Modré údolí

Amaru

A bylo to. Už nebyli 4 ale 6. Nejlepší by asi bylo varovat kapitána. Otočil jsem se a chtěl jsem jít do stanu za ním jenže on vyšel ven dřív. Doběhnul jsme k němu. Máme návštěvu. řekl jsem. Pak sem se připravil abych mohl přepadnout toho kdo přijde. Teda pokud ho neodělaj pasti všude kolem

Daisuke

Jen co vyšel ze stanu, objevil se zde jeho doprovod...synovec kapitána Izumiho. Ten mu oznámil, že mají návštěvu, ale o koho jde mu blíže neřekl. Návštěvu? Jak to jako....myslíte...něco společného s těmi muži o kterých nám bylo řečeno při příchodu? Podíval se na Amara upřeně. Pokud ti muži opět přišli dělat problémy, bylo třeba podniknout kroky.

Amaru

Kysele jsem se podíval na kapitána. No asi 5 nebo 6 silnejch reiatsu se blíží. Kdybyste zkusil hledat reiatsu tak byste to zjistil. řekl jsem. Chytnul jsem meč do ruky a vrátil se zpět na svoje místo abych čekal až se přiblíží. Jakejkoli šmejd co přijde dost blízko dostane kidem po tlamě.

Daisuke

Kývl hlavou. Ach..ano pravda, omlouvám se, jsem trochu na jiné vlně. Protřepe si hlavu a soustředí se na odhalování blízkých stop reiatsu. Pokud to měla být pravda, mohl se zdejší tréning nehezky zvrtnout a o bylo to, čeho se Daisuke bál. Jak dlouho už tu ta reiatsu jsou? Řekl zcela vážně.

Amaru

Obrátil jsem oči v sloup. Asi tak 2 hodiny a proto sem vám to řekl až teď. řek sem mu naštvaně. A tohle byl kapitán? A neuměl si dát dva a dva dohromady. Pak sem se od něj otočil a už sem ho nevnímal a dával jsme pozor na ty divný reiatsu. Už tu mohli bejt a kapitán byl na jiný vlně.

Daisuke

Pocítil ironii v Amaruově hlase, ale tak nějak na ni vůbec nereagoval. Na podobné jednání byl celkem zvyklý a upřímně mu bylo jedno co si o něm ten malý zrzek myslel.
Dobrá tedy, pak je třeba jednat. Otočil se a strčil hlavu do stanu. Dámy a pánové, z jistých důvodů vás musím požádat, aby jste přerušili oslavy a připravili se. Máme tady neznámá reiatsu a byl bych nerad, kdyby tu pobíhal někdo s korbelem, takže šup šup. Pak se otočil a soustředil se na ona reiatsu.

Daisuke, Amaru -> Chvíli trvalo, než všichni pobrali, co na ně kapitán zahoukal. Po několika vteřinách se skoro všichni ztišili a dívali se na sebe, a za dalších několik vteřin byli všichni na nohou. Nebyli si ale jistí, co by měli dělat. Organizace se ale ujala Yae, která poznala vážnost v kapitánově hlase. "Všichni postupujte podle nouzového plánu!" připomněla jim pevným hlasem. Stan se velice rychle vyprázdnil. Potom Yae přišla k vám. Vypadala trochu poplašeně. "Jak vážné to je? Myslíte, že jsme v nebezpečí?" zeptala se vás obou ustaraně.

Daisuke -> Cítil jsi osm silnějších reiatsu rozmístěných v okruhu kolem tábora.

Daisuke

Odpověděl jako první. Tady Izumi-san zachytil šest, teď už osm silných reiatsu v okolí tábora...po tom co se zde odehrálo před našim příchodem nechci už nic riskovat.
Promnul si spánky, aby z hlavy dostal tu částečnou omámenost alkoholem a mohl jasněji myslet. Chci, aby všichni adepti byli připravení, ale ať je ani nenapadne tlačit se do první linie! Řekl zcela jasně. O ty neznámé se postaráme tady s Izumi-sanem a strážemi...nechci, aby tu někdo zbytečně riskoval. Usmál se na Lavandu. Nebojte, bude to v pořádku, jen buďte ostražitá... V duchu si ale zaklel. Zatraceně...nováčci a hrozí jim první bojová zkušenst?! Pak se otočil na Amara. Izumi-san, vy zde máte větší bojové zkušenosti, co navrhujete?

Amaru

No máme tu fůru pastí který je snad trochu rozhoděj. Kdyby tu nebyly tak bych na ně už naběhl a rozsehnal je dřív než se dostanou blízko kde by mohli někoho ohrozit. Takhle musíme počkat až přijdou blízko. Teprve až se dostanou přes pasti tak můžem něco dělat. odpověděl jsem kapitánovi. Ale ten kdo přijde první toho vypařím třeba to ty ostatní vyděsí řek sem mu

Daisuke

Promnul si bradu a zamyslel se. Takže systém důmyslných pastí, to je jistě oslabí...s oslabeným nepřítelem se lépe vyjednává.. Dobrá, dobrá...měli bychom vytvořit bariéru...mělo by to pomoci udržet v bezpečí nováčky a také znemožnit nepříteli možnou snahu od rozptýlení, či vyvolání paniky.

Daisuke, Amaru -> Na Daisukeho návrh nikdo nic neříkal. Yae se dívala z kapitána na důstojníka. "A dokážete takovou bariéru vytvořit?" zeptala se nakonec kapitána naléhavě, když se Izumi-san do ničeho nehrnul.

Daisuke

Zamyslel se a pak rozhodně odpověděl. Zajisté, měl bych to zvládnout, jen potřebuji chvíli klidu na soustředění.
Pak popošel stranou a posadil se na nedalekou lavičku. V mysli začal s přípravami bariéry. Bylo třeba nějakou silnější, ale ne příliš, aby se nevysílil. Nesměla být průchozí zevnitř, aby se zabránilo pobíhání zelenáčů, ale na druhou stranu musela být snadno zrušitelná, pokud by se věci špatně vyvinuli a oni potřebovali prchnout.
Jakmile si v hlavě vše rozvrhl, začal uvolňovat pečlivě připravené množství reiatsu a z něj tvořit bariéru.

Daisuke -> Přestože jsi byl především lékař, ani tvoje schopnosti tvořit bariéry nebyly špatné. Vytvořit bariéru obsahující celý tábor by tedy neměl být problém, i když zase levou zadní to také nešlo. Bohužel právě proto, že jsi chtěl zajistit, aby šla snadno strhnout, riskoval jsi, že nebude dostatečně silná. Další nevýhodou bylo, že přes tvou bariéru bude mnohem těžší sledovat neznámá reiatsu, ale čím blíž budou, tím menší problém to bude, a ona se neomyslně blížila. Mezitím Yae organizovala studenty. Měli sice plán pohotovosti nacvičený, jenže teorie a praxe jsou dvě zcela odlišné situace. Hodně z nich se dožadovalo informací, co se přsně děje, a ty jim nedokázala jejich učitelka dát. Na mnohých bylo poznat i to, že si myslí, že je to opět nějak cvičení nebo dokonce zkouška.

Amaru

Takže teď se schováváme. Takže je nemůžem sledovat a oni můžou překonat pasti a my s tím teď nemůžem nic dělat. Paráda zabrblal jsem a opřel sem se o něco. Kdo měl furt stát. Pořád sem se snažil sledovat i ty nejslabší stopy po cizím reiatsu. Ta jeho magická stěna nemohla bejt neproniknutelná

Daisuke

Usmál se na Amara. Hodlal jste snad dálkově ty pasti odpalovat, nebo je osobně do nich lákat? Nic vám nebrání odejít...klidně vám udělám východ a vy si můžete jít dělat co chcete.... Stále se usmíval, i když vnitřně si představoval jak Amara škrtí, pomalu a s úsměvem.
Pokud jsou pasti dobře ukryté, tak se jim zajisté nevyhnou a bariéra je alespoň nyní zadrží mimo tábor...Jestli s tím máte problém, tak si stěžujte třeba strejdovi. S tím se otočil k přítomným a vystoupil na malou vyvýšeninu. Dámy a Pánové! Promluvil nahlas. Máme zde jistou problémovou situaci, kdy se k táboru blíží neznámá reiatsu. Neznáme jejich úmysly a proto musíme předpokládat, že nemusí být dobré. Od vás požaduji, aby jste se drželi vzadu a pokud je možno nezasahovali....zde Izumi-san a já, společně se strážemi se o to postaráme.

Amaru

No jasně ale mohli jsme jim pomoct se do nich chytit. Třeba je směrovat útokem. Nebo zaútočit když jsou pod útokem pastí. Ale tak vy ste kapitán. řekl jsem. Nechoval se ale moc jako kapitán.
Tak fajn já už nic říkat nemusím. Omlouvám se že sem zpochybnil vojenské zkušenosti doktora. řekl sem mu ještě a radši už nemluvil.

Daisuke, Amaru -> Tou dobou už byli medici celkem připravení na nebezpečí. Přece jen to byli shinigami, takže očekávali možný boj tiše a napjatě, bez viditelné paniky, přestože pro většinu z nich to nejspíš měla být první opravdu dramatická chvíle v jejich kariéře. I vy jste ztichli a očekávali, co se bude dít. Nejdřív se nedělo nic, jako by reiatsu kolem vyčkávala nebo snad jen sledovala situaci a hodlala odejít... Bohužel se to nestalo. Z ničeho nic pár stovek metrů od tábora prozářilo temnotu jasné zablesknutí, jedna z Izawových pastí se zřejmě aktivovala. Následovaly další dvě, na to jste zaslechli i nějaký křik asi dvou nebo tří osob. Byl to ale spíš jek značící boj než nějakou bolest nebo zranění.

Daisuke

Stál tam tak a pozoroval celou scenérii. V prvních chvílích to vypadalo, že se pasti aktivují samy a on měl přece jen pravdu, že není třeba jejich zásahů. Následné zvuky boje mu však rychle vymazaly pomyslný úsměv z tváře. Ukázalo se, že bojové zkušenosti Izumiho se naplnily.
Boj? Že by snad někdo byl mimo oblast tábora, když jsem ji pokryl bariérou? Ochrana tábora? Pomyslel si a přešel blíže k bariéře. Vytvořil ji, aby ochránil studenty, ne aby se skrýval. Pokud tam venku probíhal souboj neznámých a mužů chránících tento tábor, musel jít ven.
Soustředil se a vytvořil v bariéře dveře, dost velké pro dospělého člověka a pomalu jimi vyšel ven. Nechal otvor otevřený dost dlouho, aby se k němu mohl přidat Izumi-san, pokud chtěl.
Pokud tam bojují naši, musím jít pomoci!

Daisuke -> Nikdo další za tebou ale nešel a otvor se zavřel.

Daisuke

Bariéra se za ním zavřela a on se ocitl mimo její ochranu. V tu chvíli si uvědomil, že vlastně nemá žádný plán. Cítil teď sice mnohem lépe, kdo a kde bojuje, ale problém byl co teď.
Byl si jistý, že by jej mohli potřebovat, ale kolem celého tábora bylo mnoho pastí o kterých nevěděl.
Zamyslel se.
Nejsem tak zběhlý bojovník jako Izumi-san, měl jsem jej poslouchat! Povzdechne si v duchu. Soustředil se tedy na co nejlepší seznámení s okolním během událostí.

Daisuke -> Bylo jasné, na jakém místě se momentálně bojuje. Nebyl sis z dálky jistý, kdo je přítel a kdo nepřítel, jediné reiatsu, které jsi poznával, bylo Izawy-san. Samozřejmě účel pastí byl, aby je nikdo nenašel. Přestože jsi byl přesvědčený, že jednu ve své blízkosti jsi identifikoval, těžko jsi mohl vědět, jestli tam někde není ještě další, lépe schovaná, nebo jestli právě to, že na onom místě něco člověk cítí, není účel úplně jiné pasti. Mimo boj jsi cítil ještě další reiatsu, teď už zcela jasně, která obklopovala tábor. Boj se odehrával od tebe napravo, nalevo jsi zase cítil nejbližší reiatsu, oboje bylo přibližně stejně vzdáleno.

Daisuke

Ocitl se v podstatě sám mezi pastmi. Z místa boje cítil Izawu-san, ale dostat se k němu v současné době nemohl, ne bez silné šance, že přijde o nohy, hlavu či jiné poměrně vitální části těla. Nedaleko se však nacházelo další reiatsu. Neznal jej a nechat jej jen tak nehlídané by bylo špatné. Navíc zde jen tak nemohl stát...to nebyl jeho styl...nečinně čekat. Soustředil se na všechny stopy reiatsu kolem sebe a vydal se pomalu k místu s tím osamoceným reiatsu. Snažil se najít jakékoli viditelné či cítitelné stopy po pastech. Našlapoval velice pomalu.