1. divize, Centrála 46, Soukyoku

Firel
Tak to konečně zkončilo. Porada kapitánů která se konala poprvé od dob... Co se Firel vůbec stal shinigami?
Přemýšlel jsem jestli počkat než si i ostatní uvědomí že porada byla ukonečna a sledovat jak všichni najednou projdou dveřma, nebo jestli nemám raději vytvořit dveře nové. otevření okna by k tomu stačilo.
zpátky k tomu co jsem měl v plánu... kde ovšem seženu někoho, kdo by byl schopný tvořit iluze. Pokud možno takové, které nesfoukne příval mého reiatsu...
Chvíli jsem si projížděl seznam shinigami, které znám. Takže jsem na chvíli zamrzl na místě zírajíc před sebe.

Hikaku
Počkal než se místnost jakš takš vilidnila vydal se za vrchní kapitánkou."Měl bych pár otázek."oznámil když si byl jist že o něm ví."První z nich je zda bych neměl dostat něco jako klíče od kasáren sedmé divize?A druhá se týče toho proč jsem byl zvolen vždyť jsem ještě nezvládl vyvolat Bankai,ani jsem se o to nepokoušel."Tohle bylo prozatím asi vše co ho zajímalo.

Amaru

Pohupoval jsem se do rytmu řečí zatímco jsem usínal. Nuda nuda nuda nuda nuda nuda nuda nuda nuda nuda nuda nuda nuda nuda nuda nuda nuda nuda nuda nuda Ano! Rozhodně! vypískl jsem když mě konec porady probral. Ani jsem se nepodíval na sotaicho. Tak nějak jsem asi vnímal protože jsem si pamatoval trest tě ženské o které jsem vlastně nic nevěděl. Hele, vy! řekl jsem jí. Tohle moc zavání šikanou a tý sem zažil na škole dost. Takže jako nejvýš postavenej člen 10tý divize vás zprošťuju všech oblíkacích... oglibacích, no prostě povinností vůči 10tý divizi a až bude nějakej kapitán nebo tak něco tak ať si to kdyžtak vyříká se mnou, jo? To mu řekněte! Hodně štěstí řekl jsem a udělal grimasu který měla bejt asi mrknutí. Pak jsem se vydal do 3. divize ze strejdou

Tomisura Raiden

Porada byla tedy oficálně ukončena, kapitánský post předán, třetí důstojník ztracen a to bylo asi tak vše co se mělo stát. Raiden nyní vyčkal až hlavní uspěchanci vypadnou a až pak se o píď pohl. Otočil se totiž bokem k Natsumi a aniž by na ní pohlédl pronesl: "Máš osmičku na starost, potřebuji... no prostě potřebuji si něco zařídit a nevím jak dlouho to bude trvat. Pokud to bude vskutku nutné, pošli mi zprávu za pomoci Tenteikūra, měl bych být v dosahu. Pokud bych chtěl opustit Soul Society dám ti vědět," to byly veškeré rozkazy, které pro ní měl. Pomalu se otočil a rozešel se ke kapitánce 1. divize. Na Kasumi se raději nedíval. Jeho srdce velmi tížilo, že musel na nějakou dobu opustit svojí milovanou, avšak to co si potřeboval sám se sebou vyřídit bylo pro něj přednější.
Jakmile byl u Sotaicho, pohlédl jí do očí a promluvil chladnějším hlasem: "Sei-sensei..." toto oslovení nepoužil vskutku nějakou tu dobu, ale v tuto chvíli mu to přišlo vhodnější.... "můžeme si promluvit o samotě někde jinde?" zeptal se a pokud přikývla, chytil jí za předloktí, kolem něj se mírně problesklo a Shunpem oba zmizeli do její osobní kanceláře. Pokud však chtěla zůstat tam kde byli, pouze vyčkával až všichni vypadnou z místnosti. Potřeboval od ní rady jako kdysi v době, kdy ještě nebyla ni členem Gotei 13, natož kapitánem a k tomu vskutku nepotřeboval někoho, kdo by mu stál za zadnicí a poslouchal.

Ryuuka Hosentsu

Zdálo se, že všechno bylo vyřešeno a dodiskutováno. Všichni už pomalu odcházeli z místnosti, já jsem sice ještě nějaké otázky měl na srdci, nicméně Kapitán 8. divize zjevně taky, odpovědi jsem k životu nepotřeboval a tak jsem pomalými kroky odešel z místnosti. "Tak, to bychom měli. Teď je čas na můj pravidelný trénink zocelování." Pomyslel jsem si a odešel směrem ke kasárnám 11. divize.

Yasumaru

chtěl všem říct, že viděl Jitena, který je stále naživu i po své třetí smrti a že na tom něco nehraje, ale jak na něj začali mluvit Akio a Razaki skoro najednou, zapomněl na to.
"Ano, j-jistě, já se u vás později zastavím," odpověděl Razakimu trochu přiškrceně. Moc nechápal to o tom fandění, takže se docela bál, co ho čeká. "Ehm, dobrá, Ukitake-taichou, proč ne, pojďme tedy spolu!" usmál se Akia a vyrazil s ostatními ven. Měl pořád pocit, že na něco důležitého ale zapomněl...

Shounagon Sei

se podívala na Hikakua.
"No, klíče, to je jen takový symbol, ve skutečnosti se kasárny nezamykají, leda tak kidem," poučila ho o kruté pravdě o japonských šoupacích dveřích ve středověkém období, na kterém je Soul Society nejspíše postavena. "Byl jsi zvolen, protože jsi se zdál jako vhodný kandidát lidem, které jsem pověřila, aby mi zjistili, kdo se na to hodí! Bankai není všechno, chlapče... ale asi bys ji mě začít trénovat..." s tím pokývala hlavou. Chápala, že je to asi dost nečekané, ale nedalo se nic dělat, té divizi někdo velet musel a nemohla to všechno odřít ona sama. Dál už se mu ale nemohla věnovat, protože si ji žádal Raiden. To oslovení ji celkem zaujalo, ale nic zvláštního z něho nevyčetla. Přikývla na jeho žádost promluvit si v soukromí, ale za loket se jen tak odtáhnout nenechala, tím méně shunpem. Nehodlala ho používat v budově, bylo to nebezpečné. Takže pokud ho Raiden použil, musel počkat, než sama došla do své kanceláře na ním normálním krokem. Tam se na něho tázavě zahleděla.

Tomisura Raiden

Když Sei odmítla Shunpo dopravu, musel tedy vedle ní jít pěkně pěškobusem. K Hikakuovi pouze zabručel: "Až budu mít čas, pomůžu ti s tím tréninkem... budeš to mít lehčí, když ti půjde někdo zkušenější po krku." Byla to pravda, on měl zkušeností s Ban-kaiem za ty léta vcelku slušné, ale i přesto to bylo něco, co mu v současné době způsobovalo bolesti hlavy.
U Sei v kanclu se na ní zahleděl a pochopil její pohled. "Sei-sensei, pamatujete když jsem vám poprvé odhalil svůj Ban-kai? Byla to doba před pěknou řádkou let, Kyoraku tehdá ještě žil. Nyní bych vám podobně jako tehdá chtěl svěřit své starosti, které se s ním pojí. V minulém souboji v Hueco Mundo jsem byl nucen svůj Ban-kai použít. A málem jsem se jím zabil. Je příliš nestabilní. Všimla jste si toho již tehdá?" optal se jí nejprve. Vše se to pojilo sevším. Nakonec se mírně zamyslel a pak pokračoval stejným, mírně temným tónem: "Navíc, poslední roky mi v hlavě vrtá jedna věc. Jak pouhé dítě bez rodiny, které se narodilo v nejtemnějších zákoutích mohlo ovládnout sílu, která je propůjčena pouze někomu ze vznešených rodů, či potomků silnějších?" To bylo pravidlo, jenž se přenášelo z dávných věků, ale časem se našli vyjímky. V ty však Raiden nevěřil. "Každopádně, přišel jsem vás požádat, zdali bych mohl na určitou vzdálit z divize a pokračovat v tréninku který neměl před lety skončit," zamumlal a přitom se podíval na spálené ruce. "Nyní už asi víte od čeho pochází mé zranění," dodal ještě. "Jste ochotná mi v tréninku pomoc? Jste nejspíše jediná dost schopná v celém Soul Society," pronesl svojí finální žádost, která přebíjela všechno co jinak plácl.

Haruka Kasumi

Vše se začalo odehrávat tak rychle, že si pro to musela udělat spešl místo v hlavě, aby ještě dokázala něco vstřebat. Mezi ty věci patřilo taky to, že byl Hikaku oficiálně jmenován kapitánem a další divize se mohla vrátit ke svému normálnímu chodu s morálkou na úrovni. Sem tam ještě někdo něco prohodil, ale ona vyslechla hlavně Seiina slova, která oznamovala více méně tak nějak lajtsky konec porady. Dobře, a hned jsme všichni moudřejší. Přišlo jí na mysl. Neměla k tomu již moc co dodat a navíc měla něco málo nedořešeného v divizi, takže byl ten nejvyšší čas se odebrat k odchodu. Uctivě pokývla hlavou na rozloučenou všem, co jí viděli. Kdo ne, ten měl prostě smůlu. Na poslední chvíli ještě pohledem vyhledala Yuri, ale pak už přešla do té jakési něco jako předsíně a už se ani nezablesklo a byla ta tam.

Hikaku Kioshi
Důvod proč byl zvolen už znal.Jeho bývalí kapitán se mu nabídl s pomocí tréninku Bankaie.A tak vlastně zjistil vše co potřeboval.Otočil se směrem k východu a vyrazil pryč z budovy.Jeho kroky se ubírali pomalu směrem ke kasárnám sedmé divize.No pomalá chůze jej již přestávala bavit.Měl radši rychlost a tak pro něj neexistoval lepší pocit než přesunutí se shunpem.Z pomalého kroku tedy ihned přešel do shunpa...

Firel
Jeho zamrznutí bylo horší než si uvědomoval. nejen že bezeslovně hleděl před sebe, ale začínal pomalu vypadat jako socha.
Já věděl že proti iluzím už kido existuje, jenže má tak zatraceně divné méno že se to nedá zapamatovat... Takže je čas začít se věnovat náročnějším věcem... Co vyhodíme do vzduchu tentokrát? Srovnal si myšlenky v hlavě, zeptal se sám sebe a doslova zmizel přímo uprostřed místnosti.
Kyokko je zajímavý způsob jak opouštět cokoliv... navíc moje ychlost není na takové úrovni aby mě někdo mohl ještě zachytit podle vzduchu. Svím plachtícím shunpem jsem se vydal směr kasárnám 12. divize.

Sei

hleděla celkem nepobaveným způsobem na Raidena.
"Notak za prvé, není nic zvláštního na tom, že je bankai nebezpečná technika i pro jejího uživatele, proto je to také něco, k čemu se uchylujeme až jako poslední možnost. Za druhé v Gotei 13 je 98% shinigami, kteří se nenarodili v Soul Society, nemluvě o tom, že by měli nějaké speciálně spirituálně schopné rodiče. Kdyby to bylo tak, tak tady bude asi Yasumaru sám, spolu s hrstkou dalších. Za třetí, cvičit klidně můžeš dle své potřeby a přání, pokud všechno, co od tebe budu potřebovat, zvládne tvoje zástupkyně za tebe. Nemám zrovna čas s tebou sáhodlouze trénovat, ale až budeš připravený, dej vědět a já tě vyzkouším. Ještě něco?" domluvila svou řeč, která by se dala jako vždy přirovnat k ledové sprše, hlavně když mluvila s Raidenem.

Akio

Pojďme tedy... Vydal se po boku Yasumara směrem do kasáren 6.divize........

Yasumaru

přikývl a také se vydal tím směrem. Přemýšlel, o čem si s Akiem po cestě povídat.
"To máme ale hezké počasí, že ano?" začal tedy...

Hikaku
Shunpem se přesouval od kavárny ve které seděl ke kasárnám první divize.Nevěděl proč ale měl se zde nutně dostavit.Že by už stihl ve své funkci něco pokazit.Byl to zmatkář no byl si dobře vědom toho že nic zlého neudělal.Najednou jakoby nic se objevil na místě kam ho volali.

Hikaku
Po vstupu do budovy usedl na onen polštářek.Prohlídl si muže sedícího před ním jen mu pokynul na pozdrav a řekl."Byla mi doručena zpráva že se mám dostavit ke kasárnám první divize.Dovedli mě za vámi z čehož soudím že jste to byl vy kdo mě nechal zavolat.Zajímalo by mě proč."Díval se na muže a čekal co se dozví.

Hikaru Oasawa

Viděl ho úplně poprvé v životě. Neviděl ho nikdy v Seireitei ani o něm neslyšel, přesto nyní měl šanci si prohlédnou nového kapitána sedmé divize. Rozhodně vypadal daleko schopněji než předešlý kapitán, pro kterého neměl žádné pochopení. Konec konců právě on již dlouhou dobu volal při sezení v centrále 46 pro odvolání starého kapitána sedmé divize.
Když jeho brejličky dokončily průzkum, pozvedl ruku na pokyn toho, že si mohl sednout. Zavolal jsem vás, protože pro vás mám neodkladný úkol.... Zašeptal přičemž rozbaloval jeden z pergamenů na jeho stole. Moc dobře věděl, že se bude jednat o dost důležitý úkol, nicméně ostatní kapitáni již nebyli k dispozici, takže se musel smířit s de facto nováčkem. Vyšlu vás do oblasti zlatých kopců, kde sjednáte mír....

Hikaku
"Dobrá nebudeme to odkládat."Odvětil směle, dlouho se těšil na misi na kterou by mohl jít sám.Věděl že to nebude lehké, přeci jen je lepší když sebou máte někoho kdo vám kryje záda.Ale alespoň mohl ukázat co v něm je."Co se v té oblasti vlastně děje?A kde to vůbec je?"V životě o té oblasti neslyšel no její název se mu líbil.

Hikaru Oasawa

Stále se díval do pergamenu, kde četl nejspíš něco o podrobnostech oblasti.
Jedná se o jedinou oblast v Soul Society, kde ještě nezavládl mír. Zdejší obyvatelé se nechali zlákat vidinou změny a přidali se k Reimei, kteří si teď z této mírumilovné oblasti rozhodli udělat baštu pro svůj odboj. Na místě již měsíc bojují naše jednotky, avšak zdejší krajina hraje ve prospěch zdejších kmenů. Situace je již tak bezvýchodná, že jsme se po dlouhém boji rozhodli vyjednávat, s čímž nakonec souhlasila i druhá strana.

Dopoví a odloží první pergamen, načež ti hodí další, již zabalený.

Toto je diplomatická zpráva pro vůdce povstání. Pokud vše klapne, neměl by jste mít nejmenší práci... Poznamená monotóním hlasem přičemž světlo z nejbližšího svícne mu oslní brejličky. Vydejte se do oblasti dvacet dva, kde se nachází naše obranné ležení. Tam se hlaste zdejšímu velícímu důstojníkovi...
Načež hodí Hikakovi ještě mapu s rozepsanými oblastmi...

Izanagi

Ležel zrovna opřený o studenou zeď zdejší ubytovny. Dlouho vyčkával na nějaké rozkazy, které by se ho mohly týkat. Pekelný motýl znamenal pouze to, že někdo je moc líný na to, aby přišel osobně. V tomto případě to však spíš vypadalo, že někdo si chtěl připadat důležitý. Cítil takovou malou analogii s jeho první kapitánskou misí, kde to všechno také začalo pekelným motýlem...

Nakayama Chizu

S hlavou zabořenou v knize, u které mě vyrušil pekelný motýl se vzkazem a od které se nemůžu odtrhnout, se dopotácím až ke kasárnám první divize. Díky mé nepozornosti jsem celou cestu do něčeho nebo někoho vrážela. Jedním pohybem zavřu knihu a pohlédnu na kasárny. Trochu si upravím brýle na nose a ujistím se, že jsem opravdu dorazila na správné místo. Ještě se chvíli zamyslím nad tím, co po mě vlastně chtějí, že se musím dostavit právě sem a poté už vyrazím kupředu. Snad najdu někoho, kdo mi řekne, kam mám jít.

Haruka Kasumi

Před kasárnami jako už tradičně nabrala rychlost shunpa, aby se nemusela plouživým krokem prodírat těmi velkými a sáhodlouhými chodbami. Záhy se objevila na místě určení, jak jí oznámil motýl, v místnosti pro konání schůzí. Všimla si, že tu není jediná, což jí dodalo na zvědovasti. už ani tak nezuřila. Ne, že by to bylo nějak znatelné, když se celou dobu tvářila stejně. Začala se rozhlížet kolem a i nadále spekulovala nad tím, proč jí nechají takhle pobíhat po Seireitei sem a tam jak toho posla pekelného...

Všecky jak jste postupně přicházeli si vás odchyti mladě vypadající uředníček a postupně vás zavedl do místnosti, kde se čekalo na porady. Rozesadil vás a jakmile jste byli kompletní spustil.

Neznámý úředník

Ehm...vítám vás zde...Kasumi-taichou, Izanagi-extaichou, Chizu-sama. Takže, abych nezdržoval. Sei-dono mě požádala, abych vás obeznámil s fakty ohledně vaší mise. Odmlčí se a podá Kasumi, která byla nejblíže obálku. V obálce máte přibližné souřadnice blíženespecifikované laboratoře Reiemei. Podle hlášení může obsahovat nějaké nebezpečné věci, nebo dokonce opěrný bod troskám Reimei. Vaším úkolem je laboratoř najít, zjistit co je v ní a pokud to bude nebezpečné - zničit to. Nějaké otázky? Prohlédne si vás.

Tomisura Raiden

Nejprve si v klidu vyslechl svojí starou mentorku a na tváři se mu objevil mírně chladný úsměv. Její řeč byla pronikavě ledová jako vždy, ale to ho nijak nevzrušovalo, protože za ty roky byl na to až moc dobře zvyklý. „Fajn, fajn. Beru na vědomí, ale buď si vědoma že pokud se mi to povede, nebude to lehká zkouška… ani pro tebe,“ pronesl a v očích se mu zajiskřilo. Byl si jist, že se mu určitě něco povede, ať se mělo jednat o cokoliv. Problém byl, jak na to přijít. Již během nácviku Bankaie si sáhl na dno svých sil a byl málem zničen vlastní Zanpakuto. Měl se odvážit toto riskovat znovu? Někdo by možná váhal a vzdal se cesty za děsivým poznáním sebe sama, jenže on se z nějakého důvodu nebál. Nepřipadal si kompletní. Stále měl limity, jejíž hranice se daly posunout na mnohem vyšší úroveň. Tedy v to aspoň doufal.
Každopádně mu na srdci ležela ještě jedna věc. Poprvé se touto otázkou začal zaobírat asi tak před sto lety, ale pak jí na krátkou chvíli vypustil z mysli. Aby bylo dobře chápáno, ta krátká doba byla asi padesát až sedmdesát let. A ne, opravdu ještě nepatřil do starého železa. „Ještě mám jednu… otázku,“ začal a zahleděl se opět chladně na Sei. „Proč jste si ty a Kyoraku vybrali před těmi lety jako subjekt zájmů zrovna mě. Jako beru, že zavinění smrti půlku okresku Rukongaie v batoletím stadiu mohlo být mírně podezřelé, ale to neznamenalo, že by se o mě dva kapitáni měli zajímat i dál. A musí se nechat, že zájem o mě Kyoraku projevoval až do smrti a ty většinou také,“ mluvil pomalu, s rozvahou a klidným hlasem. Jako by to už nebyl ten prcek, který kopíroval styl bývalého kapitána 8. Divize, ale spíš jako kdyby tam před Sei stála zcela nová, silnější osobnost.