Modré údolí

Daisuke -> Yae s úsměvem přikývla. Vzala tě nejdřív na prohlídku tábora. Nebylo to nic výjimečného, možná jen sklad lékařského vybavení se lišil od běžné chatkové osady. Také zde bylo zbudováno improvizované dojo pod stříškou pro případ, že by v době tréninku pršelo. Ano, i fyzický trénink byl samozřejmě součástí kurzu. Nyní ovšem nepršelo a hned několik účastíků se rozhodlo trénovat souboj pod širým nebem na nedaleké louce. Byla mezi nimi i jedna ze tvých "fanynek", ta méně výřečná. Když jsi tedy už věděl, kde je jídelna a kde latríny, vzala tě Yae do velícího stanu, kde vytáhla velkou knihu, ve které si vedla záznamy. Mohl sis prohlédnout dosavadní program, výsledky jednotlivých událostí a zkoušek nebo přímo záznamy každého z účastníků z Akademie. Samozřejmě ti dala k posouzení i navrhovanou náplň následujících dnů s tím, že můžeš udělat jakékoli změny.Yae tě tam s tím vším nechala osamotě se slovy, že máš přijít, až budeš hotový, že zatím připraví vše na oslavu seznámení nováčků s jejich kapitánem.

Amaru

Plaval sem a plaval ale pořád nic. Nikde nebyla. Už jsem fakt začal mít strach když sem se vynořil v nějaký jeskyni. Naštěstí přesně tam byla a já už věděl proč. Ta jeskyně byla naprosto super. Jo je super ale tys mě vyděsila k smrti. řekl jsem. Problém byl že sem se na ní vůbec nemoh zlobit. Měli bysme se vrátit za kapitánem určitě nás hledá řekl sem za chvíli protože sem se bál že když odsud neodejdem hned tak už nikdy

Amaru -> "Odpusťte, Izumi-san, to jsem nechtěla!" omluvila se Lavanda, když slyšela, že tě vyděsila, ale stejně nevypadala, že by ji to nějak moc trápilo. Naopak se zdálo, že ona už je ve fázi, kdy odtud nechce odejít vůbec. "Nemůžeme to tu přece jen tak nechat, musíme to prozkoumat! A nebo tu jen tak plavat... vám se snad nechce?" zasmála se a šplouchla na tebe vodu.

Daisuke

Pomalu si prohlížel a vrýval do paměti každý kus tábora, aby se pak nemusel ptát na cestu, kdyby se chtěl někam dostat.
Vypadalo to tu velmi hezky zařízené, se vším potřebným pro každé počasí. Cestou si všiml několika lidí trénujících na louce nedaleko, spolu se svou "fanynkou". NA tváři se mu objevil pobavený úsměv, když si vzpomněl na scénu před malou chvílí. Když vešel do velitelského stanu, sňal si haori a pověsil jej na věšáček, bylo tu celkem vedro.
Pomalu přistoupil ke knize a začal jí pročítat. Když Yae odcházela, mávnul na ní se slovy, že už to pak sám najde a když se ocitl ve stanu sám, sňal si i vršek shihakusha, aby mu nebylo takové vedro a také poprvé v herní historii odhalil své tetování na zádech.
Pak si začal pročítat záznamy o programu a o výsledcích adeptů. Nebylo jich tolik, takže měl čas si osobně projít každého, zjstit jeho kvality a na co se má zaměřit při závěrečné zkoušce.

Amaru

Kdybych neplaval tak bych pokrčil rameny jenže jsem se nechtěl utopit. V pohodě, nic se nestalo. řekl jsem. Divný. Nevadilo mi najednou že se koupu i když jsem nechtěl a vůbec jsem se nezlobil že mě vylekala. Tohle místo je supr a tak ale nelíbí se mi tu. Teda líbí se mi tu a to je to divný! Nemám rád podvodní jeskyně. Teda neměl bych mít. Kapitán se bude zlobit když nebudem dělat svoje povinosti ne? řekl jsem. Jenže jestli se tenhle kapitán se bude zlobit mi bylo úplně jedno i když mě neomámila divná jeskyň

Daisuke -> Poloobnažil ses tedy a začal sis procházet všechny ty papíry. Už brzy sis všiml, že mezi všemi nejvíce vyvstává šest jmen, kteří mají často dobré výsledky a jsou nejaktivnější. Podíval ses tedy na jejich osobní profily. Hned při první fotce ti mohlo poskočit srdce, protože zdaleka nejlepší léčitelka byla tvoje fialovooká obdivovatelka. Zjistil jsi, že se jmenuje Kobayashi Mari a že z Akademie si odnesla mnohá doporučení. I druhá dívka, kterou jsi již od pohledu znal, byla mezi premianty, její jméno bylo Sen Haruna. O něco zaostávala za Mari, co se týkalo schopností, ovšem zase měla oproti ní více varování za drobné přestupky v době studií. První dojem, který napovídal, že to bude pěkné kvítko, nezklamal. Dále tě zaujali sourozenci Ichi a Juichi Taguchi, kteří si sice vůbec nebyli podobní (Ichi měla jasně zrzavé vlasy a byla pihovatá, Juichi měl vlasy černé a byl bledý jako mrtvola), ale podle všeho dohromady tvořili skvělý tým mediků, který nezaostával ani v boji. Kromě těchto čtyř sis všiml ještě poměrně nenápadného mladíka, který to po pravdě připomínal trochu Amara, i když neměl vůbec tak nápadnou barvu vlasů (spíš to dělaly ty uši...), jmenoval se Gengyo a podle všeho měl úžasnou paměť na naprosto cokoli. Poslední student, který vyčníval z řady, byl seriózně vypadající, brýlatý muž s dlouhými, bílými vlasy, kterého bys podle fotky tipoval na věk, který se blížil tomu tvému. Podle jeho výsledků v Akademii vynikal užíváním bakuda a bariér při léčení.

Amaru -> "Asi máte pravdu..." Lavanda sama nebyla zrovna hlasem rozumu, ale dokázala poznat, když na něčích slovech něco bylo. Asi by opravdu nebylo nejlepší zdejchnout se hned na začátku mise a vůbec nevědět, co se kolem děje, když měl člověk dělat ochranku. Jeskyně byla krásná a dodávala vám oběma energii a dobré pocity, ale nebylo to zase tak, že by vám nějak motala hlavu, takže nakonec i Lavanda uznala, že je čas se vrátit. Byla trochu zklamaná... "Ale můžeme se určitě ještě vrátit, než zase odejdeme!" dodala si trochu naděje, než podplavala vodopád.

Daisuke

Pročítal si záznamy a narazil na velmi příjemné zjištění. V téhle várce adeptů bylo mnoho velmi kvalitních mediků. Ty dvě držkaté dívky patřily mezi ně...usmál se. Vytáhl z kalhot krabičku cigaret a jednu si zapálil. S doutnajícím tabákem v ústech listoval dále knihou.
Zajímavé...pozoruhodné....pěkné... Říkal si v duchu, když se probíral jednotlivými složkami. Líbili se mu někteří význační adepti, tedy i pro ostatní se najde místo v jeho divizi, pokud složí závěrečnou zkoušku, o těch několika však nepochyboval a s tak význačnými mediky mohla 4.divize jenom získat. Pomalu si prošel znovu všechny záznamy a zkusil si vtisknout jména, ale nebylo to zrovna snadné, a tak to po chvíli vzdal. Rozhodl se, že jim dá nějaký pracovní název...přezdívku.
Trvalo mu to nějakou tu hodinku, než si řádně pročetl všechny. Pak se vrhla na čtení plánů dalšího dne plus zkoušel najít něco o Yae.

Daisuke -> Podle všeho měl kurz trvat ještě dva dny. Opravdu jsi tedy přišel jen na konečné posouzení. Během těchto dnů se měl konat bojový turnaj, samozřejmě. Ale to byla jen taková vedlejší náplň a možná (dost pravděpodobně) také zdroj zranění, která se budou posléze léčit. Hlavní bylo hned několik záludných zkoušek v různých disciplínách, které využije lékařský shinigami, spolu s inscenovanými scénáři, kde budou medici muset dokázat, jak by se zachovali v praxi. Rozhodně to vypadalo, že to bude zajímavé a že se dost pobavíš.

Daisuke

Čtením se dozvěděl spousty potřebných informací. Věděl jak dlouho ještě bude celé cvičení trvat a jaké disciplíny adepty čekají. Celý ten plán se mu líbil.
Vypadá to na velmi zajímavou podívanou, musím říct, že tak propracovaný systém jsem nečekal...už se nemůžu dočkat zítřka. Usmál se a pak se rozhlédl. Z předčítání si jmen mu celkem vyschlo v krku a nikde tady neměl vodu. Pamatoval si však, že hned vedle by měla být jídelna, kde by vodu dostát mohl.
Zvedl se tedy ze židle. Svou hůl nechal opřenou o stůl, na takovou krátkou vzdálenost nebylo třeba ji brát. A jelikož bylo horko, tak se mu ani nechtělo si oblékat vrchní část shihakusha. Vyšel tedy ze stanu do půl pasu nahý. Notno připomenout, že díky své defektní noze se více spoléhal na sílu rukou a ty tak byly, na doktora, velmi dobře stavěné.

Amaru

Byl jsem rád že se mi povedlo Lavandu přemluvit. Jasně určitě se sem můžem vrátit pak. ujistil sem jí. Když zmizela pod vodou tak sem se ještě podíval po jeskyni. Byla fakt krásná a záhadná. Ale radši sem se taky rychle ponořil a snažil se podplavat pod vodou zase zpátky na hladinu. Nechtěl se utopit

Daisuke -> Na to, jak jsi byl stydlivý, ses tam klidně promenádoval nahoře bez. To samozřejmě nemohlo ujít pozornosti několika přítomných. Většinou to tedy nikdo moc neřešil, jedna zrzavá dívka se na tebe ale dívala vyloženě pohoršeně a všiml sis, že ji uklidňuje jakýsi laxní tmavovlasý mladík... ah, to museli tedy bát sourozenci Taguchi, podle fotek by to sedělo. V jídelně se už dokončovaly poslední přípravy na slavností večírek a Haruna, která právě věšela ze štaflí nějaké ozdoby na trámy velkého stanu, málem spadla, když tě uviděla. Velice "nenápadně" na tebe upozornila svou kamarádku s fialovýma očima, Mari. Ta se otočila od míchání nějakého pití ve velké, kulaté míse, přejela tě očima dolů a zase nahoru, ale bylo pod její úroveň zírat, takže se hned zase s celkem povzneseným úsměvem otočila zpátky.

Amaru -> Bez problémů jste se dostali zpět na břeh. Lavanda vylezla z vody, posadila se na zem do trávy a začala si vymačkávat z vlasů vodu. Přitom stále toužebně hleděla k vodopádu a zasněně se usmívala.

Daisuke

Necítil stud. Šlo jen o nahou polovinu mužského těla, což se v kultuře nebralo za nijak pohoršující, pokud tomu odpovídali podmínky. Stud cítil, když ho dívky komentovaly a přidávaly částem jeho těla eroticky povzbuzující podtext. Nyní byl ale na cestě do stanu, kde se chtěl osvěžit, nešlo o formální událost ani o situace, která si vyžadovala jistou formu společenského odění. Bylo mnohem horší si propotit svršky a pak páchnout. Daisuke si byl jistý, že páchnoucího kapitána nikdo nechce a jeho medici by se pak mohli vydat za nějakým voňavým...a co si budeme říkat, Kapitán Ruyichi měl nových adeptů víc než dost.
Když šel kolem dívek, tak se pokusil co nejmužněji podravit, ale hlas se v něm zadrhl a vyzněl nějak přiškrceně, což vyvolalo další panické červenání. Daisuke pak dokulhal k láhvi/konvi s vodou a nalil si pořádný lok.
Ten do sebe obrátil tak na rychlo, až mu voda začala po bradě stékat na hruď. Tak nějak si v retrospektívě uvědomil, že to asi nebylo moudré, promenádovat se tu tak mezi medičkami, i když na druhou stranu...i to byla forma reklamy. Okamžitě se vydal zpět do stanu.

Daisuke -> Obě dívky nic neřekly, pouze také pozdravily a sledovaly tě. Nutno říct, že tvůj přiškrcený hlas a další rozpaky je velice pobavily, takže jsi za zády slyšel tlumené hihňání, když jsi prchal zpět do stanu.

Daisuke

Dorazil do velitelského stanu, kde se oblékl. Dal si na sebe vrchní část shihakusha, vlasy nechal spadnuté do tváře.
Z kapsy vytáhl balíček cigaret a jednu si zapálil, na uklidnění.Tahle mise je čím dál tím více překvapující. Pomyslel si. Pak pohlédl na své Haori. Nevěděl jak bude oslava vypadat a to poslední co chtěl byly fleky od alkoholu a natráveného jídla na svém znaku hodnosti.
Myslím, že když zůstane tady, tak se nic nestane.
Vydal se ven ze stanu, cestou vzal svou hůl a vydal se hledat Yae.

Amaru

Vyplaval jsem na hladinu a vylez z vody. Naštěstí sem tam nevlezl na Adama takže jsem mohl vylíst ven ale teď sem se zase nechtěl oblíct protože jsem byl mokrej. A tak sem si jen sednul do trávy a schnul. měli bysme jít za kapitánem řekl sem ale nevypadalo to že bych se zvedal. Nechtělo se mi vůbec

Daisuke -> Nebylo to zas tak těžké, protože se zdálo, že i ona právě hledala tebe. Narazil jsi na ni téměř doslova hned před stanem. "Kapitáne!" řekla napůl překvapením, napůl na pozdrav. "Tak máme všechno hotovo, jak jste na tom vy?" zeptala se s úsměvem.

Amaru -> "Hmmm... asi bychom měli..." souhlasila Lavanda roztržitě, zatímco si zaplétala nějaké kytky do vlhkých vlasů. Ani jí se nechtělo zvedat a také chvíli osychala, ale večer už byl v pokročilém stádiu a sluneční světlo se začalo vytrácet, takže se přece jen pomalu oblékla do svého shihakushou.

Daisuke

Yae?! Řekl překvapeně, když se ona osůbka objevila před jeho stanem. Ah...takže vše je připravené na tu...uvítací oslavu, nebo jak jste to říkala... Řekl s úsměvem. Inu...já jsem si prošel vše důležité, myslím, že jsem také hotov, tudíž se k vám přidám. Doprovodíte mě na oslavu? Usmál se a nabídl Yae rámě.

Amaru

Aspoň sem se troch otřepal aby ze mě zbylá voda opadala a pak se rychle oblíknul. Posbíral jsem svoje věci který mi popadali na zem. Jenomže sem si neměl jak vysušit vlasy a tak mi kapala voda na ramena. Jdeme najít kapitána. Ale pokud mě zase zastaví ten pitomec tak za sebe neručím zabručel jsem a šel najít kapitána

Daisuke -> "Jistě, kapitáne," odpověděla s potutelným úsměvem a decentně rámě přijala. Velký stan jídelny byl barevně vyzdobený vším možným, co se dalo v táboře pro mediky najít. Už se setmělo a světlo lampiónů, které se ze stanu linulo, bylo velice přívětivé. Bylo tam nějaké občerstvení a také pití, samozřejmě, i když celý tábor by se z toho ani zdaleka neopil. Sešli se tam nejspíš všichni, protože tam bylo plno. Už teď se ze stanu linul hovor a smích. Když jste přišli, medici tě pozdravili, ale potom se většina zase vrátila ke svým rozhovorům. Yae automaticky zamířila k hrnci na ohni, ve kterém se ohřívaly lahvičky sake. "Dáte si, kapitáne? A nebo raději něco jiného?"

Amaru -> Když jste došli do tábora, vypadalo to, že se tam něco slaví. Z velkého stanu uprostřed šlo světlo a hlasy, navíc celý tábor byl asi na dva nebo tři lidi prázdný, takže se zřejmě všichni sešli právě na té oslavě nebo co to bylo. Muže, který velel ostraze, jsi nikde neviděl, stejně jako kohokoli jiného, kdo by měl tábor chránit.

Daisuke

Vešel do stanu, který byl opravdu impozantně vybaven. Vypadalo to, že všichni se už sešli na místě a oslava se začínala rozjíždět. Cítil se dobře, bylo mu dobře. Byla to jakási pohoda, kterou už dlouho nezažil. Cestou mával na pozdrav každému, kdo pozdravil jeho. Když pak došli s Yae ke kotlíku kde se ohřívalo saké, pousmál se.
Normálně intoxikaci nefandím, ale myslím, že dnes mohu udělat výjimku, abych neurazil své budoucí členy. Usmál se a nechal si nabrat saké. Pak pozvedl kalíšek k přípitku a obrátil do sebe celý obsah, až jeho tělo zalilo palčivé horko. Buh...to je velmi silné...nechápu jak toho někteří můžou vypít litry... Oklepal se.

Daisuke -> Yae jen lehce pokrčila rameny. "Když potřebujete zapomenout, jde asi ostatní stranou..." pronesla lehce zamyšleně a sama se také napila. Po tváři se jí přehnal malý stín, ale trvalo to jenom chvíli. Okolní medici se tvářili, že si hledí svého, ale po pravdě po tobě skoro všichni pokukovali, jako by se styděli s tebou dát do řeči. Jako první se osmělila zrzka Ichi Taguchi, která k tobě nakráčela s kelímkem v ruce a s tmavovlasým bratrem za zády, jako by to byl její stín. "Kapitáne, ráda bych vám řekla, že jste můj vzor," uvedla se a zářivě se na tebe usmála. "Hrozně jsem se těšila, až se s vámi setkám osobně!" Několik okolních mladých lidí tak nějak přikyvovalo, jako že pro ně to platí taky.

Amaru

No všichni slaví a nás nikdo nepozval. Co budeme dělat? zeptal jsem se a sedl si na nějakou stoličku co byla blízko. Teda ne že bych chtěl nějak moc slavit ale nebylo pěkný nás nepozvat. Ale asi bylo lepší zůstat na hlídce. Banda doktorů v jednom údolí to si přímo říkalo o to aby je někdo odkrouhnul.

Amaru -> "Asi se přidáme, ne?" usmála se Lavanda a už byla na cestě k zářícímu stanu. Zřejmě ji hlídkování ani nenapadlo, i když právě proto tu měla být. Možná ještě nebyla úplně ve formě kvůli svému dlouhému pobytu s hollow v divočině... Možná nebyla ve formě nikdy, kdo ví.

Daisuke

Skoro se začal červenat, když k němu přišla ona dívka a promluvila o něm jako o svém vzoru. Takhle o něm nikdo nemluvil, většinou jím jako medikem všichni pohrdali. Ale teď, skoro mu poskočilo srdce radostí, byl nesmírně hrdý na to, že je něčím vzorem.
Ah...velmi mě těší...být něčím vzorem... Když si všiml, že více lidí je poctěno tím, že se s ním mohli setkat, usmál se. Také jsem potěšen, že mohu poznat lidi jako jste vy a že při nejlepším se stanete členy mé divize...já se proto i nadále budu snažit být někým hodným k vzhlížení... Usmíval se, až mu skoro vlhly oči dojetím.

Daisuke -> Kolem tebe se vytvořil hlouček mediků, kteří díky odvážné zrzce konečně sebrali kuráž. Většina se na tebe stále dívala, jako kdybys byl celebrita, někdo velice vážený a výjimečný... prostě kapitán. Spoustě lidí se nikdy nepoštěstí s vlastním kapitánem pořádně promluvit a poznat ho, takže nebylo divu, že jsou tak nadšení. "Kapitáne, řeknete nám prosím... o nějakých zajímavých případech, co jste měl ve čtvrté divizi?" osmělil se jeden mladík, kterého zajímala zřejmě tvoje lékařská historie a nebo možná zajímavosti z shinigami nemocnice.