Modré údolí

Daisuke -> "No... po pravdě to bylo spíš trochu strašidelné. Asi před dvěma dny v noci přišel nějaký muž, který chtěl, abychom odtud odešli... že prý tohle místo není naše. Že nemáme právo tu být. Byl to shinigami, nejspíš někdo z Reimei, a nejspíš to v hlavě neměl tak úplně v pořádku, ještě teď vidím ten jeho divný pohled, měl takové hrozně divné oči... brr." Yae se až otřásla nad tou vzpomínkou. "Ale Izawa-san s ním byl rychle hotový, vyhnal ho, takže snad se už nevrátí. Nechceme mít s Reimei nic společného, po tom, co udělali... a ještě nám budou rozkazovat, kde můžeme a nemůžeme trénovat..." zakroutila rozčileně hlavou.

Amaru

Urovnal jsem si zanpakuto který mě tlačilo do ramene a rozhlídnul se kolem. No jo snad tu bude klid no. Jenom prostě nemám rád tyhle lidi. Jenom proto že oni jsou velcí a silní tak si myslí že já si v boji neumím poradit. řekl jsem a vztekle kopnul do šutru co se válel na zemi. Jenomže bejt naštvanej mi vůbec nemohlo. Jdem se podívat na ten vodopád řekl jsem.

Amaru -> Vydal ses tedy s Lavandou k vodopádu. Jak jste se k němu blížili, cítil jsi, jak z tebe vztek i jakákoli nejistota opadá. Možná to byl nepřestávající zvuk vody valící se z výšky, možná duhy, které se tvořily nad jezerem v místech, kam dopadala, možná to byla úžasně svěží vůně trávy a květin, která s každým krokem sílila... Každopádně když jste došli na kraj jezera, cítil ses skvěle. I na Lavandě bylo vidět, že na ni toto místo působí.Zhluboka se nadechla svěžího vzduchu a s úsměvem hleděla na vodopád. "Nedivím se, že vybrali tohle místo," pronesla napůl pro sebe.

Daisuke

Pozorně si vyslechl co mu Yae řekla. Hmm...to zní opravdu nepříjemně...a pokud jde o Reimei...nedivil bych se ničemu... Zamyslel se mnouce si bradu. Myslím, že bychom měli posílit hlídky...preventivně...přeci jen u cvičíme bandu mediků, ne vojáků... Daisukeho nálada se krapet změnila. Nebyl zvyklý takovéhle věci brát na lehkou váhu, především pokud měl pod sebou tolik životů, které mohl něaký šílenec ohrozit. Přeci jen Reimei skoro roztrhalo vesmír, takže zabít pár stovek lidí, jejichž největším činem agrese bylo bodnutí jehlou, nemuselo být zas tak těžké. Nicméně nebojte, je to jen preventivní....

Daisuke -> "Ujišťuji vás, s Izawou-san jsme v dobrých rukou. Víte, on neustále žije s tím, že ho všichni chtějí zabít, takže opatrnějšího člověka nenajdete..." zasmála se zase Yae a roztržitě mávla rukou. Když jste se blížili k táboru, začalo ti docházet, že zájem o tento kurz nebyl možná tak vysoký, jak sis představoval. Stovky nových mediků, to bylo opravdu přehnané... ale možná tak dvacet by jich tu někde být mohlo.

Amaru

Už chápu proč tu maj za strážce takovýho mrzutýho týpka. Protože kdokoliv kdo má jenom trochu estetickýho cítění by musel celou dobu sedět tady řekl jsem. Bylo to tu fakt hezký a hrozně uklidňující. Musím přesvědčit strejdu aby dělal naše tréninky taky na takovejhlech místech. řekl jsem.

Daisuke

A já mu bezmezně věřím... Odpověděl. Ale trocha opatrnosti navíc není nikdy nazbyt... Tou dobou už došli k táboru, kde se ukázalo, že trochu přecenil zájem o kurz. Nic nového, že se nikdo nehrnul do tréningu léčení, každý blbec v Seireitei chtěl totiž ovládat Bankai, hado, shunpo a podobné blbosti, které jim pomáhaly zhruba do chvíle, než jim někdo něco usekl. Tehdy nastával problém neznalosti léčení. Je to smutné, jak málo lidí se zajímá o léčení...a přitom ono skýtá tolik užitečnosti, také v boji...

Amaru -> Lavanda se usmívala. "Ano! Svět je plný nádherných míst, o kterých nemáme ani tušení!" Ještě chvíli se dívala na vodopád, a potom si začala trhat nějaké květiny, které rostly okolo. Při tom si broukala jakou si písničku.

Daisuke -> Na to Yae jen pokrčila rameny. Taky si myslela, že léčení je fascinující a užitečné, ale byla ráda i za to málo zájemců, které měla. Nakonec, čtvrtá divize zatím nouzi o členy neměla, i když možná nebyla nejpočetnější ze všech, takže to mohlo být i horší. "Dobře, tak... slíbila jsem jim, že jakmile přijdete, postavíte si je pěkně na kobereček. Myslím, že je čas jim ukázat, kdo je tady kapitán!" mrkla na tebe celkem pobaveně.

Daisuke

Se usmál a zakýval hlavou. To si pište! Uchechtl se a zapálil si cigaretu, pokud už jí měl předtím, tak z ni jen potáhl. Pak spolu s Yae vešel mezi stany a zapřemýšlel.
Myslím, svolejte mi je všechny někam na volné prostranství...promluvím k něm najednou...to velcí zlí kapitáni dělaj nebo ne? Posunul si brýle a mrkl na ní.

Daisuke -> Yae přikývla a hned začala prohánět mladé i staré novopečené mediky. Netrvalo to dlouho a všichni byli nastoupení na prostranství před největším přístřeškem. Zřejmě už byli z většiny připravení na tvůj příchod, takže běželi na místo hned, jak uslyšeli hlas své instruktorky. Většina z nich na tebe hleděla se zvědavostí a dychtivostí, protože to pro ně byla první příležitost, kdy mohli vidět svého budoucího kapitána, o kterém toho hodně slyšeli.

Amaru

Sednul sem si taky do trávy a začal trhat kytky taky. Kapitán si kousek dál prohlížel svoje poskoky a k tomu mě fakt nepotřeboval. Stejně sem měl na očích všechno co se dělo. Tak sem radši chvíli kytky motal mezi prstama. Byla to škoda ale kytek tu bylo víc než dost. Za chvíli ale bylo hotovo. Vstal jsem a podal Lavandě věneček upletenej z různých kytek co tu kolem rostli. Snažil jsem se udržet nějakej vzor barev ale ne vždycky to vyšlo tak jak jsem chtěl. Jo to máte pravdu. Fůra hezkejch míst. Jenomže dneska jsou všichni hrozně uspěchaný a pak si jich moc nevšímaj dokud je nemaj přímo pod nosem.

Daisuke

Se zapálenou cigaretou se postavil před davy lidí...teda...malý dávek. Cigareta nejen, že ho dělala více cool, ale ho i uklidňovala, mluvení před větším počtem lidí neměl moc rád. Rychle proletěl očima po všech přítomných a viděl, jak k němu vzhlížejí, ne že by to nebyl příjemný pocit. Nicméně vždy měl tak trochu obavu, už od té doby co se stal kapitánem, že nebude takový kapitán, jakého by v něm členové čekali.
Adepti a adeptky! Jsem rád, že vás konečně mohu přivítat osobně, na tomto kurzu, který vás má připravit na možné situace při vaší profesi lékaře. Odkašlal si, aby měl čas najít správná slova.
Budu k vám upřímný, mnoho shinigami si práci 4.divize necení, vidí v nás slabochy, neschopné zbabělce a podobně. Pravda je ale jiná! Udeřil rozohněně pěstí do dlaně. Vy jste ti, kteří budou ostatní zachrańovat každý den, vy budete těmi, na jejiž schopnostech bude záležet, zda lidé budou žít, nebo zemřou. A proto osobně dohlédnu na vaše závěrečné zkoušky a posoudím, zdali jste schopi zvládnout co před vás svět postaví.

Amaru -> Jak jsi zjistil, Lavanda dělala to samé, také pletla věneček z květin, které natrhala. Když jsi jí podal ten svůj, zářivě se usmála a dala si ho na hlavu. Potom ten svůj na oplátku nasadila tobě, čemuž se zahihňala. Potom se zadívala na jezero. "Docela bych si zaplavala..." pronesla zamyšleně, ale z jejích slov bylo tak nějak jasné, že to hodlá realizovat.

Daisuke -> Všichni naslouchali svým inspirujícím slovům. Tedy všichni až na dvě černovlasé dívky, které místo aby poslouchali a dávali pozor, nestoudně si povídaly. Když jsi domluvil, mohl jsi slyšet jejich rozhovor. "To je kapitán Stein? Na obrázcích vypadal starší!" "Ale prosímtě, to dělají ty bílé vlasy, je to speciální druh charisma, to bys nepochopila." "Však já si nestěžuju, akorát škoda tý hůlky, bez ní by byl sexy!" "Říkám, že to nechápeš. Náhodou... podle mě je hodně - " V tom si ale uvědomily, že už je je slyšet. Okamžitě zmlkly, jedna se zatvářila vyděšeně a dala si ruku na pusu, druhá se trochu začervenala a pokorně sklopila hlavu, ale přitom si tě stále po očku měřila.

Daisuke

Když skončil svůj monolog, uslyšel rozhovor dívek, které se nicméně bavily celou dobu. Když uslyšel o čem si povídají, jeho obličej začal rudnout, ne vztekem ale studem. Zatím nenachytal moc dívek při tom, že by obdivovali jeho charismatické bílé vlasy a sexy stařeckou berlu. Popravdě nikdy ho nenapadlo, že jeho bílá kštice má v sobě něco charizmatického a že chodit o holi je sexy.
Možná...mají nějaké...dědečkovské problémy nebo co... Když se na dívky upřeně zadíval, vypadal dost jako polská vlajka, nahoře bílý a dole rudý.
Ehm...slečny...jestli máte něco důležitého na srdci, tak to prosím řekněte nám všem, jistě nás to velmi zaujme.
Ač to znělo, jako typická učitelská výhružka, Daisuke fakt chtěl slyšet co mají holky na srdci, líbilo se mu, když o něm někdo tvrdil, že má charizma a je pohledný. Tak nějak mu z toho divoce bušilo srdce.

Amaru

Zazubil jsem se a posunul si věneček víc do čela. Jenom jsem doufal, že to není nějakej obyčej, kterej znamená že sme se vzali nebo tak něco. Uhm no já nevím neměli bysme spíš hlídat? Sme přece jenom tady jako ochranka. Ale tak asi stačí když budu zatím hlídat já? řekl jsem. Do vody mě teda nikdo nedostane hlavně když sem sebou neměl plavky

Daisuke -> Mohl sis teď dívky lépe prohlédnout. Sice byly obě černovlasé, jak sis všiml už prve, ale i tak se od sebe hodně lišily. Jedna z nich byla menší a měla sportovnější postavu, její vlasy byly rovné a její tmavé oči velice živé a jiskřivé, celkově působila energicky a že je to takový ďáblík, co nezkazí žádnou legraci. Teď ale nervózně přešlapovala a chvilkami se zahihňala, ale nic neříkala, na to se příliš před kapitánem styděla. Druhá byla o něco vyšší a vyvinutější, její vlasy byly vlnité a především tě zaujaly její oči, které měly jasně fialovou barvu. Stála mnohem sebevědoměji, i když se také uculovala, a dívala se přímo na tebe. Působila sebevědomě a ladně. "Omlouváme se, kapitáne... Jen jsme vám chtěly říct, že jsme se na setkání s vámi velice těšily a jsme rády, že jste tady, je to pro nás velká pocta," řekla duchapřítomně a uklonila se. Ta druhá, když to viděla, také se uklonila. Několik dalších souhlasně zamručeno, jiní zase zamručely otráveně, zřejmě podle sympatií k těmto dvěma dámám.

Amaru -> Lavanda si poslechla tvoji odpověď, i když možná ji ani neslyšela, protože bez pohledu na tebe shodila všechno oblečení a vlezla si do vody. Nijak ji nezajímalo, že s sebou nemá plavky. Jen ten věnec na hlavě jí zůstal. ponořila se labužnicky do vody a za chvíli už si spokojeně plavala nedaleko břehu. "Voda je skvělá!" houkla na tebe na břeh.

Amaru

Chvíli sem tam stál a zaraženě koukal. Fakt sem nečekal co udělala a zrudnul sem jak vlčí mák. Radši sem koukal jinam než zmizela ve vodě. Pak už jsem viděl jen její hlavu s věncem na hlavě. Asi sem měl něco říct, připadal sem si fakt blbě zírat beze slova. To je paráda vykoktal seem nakonec

Amaru -> Lavanda se dál lachtala v jezeře a dokonce doplula až k vodopádu. Tam se ponořila a už se neukázala. Možná ji strhla rychle padající voda a ona uvízla na dně a nebo dokázala dýchat pod vodou... Pravda, byla shinigami, takže možná dýchat v lidské vodě nepotřebovala, ale budeme to brát tak, že ano. Nakonec, Kubo to nikdy jednoznačně nevysvětlil...

Daisuke

Jejich zájem, teda to jak se culily se mu líbil. On nebyl co se týkalo žen příliš zběhlý, popravdě krom jeho nevyjádřené lásky ke kapitánce Soře, nikdy neprojevil jakýkoli cit k ženě. Takže zájem těch dvou ho celkem vyváděl z role neohroženého a vždy rozhodného kapitána.
Cítil, jak se mu do...hlavy řine krev.
Také mě...těší slečny a jsem opravdu rád...že to...dáváte...eto...takto....na....jevo.... Hledal správná slova. Eh..o...tak....má...někdo nějaké otázky?

Daisuke -> Slyšel jsi, jak se Yae vedle tebe tiše uchechtla. Otázku nikdo žádnou nevznesl. "Určitě mají všichni spoustu otázek! Ale na ty se spíš dostane dneska večer, protože jsme pro vás uspořádali takovou malou přivítací párty, taichou!" vykřikla a několik lidí nadšeně zakřičelo "jó" nebo něco v tom duchu, aby dali najevo svůj souhlas a nadšení.

Amaru

Čekal jsem chvíli ale nic. Čekal jsem ještě chvíli a furt nic. Fakt ve mě hrklo. Takhle dlouho pod vodou lidi většinou nevydrželi ne? Otočil jsem oči v sloup protože už mě nebavilo se koupat na každý misi ale co se dalo dělat. Zapíchnul jsem Turiela do země a přehodil přes něj shihakushō a fusekle a podobně a skočil do vody. Ani sem si nevšim že v tom spěchu mi věneček spad na zem vedle věcí co se vysypaly z kapes. Rychle jsem plaval jí najít. A pokud tohle byl jen špinavej trik jak mě dostat do vody... tak fungoval

Amaru -> Hledal jsi v hlubinách jezera nezodpovědnou blondýnu, ale nikde jsi ji neviděl. Byla tam celkem tma, takže nebylo vůbec divu. Když jsi doplaval k vodopádu, potopil ses i tam, ale stále jsi neměl žádné štěstí. Dokonce ses na chvíli mohl bát i o sebe, protože proud vodopádu tě trochu strhl, nicméně se ti povedlo se znova vynořit. Ovšem už jsi nebyl na jezeře... Vypadalo to, že za vodopádem byla nějaká jeskyně a ty jsi vyplaval právě tam. Asi tě nepřekvapí, že o několik metrů dál od sebe jsi slyšel šplouchání a tichý smích Lavandiným hlasem. "Izumi-san! Není to úžasné??" výskla a obeplavala tě ve velkém kruhu jako mořská panna, když si tě všimla. Po pravdě... bylo. Jeskyně měla světlé stěny a byla naplněná podivným světélkováním zelenomodré barvy, které po odrazu na vodní hladině vytvářelo na stěnách snové obrazce. Světlo jakoby snad vycházelo zpod vody... Ovšem daleko zvláštnější než vzhled tohoto místa byl pocit, jaký jsi z něho měl. Mohl jsi s naprostou jistotou říct, že takhle dobře a svěže ti ještě nikdy v životě nebylo, nikdy. Bylo to podobné jako na břehu jezera, ale mnohem silnější. To už snad nemohlo být způsobeno pouhou přírodou a klidným prostředím, tohle místo a nebo něco v něm to v lidech muselo nějakým způsobem vyvolávat.

Daisuke

Koukl na Yae a rychle přikývl. Ach...tak...dobrá tedy...
Pak se otočil k adeptům a snažíc se koukat jinam, než byly ty dvě holky, promluvil. Takže adepti, tímto vám dávám rozchod...uvidíme se na...tom...té...párty...ano tam.
Dokončil nervózně a pak se otočil k Yae. Musel jsem vypadat jako hlupák, když ty dvě...mě...tak rozhodily... Povzdechl si. Kdy začíná ta...Uvítací...tentonoc..? Zeptal se.

Daisuke -> Yae na tebe během tvé koktavé řeči hleděla, a potom vyprskla smíchy. "Promiňte... promiňte, kapitáne," omluvila se rychle, "ale když... Je to tak komické, co s vámi udělají dvě rozjívené holky," zahihňala se zase. "Dobře, k věci. Můžeme v podstatě začít, kdy budete chtít. Ještě před tím vám můžu třeba ukázat tábor nebo projít plán na následující dny, případně dosavadní výsledky, protože nevím, jak na tom plánujete být zítra ráno...?" nenápadně naznačila, že jestli holduješ alkoholu, možná by sis měl všechno důležité odbýt už teď.

Daisuke

Se pokusil zakrýt, že si připadá jako největší idiot. To ten zájem, nikdy předtím jsem se nesetkal s tím, že by někdo projevil takový zájem o krypla.. Řekl suše.
Myslím, že si nejdříve projdu tábor, výsledky za poslední dny a plán na zítřek. Řekl zpola zamyšleně.
NA důležité věci chci mít nezastřenou mysl... Usmál se na Yae a pokusil se nabít své kapitánské hrdosti, vrazil si tedy brýle do obličeje a zapálil novou cigaretu.