2. divize, vězení

Renmaru Houkazaki

Do toho ticha sa ozval akýsi dedo. Vyzeral ako shinigami, ale bol dosť starý.
"Do toho ťa nič. Jednoducho len plním úlohu." odvrkol som mu. Stále som ho sledoval. Nebola to žiadna živá bytosť, akoby to bola len nejaká projekcia.

Renmaru Houkazaki

Normálne toho väzňa odignoroval. Počkať! Vidím ho len ja? Čo sa to tu deje? Možno sa niekto len snaží odpútať moju pozornosť. Celá tá vec ma nútila vrátiť sa späť k nemu. Skúšal som kidou techniky. Ale čo normálne predmety? To, čo chcem skúsiť by len malo potvrdiť moje domnienky. Chcel som sa ho teda dotknúť rukou.

Renmaru Houkazaki

Môj posledný pokus o kontakt potvrdil moju teóriu, čo značilo, že nemám koho sledovať a ani chytiť. To znamená, že sa vrátim odkiaľ som prišiel. Navyše, toto miesto začalo pôsobiť tak pusto.

Renmaru Houkazaki

Ako som tak kráčal, nebolo tam ani živej duše. Len prach sa víril až do výšky dvoch metrov, čo nebolo nič neobvyklé. Vyzeralo to tu, akoby tu skapal pes. Pokračoval som smerom k svojím kasárňam dúfajúc, že snáď stretnem niekoho známeho.

Čím více jsi se blížil ke kasárnám, tím více se zdálo, jako by jsi tu snad zůstal naprosto sám. Každý nezodpovědný, či narušený shinigami by teď asi začal poskakovat radostí, že ho nemá kdo komandovat a že si může dělat co a kdy se mu jak zlíbí. Avšak, i takového snílka by zaskočila náhlá vlna reiatsu, která se tím klidem prohnala a už neustala. Vzhledem k neustálému střídání její intenzity se dalo říci, že někde před tebou probíhá boj. Určitá reiatsu ti mohla být i povědomá. A ještě aby ne, když se v boji objevovali zejména členi 5. divize.
Pokračuj - ZDE

Renmaru Houkazaki

Blížil som sa ku kasárňam dvojky. Shinigami, ktorých som cestou míňal, mali zvyčajne rovnaké starosti ako ja. Možno bude dobré ho zobrať späť do v
zenia a tam som sa s ním aj pobral.

Renmaru Houkazaki

"Tak a sme tu. Už ti len nájsť nejaké voľné apartma. Čo si hovoril, že sa ti to nepáči? Ani mne. Ale nemáme na výber." rozprával som sa skôr sám so sebou ako s omráčeným väzňom. Bol tu široký koridor obklopený celami. Väčšina ich bola plná, ale tipujem, že mnohí z utečencov budú už po smrti. Aspoň som tu natrafil na nejakých shinigami. Už nech mám túto otravnú úlohu zkrku.

Renmaru Houkazaki

Ignorujem toho dilina vedľa v cele a toho môjho šmarím vedľa na zem ako vrece zemiakov. Dúfam, že teraz už dajú pokoj. Ale čo ma žralo viac idúc preč boli tie trhliny. Kto vie, či sú ešte stále tam. Úloha je splnená a tak som sa vybral späť aby som si dal šlofíka. Beztak to bol dlhý deň.

To bylo samé sem a tam a tam a sem. Jeden se tento den nezastaví. Alespoň jsi měl z krku vězně. Pro tebe tu už asi žádná jiná práce nezbyla. Začal být i před věznicí klid a shinigami se rozcházeli k naplnění svých uložených úkolů.
Při procházení zpět ke svým kasátnám, jsi si nemohl nevšimnout, že nějakých pár metrů před sebou jde už nějakou dobu stejným směrem ten chlápek z věznice. A zvláštní náhodou zahnul na pozemky divize, ke kterým máš namířeno i ty.

Pokračuj v kasárnách 5. divize.

Nibori Yukio

Všechno se to seběhlo doopravdy rychle. Yukio přestal vnímat a co se nestalo, všichni odsud zmizeli a jeho tu nechali, taková drzost. "Co teď? Masakr s vězni byl proveden, okolo skoro ani moucha, hádám že teď se asi půjdu zeptat na rozkazy. Ve dvanácté divizi budou o něčem vědět, přece nebudu jenom sedět a dívat se na tu prázdnotu." Pomyslel si a zasunul zanpakutou, poté se odebral směrem do kasáren dvanácté divize. "Kapitán dvanácté divize tam určitě nebude, když se říkalo že většina zmizela, doufám že tam budou aspoň jeho podřízení, kteří narozdíl od naší jedenácté jednotky ví o co běží."

--------------------------------------------------------------------------------

Kenjirou -> Kasárna druhé divize vypadala opuštěně. Bylo tu ticho... možná až přílišné ticho... Rozhodně to nebylo příjemné.

Nanikawa Kenjirou

Když jsem uviděl znak druhé divize, vesele jsem si oddechl: "Konečně jsem to našel," a vešel do prostranství kasáren. V tu chvíli mě ale zamrazilo. "Kde jsou všichni?" Rozhlédl jsem se kolem. Kasárny byly neobvykle opuštěné. Nikdo nikde nebyl, skoro jako v hororovém filmu. Ticho se mi zařezávalo do kůže jako mráz Sibiřské pustiny a o to víc zesílil ten pocit ve mně, který mi říkal, abych vzal nohy na ramena a utekl. Naprázdno jsem polkl a pokračoval dál v chůzi, rozhlížeje se kolem jestli někoho neuvidím, mířil jsem k budově. Snažil jsem se být obezřetný, protože i když měla většina členů divize jistě svou práci, minimálně někdo tu zůstat musel. Bohužel se nezdálo, že by tomu tak skutečně bylo.

Kenjirou -> Opravdu jsi nikoho neviděl. Bylo to zvláštní, jako by na všem kolem ležela pokrývka ticha... těžká, velikánská pokrývka... ticha... tmy... Uvědomil sis, že se ti zavírají oči. Snažil ses bojovat, ale nešlo to. Klopýtl jsi a spadl na zem. Uvědomoval sis to jako ve snu, jako v hlubokém spánku. Vnímal jsi, ale prostě jsi nedokázal zůstat při vědomí. Po chvíli padla úplná tma...

(Pokračuj v místnosti Hueco Mundo -> Duhové údolí)

Akisha Shihomaru

Došla jsem do kasáren a už z dálky jsem věděla, že tam nikdo není. Nevadí, alespoň si trochu odpočinu a pak se někam vydám. Vešla jsem do kasáren a chtěla jsem zamířit rovnou do svého pokoje, ale rozmyslela jsem si to a šla ke kanceláři kapitánky. Věděla jsem, že tam není, ale přeci jenom jsem se chtěla ujistit, že mám pravdu. Zaklepala jsem a vešla. Nic. Raději jsem hned zavřela a šla do svého pokoje, kde jsem si chtěla odpočinout a popřemýšlet, co pak podniknu.

Haruka Kasumi

Při cestě se docela loudala. Sama se tak a zcela dobrovolně oddělila od zbytku nevelké skupiny, která již zmizela před ní, i od Hotaru, která jí nejspíše následovala. Z toho si ale hlavu nedělala. Čím blíže byla Seireiteii, čím blíže svým kasárnám, tím rychleji z ní vyprchávala dobrá nálada a na pozemky své divize vstupovala už opět s klidným, ba až chladným pohledem, dokud nenarazila na to, na co narazit nechtěla.
Kdo už si zase hrál s výbušninami u věznice?! Zvolala, když potkala nějakého člena a ten jí nabonzoval všechny ty strašné věci, co vězni udělali. Utekli! Nad tím zůstaval kapitánce rozum stát. Její divize nebyla schopná tu zatracenou basu ohlídat v její nepřítomnosti? Nadešel čas zpřísnit morálku. Postupně si vyslechla jen to, jak se většina vězňů zase vrátila do cel a takové ty věci, co už jí nějak unikaly i ve slovech mluvčího. Mávla rukou a umlčela ho. Napřímila se a stanula před ním v celé své výšce - což nebyl vůbec rozdíl vzhledem k tomu, že byla celkem malé postavy.
Fajn, je mi jedno, jak a kdo, ale dáte to do pořádku a tentokrát v rekordním čase! To je rozkaz! Dodala, když viděla, jak se člen nadechuje k udivenému odmítnutí. Hned na to odkráčela do vnitřku kasáren. Alespoň něco je jak má být. Pronesla, když procházela bílými chodbami a mířila do svého kanclu.

Kitsune

DOšli jsme s Artemis do kasáren dvojky a hledala kapitánku. Hledala jsem a hledala. Artemis se na to už nemohla dívat, zatahala mě za nohavici a dovedla ke kapitánčině kanceláři. Díky. Řeknu jí a zaklepu.

Haruka Kasumi

I dveře od jejího "brlohu" se zdáli být tak stáré, jako dřív. Položila na ně dlaň a zahleděla se do jejich hnědého dřeva. Jak dlouho tady asi vydrží? Jsou to nejspíš jediné dveře, které ještě někdo nezničil.... Ale to by si zkusili přliš. Jako by se snažil propojit se zbytky duše stromu, ze kterého byly vytvořeny. Ale neprotahovala to, měla ještě dost práce. Už jen ta věznice jí pocuchala nervy a teď by bylo na místě zjistit, co se tu děje. Přednost mělo ale zkontrolování všelijakých důležitých dokumentů, zda se někdo neopovážil je zcizit. Byly sice pod zámkem, ale kdo by nešáhl po kataně, když by něco potřeboval.
Uvnitř se zdálo být také vše při starém. Takže tak hrozné to být opravdu nemůže. Uklidňovala se touto myšlenkou a zasedla za svůj stolek. Zásuvky také v cajku, tak to pak není co řešit. Pokrčila svými imaginárními rameny a pohlédla zpět ke dveřím, odkud se ozval klepot. Reiatsu, které s sebou zvuk přinášel jí nijak povědomé nepřipadalo. Vstupte. Pronesla s očekáváním, kdo jí to přišel na návštěvu v takových časech zmatků a nejasností. Mohl by to být poslíček s čajem. Teď by ho na urovnání myšlenek uvítala.

Akisha Shihomaru

Během odpočinku jsem náhle ucítila kapitánku. Vstala jsem a vylezla z pokoje. Ten brajgl, co jsem tam udělala, když jsem přišla, jsem tam taky nechala. Ono se to uklidí potom... Mohlo by i samo... Zapřemýšlela, protože se mi absolutně nechtělo nic dělat. Šla jsem ke kanceláři a u dvěří jsem uviděla Kitsune. Pousmála jsem se šla za ní. Kapitánka se už ozívala a tak jsem otevřela dvěře. "Zdravím, kapitánko." Vešla jsem dovnitř a pustila jsem i Kitsune. Stanula jsem před kapitánkou a mírně se jí poklonila. "Jsem ráda, že jste živá a zdravá."

Kitsune

Uviděla jsem Akishu, přišla ke mně a otevřela dveře. Vešli jsme s Artemis za ní a uklonila se kapitánce. Dobrý den. Jsem Hoshi Kitsune, na akademii mi řekli, že se tu mám hlásit. Představila jsem se kapitánce a řekla důvod mé návštěvy. A tohle je moje parťačka Artemis. Představila jsem i Artemis.

Haruka Kasumi

Dveře se otevřeli, ale krátce před tím ještě ucítila jiné reiatsu, tentokrát známější. taktéř přeji dobrý den, Akisho a... Pokynula rukou, aby zanechala toho formálního uklánění, protože to dvakrát v lásce neměla. Pak se podívala tázavě na jinou členku a... co to měla s sebou, psa? ... Kitsune. Zapřemýšlela a pak vysunula šuplík a vyndala z něj nějaké listiny. Prolistovala je a vytáhla jeden papír, zbytek nechala ležet na stole. Už te tu mám, skvěle. Když vyjdeš ze dveří a dáš se doleva a po schodech nahoru, měla by jsi narazit na očíslované dveře sedmnáctkou. Tam bude tvůj pokoj. Pronesla a všechny listiny vrátila do šuplíku, jen tři z nich nechala na původním místě. Vítám tě v 2.divizi. Pronesla jsem ke Kitsune přívětivě a pohledem zabrouzdala k Akishe. Od tebe bych taky potřebovala pár škrtanců. Oznámila jí a přisunula k okraji stolu ty papíry, co nechala venku. Kdyby se po nich jen letmo podívala, zahlédla by cosi o podkapitánovi.