Modré údolí

Daisuke -> Haruna si žádného pohledu nevšimla, ale vypadala spokojeně s odpovědí. Nabrala si znova do skleničky punč a usmívala se jako sluníčko na hnoji. "Dobře, tak já pak přijdu," přikývla a uchichtla, když jsi řekl, aby si přišla pro razítko za tebou do kanceláře. Mari pochopila, že už se ti směr konverzace nelíbí, o to víc se za kamarádku styděla. "Ah... já už ani nevím, kapitáne... Víte, asi bych ji opravdu měla odvést, už to trochu přehání," rozhodla se nakonec a začala Harunu sundával šetrně ze stolu. Nechtěla, aby rozhovor zkazila ještě víc.

Amaru -> Izawa mírně zvedl jedno obočí, ale to byla jeho veškerá reakce. Potom ti prostě popsal obranná opatření, která dosud udělal. V pravidelných rozestupech ve vzdálenosti 500 metrů od tábora rozmístil kido pasti, které začnou zářit, když přes ně přejde spirituální bytost. Několik jich dal i dál na místa, kde si myslel, že by byla nejpravděpodobnější přístupová cesta. V menším prstenci kolem tábora rozmístil kido pasti, které dokázaly vetřelce polapit do jednoduché bariéry. Nevydrželo by to dlouho, ale chvíli by ho to zdrželo. Na třech místech kolem tábora, kde byly stromy, umístil kido síť, která by způsobila výbuch, pokud by se jí někdo dotkl. Zvláště polohu těchto pastí ti popsal podrobně. "Tak. To je všechno. Nějaký návrhy na vylepšení?"" zeptal se.

Daisuke

Tak to mě mrzí... Řekl upřímně a koukl na Harunu. Myslí, že by to bylo nejlepší, i když mě mrzí, že by tím měla vzít naše konverzace za své... Řekl s povzdechem a koukl znovu na Harunu. Nicméně nechci, aby zde vaše přítelkyně provedla nějaké věci, za které by se následně musela stydět... Usmál se na Mari. Pokud by jste chtěla, budu tady někde, rád si popovídám...teď bych se měl jít asi seznámit s dalšími adepty.

Daisuke -> Mari přikývla, a potom odtáhla Harunu ven, i když ta trochu protestovala. Ovšem vypadalo to, že jen několik mediků to tak "rozjelo" jako Haruna, spíš panovala klidnější a trochu ospalá nálada. Samozřejmě asi bylo pochopitelné, že po tolika dnech intenzivního výcviku jsou všichni trochu přešlí, nicméně všichni si potichu či hlasitě povídali a celkově kolem panovala pohodová atmosféra. Dokonce jsi mezi mladými lidmi zaregistroval i Lavandu, jednu ze své "stráže".

Amaru

Překvapilo mě že ten chlap je ve skutečnosti docela schopnej. Aspoň měl výmluvu proč je takovej blbec. Jako zeptal bych se na nějakej údernej tým ale to sme asi my 2 co? Teda 3 pokud počítám i Lavandu. řekl sem. S tímhle se tak blbě pracovalo. Já budu sedět dál tady a hlídat před blížím se reiatsu. řekl sem. Jako výstražnej majáček jsem byl teď asi nejvíc užitečnej

Daisuke

Rozloučil se tedy s Mari a pokračoval v obhlídce celého osazenstva. Vypadalo to, že jen pár mediků se odvázalo tak jako Haruna, zbytek vypadal unaveně. Při procházení mezi nimi si všiml Lavandu, svou průvodkyni. Lavando? Řekl přátelsky, když se k ní přiblížil. Rád vás zase vidím, jak to vypadá? Bavíte se?

Amaru -> "Ještě je tady Kiyoshi. Když mu dáš přesný rozkazy, tak s ním můžeš počítat, ale když dojde na improvizaci, je to vždycky tragédie. Takže čtyři. Velení si myslí, že je to ažaž..." Odfrkl si. On si očividně myslel něco jiného. "Co je vlastně zač ta slečna Lavanda? Neviděl jsem ji v posledních letech v Seireitei, nevypadala moc silně... Můžeme s ní počítat? A kde je teď?" zeptal se a zadíval se kamsi do tmy mimo tábor.

Daisuke -> Lavanda vypadala trochu mimo, vlastně jako vždycky. "Ah, kapitáne..." usmála se nepřítomně. "Ano, je to opravdu... jiné, zase být mezi shinigami, kteří jsou jako já," rozhlížela se po tvářích okolo vás. "A je taky milé vidět i jinou tvář Gotei 13 než jakou poznáte v bojích a na misích."

Amaru

Slečna Lavanda asi hlídá kapitána pokud vím. A myslím že docela dlouho byla mimo seireitei. řekl sem mu. Nepotřeboval sem mu vyprávět o tom že si užívá oslavu a že byla léta schovaná v hollowtownu. když už sem jí zkazil plavání tak ať si užije aspoň oslavu. Tenhle chlap byl paranoidní že se mu sem nikdo vplížit nemoh a já dával taky bacha

Amaru -> Izawa udělal něco jako "hmm", ale nezněl moc přesvědčeně o tom, že by s Lavandou mohl v případě nouze počítat. "Tak jo. Noc je dlouhá... Přeju nezajímavou hlídku," zasalutoval jedním prstem na rozloučenou.

Daisuke

Uznale pokýval hlavou a upil ze svého pohárku. Pravda pravdoucí, kolem nás je tolik bojů, že už člověk pomalu zapomíná jaké to je léčit zlomené nohy a zkažené zuby... Řekl a zahleděl se na dno sklenice a trochu zavířil tekutinou v ní. Já tu tak mezitím procházím a zjišťuji ohlasy kurzistů a vy?

Daisuke -> "Já se snažím tak trochu zapomenout," zasmála se lehce a pokrčila rameny. "A zároveň se snažím si vzpomenout, jak zapadnout mezi normální lidi... i když to asi nikdy nebyla moje nejsilnější stránka," zasmála se a pohodila rozpuštěnými blond vlasy, které jí splývaly po ramenou a po zádech. Vypadalo to, že jí neznepokojuje, že je tu s nějakým účelem a  bavit se tu to není. Spokojeně tedy upíjela z nějaké podivné šťávy, která ti docela podezřele voněla. Jakožto zkušený lékárník jsi po několika sekundách poznal, že je to nejspíš vývar s jedné velice veselé bylinky oblíbené hlavně na Akademii.

Daisuke

Zapomenout? NA co? Co se stalo takového, že si kvůli tomu dáváte vývar z Rullicius Maragea? Ukázal na tu tekutinu, či spíš rosol, který upíjela. Vím, že studenti si rádi zařádí, ale vy? Koukl na ní, ani ne tak káravě, jako spíš pobaveně. Já také nejsem bůhví jaký lev salónů...není na tom nic špatného...každý vynikáme něčím jiným...třeba léčením, bojem, vařením... Usmál se.

Amaru

Díky řek sem mu lakonicky a dál se soustředil na hlídání reiatsu. Jenomže noc byla dlouhá a i shinigami měli občas potřebu jít tam kam i vrchní kapitán musí pěšky. Po nějaký době hlídání jsem si zašel někam kousíček abych měl nějaký soukromí. Ale snad ne tak daleko abych spustil ty pasti co ten paranoidní cvok udělal.

Daisuke -> Lavanda pokrčila rameny. "Přátelé, se kterými jsem poslední tři nebo čtyři roky žila, jsou všichni mrtví," řekla smutným hlasem. "Opravdu jsem myslela, že něco spolu dokážeme... ale všechno bylo nakonec zbytečné... Hollow je nejspíš opravdu prostě hollow a nic se na tom nezmění..." pořádně si lokla ze svého nápoje. "Ah? A v čem vynikáte vy, kapitáne?" zeptala se roztržitě na tvou další větu. Byl to opravdu divný dotaz, když jsi byl kapitán čtvrté divize a zmínil jsi léčení. Asi byla trochu mimo, rozhodně tak vypadala. Jakože nad tím, co tu dělá a říká, přemýšlí jen napůl, zatímco duchem je nepřítomna.

Amaru -> Bylo by opravdu docela trapné, kdybys nějakou tu jeho past spustil právě v této situaci, naštěstí se ale nic takového nestalo, takže sis mohl v klidu ulevit. Potom jsi pokračoval v hlídání. Bylo to opravdu celkem ubíjející a na tebe začal doléhat spánek a myšlenky na to, že tady jsi v chladu a tmě úplně zbytečně. I když na to jsi myslel tak nějak celý den, takže se nedá říct, že by to byla nějaká změna.

Daisuke

Otázka Lavandy ho trošku zaskočila a tudíž mu trvalo, než přišel s odpovědí. Hádám, že vynikám v léčení. Schopnosti se učit a přizpůsobovat se. Ale...pokud se mám chlubit, myslím, že jsem vynikající kuchař. Zasmál se. Kapitán 4.divize vaří lépe, než léčí...krapet ironie, možná i trochu smutné. Zatřepal hlavou a zapálil si.
Život není lehký a stává se, že přicházíme o ty na nichž nám záleží....my můžeme udělat jen to, že se zlepšíme...budeme o krok napřed...připraveni pomoci, když někdo naši pomoc potřebovat bude... Byl skoro jako filosof.

Daisuke -> Lavanda se na tebe usmívala takovým tím způsobem, jako by si v duchu říkala, že vůbec nevíš, o co jde, ale i tak na tebe chce být milá. Nakonec, snaha se cení. Když slyšela, že jsi dobrý kuchař, zaujalo ji to. "Opravdu? To je ale užitečný talent! Samozřejmě, to i léčení, a jsem si jistá, že jste též vynikající lékař, jinak byste nebyl kapitán čtvrté divize," začala tě utěšovat, abys neměl komplexy kvůli svým nedostatkům v léčení, které nejspíš máš, když něco takového říkáš.

Amaru

Když sem si zase sednul a hlídal reiatsu dál tak jsem se cejtil o hodně líp. Žádné reiatsu kromě shinigami v táboře jsem necítil. A byla tam nuda a chtělo semi spát. Jenže sme tu museli hlídat bandu doktorů proti neexistujícímu nebezpečí. A kapitán s Lavandou co mi měli pomoc si klidně pařili.

Amaru -> Už tě málem přemáhal spánek, když se ti zazdálo, že někde až na okraji údolí jsi něco neznámého pocítil. To, co vycházelo z jeskyně, bylo poměrně dost silné, takže ti to ztěžovalo vnímat něco pořádně na takovou vzdálenost, ale i tak sis byl téměř jistý, že se tam začalo pohybovat něco nebo někdo s neznámým reiatsu.

Daisuke

Se pousmál. Jsem dobrý lékař, nejspíš i nejlepší lékař, který v současné době je...ale stále mám pocit, že uvařím lepší polívku, než dokážu léčit....myslíte, že to neslyším...ze všech stran. Zatřepal hlavou. Nevypadal, že by ho to nějak ničilo, nicméně mu to ani nebylo příjemné. Doktor mrzák...doktor, který nedokáže vyléčit sám sebe....jak může být doktorem, když si ani nedokáže spravit kulhající nohu...nikdo už ale nevidí...že nejde jen o pouhé zranění..

Daisuke -> "Ah..." udělala Lavanda překvapený zvuk a její pohled sklouzl na tvou berli, jako by si až teď uvědomila to, co nejspíš všichni ostatní říkají. Chvíli se na ni dívala, jako by o tom uvažovala, a tvářila se docela zmateně. "Ale to je nakonec vaše volba, ne? Přece to, že kadeřník chce být plešatý, neznamená, že neumí stříhat vlasy..." pronesla nakonec s pokrčením ramen. Vypadalo to, že je stále překvapená z faktu, že by někdo z tvého postižení vyvodil takové zcestné závěry.

Daisuke

To ano...je to...můj trest...má upomínka na to čím bych se mohl stát...čím jsem se stával... Vysypal znenadání. Bylo to něco co neřekl snad ještě nikdy nikomu. Pak sebou ale trhl. Víte co, dost bylo chmur...pojďme si zatančit...tedy budete muset omluvit mé poněkud dřevěné pohyby, ale to víte...na tréning tance mi času nezbývá... Pokusil se odlehčit situaci zavedením tématu jinam.

Amaru

Otevřel jsem oči protože jsem konečně zaznamenal něco divnýho. Nějaký silné reiatsu se objevilo. Možná to bylo dobře protože jinak bych usnul. Zatím jsem nepanikařil jen jsem se snažil dál sledovat to reiatsu a zatím sem šel najít toho psychopata. Třeba si toho už všimnul taky ale co kdyby ne. Hlavně jsem nezpouště smysly z toho reiatsu

Daisuke -> Lavanda jen lehce přikyvovala a tvářila se, jakože ví, o čem mluvíš. Těžko říct, jestli to opravdu nějak mohla vědět nebo jestli prostě jen dobře předstírala chápavost. Každopádně tvůj návrh o tanec neodmítla. "Jistě! Jdeme na to!" souhlasila nadšeně, popošla o několik kroků od pultu s punčem a hned se začala dost osobitě kroutit do rytmu hudby, kterou produkovalo několik mediků nadšených do hry na hudební nástroje. Pár dalších lidí také tancovalo, ale rozhodně ne tak originálně jako Lavanda, jí ale bylo jedno, co si o jejím stylu ostatní pomyslí.

Amaru -> Zároveň sledovat jedno dost nejasné reiatsu a u toho hledat jiné, to byl docela náročný úkol. Vycítil jsi Izawu ve skupince stromů, kterou jsi rozeznával nedaleko napravo od tábora. Podle jeho popisu jsi věděl, že tam někde je nastražená jedna z jeho kido sítí, ale pokud bys chtěl, měl bys být schopný se jí vyhnout. Neznámé reiatsu na kraji údolí se nehýbalo, ale přibyla k němu další, nevěděl jsi přesně kolik, ale teď byly minimálně čtyři.

Amaru

Když byl ten protivnej chlap u pastí tak to asi cejtil taky. Vytáhnul jsem svůj meč a čekal. Kdyby se ty reiatsu začaly rychle přibližovat tak jsem mohl varovat rychle ostatní. Ale čtyři silný reiatsu v okolí to asi nebyla náhoda. Ale kromě bandy neschopných doktorů tu byl kapitán a Lavanda a ten magor. Takže se nebyl důvod bát. Zatím

Amaru -> Reiatsu se zatím nepřibližovala, ale ani nestála v klidu. Po chvíli ti došlo, co svým pohybem sledují - rozmisťovala se. Ať to byl kdokoli, tak pokud chtěl nějak ohrozit tábor, chtěl to udělat z několika stran zároveň. Teď jsi rozeznal dokonce už šest jednotlivých reiatsu.

Daisuke

Když uviděl Lavandu a její "osobitý" styl tance, neubránil se úsměvu. Daisuke se pokusil chytnout rytmu hudby a vrtět boky, třást hlavou a rozhazovat rukama alespoň tak šíleně jako Lavanada...no co...tohle byla jedna z mála možností, kdy se mohl trochu odvázat a on věřil, že když ukáže podřízeným přátelskou tvář, že je jeden z nich, tak se budou cítit pohodlněji a s problémy se mu snáze svěří. Nicméně u téhle akce to byla jen výjimka. Po chvíli byl celkem dost zpocený a tak se omluvil Lavandě a zamířil na chvíli ven ze stanu, aby se zchladil.