2. divize, vězení

Ryuuka

Z části se mi povedlo to, co jsem chtěl. Objevil jsem se na konci jedné řady a celou lajnu zlikvidoval, některé jsem omráči, některé zabil, někteří se tam však váleli v bolestech. No co už, byl to jejich problém, moc dobře věděli do čeho jdou, když utečou. Och wait, nevěděli? Právem si asi mysleli, že je jen pochytáme a vrátíme zpět, měli ovšem smůlu v tom, že se o jejich útěku dozvěděla právě jedenáctá divize. Při jejich smůle, možná by to neudělali, kdyby to věděli, ale to už taky mohlo být jedno. Já jsem zlikvidoval jednu řadu a uviděl jsem, že ještě pár uteklo, opravdu minimum. "Shizuro, vem si chlapy a jděte po nich. Jsou přesně tři, pro každého jeden, tak ať to lítá, já zůstanu tady. Opovažte se vrátit zpátky sem s tím, že utekli. Zabít, omráčit, zastavit, cokoliv.. Ikuze!" Křikl jsem na ně a tím i dal povel. Pak jsem se vrátil kousek zpátky a hleděl na ty mrtvoly. "Ten rozruch je opravdu špatný, měli bychom něco začít dělat. Kde že to je Myamoto taichou?" Pomyslel jsem si a pohlédl na vyslíačku. "No, ohlásím jí to později.."

Shizuro

Dobře! odvětil jsem kapitánova a pohledem jsem se koukl na naše dva členy. Pojďte se mnou!! řekl jsem a shunpnul jsem směrem kam mířil ti zbývající tři. Při tom jsem očekával, že ti dva zamnou už jdou. Musíme je zastavit co nejrychleji. Myslím, že se prvně budou chtít ukrýt. A potom se poohlédnout po zbraních. zamyslel jsem a sledoval kam ti tři míří.

Madarame Shingo

Během boje jsem se postupně dostával do jakési bojové euforie a sekal naprosto všechno co na sobě mělo vězeňský mundůr. Bylo mi jedno jestli bojovali, utíkali nebo třeba už padali k zemi. Když se to hýbalo a byl to vězeň, získalo to podpis mé čepele na svém těla. Proto jsem tak nějak ani nezaregistroval kapitánův a posléze i zástupcův rozkaz k pronásledování těch tří. Viděl jsem je sám a také jsem se za nimi vydal jak rychle jsem mohl. Tři živí protivníci to není něco co můžu nechat utéct.

Madarame Shingo

Stále jsem přidával do kroku a snažil se dohnat tu trojici.
Děláš si ze mě srandu? Museli být nejmíň desetiletí bez tréninku, jakto že jsou takhle rychlí? Ale mě neutečou
v případě menších předmětů hozených mým směrem jsem je rozsekával jen tak mimochodem za běhu, aniž bych se obtěžoval zpomalit. V případě vozu...inu, prostě jsem se za běhu chytil jeho vrchního okraje a přehoupl se přes něj, takže to téměř nebylo na mé rychlosti znát.
Nezdrhejte sr.či, chci si vás rozsekat!!!
řval jsem na ně.

Ryouji Keikain

Krev a strach byli všude vůkol, on však nevnímal jich neb to byla bolest uvězněných a krev nesvobodných. Běžel po bojišti a jeho úsměv se stáhl do podivné grimasy, tak strašlivé že všichni z vězňů kdo do ní pohlédli byli na malí okamžik proměněni v kámen, na okamžik tak malí že stačil právě na to aby čepel Tepes projela tkání a ochutnala další krev. Svět okolo něj se měnil v podivné divadlo ve kterém byli hlavní aktéři zvláštní tanečníci v krvi. Však vrátila se mu část příčetnosti, když koutkem oka zahlédl téhož vlnění jako už předtím. To nebylo dobré, stejně jako nebylo dobré tu stát a pozorovat jak 3 z vězňů utíkají. Ačkoliv na místě kde skákání ze zdi na zeď bylo takřka samozřejmostí ,bylo házení překážek pod nohy poněkud nepraktickým, vždyť stačilo dostat se na zeď jdoucí podél cesty, nebo prostě přeskočit překážku či jí rozbít dříve než se opravdu připletla do cesty, však on neběžel se strachem. A pokud snad bylo opravdu třeba ještě stále tu byla možnost použít shunpo.

Ryuuka Hosentsu

Vypadalo to že členové můj rozkaz poslechli. Nebyl to sice kvalitní rozkaz a s naší situací nám to vůbec nepomohlo, ale dostali co si zasloužili. Neměli utíkat. Nicméně, já jsem kapitán, musel jsem něco dělat. Jenomže jsem nevěděl co, když šetření dělala Myamoto taichou. Nevěděl jsem, jestli na něco nepřišla, ale hodlal jsem zajít do dvanácté divize za Sakurou a projednat to s ní. To jsem taky udělal, zasunul jsem zanpakutou zpět do pochvy a vydal se směr 12. divize.

Nibori Yukio

Yukio šel spolu se svým důstojníkem do kasáren druhé divize, kde měli najít kapitána. Ten tam však nebyl, jenom viděli hromadu mrtvol, omráčených a všelicos jiného. Co se tam stalo? Zeptal se svého důstojníka a zároveň i sebe. Víte, panuje tu taková panika. Ztrácejí se Shinigami. Ale teď tu jsou samé mrtvoly skoro. Co se to tu ksakru děje. Potom se otočil a čekal na důstojnikovu odpověď.

Shizuro

Zaměřil jsem se speciálně na jednoho. Měl jsem takové tušení, kam mají namířeno. A proto jsem si zkrátil cestu k bráně do rukongaie. Jak už jsem byl dostatečně blízko shunpem jsem se dostal před něj. Namířil na něj zanpakuto a pronesl. Dál už ani krok! Drsným pohledem jsem mu koukal do očí. Určitě byl překvapený. Bu, bu bu, nepolekal jsem tě? řekl jsem si v duchu. Vyčkával jsem na jeho reakci.

Renmaru Houkazaki

Z ničoho nič sa ozval poplach a ja som zbadal unikajúcich shinigami. Zostal som vonku, ako mi bolo prikázané a tak som ich zbadal, ako zdrhajú smerom do Rukonu. Mali v pätách ďalších shinigami. To reiatsu som poznal a tak som sa vybral niekam, kde by som mal dobrý výhľad. Následne si vyhliadol miesto, kde by som im odrezal cestu.

Madarame Shingo

Veškerý adrenalin a bojovnost ze mě vyprchali v okamžiku, kdy jsem se k ležícímu vězni napřáhl k finálnímu úderu. Do té doby jsem nedokázal vnímat o moc víc než jeho/její běžící siluetu, že předemnou leží zraněná žena jsem si všiml až těsně poté co jsem bodl směr její hrudník. Meč jsem stihl zastavit jen tak tak.
Pak už skoro líně jsem čepelí přejel na její krk.
Máš štěstí že jedno z Madarameho pravidel boje zní:"Nezabiješ toho kdo ztratil vůli k boji. Pokud neuděláš žádnej hloupej pohyb a necháš se poslušně zatknout, můžu ti zaručit že neumřeš...hned.

Ryouji Keikain

"Zaměřen na cíl, jako je orel zaměřen na zajíce prchajícího kdesi pod ním. Vnímat každý pohyb a vědět co přijde, jako vlk před skokem vnímá koloucha. Stačí jen zabořit jeden dlouhý ocelový zub do masa a bude po všem. Posledních pár okamžiků soustředění neb slabý nezaslouží si nic než bodnutí do srdce."
část jeho mysli ,ale viděla jiný obraz viděla nádhernou dívku z které teče nádherná krev. Obraz nad kterým pravě ta část zaplesala a donutila ,část lovce ustoupit na tak dlouho aby vnímal slova kopiníka.
" Prorok říká ,že ten kdo pro samí strach nezvedne zbraň by měl raděj sám vyhledat smrt, než se stavět po bok bojovníkům. Ačkoliv prorok umožňuje i milosrdenství. Volba je tedy jen tvá."
Stáhl čepel trochu dál aby se mu lépe sekalo, přitom pozoroval tu dívku. Pozoroval její oči , neb tam musel být první náznak odporu.

Madarame Shingo

Nehýbala se a strach v jejích očích mi docela stačil k tomu aby mě přesvědčil, že hlouposti dělat nebude.
By mě zajímalo, za co tebe zavřeli...
zamručel jsem si jen tak pro sebe i když to mohla slyšet, načež jsem jen lehce zakroutil hlavou.
Fajn, teď dám tem meč kousek stranou aby jsi mohla vstát. Doporučoval bych ti ale nedělat hlouposti. Stihnu tě zabít dřív než ty stačíš jenom pomyslet na Shunpo.

Ryouji Keikain

Strach a bolest, jako jehně na porážce, jako dobytek nic víc. Pomalu začal chápat jak Tepes občas vidí lidi.
"Zvládne jít? No nejspíš bude muset."
" Zvláštní chtít jí zabít stejně jako se s ní seznámit."
raději se rozhlédl kolem stejně bude lepší jí spoutat, než jí ošetří nebo, pro cestu zpátky honit krvácejí ženu, se mu moc nechtělo.

Shizuro

Zabíjet se nebude! Dneska jsem si toho užil až až. Ale půjdeš zpátky! A ještě mi něco řekneš. řekl jsem z ďábelským úsměvem od ucha k uchu. Přistoupil jsem bliž k němu. Chytil jsem ho za límec jeho oděvu a řekl jsem. Půjdeš přede mnou. Pokud se pokusíš utéct. Zemřeš! vše bylo řečeno stále s ďábelským úsměvem. Jak jsme tak šli zpět do věznice. Začal jsem se ho vyptávat. Kdo vám pomohl utéct? Sami jste to určitě nezvládli. po chvilce jeho mlčení. Tak mluv!! vykřikl jsem po něm.

Renmaru Houkazaki

Jednému utečencovi sa mi podarilo odrezať cestu.
"Stoj!" rozkázal som mu, ale naivne som sa domnieval, že ma poslúchne.
"Prečo nikdy nepočúvajú." následne som spozoroval, ako ide do jedného z domov, či skôr obytných buniek. Taká obytná bunka predstavuje mnoho ukrytých rohov, z ktorých môže na mňa ten lump zaútočiť. A tak som sa pochopiteľne spoliehal na môj šiesty zmysel.

Ryouji, Shingo -> Žena roztřeseně vstala, i když moc jistě na nohou nestála. Pořád ještě nic neříkala, i když Shingovo přemýšlení nahlas si mohla vyložit i jako otázku. Vypadala zklamaně, že se jí nepodařilo utéct, a tak celkově byla zklamána vývojem situace.

Shizuro -> "Nikdo nám nepomohl... Když nebyli nikde žádné stráže, někdo udělal prostě díru do zdi kidem... nebo nevím, já u toho nebyl, ale tak nějak to mohlo být..." řekl mužík vyděšeně. Ten úsměv a křik ho nijak neuklidňovaly.

Shizuro

No dobře. Díky vašemu super nápadu utéct, přišlo spousta vězňů o život a taky spousta je ve vážném stavu. Tohle opravdu nechápu, kdo vám nakukal, že se vám podaří utéct ze seireitei. nahlas jsem se zasmál a začal jsem toho vězně táhnout za sebou. Pak jsem sním shunpnul směrem zpět k věznici. Když jsem dorazil ke věznici, teda spíš k té díře do věznice. Kapitán tu už není? No nevadí, tak to tu pohlídám. řekl jsem si v duchu a toho vězně jsem hodil na zem. Koukni! Kolik je mrtvých kvůli vašemu super plánu. Nejste nic víc než odpad! seřval jsem toho vězně, ale to bylo pro všechny tam. Sedl jsem si a začal jsem svou hlídku věznice.

Madarame Shingo

Když vstala a stále nevypadala, že by se chtěla dát znovu na útěk, přemířil jsem čepel svého meče do středu jejích zad, načež jsem zanpakuto schoval zpět do Sayi. Ruku jsem ale stále nechal na jílci.
Fajn, nehodlám tě ponižovat a vést na řetězu jako psa. Ovšem pokud se pokusíš o útěk, přetnu ti obě achilovky a do vězení dotáhnu třeba za vlasy, jasné?
počkal jsem si na odpověď, at už slovní nebo kývnutím, načež jsem kývl směrem zpět ke kasárnám 2. divize.
Jdeme

Shizuro -> Muž byl celkem bledý a nechtěl se na mrtvé a zraněné dívat. Po chvíli se odvážil promluvit.
"Neměli... neměli bychom zavolat... doktory?"

Shingo -> Poprvé se v ženě projevilo trochu vzdoru, a to když se na tebe ošklivě podívala. Nelíbilo se jí, jak s ní zacházíš. Přesto se dala poslušně do kroku. Bylo vidět, že jí to činí menší problémy, ale snažila se jít co nejvíc vzpřímeně a nevydat ani hlásku bolesti.

Shizuro

To možná měli, ale můžete si zato sami. Kdyby jste nedělali šaškárny, tak se nemuselo nic stát. Jde vidět, že si nevážíte vlastního života. řekl jsem a na chvilku jsem se odmlčel. Ale zase je to přirozený pud sebezáchovy. Mizejí tu lidé a máte strach a chtěli jste se odsud dostat daleko od toho všeho. prohlásil jsem a mírně jsem se pousmál. Pud sebezáchovy. pomyslel jsem si a před obličejem se mi objevil záblesk z minulosti. "Bylo to tehdy, když na mě zaútočil hollow v mém mládí. Bylo to tehdy, kdy se objevil ten žlutý záblesk. A den, kdy jsem se poprvé setkal se shinigamim." po chvilce jsem začal zase vnímat a přede mnou byl zase jenom bledý vězeň. Chytil jsem se za pravé rameno, protože ho tehdy nesnesitelně pálilo. Myslím, že bych měl zavolat někoho ze čtvrté divize. řekl jsem a rukou sáhl po vysílačce na uchu a zapnul ji.

Do vysílačky:
Kapitáne Hosentsu. Tady Shizuro. Můžete prosím někoho poslat do čtvrté divize? Aby nám poslali jednoho nebo dva mediky. Díky.