2. divize, vězení

Kitsune

Celou dobu jsme tam s Artemis stáli a poslouchali. Při Akishině řeči jsem jen přikyvovala, protože to byla pravda a myslela jsem si to samé. Poté se kapitánka zvedla, dala Akishe rozkazy a chtěla odejít. Kapitánko! Zavolala jsem za ní. Co mám udělat já? Zeptala jsem se.

Haruka Kasumi

Zarazila se naštěstí k jejím členkám zády, takže neviděli její vykulený výraz. Jejda, úplně jsem na ní zapomněla... Přemohla se a opět přešla na svůj normální kukuč. Obrátila se na Kitsune a toho psa, co měla u sebe. Chvíli mlčky přemýšlela, než se konečně rozhodla vynést svůj verdikt.
Fajn... můžeš jít s Akishou, když jste byli i předtím spolu nebo... můžeš jít se mnou. Dělej, jak myslíš, ale rozhodni se rychle. Hlesla a něco začala hledat ve vnitřní kapse svého shihakkusho. Vytáhla stříbrné takové ty hodinky na řetízku. Ty otevřela a dodala. Máš na to od teď minutu. Zvedla na ní hlavu a vyčkávala, jak bude znít odpověď.

Kitsune

Chviličku jsem přemýšlela nad svým rozhodnutím a potom jsem řekla. Tak mi půjdeme s Akishou, pokud jí to nevadí. Atemis stála vedle mně a kývla na souhlas.

Haruka Kasumi

Zamžourala po nové člence pohledem tak trochu předvídajícím. Bylo by fajn, kdybych alespoň někomu tady naháněla husí kůži. Problesklo jí v hlavě, ale nemohla nic než souhlasit se svou náhlou myšlenkou. Tedy, ona vlastně tak moc dobře netušila, zda se z ní její členstvo neklepe strachy, ale byla toho názoru, že zas takovou hrůzu nepouští. Chvíli se zauvažovala, zda by neměla ve svém jednání trochu utvrdit, aby se z divize nestala banda líných povalečů, které každou chvíli někdo zdrhne z věznice.
Dobrá tedy. Akisho, půjdete společně. A už aby jste vyrazili, protože jestli něco zmizí z kanceláře, pak za to bude zodpovědné, neboť vás právě zanechávám. Oznámila oboum shinigami a konečně mohla vyrazit na cestu, ale kam? Nemusela přemýšlet dlouho a už vycházela z kasáren míříce si to k věznici, kde od tamější stráže chtěla už slyšet jediné - že jsou všichni uprchlíci zpět ve svých celáh.

Akisha Shihomaru

Kývla jsem kapitánce, že jí rozumím. Když odcházela, chtěla jsem okamřitě odejít, ale Kitsune mě zarazila a já jsem se na ni pousmála. "Nevadí, že půjdeš semnou." Kapitáka odešla a já jsem si přivázala pásku na ruku. "Tak pojď jdeme." Vyrazila jsem ke kasárnám dvanácté divize.

Renmaru Houkazaki

Nakoniec sme dorazili do väzenia 2. jednotky. Stál tam službukonajúci shinigami, ktorý očividne trochu driemal.
"Hej! Mám tu ďalších utečencov! Kam s nimi?" spýtal som sa.

Renmaru - Dřímající stráž se hned vzbudila a ospale si tě prohlédla. Pak sjela pohledem na chlapíka v kápy a hned se postavila do pozoru. Ano! Rozumím, pane! Tudy za mnou, pane! Tyhle jsou z cel až v zadní části vězenice, pane! Musíme... Taicho?! Zmlkl s pohledem upřeným za vás...


Haruka Kasumi

Rázným krokem došla až na části pozemku, které už náležely vězení. Byla vskutku překvapena, koho to tu nevidí. Nějaký shinigami si sem přitáhl partu... moment, to jsou vězni? Ano, zaslechla kousek z rozhovoru a tak si to hned domyslela. Buďte zdrávi, pánové. Můžu vědět, čím to, že je tu takový sněm, aniž bych o tom byla informována? Ozvala se hlasem docela mirným a klidným, avšak s nádechem hněvu. Kdo by taky nebyl naštvaný z toho, že mu uletěli včely. V jejím případě vězni.
Odveť je do cel a nepřej si vědět následky toho, kdyby zase zdrhli. Nakázala rozespalému hlídači, kterému z tváře přímo zářila únava. Kdo je sem přivedl? Vy dva? Obrátila se na Renamara a mužíka v plášti, který jen mlčky postával vedle něj.

Renmaru Houkazaki

Odvádzali sme väzňov a odrazu sa pred nami objavila kapitánka 2. jednotky.
"Pekný úlovok. Nemyslíte?" povedal som s miernym úškrnom. Ale ešte mi ostáva zistiť, kto je tento tu. Mohol by to byť tiež väzeň, lebo keď som ho preberal, zaobchádzali s ním tak. Vie, že ho podozrievam a nakoľko sme vo väzení, mohol by som ho tam kľudne nechať. Najskôr ale potrebujem zistiť, kto to je a či má záznam.

Haruka Kasumi

Když se onen strážce neměl k odchodu, mrsknul po něm pohled i chlapík v kápy a to mu už naskočila husí kůže, bylo poznat, jak se probral a popadl jak ženu v bezvědomí, tak toho druhého, co mohl jít po svých. Společně zmizeli v temné chodbě věznice.
No, už bylo na čase.... Poznamenala kapitánka 2.divize hledíce jejich směrem. Po té svou pozornost odvedla k zbylým osobám. Vskutku. Odsouhlasila mu jeho poznámku už ne tak přísně, jako působila celou tu předešlou dobu. Proč se taky rozčilovat? Teď na to nebyla nejlepší doba, všechno musela pobírat zase v klidu, ostatně, jako vždy. Navíc se zdálo, že je stále někdo zbývajícím uprchlíkům na stopě, alespoň nějaké dobré zprávy, avšak stále ne ty, po kterých pátrala. Snad budou zase za mřížemi i ostatní. A ty by jsi se měl vrátit do své divize, určitě tě tam budou potřebovat. Hlesla k Renmarovi nevěnujíce přílišnou pozornost druhému 'maskovanému' chlapíkovi.

Renmaru Houkazaki

Kto vie, koľko ich ešte behá tam po vonku. Každopádne je to už starosť iných shinigami. Bolo mi to už jedno. Veď celý deň behám ako fredka cez celé Seireitei a stále mám niekoľko neodpovedaných otázok. Kto vlastne je ten krpec s kapucou? Každopádne mi pomohol, ale nazvyte ma paranoidom, niečo mi na ňom nevonia.
"Dvakrát mi nevravte." odvrkol som a pomaly som sa odobral do kasární 5. jednotky. Snáď sa tam bude niečo diať.

Haruka Kasumi

Okamžitě si domyslela, že toho ten onen shinigami, jehož jméno snad ani neznala, má taky už plný sandále. Když se obrátil k odchodu, došlo jí to. No moment a pán se neráčil ani představit?! Mihlo se jí hlavou, ale nahlas nic neřekla, jen vyčkávala, až bude prostě dál.
A už byl ten pravý čas. Ten tajemný muž, jenž přišel s tím druhým tajemným a neidentifikovaným shinigamim postával stále na stejném místě a ani nedutal. Dokonce ani, když na něj kapitánka vrhla jeden ze svých pohledu alá ‚tak co se to tu děje?!‘ jen poslušně stál. Kasumi si založila ruce na hrudi a zdálo se, že opravdu na svou gestikulovanou otázku chce slyšet odpověď, jenomže když se chtěl záhadný nadechnou, aby mohl začít přednášet, co, kde, jak, proč, skočila mu do toho. Fajn, vidím, že se nám morálka zhoršuje. Hned pohodila pohledem do temné chodby, kde zmizel ještě před několika minutami spící hlídač.
Ale aby toho nebylo málo, ještě nám zdrhnou vězni? No co, ještě.... ale zase? Doufám, že jsi si jen spletl datum Apríla! Ač to vůbec není vtipné. Sežeň nějaké bdící členy a jděte zabáznout zbylé odsouzence potulující se po Seireitei. Svůj hlas pomalu tlumila a sklidňovala. Nakonec z toho vyšel zase ten rozkaz, o kterém by si každý řekl ‚udělám to, neudělám?‘ a samozřejmě by to neudělal, protože by nevěděl, co by se mu stalo za neuposlechnutí.
Mužík v plášti kývl na srozumněnou a zdál se být připraven k odchodu, když se kapitánka usmyslela, že ještě něco dodá. Mimo to, tentokrát si nemusíš dávat tak na čas, vězni jsou tady, protože jsou to tupí paličáci, je zbytečné na ně kout nějaké pikle a složíté plány. Na to k ní dolehl hlas – zvuk. Byl to smích. Spíš takový tichý a velice krátký smích, něco jako pochechtnutí. Byl to ten, ke kterému mluvila. Než stačila cokoliv dodat, a jakože už ani vlastně nic říkat nechtěla, využil známý neznámý shunpo a byl v čudu. Vždyť ty tím vlastně žiješ, málem bych zapomněla... Pomyslela si kapitánka a vydala se dále po pozemcích 2.divize zjistit, kde se kdo ještě poflakuje a jaká část zdiva kde zase chybí....

Akisha Shihomaru

Došla jsem s Kitsune do kasáren a hledala jsem kapitánku. Našla jsem jí, jak kontroluje divizi. "Kapitánko." Oslovila jsem ji. "Byli jsme v dvanácté divizi a viděli jsme, jak nějakým přístrojem dávájí vše dohromady. Takže by to mělo být v pořádku. Co tohle způsobilo, je nám neznámé a zřejmě i jim, protože mi řekli, že věc co to způsobila neznají, nebo spíše nám to říct nechtějí. Podle nich je ale už vše v pořádku, teď jenom najít zbývající vězně a dát dohromady vězení." Sdělila jsem jí, co jsme viděli a co nám řekli. "Myslím, že dvanáctá divize nám stejně nic moc jiného neřekne... Mohu se zeptat, zda víte kolik vězňů ještě chybí???"

Haruka Kasumi

Kráčela podél pevné a zároveň chladné zdi, která náležela věznici. Cestou, ač vlastně vůbec nešla daleko, už nespatřila nikoho. Občas něco zaslechla, jak kdosi na jiného huláká, ať tohle vezme tam a támhle se dějde zase tamto. Opět nabyla vědomí, že se tu vrací vše do normálu, a přeci si bědovala, že aby to tak zůstalo, nesměla by odsud na delší dobu paty vytáhnout. To bylo smutné, ale více méně už to prostě bylo dáno. Možná byla až příliš hodná v předchozích lete, dnech...
Nacházela se někde za budovou kasáren. Tady už vůbec nikdo nebyl, jen sem tam zde zafoukal vítr. I když to tu působilo nesmírně opuštěně, bylo to tu udržované, jako skoro nikde jinde. Po zdi se pnuly popínavé rostliny, co tu byly zasázené už neznámo kdy. Našlo se tu jedno místečko, kde kamení tvořící zdivo nebylo zakryté, jako jinde. Před tím se Kasumi zastavila a prohlížela si jej.
Strávila tam hodných pár minut s pohledem hluboce zahloubaným a upřeným na ono místo. Krátce na to se jí na tváři objevil lehký úsměv. Fajn... to by bylo. Pomyslela si a pokračovala v obhlídce. Netrvalo však dlouho a narazila na svou novopečenou podkapitánku. Docela jí zajímalo, s jakými informacemi přichází, ale na vše, co Akisha řekla jí bylo odpovědí jen zamyšlené „hmm...“
Nevím přesně, ale vzhledem k nynější situaci se mi jistě brzy dostane do rukou spis chybějících odsouzenců a ty budeme muset hned začít hledat. Pronesla, když si v hlavě přehrávala scénku, co se nedávno udála před věznicí. Do té doby, zda je tedy pravda, co říkáš a já věřím, že je, máté obě volno. Ne jen tak, abyste si nemysleli, ale takové cestování sem tam může být dost vyčerpávající. Až budu potřebovat, pošlu pro vás. Dala jim naprosto přesné instrukce a zda-li neměli žádné otázky, zamířila k bráně. Kam vůbec šla? To by jste chtěli vědět, že? Zřejmě kamsi do Seireitei....

Kitsune

Akisha řekla kapitánce vše, co jsme zjistili a ta nám dala volno.
Otočila jsem se na Akishu a zeptám se jí. Tak, když už je svět zachráněnej, co budeme dělat? Artemis mi seděla u nohy a upřeně se dívala na Akishu.

Akisha Shihomaru

Kapitánka mi na to odpověděla jen prosté "HMMM." Nakonec nám dala volno a odešla. Zamyslela jsem se, potřebovala bych se trošinku protáhnout a prochu si zatrénovat, což u mě bylo divné. Nerada jsem trénovala, ale někdy mi to přišlo k chuti. Otočila jsem se na Kitsune a její parťačku Artemis, jak ji představila. "Máme chvíli volno. Potřebovala bych se krapet protáhnout, nechceš si trochu zatrénovat???" Zeptala jsem se jí. Podívala jsem se na Artemis a chtěla jí pohladit po hlavě. Doufala jsem, že ke mě bude trochu přátelská. Měla jsem ráda zvířata a oni měli většinou rádi mne. "Nebo si chceš prohlédnou kasárny a nebo pomoct nastěhovat tě do tvého nového pokoje???"

Kitsune

Akisha pronesla svůj návrh. Nemám moc věcí, takže si klidně můžeme zatrénovat. Řekla jsem jí s úsměvem. Akisha si chtěla pohladit Artemis, ta k ní přišla blíž a šťouchla do ní čumákem. Celé jsem to překvapeně pozorovala. Asi se jí líbíš, ještě nikdy se k nikomu, kromě mně, takhle nechovala. Řeknu jí a dál se na ně dívám.

Akisha Shihomaru

Pousmála jsem se a podrbala Artemis za ušima. "Jsem ráda, že se jí líbím. Mám ráda zvířata, většinou toho snesou více než ostatní bytosti a jsou více vnímavá a jsou to dobré vrby." Podívala jsem se na Kitsune, přemýšlela jsem, kde by bylo dobré místo na trénování. "Zajdem si zpátky na akademii, tam se mi trénovalo, vždycky nejlépe... Nebo znáš jiné místo???" Vlastně to bylo jediné místo, kde jsem trénovala, ale co, nikomu bychom tam snad nevadily a navíc, jsem byla nějaká kupodivu čilá.

Kitsune

To je pravda. Na cítění reiatsu jsem úplně levá, ale Artemis je v tom skvělá. Proto ji beru sebou. Řekla jsem Akishe a ještě dodala. Já vždycky trénovala v lese nebo na akademii. Takže půjdeme asi na tu akademii, tam to obě aspoň známe. Usmála jsem se na ní a Artemis na souhlas štěkla.

Akisha Shihomaru

Kývla. "Tak jdeme na akademii." Řekla a spolu s Kitsune a Artemis šli na akademii.

Akisha Shihomaru

Pomalu jsem se sem doploužila, ale už z dálky jsem věděla, že tady kapitánka není. Sedla jsem si na nejbliší schod, opřela jsem se o ruce a zaklonila hlavu. Kitsune šla zamnou. "Zdá se, že kapitánka je ještě pryč a nevím kdy se vrátí... Nenapadlo tě už náhodou, co bychom mohly podniknout, ať se tady jen tak neválíme... Nebo se chceš jen tak válet???" Zeptala jsem se jí. "Stejně je to jedno... Musíme počkat, až nám kapitánka donese seznam vězňů a my je mohly jít hledat... Pokud už ovšem všichni nejsou tady anebo někde dáleno za horami."

Kitsune

Došli jsme s Artemis za Akishou. Kapitánka zde ještě nebyla a tak jsem si sedla vedle Akishi a Artemis zase vedle mně. Bohužel. Řekla jsem jí jelikož mě nic nenapadlo. A tak jsme tam jen tak seděli a čekali na naší kapitánku. Jestli chceš seznam vězňů, tak běž do věznice. Jsi podkapitán, takže by ti ho mohli dát, ne?

Akisha Shihomaru

Povzdechla jsem si. "Než já si pořádně začnu uvědomovat, že jsem podkapitán, tak to bude chvíli trvat." Řekla jsem a podívala se na placku. "Vlastně jsem ani nečekala, že se stanu podkapitánem." Zamyslela jsem se. "Myslíš, že v těch polorozbořených věznicích, ještě bude někdo, kdo ví, kolik vězňů chybí???"

Kitsune

Usmála jsem se nad jejími slovy a následně řekla.Každá věznice má svého vrchního hlídače, ne? Ten by měl vědět, kolik mu chybí vězňů. Můžem zkusit se alespoň zeptat, ne?

Akisha Shihomaru

Kývla. "To mě nikdy nenapadlo a to jsem tu déle než ty." Vstala jsem. "Tak se jdeme podívat, co nám v té naší zbourané věznici řeknou... Jestli vůbec něco." Šla jsem pomalým krokem k naší věznici a hledala jsem tam někoho, kdo by mi řekl, kolik vězňů chybí a popřípadě nám k tomu dal nějaké informace.