2. divize, vězení

Tougou

zaklepal na dveře u kanceláře zástupkyně.
"Nic? Hmm." Pak se přesunul ke kapitánské. "Taky nic? Ale ale ale, druhá divize tak nehlídaná, tak bezradná..." mumlal si pro sebe nějak spokojeným hlasem. Bez nejmenších servítek si otevřel kapitánskou kancelář a vešel dovnitř. S úlisným výrazem a rukama za zády procházel sem tam a prohlížel si všechno možné. Ne nějaké dokumenty, spíš se díval, jak to tam má kapitánka druhé divize zařízené. Pak si sedl na její židli a začal otvírat šuplíky.

Yuri Furukawa

Zůstanu stát na chodbě a dívám se, co dělá. Překvapením mi málem vypadnou oči z důlku. Jak si vůbec může něco takového dovolit?! Chvíli jen stojím a tvářím se, že se mě to netýká. Možná má k tomu nějaký důvod. Když se však začne přehrabovat v šuplících, nedá mi to a vkročím do kanceláře kapitánky. Zůstanu však stát mezi dveřmi. Asi mi nic do toho není, ale... Přistoupím až k němu a zastavím jeho ruku, když se chystá otevřít další šuplík. Tohle byste dělat neměl. Myslím, že kapitánce by se to rozhodně nelíbilo. Výraz na mé tváři se blízce podobá výrazu naštvané matky, která poučuje svého malého neposlušného syna.

Tougou

obrátil k Yuri hlavu s velice mrazivým pohledem a pozvedl obočí. Ten pohled by nejspíš vyděsil i pokročile otrlého člena 11. divize tak, že by se běžel schovat pod postel. Ale to Yuri měla čekat. Potom obočí zase spustil na obvyklé místo.
"No, máš pravdu. Tohle můžu udělat v noci, až se tu nikdo nebude plést," pronesl a znělo to skoro jako zasyčení. Zvedl se z kapitánčiny židle a vyšel z kanceláře. Zachumlal se do své kápě a zůstal stát venku, jako by se rozmýšlel, jaký úkol Yuri vymyslí.

Yuri Furukawa

Jeho pohled mě trochu vyděsí, avšak ne natolik, abych z něj měla noční můry. Pouze ustoupím krok dozadu. Nejspíš jsem mu zkazila jeho plány, ať už byly jakékoliv. Oddechnu si, když se zvedne ze židle a zamíří ven. Nerada bych byla svědkem toho, jak zde prohrabuje věci kapitánky nebo kdyby zde v tom horším případě něco ukradl. Snad ho nenapadne se sem v noci opravdu vrátit! Připojím se k němu a zůstanu stát poblíž něj. To tu budeme jen tak stát? Optám se po chvíli.

Tougou

se podíval mlčky na Yuri.
"Víš, je tady vězení. Hodně krvavých okovů a špalků na čištění..." Pak se odmlčel. "Vlastně to naše humánní druhá divize nepoužívá. Škoda. Jakou práci ti teď mám vymyslet?" Přesto se vydal směrem k vězení doufajíc v nějakou inspiraci v tom domáckém prostředí. Pospávající strážní měli málem infarkt, jak se snažili narovnat a vypadat bděle. Tougou jim nevěnoval moc pozornosti a vešel do věznice. Rozhlédl se kolem a potom se mu tvář pomalu roztáhla do zlého úsměvu. "Ah, už vím..." Vrátil se ke strážným. "Pánové, svolejte vězně na rozcvičku."

Yuri Furukawa

Čištění špalků a okovů by mi zase tolik nevadilo. Nebylo by to sice nic hezkého a zaschlá krev by šla dolů zajisté těžko, ale stále to bylo lepší než úkol, který měl následovat. Přesto se vydáme směrem k vězení, kde ještě chvíli přemýšlel. Jeho úsměv mě vyděsí více, než to, co řekne. Možná to je proto, že mi v první chvíli vlastně ani nedojde, co bude následovat. Když se však vězni začnou postupně shromažďovat, začne mi to pomalu docházet. To myslíte vážně? Optám se jen pro jistotu. Nedá se říct, že by to byl těžký úkol, právě naopak, ale příliš se mi nelíbila představa, že jim budu předcvičovat právě já.

Yuri Furukawa

Ucítím, že pohledy všech přítomných jsou upřeny právě na mě. Docela mě to znervózní. Prohlédnu si všechny vězně a začnu vzpomínat na nějaké cviky. Natolik se mi však do toho nechtělo, že i můj mozek začal protestovat. No... takže... Napřed si dejte tři kolečka dokola na zahřátí. Vykoktám ze sebe po chvíli přemýšlení. Za tohle mi jednou zaplatí! Ohlédnu se po Tougouovi a hodím na něj ne příliš příjemný pohled.

Yuri Furukawa

Během toho, co si vězni obíhají kolečka, si promyslím, jak bude rozcvička probíhat. S ďábelským úsměvem na ně pohlédnu. Dám jim tak zabrat, že mě ještě rádi uvidí odcházet. Na tuhle rozcvičku jen tak nezapomenou! Začnu předcvičovat... protáhnu ruky, trup i nohy. Snažím se je co nejvíce unavit a rozcvičku natahovat. Když už jim tu musím předcvičovat, tak to udělám aspoň pořádně! A na závěr nechám ještě každého udělat dřepy, kliky a sklapovačky... a tohle všechno 100x! Téhle části se samozřejmě neúčastním a jen jim nahlas počítám. A na závěr by si možná mohli dát ještě nějaké to kolečko...

Yuri Furukawa

Jsem opravdu ráda, že to mám již za sebou. Přeci jen to nebylo zrovna příjemné, když na mě pořád čuměli. A když se konečně vrátí do svých cel, pohlédnu směrem na Tougoua. Spokojený? Optám se. Určitě měl z toho také radost...

Haruka Kasumi

Z neznámého důvodu jí při navracení se do svých kasáren po cestě hrozně rozbolela hlava, jak se snažila si tam urovnat všechno, co musela. Navíc se tak nějak začala i psychycky připravovat na to, jak to vypadá v divizi, bez někoho schopného, tím myšleno Akishu a jí, samozřejmě. Moc dobře věděla, že její zástupkyně byla pryč rozvněž tak jako ona, což jí lehce zneklidňovalo. Nakonec se jí však zadařilo a bolest hlavy byla ta tam krátce před tím, než vstoupila na pozemky kasáren.
Ve vzduchu bylo cítit něco zvláštního a neobvyklého. A ne, teď nemyslím pach dlouho nemytých vězňů, co si vyšli ven na rozcvičku, i když ten asi taky. Ne, byla tu jakási návštěva, která jí rázem probudila pár vzpomínek z pár dní nazpět. Trochu překopala své plány a raději si to zamířila k vězení, kde se s největší pravděpodobností oni hosti nacházeli.
Svůj krok zpomalila, až úplně zastavila kousek opodál od Yuri a na tváři se jí objevil záhadný úsměv. ,,Tak to se podívejme, chvíli tu nejsem a hned se nám tu potuluje kde kdo." Prohodila do vzduchu a nejen dle tónu jejího hlasu šlo poznat, že čeká nějaké vysvětlení.

Tougou

byl tajemný jako hrad v Karpatech a nic neřekl. Možná chtěl, ale v tu chvíli se navrátila jeho oblíbenkyně, kapitánka druhé divize. Sám se ujal vysvětlování.
"Vzhledem k zanedbávání povinností ve vaší divizi jsem byl já pověřen, abych tu zadal našemu hostu nějaký úkol. Jdete pozdě, kapitánko..." ušklíbl se trochu. Nejspíš byl naštvaný, že nemůže Kasumi víc prohrabat šuplíky, když už se vrátila. A on se tak těšil!

Haruka Kasumi

Se vší upřímností jí ani moc nepřekvapilo, že na její nevyřknutou otázku odpověděl doprovod oné dívky, Tougou. Od ní vlastně nečekala žádné řádné vysvětlení, leda by se tu potloukala sama. Se stále založenýma rukama si ironicky vydechla. ,,Já bych spíš řekla, že vy jste tu poněkud brzy," pokrčila nad tím bezstarostně rameny a pohledem přejela přes dívku, aby si zrekapitulovala, co o ní vlastně ví. Netrvalo jí to příliš dlouho, ostatně, nic jí netrvá dlouho.
,,Tak zanedbávání poviností," hlesla a naoko přemýšlivě zabloudila pohledem do vzduchu. ,,Fajn, každý tomu říká jinak, o tom žádná. Ovšem, když vaše čest tak utrpěla tímto rozkazem, jistě vás už neubyde, když mi prozradíte, co jste tady našemu hostu v mé divizi svěřil do rukou, Tougou," pronesla klidným hlasem. Její tvář vůbec nenasvědčovala tomu, že by si snad z jeho slov něco vzala moc k srdci. Stála si za tím, že své divizi velí dobře a také se nemohla zbavit té myšlenky, že klidně z tohoto procesu mohli při nepřítomnosti vedení druhou divizi vynechat a navrátit se k ní až později, kdy tu už někdo z těch výše postavených bude. Někdy jí holt nezbývalo nic jiného, než se nad uvažováním ostatních pousmát.

Yuri Furukawa

Někdo se začne blížit k nám. Možná by to mohla být i moje záchrana! Po chvíli za námi dorazí kapitánka druhé divize, Haruka Kasumi. Docela se mi ulevilo, že nemusím vysvětlovat, co tu provádíme a pro jistotu se rozhodnu neplést se do jejich rozhovoru. Škoda, že se kapitánka nedostavila dříve, určitě by mi zadala nějaký rozumnější úkol, než jaký si vymyslel Tougou!

Tougou

"Brzy? Ale co vás nemá, Haruka-taichou. Já jsem všude přesně, když tam mám být," zavrčel Tougou s úsměvem. Potom pozvedl obočí. "Ah, jen provětrala trochu zadky vězňům. Říkal jsem si, že s mučírnou ležící ladem už tu začínají trochu lenivět..." Kasumi si asi myslela, že jeho přítomnost v druhé divizi byla daná prostou skutečností, že ho nenapadlo, že by ji mohl přeskočit... ale kdepak. Tougou nikdy nezapomíná. Chtěl tady, přesně ve chvíli, kdy ona tu není. Nemohl si nechat tu příležitost jen tak ujít.

Haruka Kasumi

Všude v čas, jistě, protočila ironicky oči a bylo jí docela šumafuk, kdo si toho všimne. Naštěstí nemusela věnovat velkou pozornost výkladu o uloženém úkolu. Tougou skutečně neplýtval slovy. ,,Čekala bych podrobnější hlášení, ale že už je po všem a zřejmě bez jakýchkoliv potíží," pohledem zabloudila za Tougoua ke strážím stojícím u věznice, kteří z jejího pohledu hned vyčetli otázku a zbrkle přitakali hlavami, ,,nebudu vás zdržovat. Máte před sebou jistě ještě spoustu práce, tak aby jste snad už šli." Při těchto slovech se trochu rozpomněla, kdo že je nařadě po dvojce. Třetí divize, pokud si vzpomínala dobře, kapitána snad opět nemá, takže to vypadá na dlouhý den pro Yuri i její doprovod.

Yuri Furukawa

Tougou moc podrobné hlášení nepodal a zdá se, že to kapitánce stačí. Jinak bych se pustila do vysvětlování. Ačkoliv mluví něco jiného, zdá se mi, že je vlastně docela ráda. Jinak by mi určitě sama ještě něco zadala. "Znamená to tedy, že jsem tady už skončila?" Optám se ještě radši pro jistotu, i když je to vlastně zřejmé.

Tougou

Nepovažoval za nutné cokoli dodávat nebo odpovídat, zkrátka se vydal rychlým krokem ke kasárnám 3. divize.

Haruka Kasumi

Vyprovodila své nezvanné hosty pohledem, na čež se ohlédla po strážíš stojících u hlavního vchodu do věznice. Ty se ihned postavili do pozoru, aby vypadali věrohodně a vzbudili dojmu, že jsou plně bdělí a obezřetní. Otočila se přímo na ně a přejela je pohledem, ze kterého je muselo pořádně zamrazit v zádech. ,,Kde je Shigeru? Informujte ho, ať se neprodleně dostaví do mé kanceláře," oznámila jim a o vteřinu později už k nim otočená zády zmizela směrem k hlavní budově kasáren.

Do druhé divize vešla shinigami ze 3. divize. Pomalu prošla až ke dveřím kapitánky 2. divize a po chvilkovém váhání zaklepala na dveře. V ruce nesla malou obálku. Zřejmě nebyla právě úřední, protože měla světlě modrou barvu a byly na ní palmy...

Haruka Kasumi

Přecházela ve své kanceláři z místa na místo, ode zdi ke zdi z rohu do rohu dost rázným krokem, při čemž se snažila vysvětlit vážnost situace Tadashimu. Ten stál ve svém tmavém plášti v prostřed místnosti a svůj zrak upíral přímo před sebe. Tvářil se nezaujatě a vážně.
,,Divize nemá za potřebí, aby se po jejích pozemcích, za dobu nepřítomnosti kapitána a jeho zástupce, potulovaly bez dozoru nějaké nepovolené osoby. Pro příště je to tvá povinnost a budeš se mi za to zodpovídat," dořekla a obrátila se čelem ke svému podřízenému, který nevykazoval známky jakékoliv lítosti nad čímkoliv. Před další přednáškou jej zachránilo zaklepání. Kapitánka si oddychla a mávla rukou na znamení, že Tadashi může odejít. A tak při svém odchodu i otevřel dveře dalšímu hostu. Během toho už si stihla Kasumi usednout za svůj stůl.
,,Pojď dál," pokynula k shinigami, když osaměli.

Dveře se otevřely a ven někdo vyběhl. Bezejmenná členka vešla do divize. Dobrý den Haruka-taicho, nesu vám tohle od kapitána 3. divize. Požádal mě, abych vám to předala osobně řekla a podala kapitánce modrou obálku s palmami...

Haruka Kasumi

Zatvářila se trochu zmateně. Proč zrovna jí by měl někdo osobně doručovat modré obálky s palmami? A na rozkaz kapitána 3. divize? To byla jedna velká záhada, co jí nedávala moc smysl. Navíc, když zpět v Seireitei byla jen chvíli a ještě se nestihla informovat o nejnovějších změnách.
Kývla hlavou opětování pozdravu. ,,Dobrá tedy," ochotně si převzala obálku, kterou chvíli na to otevřela, aby přišla tomuhle všemu na kloub.