Modré údolí

Daisuke

Vypadal zamyšleně. Ano...to jste řekla moc hezky...na svůj věk mluvíte opravdu..dost moudře... Trochu se pousmál a odněkaď vyšmátral cigaretu. Pak si ji opatrně zapálil a potáhl. Ani ne tolik bolest, jako spíš vina... Dodal suše. Pak se na ní pořádně podíval a kouř foukl někam mimo, věděl že to mnoha lidem vadí. Tajné? Rozesmál se skoroUpřímně, mě lidské tělo a věci kolem medicíny zajímaly už od mládí...v tomto jsme s bratrem stejní...i když mě zprvu táhla více 12.divize...ale kapitánka Sora...byla...velmi pozoruhodný člověk...to mě ovlivnilo hodně. Řekl tak trochu brouzdajíc v minulosti.
Něco vám poradím..víte...nikdy se bezhlavě nežeňte za silou...nestojí to za to...

Amaru -> "To je jisté!" potvrdil entuziasticky tvou větu, že tu teď bude bezpečněji, když jsi tady ty. Opravdu to myslel velice upřímně. Ohledně druhé věci chvíli zaváhal, ale ne moc dlouho. "Nevím, ale nesmíme nechat nic náhodě. Osobně mi připadá divné, že by se nechali tak snadno odbýt. Vypadali, že o tohle místo mají opravdu zájem..." začal si rukou, kterou nedržel meč, mnout zamyšleně bradu. "Proto tady taky pořád hlídám!" postavil se hrdě v celé své výši.

Daisuke -> Mari na tvé doporučení rozvážně kývla, i když to vypadalo, že ji mnohem víc zaujala tvoje předchozí věta, na kterou docela pobaveně a také překvapeně pozvedla svoje skvěle tvarované obočí a na tváři jí zahrál rozpustilý úsměv. "To je mnohem prozaičtější důvod, než jaký jsem čekala, ale vlastně se mi díky tomu líbíte víc - tedy chci říct že se mi to líbí víc, víte, ta upřímnost! Ne každý kapitán by dal najevo, že je taky jen člověk, určitě by si vymýšleli nějaké povznášející důvody... na kterých ovšem není nic špatného a určitě je mnoho lidí opravdu má... ehm..." Raději zmlkla, protože se do toho začínala slušně zamotávat a rozhodně řekla asi o 300 procent víc, než původně chtěla. Raději se podívala jinam a tváře jí začínaly rudnout až k uším.

Amaru

No je fajn že někdo hlídá a ne všichni si hrajou na párty. řekl jsem. Já bejt padouch tak určitě zaútočím ve chvíli kdy doktoři slaví. Ale tady by museli nějaký padouši bejt. Půjdu obejít tábor. Snad se nic nestane ale radši budu opatrnej než pak sbírat zbytky doktorů z podlahy řekl sem a šel projít celej perimentr

Daisuke

Její slova i jemu vykouzlila úsměv na tváři. Taky člověk...heh... Nemusel jí říkat jak moc potlačoval chuť zavést debatu na její nemoci, zranění a gen který ji dělal vlasy vlnité. Ne...on zrovna byl kapitán, který se jako člověk choval celkem málo, méně už snad jen Kapitán 12.divize, ten taky vypadal jako nějaký strážce vesmíru.
Myslím, že i šlechetné důvody by se našly, ale ty přišly až časem...až jsem si přehodnotil priority. Nicméně, když už jsem se vám tak otevřel, jaký je váš důvod?

Amaru -> Kiyoshi rázně přikývl a sám se dál věnoval své hlídce. Vydal ses na okruh kolem tábora. Od linie stanů jsi neviděl nikde nic zajímavého ani nebezpečného. Vítr příjemně povíval a na oblohu začal šplhat měsíc, který zřejmě bude tuto noc hodně jasný, byl totiž úplněk a nebe bylo skoro bez mraků. Na druhou stranu kdyby opravdu někdo chtěl zaútočit, asi by hlídka z tábora bez dalších opatření mnoho neviděla a nakonec ani nezmohla.

Amaru

Obešel jsem tábor ale fakt tam vůbec nic nebylo. Doktoři všude kolem. No strejda Razaki by tu asi spáchal sebevraždu. Anebo by přešel do vraždícího šílenství. Ale asi jedno z toho. Nakonec sem si našel místo a sednul si. V týhle tmě sem stejnak viděl prd takže sem zavřel oči a místo toho se snažil skenovat okolí po nějakém reiatsu. Byli sme tu 3 na hlídání a 2 z nich pařily. Někdo hlídat prostě musel

Daisuke -> Když ses zeptal na její důvody, na tváři se jí objevil velice něžný úsměv. "Moje starší sestra," pronesla a bylo z jejího hlasu poznat, že její sestra je pro ni nejspíš hodně důležitá a že ji velice uznává.

Amaru -> Ve skutečnosti jste byli na hlídání čtyři, i když toho "šéfa ostrahy" už jsi dlouho neviděl, a pařila jenom Lavanda. Když ses pokoušel vycítit reiatsu, zjistil jsi, že tvoje smysly jsou neobyčejně ostré, lepší než kdykoli před tím. Cítil jsi všechny v táboře, hlavně samozřejmě kapitána, ostatní ti tak nějak splývali. Mimo tábor sis všiml pozitivního vyzařování z místa u vodopádu. A také jednoho osamoceného shinigami reiatsu, které nebylo zrovna slabé, vlastně po kapitánovi bylo druhé nejsilnější spolu s tebou.

Daisuke

NA tváři se mu objevil úsměv. Musíte mít svou sestru velmi ráda... Koukal na ní s úsměvem. Také mám staršího bratra..dvojče... Když se k tomu dostal, tak se tak trochu zadrhl uprostřed věty, pak se vrátil k Mari a navázal jinak. Mluvit o bratrovi, na to teď neměl, ani nikdy jindy nejspíše. A co vaše...kamarádka? Koukám, že jste celkem...čísla... Pokusil se zasmát, ale Mari mohla poznat, že po zmínění bratra byl Daisuke opět trochu...vykolejený.

Amaru

Zajímalo mě jestli sem se cítil tak dobře kvůli těm vodopádům. Vyzařovaly nějaký divný reiatsu takže to vůbec nebylo nemožný. A jestli někdo věděl že ty vodopády pomáhaj tak nebylo tak divný že by tohle místo chtěli pro sebe. Cítil sem i nějaký další reiatsu ale to sem nemohl poznat. Takže sem takhle hlídal dál.

Daisuke -> "Ano, velmi... stejně jako vy svého bratra," usmála se jemně Mari a ucítil jsi, že ti lehce přejela po ruce. Vycítila, že tě to rozhodilo, a mělo to možná být gesto utišení. "Haruna je docela kvítko," zasmála se potom, když přišla řeč na její kamarádku. Jako byste ji zavolali, Haruna se přitočila k vašemu rozhovoru. "Taichou! Mari! O co jsem přišla?" zavýskla a zvedla svou skleničku něčeho červeného. Vypadala velice rozveseleně.

Amaru -> Reiatsu se za chvíli začalo velmi rychle pohyboval směrem k tobě a zanedlouho už z temnoty vykročil kdo jiný než tvůj oblíbenec Izawa-san. "Zdravím, mladej! Tak co, hlídáš, hlídáš?" pozdravil tě a pořád v tom bylo něco z kousavosti, kterou ukázal už ráno, když jste se viděli poprvé a to setkání nedopadlo zrovna dobře.

Amaru

To reiatsu se začlo přibližovat a vyloupl se z něj protivnej chlap. Jo, starej. Hlídám odpověděl jsme mu úplně stejně kousavě. Potom co jsem se dozvěděl o tom že jsem plyšový medvídek jsem fakt nepotřeboval od týhle gumy lekci mužnosti. Co bych dal za to kdybych s tím volem mohl vymíst podlahu

Amaru -> Izawa jen chroptl hrubým smíchem. "Jo, tak to je dobře. Aspoň někdo dělá něco užitečnýho, když ten budižkničemu na druhý straně tábora čučí do skalní stěny," pronesl a nejspíš tím myslel mladého muže, kterého jsi před chvílí poznal. "Je hodnej, ale uplně blbej."

Amaru

Ten chlap měl takt okurky a společenský návyky opice. Hlídám a hlídat budu. Je to moje mise a já svoje mise plním vždycky. Nejsem amatér. řekl jsem a celou dobu se na něj mračil. A celou dobu jsem dál skenoval reiatsu. Nenechal jsem se vyrušit. Nebyl jsem amatér. A tenhle člověk mi fakt lez krkem!

Daisuke

Ve chvíli, kdy se jej Mari dotkla, potlačil instinktivní pud ruku odtáhnout. Nebyl zvyklý na takový intimní kontakt a nijak ho nevyhledával. Nicméně, bál se, že by si to Mari vyložila jako náznak odporu a tak své nutkaní uzemnil a snažil se usmívat.
To věřím...a spolu jste... Už nestihl doříct, protože se Haruna objevila. O nic moc Haruna-san. Zjišťovali jsme, důvody nástupu do divize...jaké byly ty vaše.?? Nasadil svůj obvyklý milý úsměv.

Amaru -> "Dobře, dobře," zamumlala Izawa. "A co ta taktická porada, už jseš na ni připravenej?" pokračoval překvapivě v rozhovoru.

Daisuke -> Mari si ničeho nevšimla. Haruna si tě změřila pohledem, a potom pokrčila s potměšilým úsměvem rameny. "Chtěla jsem, aby se přede mnou svlíkali chlapi," zachichotala se a napila se ze své sklenice, kterou tím vyprázdnila do poslední kapky. Mari jen kroutila hlavou, ale také se culila.

Daisuke

Se opravdu, po dlouhé době od srdce zasmál. Ha ha ha...tak to jste mě opravdu pobavila...vaše důvody jsou ještě méně prozaické, než ty mé... Chvíli mu trvalo, než přestal, ale pak se na Harunu s úsměvem zase otočil. No..hádám, že to se vám splní...u nás se svlíká i kdejaký pohledný kapitán... Zasměje se při myšlence, kolik kapitánů k nim polonahých chodí...zajímalo ho, jestli je to nějaký bojový kodex, servat z nepřítele svršky jako první, nebo se jen kapitáni rádi ukazovali.

Amaru

Mračil jsem se furt! Pokud se dokážete chovat normálně dýl jak 5 minut a pochopit že ten meč nenosím na parádu. Nejsem jeden z vašich uslintanejch doktorů řekl sem mu. Fakt mě štval. Jako kdyby to byla moje chyba že on má nějakej dementní komplex a musel si svoje mindráky vylejvat na ostatních. Fakt sem ho chtěl praštit něčím po hlavě

Amaru -> "Nemyslíte si, že jste tak trochu přecitlivělej, důstojníku?" řekl Izawa a jeho výraz byl nejvíc ze všeho otrávený. "To vy jste ten, kdo se chová nevhodně. Opakovaně se bráníte tomu, abych vás uved do situace. Až se chytíte do některý z pastí, co jsem rozmístil kolem tábora, protože o ní nebudete vědět, nechoďte brečet..." založil si ruce na prsou a díval se na tebe z výšky, jestli už jsi konečně připravený si ho vyslechnout. Ale aspoň už ti začal vykat, i když to od něj nijak moc uctivě neznělo, možná spíš výsměšně.

Daisuke -> Haruna se spokojeně uchechtla a nalila si plnou sklenici punče. Potom se pohodlně posadila na stůl, u kterého jste stáli, až se zaklátil. "Táákže..." podívala se z tebe na Mari, která se taky uchichtla nad jejím důvodem pro vstup do divize, ale vypadala trochu nesvá. "Taichou, řekněte..." naklonila se zpět k tobě. "Je nějaká paní... budoucí taichová?" zeptala se spiklenecky. Mari začala rudnout a koukala se někam pryč, její kamarádka jí připravovala pěkně horké chvilky. Vypadala, že neví, jestli se má culit nebo brečet.

Daisuke

Když přišla ta otázka, tak zrovna upíjel punče. Jeho překvapené "Cože?" tudíž vyústilo v nasání punče do dýchacích cest a následnému kašlání.
Když se tam tak dávil punčem, přemýšlel, jestli by neměl stanovit nějakou formální laťku, ale pak si řekl že v divizi je to formální pořád, tak hold bude familiérní alespoň zde. Alkohol už na něj celkem působil.
Neh-ne-...ještě se žádná neobjevila...a hádám, že se ai neobjeví...mou milenkou je medicína... Řekl s pokusem o vtip.

Daisuke -> "Hmmmm," udělala významně Haruna a začala šťouchat velice "nenápadně" do Mari. "Žádná paní taichová, co bys tomu řekla?" nakláněla se k ní, až málem spadla ze stolu. Mari už byla celá červená, takže už dál rudnout nemohla. Jen si zhluboka povzdechla a obrátila se silou vůle na tebe. "Kapitáne... omlouvám se za ni, je opilá, asi bych ji měla odvést do postele..." snažila se nějak ospravedlnit svou velice neuctivou kamarádku.

Daisuke

Se opět začal smát. Ach...nebojte, tady jsme tak trochu...mimo záznam... Pokračoval ve smíchu. Opilá to opravdu je, ale kdo dnes není...pokud si myslíte, že by měla jít spát, tak se řiďte svým úsudkem...pokud to děláte jen proto, že vám to přijde trapné a neuctivé, tak vás ujišťuji, že co se stane a řekne zde...zůstane zde... Pokusil se ji povzbudit úsměvem. Víte, chci se ukázat členům více jako jeden z nich...je pochopitelné, že zde musí být stupeň profesionality a vedení...jinak bychom dopadli jako 13.divize...ale nechci aby jste se v mé přítomnosti cítili...jako....nevím jak to říct...prostě špatně... Muselo to být tím alkoholem, nebo se možná Daisuke trochu víc rozkoukal, ale už z těch narážek nějak speciálně nečervenal, ani se takových rozhovorů nestranil.

Amaru

Ten chlap měl fakt nervy. Přecitlivělej? Já jsem rozhodně pro spolupráci pro dobro mise ale nesnáším když se na mě někdo povyšuje. Musel jsem tvrdě makat pro to aby se dostal tam kde jsem. A nanechám se urážet od nikoho i kdyby to byl sám vrchní kapitán. Takže to příště mějte na pamněti. řek sem mu. Měl sem co dělat abych byl v klidu tak moc mě ten chlap štval.

Daisuke -> Mari vypadala, že se jí docela ulevilo, když slyšela, jaký uvolněný přístup k věci máš. Začala se usmívat a přikývla. "Děkuji, kapitáne. Ne každý nadřízený je ochotný být na stejné úrovni jako členové jeho divize, máme opravdu štěstí..." Ovšem její umírněná řeč byla přehlušená Harunou, která teď napůl ležela na stole opřená o lokty a míhala nohama, které jí visely dolů. Vypadala zamyšleně. "Taichou a jaká je ve čtvrté divizi politika ohledně vztahů s podřízenými a kolegy? Víte jako... ROMANTICKÝCH vztahů a tak!"

Amaru -> Izawa si něco zmručel a vypadal, že už ho to tam s tebou nebaví, ale nakonec stejně ještě promluvil. "No a jak by sis to tak představoval, mladej? Jak by se k tobě měl člověk chovat, aby sis nepřipadal uráženej?" založil si ruce na prsou a čekal, co mu odpovíš.

Daisuke

Usmál se na Mari. To víte...chci aby se podřízení v mé divizi cítili dobře, aby se mi v případě problému svěřili... Pak se podíval na opilou Harunu. Některé věci jí dokázal odpustit, ale tady už krapet přeháněla. Nechtěl ale být zlý a tudíž se pokusil vzít to nějak oklikou a ona snad pochopí, že už překračuje jistou linii slušnosti.
Jednoduchá, když to nezasahuje do chodu nemocnice, tak proti tomu výhradně nic nemám...myslím, že až budete mít všech pět pohromadě, tak se můžete podívat za mnou do kanceláře a já vám přesné znění dám klidně i na voňavém papíře s velkým razítkem... Usmál se na ni mile, ale přitom z pohledu sálalo něco, co říkalo, že pokud nezmlkne, tak se její kariéra ve 4.divizi bude skládat z údržby městské kanalizace!
Nedořekla jste to co jste chtěla říct..Mari...prosím pokračujete.

Amaru

Pokud ste to nepochopil doteď tak pochybuju že toho ste schopnej. řek sem mu. Mávnul jsem rukou. Tak mi řekněte co chcete ať se můžem postarat o bezpečí doktorů. řeknul jsem mu ale bylo mi fakt už jedno jestli se urazí. Ale já se už nenechám vyprovokovat k nějakým konfliktům.