasáren, kde navštívila sprchu, lehla do své postele a usla jako když ji do vody hodí. Ve spánku se ocitla u White obě seděly na nějakých hladkých kamenech. "Zdravíčko, Akishko" Pozdravila s úsměvem. "Ahoj." Odpověděla jsem kysele. "Nač takový otrávený tón???" "Nemám vůbec dobrou náladu." Lehla jsem si a pozorovala mraky na obloze. Jako vždy byla noc a na nebi svítil měsíc v úplňku, kolem to vonělo růžemi a sem tam proletěl kolem mě bílý okvětní lístek. "Ty se tu máš jako v ráji." Řekla jsem aniž bych odpoutala pohled od oblohy. "Můžeš sem chodit častěji." "Však já vím." Zavřela jsem oči a poslouchala šumění větru.

Hikaku Kioshi
Když viděl projít Akishu došlo mu že se o místo asi postarala no projistotu zdělil podkapitánovy situaci "Našel jsem vězně Jménem Inowashi Kuma, ovšem byl mrtev pokud jej chcete nalézt musíte se vidat do Rukongaie kde naleznete dům jeho otce a vněm díru díky které se dostane až někam za les,bližšší info vám podá čen vaší divize Akisha Shihomaru" poté se otočí na Arinokiho "Jdeme?"

Aki Maki

S dlouhým zívnutím se protáhl. "Hmmm, tak jdeme prďolové..?" Koukl na ty dva. "Kdy hodláš zase něco provést...?" Zeptal se Watashi, jako by to už byla samozřejmost. "Dám jim čas do konce této mise, pokuď mě nepovýšší, nastanou tresty..." Odpoví a tak trochu se pousměje.

Já bych v misi klidně pokračoval....

Informační příspěvek:

Spoiler:

Haruzen Nikoto

Záhadným způsobem sem se vyloupl pře kasárnami 2.Divize. Tak když už jsem tady tak se zeptám kudy se jde do té 4.Divize. A začnu tak pátrat a doufat že si mě spíše někdo všimne než abych někomu musel říkat.

Kasumi Haruka

Loudavými krůčky se nakonec dostala zpět ke své divizi. Lépe řečeno, k vchodu do kasáren. Něco se tu asi stalo za její nepřítomnosti. Teď tu bylo asi něco víc, než jak to tu za sebou zanechávala. Nu což, neměla zrovna zájem se ujišťovat co je a není v nepořádku. Zatím se držela nota krásného dne. I když tedy na cestě, k řádně udržované části zahrady, ucítila, že se v blízkých prostorách nachází někdo... neznámý, pokračovala dále ke svému cíli a jev ignorovala s tím, že tu jistě není jediná, kdo by tu měl dávat pozor na 'pořádek' a tak snad někdo nezvaného hosta vyprovodí, jestli si ji nenajde sám...

Haruzen Nikoto

Najendou se objeví velice silné reiatsu dojdu k místu od kud ho cítím a kráčí tam kapitánka 2.Divize Haruka-sama. Strnul jsem v úžasu a v úctě k ní a nevěřícně sem na ni hleděl. Tak takhle vypadá kapitánka 2.Divize .. Hm zajímavé.. A poté se začnu pomalu, ale jistě vymotávat zase ven z kasáren 2.Divize.

Kasumi Haruka

Vstup do nejudržovanější části divizní zahrady měla téměř na dosah, když vycítila, jak se ten nový, zvaný/nezvaný blíží jejím směrem. Pro ní to byla dobrá zpráva. Alespoň zjistí, kdo se jí zatoulal po kasárnách. Počkala tedy chvíli, než se dostalo cizí reiatsu ještě blíže.
Zdržíš se na chvíli? Optala se, jakmile zahlédla, jak odvrací směr a jde zřejmě cestou ven.

Haruzen Nikoto

Když sem se otočil a chytal se odejít promluvila... Zarazil jsem se otočil se k ní předklonil se a opět zase narovnal. Hluboce se omlouvám že vám tu pobíhám po kasárnách, ale nejsem moc dlouho u 13.Obranných Divizí a ještě se tu neumím orientovat hledám jen 4.Divizi a nějak sem se zatoulal jsem. Ještě několikrát se uklonil a začal couvat se slovy Tak když mě ted omluvíte já bych se šel vydat najít Kasárny 4.Divize.

Kasumi Haruka

Po tom, jak se uklonil, založila si ruce a s přísným pohledem směřujícím na něj si vyslechla celou tu jeho 'zajímavou' historku. Takže je to nováček. Myslela jsem si to. Ale z jaké je divize, že se ztratil až sem? Neobvyklé... Proletělo jí hlavou. Pomalu se vydala jeho směrem. Když je to tak, ukážu ti, kde se kasárny 4.divize nacházejí. Předpokládám, že by jsi se zatoulal ještě do jiných divizí a ne každý by ti to asi jen tak toleroval... Hlesla a aniž by na něj čekala, šla zpět chodbou, kterou přišla od vchodu.

Haruzen Nikoto

Klepal se při tom jejím pohledu, ale nakonec se uklidnil. Poté když dopověděla kapitánka odvětil.. Prosím vás nezabívejte se tím já se optám někoho vy se stím vůbec nezabívejte... Několikrát se ukloní.. Je tak milá, ale je to stále kapitánka musím si držet patřičnou úctu k ní...

Kasumi Haruka

Zastavila se a obrátila pohled na něj. Chápala, že ji nechce 'zatěžovat', ale pro ní bylo spíš horší, jak vznesl námitku, proti její nabídce. Vlastně, byla to nabídka, ale ona si to v hlavě předělala na jasný rozkaz, takže nějaké vznášení protestů rozhodně vhod nebylo. Věnovala mu jeden pohled vyjadřující něco jako 'Jsi si jistý tím, co říkáš?'.
To je v pořádku. Alespoň se podívám, jak jsou na tom někteří pacienti a jak se jim tam v takových dnes vede. Nahodila ke konci kratší milejší úsměv a čekala, zda tedy už půjde za ní.

Haruzen Nikoto

Strnul.... Strnul a ani skoro nedýchal. Po slovech Kapitánky se, ale zase zmátořil a řekl. Děkuji mnohokrát. Toto pověděl s lehkým předklonem a následoval Kapitánku směrem ke Kasárnám 4.Divize. Sakra sakra sakra je zvláštní chvíli vypadá jako by mě chtěla zabít a pak obrátí a je milá .... Bude těžké odhadnout její reakce .... Ale je to kapitán radši nic nebudu zkoušet a riskovat. Potiše polknul a šel dál.

Kasumi Haruka

V duchu se pousmála. Tak se mi to líbí.... Pronesla si sama sobě v myšlenkách a jakmile se konečně zatím neidentifikovaný člen jakési divize rozhodl udělat pár krůčků vpřed, nepatrně kývla na znamení, že je nyní s jeho jednáním spokojena a vydala se jako první ven.
I když nebyl schopen udat na začátku setkání svou divizi, mohla si alespoň ona sama vyloučit tu svou a čtvrtou. Předpokládala by totiž, že i nový člen si bude pamatovat, kde je jeho divize, ale možné bylo asi vše...
Jak vyšla před brány kasáren, chvíli se rozhlížela do přilehlých ulic, než si to vše zmapovala a poté se vydala tou, u které byla přesvědčená, že vede k jejich cíli.

Haruzen Nikoto

Kráčel stále za Kapitánkou a v skrytu duše byl rád že se jí jeho jednaní líbilo usuzoval tak z jejího posledního oblyčeje....Takže vím že jí nemohu odporovat jinak se naštve .... to bych si měl pamatovat protože dostat se do křížku sní je smrt jak vyšitá.. Jakmile se začala kapitánka rozhlížet do ulic tak mu na chvíli přišlo jakoby nevěděla kudy, ale tuto myšlenku okamžitě vyhnal z hlavy.. Je to Kapitánka ta rozhodně ví kudy...

-------------------------------------------------------------------------------

Aki Maki

"Tak fajn..." Nahodil jeho tajemný úsměv a vyšel pomalu z kasáren 2.divize.Kráčel velmi pomalu, očima prozkoumával krajinu před sebou. "Trochu se to tady změnilo..." Poznamenal k Watashimu. "Ještě aby ne, byla tu čina..." Odpověděl stejně chladným tónem Watashi. "No což, mezitím co si tu všichni leželi zraněný, já využil čas ve vězení ke cvičení...začneme si pomalu budovat respekt, hlavní cíl, zvýšení hodnosti..." Řekl protentokrát rázným hlasem a pomalu vycházel z okolí divize.

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Proběhl časový posun o jeden den.

Seireitei se celkem uklidnilo, většina zraněných byla v kasárnách 4. divize, kde o ně pečovali doktoři. Pořád ale nebylo vše tak, jak by mělo. Kapitánka první divize a kapitán třinácté divize byli nezvěstní. A nebyli sami. Shinigami, kterých nebylo k nalezení pořád přibývalo. A navíc tu ještě někde byl ten chlápek, který to všechno způsobil.

Aki Maki

Došel klidným volným krokem ke kasárnám 2. divize, přeci jen už potřeboval svůj pokoj, takže před kasárnama už nevydržel jít pomalu, jednoduše přešel na shunpo.
Vzal za kliku a otevřel, vše bylo naštěstí na svém místě, a tak jakmile zasebou zabouchnul dveře tak ze sebe shodil oblečení a vešel do koupelny. Postupně provedl všechny hygienické potřeby, včetně jemného zkrácení vlasů.
Po hygieně si oblékl čistý shinigami oblek a vyšel ven na své oblíbené trénovací místečko, měl v plánu se konečně něco doučit.
Po nějakém tom delším tréninku se rozhodl vrátit zpět do kasáren a dát si dlouhou sprchu a smejt ze sebe všechen ten pot. Jak si usmyslel, tak tak také učinil. Brzy ležel se svým obřím úsměvem na postely a přemýšlel o posledních událostech co se zde staly, poté zkontroloval i ruku, kteoru měl stále zpevněnou obvazem, naštěstí pro něj to už asi bylo dobré. Najednou se mu vybavila vzpomínka na tu dívku co ho trénovala aby se dostal na akademii, popravdě nyní už je na vyšší úrovni než ona byla, přeci jen její schopnosti se zanpaktou nebyly nějaké extra, ovšem teorii zvládla skvěle. "Navíc, vzpomínám si že pokaždé když se mi něco stalo, tak mě dokázala perfektně vyléčit.." Řekl si tak v duchu. Něco ho napadlo. Pokud ta dívka, neuměla tolik zacházet se zanpaktou, ale výborně zvládala léčení, tak by se měla stále nacházet ve 4. divizi..! Poté vytáhnul zanpaktou z pochvy, jemně ho položil hrotem na zem, aby nepoškrábal zem, a uchopil rukojeť. Zavřel oči, ale úsměv na tváři přesto nezmizel, vypadalo to dosti strašidelně. "Co si myslíš, pochopí někdy lidi tady že máme navíc..?" Zeptal se drsným tónem Watashiho. Ten pozvedl hlavu a oplatil Akimu velký úsměv, poté se až odhodlal odpovědět. "Pokud ne, tak jim to ukážeme, jenom musíme chvíli počkat, na lepší příležitost..." Šíleně se zachichtal. "Mluvíš o vzpouře..?!" Zepta se pro ujíštění Aki. "Vzpoura, nebo povýšení...nemají na výběr, ani ty ne..." Odpovědě drsným tónem Watashi, Aki raději spojení přerušil. "Sakra, občas bych si přál zanapktou né tak podobné mně...!" Zaklel směrem k zemi. "Nevyšlo to jednou, nevyjde to znova, nemá cenu o tomhle vůbec přemýšlet.." Pronesl s podivným tónem v hlase a raději zandal zanapktou a vyšel z pokoje. Šel se projít.

Kasumi Haruka

..............
Byla jasná noc. Svit měsíce v úplňku odhaloval krajinu z temnoty. I tak tu ale bylo spoustu stínů a míst, kam světlo nedosáhlo.
Rozhlédla se kolem sebe. V lese bylo ticho, jen listí šustělo ve větvích stromů, díky lehce vanoucímu větru. Netrvalo však dlouho a vítr začal sílit. Přikrčila se k zemi. V ten moment se nedaleko od ní odhrnulo několik větví a odhalili vchod do jeskyně, z níž neznámo proč vycházelo slabé světlo.
Vešla dovnitř, aby se schovala před větrem. V jeskyni plápolal oheň. Došla až k němu, jako smyslů zbavená.
Ozval se za ní hlas. V mžiku se obrátila. U vchodu stála osoba v plášti s kápí, díky níž, nebylo neznámému vidět do obličeje.
Hlas se ozval znovu, byl tlumený.... Nekončí...
Opakovalo se to ještě párkrát, než začal oheň v jeskyni vyhasínat, až prostor pohltila tma...
Ale co? Otevřela oči. Zdálo se mi to?
Chvíli se zdála být zmatená. Aby ne, když zjistila kde je - seděla na židli ve své kanceláři a hlavu měla ještě před chvíli položenou na stole. Nemohla si vzpomenout, kdy sem jenom přišla. Vlastně si nemohla vzpomenout na víc věcí a nemohla se zbavit pocitu, že jí něco uniká...

Akai Tsuki

Po chvíli se dostal před kasárny 2. divize. Pohlédl na ni a pohladil Shibu po hlavičce. Usmál se. Konečně doma řekne klidně a vyjde pomalým krokem směrem dovnitř. Zastavil se hned za vstupníma dveřma. Hmmm ... půjdu k sobě do pokoje si dát šlofííka a nebo ..zajdu do kanceláře. Začal přemýšlet a kýval při tom hlavou. Yosh ... kancelář. Beztak tam není a já si půjdu lehnout Řekl a podrbal se s úsměvem na hlavě. Vyšel po chodbě a došel před dveře kanceláře. Určitě tam nenííí řekne si šťastně a jedním prstem začne otevírat dveře. Jenže uprostřed místnosti spatří kapitánku. Ihned změnil výraz. Sakra řekl si pro sebe. Dobrej den kapitánko řekne s úsměvem a vyjde dovnitř. Děje se něco zajímavého?

Kasumi Haruka

Ještě chvíli využila k tomu, aby se vzpamatovala. Hleděla zamyšleně před sebe, pak se obrátila na knihovnu po levé straně a potom na sedačku po pravé straně místnosti.
Jak jsem... Stále nerozuměla. I tak se odsunula od stolu a vstala. Stůl obešla, přičemž přejela prsty po jeho desce a opět zůstala pohledem stát na knihovně.
O několik vteřin později se otevřeli dveře a vešel dovnitř Tsuki.
Dobrý, dobrý. Hlesla s klidným hlasem. Jeho příchod jí ku podivu nepřekvapil, vzhledem k okolnostem.
Nic. Nic zajímavého. Nejspíš. Poslední slovo už jako by si říkala sama pro sebe. Obrátila se konečně na něj. Kde jsi byl? Dlouho jsem tě tu neviděla.