2. divize, vězení

Akisha - Kousek před tebou z vchodu do vězení právě vyšla skupinka nějakých shinigami. Nejspíše byli z této divize, jinak by je tu nikdo nenechal tak potulovat. Hovořili mezi sebou docela hlasitě a navzdory tomu, jaké události se v divizi odehrávali a před nedávnem i v celém Seireitei, zdáli se být docela vysmátí a pohodářští. Zabráni do své diskuze ti se očividně vůbec nevšimli.

Akisha Shihomaru

Cestou jsem si všimla, pár shinigami, jak jdou cestou necestou a smějí se na celé kolo, že by si toho všimnul i nahluchlí. Zamračila jsem se, velice mě zajímalo, co mají zrovna teď v plánu. Šla jsem k nim a řekla jsem. "A vy děláte zrovna co??? Že si tady jen tak mluvíte a smějete se... To nemáte nic na práci???" Zeptala jsem se docela naštvaně, i když ode mne to muselo vypadat docela podivně... Stála jsem tak, aby nebyl vidět odznak fuku-taicho.

Akisha - Rozhodně byl vidět jejich překvapený, ba až zděšený výraz, když jsi na ně pormluvila. Všichni se ohlédli tvým směrem a na chvíli strnuli. Pak si ale jeden z nich dovolil do široka roztáhnout svůj úsměv na tváři. Odkašlal si. Nevidíš sama? Právě odcházíme z věznice, přivedli jsme totiž odsouzence a teď jdeme... no... Zjevně nevěděl, co říct, proto se rozhodl od tématu trochu uhnout. Jo a promiň, no, jsme nevěděli, že je tu mluvení a smích zakázaný. Jeho hlas zněl dost ironicky, určitě tě nebral nějak vážně. Znovu se rozesmál a jeho společníci jak by smet.

Akisha Shihomaru

Založila si ruce na prsou. "Nikdy nikdo neřekl, že je tu smích zakázaný, ale je tady docela dost práce, tak se divím, že se tady jen tak poflakujete... Co takhle nelelkovat a něco dělat, hmm??? Nebo to by vám snad upadli ručičiky???" Jeho tón hlasu se mi ani trochu nelíbil, tak jsem to zkusila jinak... Tušila jsem, že ho to možná naštve, ale v téhle situaci tady jen tak se tady flákat a to že udělali nějakou práce je šlechtí, ale dokud nebude věznice, zase plně fungovat, tak se nikdo nebude flákat. Sice já sem doteď dělala to samé, ale neměla jsem zadaný žádný úkol.

Haruka Kasumi

Zrovna stála před věznicí v celé své síle s kompletně doplněnou energií i elánem. Ruce měla složené na prsou a jednou nohou neustále "poklepávala" na zem. Sledovala několik shinigami, jak nosí nějaké velké kameny. Nebylo těžké hádat, že tohle byl ještě úklid po tom, co se stalo nedávno.
Nově nabytá kapitánčina energie rozhodně nebyla nic dobrého pro její okolí. Když se vrátila z nedobrovolného výletu z Hueco Munda, málem jí spadla brada až na zem, když se o všem dozvěděla. To, že se ale většinou něco takového stávalo za její nepřítomnosti, to už bylo něco jiného. Zkrátka kapitola sama o sobě, dost smutná kapitola.
Kasumi se rozhodla, že kvůli přibývajícím lenivcům a ulejvákům bude muset znovu nastolit pořádek a trochu zlepšit morálku. Začala tím, že tací alá 'já tu nejsem a snad nebudu muset nic dělat' půjdou vynést kamení z vězení, které se tam navalilo při jeho poničení a nebylo využito na opravu. Každého, kdo se jen zastavil, už probodávala pohledem. Byl to klidný, možná až moc klidný pohled, proto v jejích podřízených vzbuzoval cosi jako respekt? To jí bylo jedno, hlavně že, jakmile si jejího pohledu všimli, hned pokračovali s prací.
Pousmála se. Tak se mi to líbí.

Akisha Shihomaru

Po celou dobu pomáhala uklízet divizi a někdy trávila chvíle s Artemis a Kitsune. Všechno kolem nich za začalo dávat do kupy a konečně se skoro opravily věznice a kasárny...
Šla jsem po kasárnáách, když jsem u věznice uviděla kapitánku. Šla jsem k ní. "Zdravím, kapitánko. Koukám, že máte pěknou vyhlídku... Nemám jim pomoct???" Zeptala jsem se, ať tady jen tak nestojím s kapitánkou a nedívám se na ně, i když pravda, že semi do práce moc nechtělo.

Kitsune

Společně s Akishou a Artemis jsme uklízeli divizi a podobné věci. Momentálně jsme ale nic nedělali a tak jsem se s Artemis procházela kolem. Při procházení jsme zahlédli kapitínku a Akishu. Artemis se jakoby rozzářila a šla k Akishe. Já ji následovala. Zdravím. Co se to tu děje? Mám jim pomoci. Řekla jsem, když jsme k nim došli. Artemis šťouchla čumákem do Akishi a dožadovala se podrbání za ušima. Moc se mi do práce nechce, ale zeptání se je slušnost. Pomyslela jsem si a uslyšela v mé hlavě Akamarovo uchichtnutí.

Haruka Kasumi

Bylo pro ní nečekaným, ale celkem milým překvapením, že se na scéně objevila Akisha, novopečená podkapitánka 2.divize, a krátce po ní i Kitsune a ten její mazel. Při nápravách nejen divizní kázně, ale i vzhledových úrav, třeba jako právě zde obnovení plné funkčnosti vězení, ty dvě neviděla, možná jen letmo se s nimi střetla, ale že by s nimi vedla nějaké dlouhé diskuze. Ač byly takové konverzace na jejím dením pořádku v poslední době docela časté, když si někdo dovolil otevřít na ní tlamu.
Odvrátila svou pozornost na dvě nově příchozí a doufala, že to pracujíc členi nebudou brát jako pokyn k pauze. Stále měla část svých smyslů vyhrazenou na jejich skupinku.
Pěkný den, Akisho. Kitsune. Opětovala jim pozdrav a byla potěšena jejich zájmem o to, pomoci. Jenomže právě proto to tyhle dvě nepotřebovaly. Ale kdepak, oni to zvládnou i sami. Už jim toho tolik nezbývá. Otočila se a vrhla pohled na jednoho z pracujících, co její skupinku pozoroval. Kdyby se takhle nezařezávali uprostřed cesty, už by to dávno měli.
Dovolila si vyhradit nějaký čas na přemýšlení. Věci kolem divize už byly tak nějak vyřízené, vyřešené, kdežto vězenmí mělo ještě pár nedodělků. Přivolala si k sobě pekelného motýla a dala mu na odeslání jakýsi vzkaz. Krátce na po jeho odletu se ke kapitánce, Akishe a Kitsune přidal nějaký muž s dlouhými svázanými vlasy. Přes shinigamskou uniformu měl přehozený plášť s kapucí.
Perfektní. Dohlédni na tamtu cházku, ať nelenošej a dodělaj to co nejdřív. Pak si s nimi můžeš dělat, co budeš chtít. Oznámila mu Kasumi a jako odpověď jí bylo jen mlčenlivé přikývnutí. A vy pojďte se mnou, něco bych pro vás přeci jen měla. Pronesla ke členkám a zamířila si to k budově kasáren.

Akisha Shihomaru

Artemis do mě štouchla čumákem a já jsem ji podrbala za ušima a na kapitánčena slova jsem jen přikývla a dál jsem Artemis drbala. "Jinak ahoj, Kitsune."Pozdravila jsem ji a pousmála se. Otočila jsem pohled na pracující členy a začala jsem přemýšlet o tom, co se tady za poslední dobu dělo a že už je to konečně zase za námi. Postřehla jsem muže u nás, ale nvěnovala jsem tomu poroznost. Podívala jsem se na kapitánku a něž jsem něco řekla, předběhla mě. Kývla jsem. "Tak pojďte, holky." Řekla jsem Kitsune s Artemis a šla jsem za kapitánkou do kasáren... Zajímalo mě, co pro nás kapitánka má.

Kitsune

V duchu jsem se radovala, že nemusíme nosit ty obří šutry, ale na venek jsem jen přikývla. Ahoj. Oplatila jsem Akishe pozdrav. Přišel k nám nějaký muž v plášti a převzal si od kapitánky shinigami nosící kameny. Poté nám kapitánka řekla, že pro nás má nějakou práci. To by mě zajímalo, co to bude. Proběhlo mi hlavou a společně s Akishou a Artemis jsem následovala kapitánku do kasáren.

Haruka Kasumi

Provedla sebe i své drahé společníce kasárnami až ke dveřím její kanceláře, které bez jakéhokoliv zaváhání otevřela. Vešla dovnitř a zjevně předpokládala, že i tam jí budou Akisha a Kitsune následovat. Hned zamířila k poličkové skříni, v níž byly uložené všelijaké spisy. Přečetla letmo pár názvů, aby zjistila, kde je to, co hledá. Přeci to nalezla. Vytáhla ze jedné police desky a došla ke svému stolu. Tam je otevřela a zalistovala v nich. Vzala odtamtud asi pět papírů a prohlédla si je pozorněji. Na to je posklásala na pracovní plochu proti Akishe a Kitsune, aby si je mohli při nejmenším prohlédnout.
Každý list papíru nesl své jméno. Tedy, jméno osoby, na níž byly zaměřeny informace v něm uvedené. Také tam bylo přiloženo foto dané osoby.
Kasumi mlčky chvíli jen postávala, než si rozmyslela, co dál říct. Takže, tohle jsou poslední vězni, kteří ještě nejsou zpět ve svých celách. Pátrá se po nich, ale jedno je jasné. Neskrývají se nikde v Seireitei a nejspíš ani v Rukongaii, tam ještě není všechno prohledáno. Ve tváři měla neutrální výraz a stejně tak mluvila. Při svém objasňování sledovala stůl, teď však zdvihla hlavu k členkám a o nábytek se jen opřela. Nenapadá vás, kam by se mohli zašít?

Akisha Shihomaru

Následovala jsem kapitánku až do její kanceláře. Sledovala jsem ji a poté co vyskládala ty papíry, jsem si je přečetla... "Takže tohle jsou všechno naši postrácení vězni???... Napadá mě jedna možnost... Mohly se nějak dostat trhlinou do Reálného Světa jak se to stalo nám dvěma, protože pokud nejsou v Rukongai, tak jinde být přece nemohou." Vyjádřila jsem svůj názor.

Kitsune

Pozorně jsem kapitánku sledovala. Vytáhla pár papírů a dala je na stůl před nás. Informace o vězních. Poté se zeptala, jestli nás nenapadá, kam by se mohli ukrýt. Hned mě napadl Reálný svět a Akishu zdá se také, jelikož to řekla nahlas. Poté mě ale napadlo ještě jedno místo. Ještě by je to mohlo hodit do Hueco Mundo. Tam by se o ně s velkou pravděpodobností postarali Hollow. Prohlásila jsem a podívala se na kapitánku a Akishu. Reálný svět mi ale přijde daleko vhodnější pro úkryt. Vypravíme se tam? Dodala jsem a čekala, co na to řeknou.

Akisha Shihomaru

Povzdechla jsem si. "Už zase???... " Pak jsem svůj názor přehodnotila... "Vlastně proč nee??? Tentokrát, ale nebudu nic skládat do krabic." Zšklebila jsem se na Kitsune a pak jsem se podívala na kapitánku. "Půjde s námi ještě někdo???"

Haruka Kasumi

Neubránila se menšímu úsměvu, když se jí zdálo, jak překvapeně Akisha reagovala na seznam ještě stále pohřešovaných vězňů. Však jich bylo víc, tohle už je opravdu malá částka. Dodala mezi řádky a v klidu si vyslechla názory obou shinigami. Zajímavá byla úvaha nad tím, že by je trhliny zanesly do jiných světů, tedy světa lidí nebo hollow. Usadila se na židli a dlouze se zahleděla na papíry na stole, ač byli k ní otočené vzhůru nohama.
Pravda, to je také možnost. Dala jim za pravdu. Hm...Akisho, já ale neřekla, že někam půjdete. Odvětila. Mělo to spíš být jen tak něco, narážka na to, že ani nedala povel a už se rozhoduje, co a jak? Každý by tuto situaci bral zřejmě jinak, jí tohle jen utvrdilo v tom, že za svého zástupce vybrala správnou osobu.
Ale dobře, jelikož vidím, že se na tento úkol hlásíte skoro dobrovolně, budiž. Přikývla a začala něco hledat opět v těch deskách, než vytáhla další dva papíry s dalšíma dvěma vězni a předložila je před Kitsune a Akishu. Tihle všichni mají něco společného. Všichni byli odsouzeni za hromadné vyvradování a krádeže. Jednoduše řečeno, jsou to zvířata, která jsou schopná pro moc, či něco cenného udělat cokoliv. A když říkám cokoliv, myslím tím opravdu, cokoliv. Její hlas zněl dost tajemně a možná až varovně, aby prozradil zbytek.
Ukázala na dva papíry, které před okamžikem vyndala. Tihle dva už jsou zpátky tam, kde mají být. Přivedl je Shigeru spolu s nějakým členem 5.divize a jestli je někdo, kdo by se toho měl zúčastnit, tak on. Po té údaje o dvou již zadržených opět uschovala a zbylých pět složek srovnala a podala Akishe. Jsou to jen kopie, mohly by vám pomoct. Teď se vypravte do pětky a ptejte se po nějakým... Houkazakim. Dokončila dost nejistě, neboť si úplně nevzpomínala, jak jí to jméno bylo řečeno.
Těkala pohledem po členkách a vyčkávala na nějaké otázky z jejich strany. Pokud žádné neměli, mohli hned vyrazit.

Akisha Shihomaru

Na její slova jen kývala a poté si vzala papíry, co jí kapitánka podávala. "Ihned tam půjdeme a poptáme se po něm... Jdeme Kitsune." Kývla kapitánce. "Zatím naschle." Odešla jsem z kanceláře spolu s Kitsune a přesunuly jsme se do 5.divize.

Haruka Kasumi

Hodně štěstí. Vypravila ze sebe pouze a sledovala, jak dvojice opouští její kancelář. Skoro, jako by je svým pohledem popostrkovala ze dveří. Jakmile byli v tahu, vzdychla. Sedíce na židli upřela svůj pohled na pracovní plochu stolu, která byla jak jinak, než ze dřeva.
Vydržela takhle slušných pár minut. Přemýšlela o všem, zejména pak o těch vězních, zda je možné, aby se díky nedávným událostem nacházeli ve Skutečném světě. Hueco Mundo jí zase tolik netrápilo. Tamější pravidla si je sami zpacifikují. Jenomže to bylo těžké, i kdyby se potvrdil jejich pobyt v jiném světě, jak je asi najít?
Odtrhla se na okamžik od těchto myšlenek a obrátila se k oknu, přes které do tiché místnosti procházeli sluneční paprsky.

Kasumi -> Přiletěl k tobě motýl který ti oznamoval, že se máš zúčastnit porady v budově první divize od šesti hodin večer dnešního dne.

Haruka Kasumi

Převzala si vzkaz po pekelném motýlovi a neudělalo jí to bůh ví jakou radost. O co půjde? Napadlo jí, nemohla tomu přijít na kloub, ať se snažila sebevíc. Rozhodla se, že nad tím přestane přemítat a raději vyrazí, aby na to přišla na místě.
Vyšla ze své kanceláře a jak tak procházela chodbou, něco jí došlo. Vlastně.... porada už nebyla dost dlouho. Zamračila se a zahla za roh. Za krátko již opouštlě pozemky své drahé divize a jakmile se octla za branou, krokem shunpo zmizela. Nechtěla ztrácet čas svou obvyklou chůzí, tentokrát ne.

Haruka Kasumi

A tak se vrátila. Nějaké velké změny od jejího odchodu na poradu nenastaly. Což byla škoda, neboť předpokládala, že alespoň to kamení od věznice už bude pryč. Naštěstí se na tom již pracovalo. Pod palcem to měl jeden z jejích nejdůvěryhodnějších podřízených, tudíž nepovažovala za nutné se do toho nijak míchat. Odebrala se do jedné ze zahrad druhé divize, které nebyly těmi nejúchvatnějšími, co kdy viděla, ale pro teď jí to stačilo.
Spočinula před jedním rozkvetlým keřem. Asi nehezčí exemplář tady. Když jí oči sjížděli do stran na okolní prostředí, začalo jí napadat, co by mohla udělit za další práci, aby se někdo nenudil. Před keříkem si sedla na kolena a pohled upírala do středu jeho narůžovělých květů.

Haruka Kasumi

Sledovala okvětní lístky teplých barev, které se sem tam zachvěly ve slabém vánku. Jen opravdu málokdo by dokázal říct, nad čím zrovna spekuluje, ale rozhodně už několik jejích podřízených moc dobře vědělo, že v takových chvílích je jejich kapitánka opravdu nerada rušena. Někteří i na vlastní kůži poznali, co obnáší trest za vyrušení. Nyní to měl zakusit pekelný motýl, co jí přinesl velice, převelice "úžasnou" zprávu. Hnedle jí bylo znát ve výrazu, jak jí to nesmírně "potěšilo". Byla to jen otázka štěstěny, že se tentokrát dokázala tak ovládnout, vždyť ten motýlek za to nemohl. Byl jen poslem. Bez dalšího otálení se vydala na cestu. Docela jí začalo zajímat, co to bude tak akutního, že jí o tom nemohli říct, když tam byla!

---------------------------------------------------------------------------

Tougou

Vypadalo to, jako by se ani nedíval, jestli je Yuri za ním. Utíkal tak rychle, že mu málem nestačila, ale ani se neohlédl. Nakonec jste dorazili do kasáren druhé divize. Tougou se zastavil a rozhlížel se, jestli je někdo přítomen. Vypadalo to tu dost prázdně a neorganizovaně. Nakonec se vydal rázným krokem ke kanceláři kapitánky. Na tváři měl podivný úšklebek, skoro jako by měl z něčeho radost.

Yuri Furukawa

Tiše jdu za ním. Občas mám co dělat, abych mu vůbec stíhala a ho to vůbec nezajímalo. Jakoby počítal s tím, že se jeho kroku prostě přizpůsobím. Pak se konečně zastavíme v kasárnách druhé divize. Nakonec zamíříme kamsi dovnitř. Kdo ví, kam mě to vlastně vede!