Modré údolí

Děda chvíli nevěřícně koukal, kolik máš otázek, na které ti nejspíš ani nechtěl odpovědět. Přesto všechno chtěl, aby si co nejrychleji vypadl, takže tě prostě odbyl nějakou jednoduchou lží. Mám domek pod horou a jmenuji se Miou. Nechal tě napospas odpovědi a pomalým krokem se přibližoval k bratrům, kteří momentálně koukali, odkud se ten dědula vlastně vzal.

Shizuro

Uklidnilo mě, když jsem se dozvěděl jeho jméno. Dal jsem ruku pryč od zanpakuto. Dobře, když tady bydlíte. Co tady teď tak pozdě pohledáváte? Navíc tak daleko od hory. stále jsem se muže na něco ptal a sledoval jsem jak jde k bratrům.

Shizuro

Až teď mi vše docvaklo. Jelikož začal mluvit o reiatsu. Hollow, není takže buď je shinigami a je ten koho hledáme, nebo je to quincy a nebo člověk, který vidí duchy. Ale jelikož námi nebyl zaskočen, tak k úvahu připadá první varianta. řekl jsem si v duchu. "Vy jste shinigami, že ano!" řekl jsem klidným hlasem a šelestící vítr mu dodával na důrazu. Pomalu jsem sáhl pod své shihakusho a vytáhl listinu s informacemi o misi, abych se ujistil, koho ta vlastně hledáme.

Shizuro

Výborně, v jednom už aspoň máme jasno. řekl jsem si v duchu a schoval jistinu. "Omlouvám se. Dejme stranou naše první dojmy. Potřebovali bychom dnes někde přečkat noc. Povím vám více detailů ohledně naší mise, ale potřebujeme přístřeší." pověděl jsem starci a změnil celkově tón svého chování. I když jsem byl buran z 11. divize, tak to neznamenalo, že se neumím chovat.

Shizuro

Muž mě zaskočil. Všechny ty věci ohledně toho stát se silnějším. Celé roky jsem dřel, abych byl srovnatelně silný s mým kapitánem. A teď ten děda žvaní , že se mám stát silnější?! pomyslel jsem si a trochu mě to urazilo, ale pak jsem si něco uvědomil. On to asi nemyslel zle. Žije tu dlouho. Vidí nás a díku tomuhle místu přežívá. Takže musím zesílit. Už vím jak na tom jsem! zamyslel jsem se a otočil se od muže směrem pryč. Pak jsem pohlédl na bratry a naznačil jim, že jdeme. Měli jsme namířeno na odchod. Ještě jednou jsem se na muže otočil. "Měl pravdu. Ještě nejsem dost silný." řekl jsem nahlas a šel dál, kde bratři už čekali v senkaimonu.

Sekaimon se s hlasitým cvaknutím za vámi zavřel. Miou si setřel pot z čela, přeci jen takovéhle triky nedělal každý den a už uběhla nějaká doba od okamžiku, kdy to dělal naposledy. Měl však takové tušení, že tuhle partu nevidí naposledy. Přeci jenom zvěsti o tom, že Kokochou osvobodil se mu zdály pravdivé...

Pokračuj návratem do své divize

Daisuke, Amaru -> V naprosto lyrickém prostředí v Modrém údolí vybudovali shinigami tábor pro výcvik mediků. Bylo tu několik dřevěných domečků a jeden velký, ve kterém se mohli všichni sejít, pokud to bylo nutné. Zde byli studenti Akademie, kteří se toužili stát léčiteli, stavěni před různé zkušební scénáře, shinigami z okolí sem přicházeli se svými zraněními a někdy byli i studenti posíláni testovat své schopnosti v akci, samozřejmě pod dohledem senseiů a ochránců. Byla to taková náplast za zkušební mise do světa lidí, které absolvovali budoucí členové jiných divizí, kteří se soustředili spíš na boj než na své léčitelské schopnosti. Vypadalo to tu poměrně idylicky, zvláště nyní, při západu slunce.

Daisuke

Vyšel ze Senkaimonu a ihned ho oslepil západ slunce, nasadil si tedy své brýle.
http://mirrors.rit.edu/instantCSI/
Uviděl tu nádheru pod sebou. Doktoři kmitající sem a tam, mlaďoši toužící být nápomocni lidstvu...pár pěkných sestřiček, které měly to štěstí, že je ještě nepotkal Genma. Bylo to tu jako v ráji...jak se tady mohlo něco podělat, to by bylo vážně divné a nepravděpodobné a bůh ví co. Líbilo se mu to tu, byl to takový malý tábor pro pohrdanou čtvrtou divizi.
Skvělé...myslím, že půjdu zhlédnout vedení a optat se jak to tady jde...

Daisuke -> Jak ses vydal k táboru, viděl jsi, že ti dokonce už někdo jde naproti. Byli to dva shinigami. Jeden z nich byl ženského pohlaví a tys věděl, o koho jde. Byla to samozřejmě instruktorka mediků. Když jsi byl medik ty, ještě jsi ji nezažil, ale i tak jsi ji znal, protože jste spolu řešili všechno ohledně nových rekrutů a jejich přípravy. Byla to velice pěkná, modrooká zrzka s dlouhými vlasy, která se skoro pořád smála. Z dálky na tebe mávala. Vedle ní kráčel muž, který už měl mládí za sebou. Měl delší, bílé a dost neudržované vlasy, bílý knír a oči zastíněné kovbojským kloboukem. To, cos viděl z jeho obličeje, se mračilo a kouřilo cigaretu.

Amaru

Byli jsme na místě kde se cvičili doktoři, no tohle vypadalo jako noční můra. A co tu mám sakra dělat já? Štourat se v nose? řekl jsem trochu naštvaně. Jako pokud někdo čeká že se budu zlepšovat v léčení tak to ste na omylu teda řekl jsem dřepnul si na zem. Tady to bude taková nuda až mi z toho zbělaj vlasy

Daisuke

Bylo to tu nádherné a tím Daisuke nemyslel pouze přírodu.
Ta zrzka, s níž v poslední době probíral zaškolování rekrutů byla vídaným zpestřením jeho malé dovolené. Chlap vedle ní už tolik ne. Hrajíc si na kovboje s cigeretou v ústech.
Jeden by řek že kouření dělá lidí veselejšími...asi hold každý kouříme něco jiného... Pomyslel si a zamával na zrzku. Pak odpověděl své gardě.
Šťourání v nose by bylo asi nevyhovující na někoho vašeho... Koukl na Amara. ...věku...i když možná ani ne... Pomyslel si. Zlepšování po vás nikdo nežádá, stejně to jen bere práci nám...profesionálům... Řekl s úsměvem. Můžete si dělat cokoliv vás napadne...

Amaru -> Tvoje chabé nadšení pobavilo Lavandu. "Izumi-san, než se kapitán přivítá s pohlaváry, nepůjdeme si to tu prohlédnout? Vypadá to tu nádherně!" nadechla se zhluboka čerstvého vzduchu.

Daisuke -> Když k tobě obě osoby došly, žena tě pozdravila. "Stein-taichou, vítejte! je mi ctí vás přivítat v našem skromném táboře!" Pamatoval sis, že se jmenuje Yae, i když příjmení ti z paměti vypadlo. "Tohle je Izawa-san, náš strážce a ochránce," ukázala slavnostně na zachmuřeného muže vedle sebe, kterému přes klobouk ani nebylo pořádně vidět do obličeje. "Izawa-san, toto je kapitán čtvrté divize, Stein Daisuke," představila formálně kapitána, přestože onen muž jistě věděl, kdo to je. Předpisově se uklonil. "Kapitáne, je mi potěšením," řekl chraplavým hlasem. Nevypadal na to, ale nějaké vychování asi přece jen měl.

Daisuke

Yae-san...rád vás opět vidím... Řekl Daisuke s úsměvem. Pak se otočil na toho kovboje a lehce kývl hlavou.
Také vás rád poznávám, Izawa-san! Když se představili, ukázal Daisuke na své společníky.
Toto je Izumi Amaru a... Chvíli se zamyslel.
Toto je Lavanda...také ochranka...
Když se všichni představili, rozhodl se tedy, že se porozhlédne po táboře.
Yae-san, provedla by jste mě po táboře? Chtěl bych si projít vše co tu je a seznámit se se všemi s kým je třeba... Pak koukl na bodyguardy. Myslím, že nyní můžete po vlastní trase, kdyby vás bylo potřeba, nechám pro vás poslat. Daisuke tak trochu chtěl s tou dívčinou být o samotě. Byla pohledná a on už dlouho nemluvil s ženou, která by nebyl pacient či přímo podřízená.

Daisuke -> Yae kývla na Izawu, který zamručel, ale odešel. Potom se podívala zpět na tebe a dala se do pohybu směrem do tábora, samozřejmě takovým tempem, abys neměl problémy. "Jsem ráda, že vás zase vidím, kapitáne," usmála se upřímně. "I když se přiznám, že je mi to i trochu líto, protože to znamená, že zanedlouho odtud budu muset odejít, dokud se nenajdou další medici do kurzu," zasmála se. "Myslím, že budete spokojený. Všichni jsou velice nadějní a budou dobrou posilou pro divizi."

Amaru

Mávnul jsem když nás doktor představil ale druhou stranu to asi moc nezajímalo. pfffff. Fajn. Radši se dem někde projít. Tady to vypadá na hroznou nudu. odpověděl jsme a hlasitě se vysmrkal do kapesníku. Bejt zavřenej s tolika doktorama a jedinej úkol mít je všechny je hlídat před ničím byl určitě nejvíc akční úkol v historii nejvíc akčních úkolů

Amaru -> Na rameno ti ale dopadla těžká ruka, za tebou stál Izawa-san a házel na tebe drsným pohledem zpod krempy svého klobouku. "Jesi jste tady jako ochranka, tak bysem byl rád, kdybyste si ujasnili, jak to tady funguje," zamručel. "Nechci, aby mi tu po táboře pobíhali další caparti s ostrýma předmětama... těch tu je už takhle dost."

Amaru

Nad okem mi nadskočila žila. Otočil jsem se a naštvaně se podíval na obra. Hele já fakt nevím kdo si myslíte že sem ale já jsem důstojník 3. divize. Nenosím meč jen na parádu. Takže si svoje ujasńování nechte pro sebe. obořil jsme se na něj. Nesnášel jsem když mě někdo soudil jen podle toho jak sem vypadal a to dělal pořád někdo. Kapitánovi málem líbal boty a se mnou jednal takhle. Cuknul jsem ramenem aby mě ten pitomec nedržel. A dokud neumíte s ostatníma lidma jednat slušně tak mi děte z cesty poradil jsem mu.

Daisuke

Vydal se za Yae a poslouchal co má na srdci.
Také vás rád vidím Yae-san. Je to už nějaká chvilka že... Pokusil se pokračovat v nenucené konverzaci.
Není třeba věšet hned hlavu, věřím, že již brzy bude připravená nová várka studentů akademie...a učit se pod někým tak pohledným jako vy, to jistě přitáhne spousty zájemců o medicínu..A nejen o ni. Usmál se.
Já věřím, cepujete je pořádně?

Amaru -> Izawa se na chvíli zarazil, když si asi dal dvě a dvě dohromady, který že Izumi to jsi, ale na tom dlouho ho to nezdrželo. "Jo tak pro pána důstojníka je taktická porada moc pod jeho úroveň, no tak dobřé! Až někdo zaútočí na tudle nicnetušící skupinku budižkničemů, nedivte se, že nebudete vědět, kam utíkat. Dobrý den." S tím odkráčel pryč.

Daisuke -> "Ale notak, taichou..." řekla Yae tónem "oh stop it, you". Ovšem až tak vyvedená z míry nebyla, zřejmě si byla dobře vědoma svých předností a toho, že nejeden medik nešel ke čtvrté divizi kvůli píchání injekcí. "Nešetřím je, samozřejmě. Myslím, že za dobu, co tu jsou, se opravdu hodně zlepšili, a celkově tenhle kurz má opravdu úspěch, všechno šlo doposud velmi hladce. No, tedy, měli jsme tu jednu zajímavou epizodu..." zasmála se. "Ale o nic nešlo."

Amaru

Zabručel jsem něco i arogantních idiotech. Ne ale lidi co nemaj úctu k ostatním jsou pod mojí úroveň. Až přijdete a odpustíte si o toho dementní poznámky pak se s váma rád budu bavit o taktice řekl jsem a zakroutil hlavou. Ten chlap byl dobrej blbec. Byl arogantní a protivnej a ještě se choval jako kdyby to bylo celý moje chyba

Amaru -> Lavanda to celé shlédla a nakonec si významně odkašlala. "Nic si z toho nedělejte, důstojníku. Stejně se tady nic nestane, nejspíš je jen přehnaně paranoidní... Půjdeme se podívat na vodopád? Nebo si chcete jít prohlédnout radši děvčata v táboře?" mrkla na tebe spiklenecky.

Daisuke

Zasmál se. Omlouvám se, vím že je to ode mě krapet neprofesionální...budu se snažit krotit... Řekl s klukovským úsměvem. Možná za to mohlo to okolí, možná za to mohla Yae a možná to bylo jen tím, že nebyl v práci, ale cítil se teď mnohem veselejší, uvolněnější a vše okolo mu přišlo přátelštější. Buď to, nebo mu někdo vyměnil cigarety za něco co normálně nekouříval.
Je třeba je řádně...cepovat, v budoucnosti se jim to bude jen hodit...incident? Dodal. Povězte mi o tom, rád se také pobavím. Usmál se na ní kulhaíc a pokuřujíc.