Trosky onsenu

Yoshiro

Yoshirovi to sice dělalo trochu problémy, ale podařilo se mu vykrýt ránu, přestal se ale soustředit na vytváření duševních částic, na kterých se držel ve vzduchu, takže pomalu začal padat k zemi. V ten moment se objevil Mitoshi a zaútočil na toho chlápka, kterému se podařilo vykrýt Yoshirovu ránu. Asi dva metry nad zemí udělal Yoshiro něco jako salto a dopadl na nohy. Pak sekl mečem a krev, která na něm byla se vybarvila na zemi do takových těch splatter tvarů. Pak se znovu odrazil a hned použil shunpo, aby se dostal za toho chlápka, který po Yoshirovi předtím sekl, aby náhodou neohrozil Mitoshiho. Protože mohl. Yoshiro se tedy objevil někde vedle něj a sekl tak, aby mu zarazil zanpakuto do hlavy. Nebyl čas na přemýšlení nad tím, jestli zabít nebo ne. Tohle byla válka a důležitá byla jistota. Nicméně, byl tu ještě ten Petr Bezruč. Ten byl přímo za Yoshirem.

Konan

Uposlechla jsem rozkaz a zůstala na místě. Na tváři jsem však měla ustaraný výraz. Už jsem se zase dívala jak někdo bojuje a já nic. Né že bych se tam nějak hrnula. Pochybuji, že by motýlci měli nějak velkou úspěšnost, ale aspoň by určitě překvapili.
Nikdy jsem moc nechápala, jak se chlapy můžou bez rozmyšlení pustit do boje. Vždy je přeci na výběr...jen to někdy není tak zřetelné, ale to jsou chlapy, těm nedomluvíš. A já raději zůstanu u vyjednávání.

Ti vojáci byli dost schopní, ale dva kapitáni na ně přecijen byli trochu moc, jak se tak zdálo. Samuraj, který prve vykryl Yoshirův útok, odpadl propíchnutý Mitoshiho mečem. Ovšem bezruč a ten druhý nelenili a oba dva zaútočili vší silou na Mitoshiho, chvíli před tím, než se vrátil Yoshiro a prohnal svou čepel tomu obourukému helmou i hlavou. Helma se rozpadla, hlava taky a z ní vyteklo něco hezkého růžového a kousek se připlácl Yohirovi na haori. Ještě že byla tma a Baru s Konan to nemohly moc dobře vidět, protože to nebyl zrovna pohled, který by je esteticky potěšil. Na druhou stranu byla smůla, že byla tma, protože kdyby nebyla, tak by si přítomní mohli vychutnat pohled na jednu oční bulvu, která padala k zemi kousek od těla z rozseklou hlavou, ke kterému ještě před chvílí patřila. Teď už tu zbýval jen pan Bezruč. Ať už předchozí útok těch dvou udělal něco Mitoshimu nebo ne (to nechám na Mišim), bylo tomuhle chudákovi jasné, že teď už je boj celkem zbytečný. Pouze se tedy postavil do pozoru a udeřil se do hrudi, možná nějaký rituál, aby zemřel se ctí...

Baru

měla trochu problém se zorientovat. Jak měla palebně někoho podporovat, když ani pořádně neviděla, kdo je kdo? Ještě štěstí, že ti jejich měli bílá haori, ovšem nemohla si být jistá, jestli tam není ještě někdo další, kdo hodnost kapitána nemá, takže s kidem ještě počkala. Navíc to stejně vypadalo, že to zvládají... Rozhlížela se tedy kolem a všimla si, že u dosud otevřené brány někdo stojí, nějaký chlápek po boku s vojákem v přilbě. Ale ten chlápek se nedíval na boj před sebou. S mírných zděšením Baru zjistila, že ten chlápek se kouká na ni a na Konan.

Yoshiro

Se otočil na chlápka, kterému předtím usekl ruku. Ten nevypadal, jako by se chtěl bránit. Spíš jako by se už smířil s tím, že nepřežije. Yoshiro se netvářil moc nadšeně. Zabíjet někoho, kdo už vzdal boj. To nebylo nic pro něj. Ale tohle byla válka. Yoshiro přikývl a co nejrychleji probodl nepřítele přímo do srdce. Byla to spíš taková rána z milosti, aby se moc netrápil. Teď si teprve všiml toho, že má něco na haori. Podíval se na Mitoshiho. "Fůůůůůůj... Mám mozek na haori.." Řekl dost znechuceně. "Mitoshi, dej to pryč!" Tvářil se jako nějaká holka, která se bojí myší a stojí na židli, kolem které jedna myš pobíhá. Ten chlápek, co stál v té bráně to mohl brát jako provokaci. Možná to provokace byla...Možná ne..

Konan

Sledovala jsem obrysy boje před sebou, ale v jednu chvíli jsem si všimla, že se Baru koukám někem úplně jinam. Nechápavě jsem se podívala na Baru, a pak otočila hlavu tím směrem, kterým Baru něco viděla. A tak jsem si taky konečně všimla toho chlapa, co na nás zíral. O něco jsem se pootočila jeho směrem, abych měla lepší výhled. Přitom jsem si pravou ruku opřela o bok, abych ji měla blíže k zanpakuto kdyby něco.
Najednou mi vítr z výbuchu nahnal do tváře několik vlasů. V tu chvíli jsem cítila, jak uvnitř sebe začínám zmatkovat, ale snažila jsem se uklidnit. Levou rukou jsem si rychle odstranila vlasy z obličeje a vystrašeně koukla směrem k výbuchu. Byla vidět jen velká ohnivá koule. Naštvaně jsem zatla zuby a podívala se zpět na chlapa, kterému se asi hrozně líbíme, když na nás pořád zírá.

Mitoshi
Po úsPěšném provedení mého útoku jsem se vzdálil a potom se opět přiblížil k dalšímu nepříteli.
Ten po mě ale seknul mečem. Velice obratně jsem se seku vyhnul.
Než jsem se nadál tak další z nich padl k zemi.
Pak se ale stalo něco co jsem čekal (což taky znamená že nejsem nakažený).
Detonace, nebo spíśe nějaký druh sebedestrukčního zařízení vybouchlu a hodil mě kamsi stranou.

Yoshiro

Než mu Mitoshi mohl dát pryč ten kus mozku, co měl na haori, už letěl vzduchem střemhlav proti zemi. To bylo dost podlé i na záporáka. Yoshiro dopadl k zemi a klasicky měl dost poničený oblek a haori. Zatím to ale nebylo nic extra kritického, takže ženy ještě nemusely nosebleedovat. S menšími obtížemi se po chvilce vyškrábal na nohy a podíval se na Mitoshiho, jestli je v pořádku. "V pohode, Mitoshi?" Zeptal se a ještě mu pomohl na nohy. "Vypadá to, že ten chlápek si právě řekl o pořádnou nakládačku..." Yoshiro si prohlédl toho chlápka, co stál uprostřed té brány. "Jo..A díky za pomoc..Jsem rád, že jsi přišel, Mitoshi.."

Mitoshi
Sebral jsem se ze země mírně otlučený a špinavý.
Děkuji Marge, jsem v pořádku řekl jsem Yoshirovi na jeho otázku.
Chvíli jsem se držel za hlavu. Cítil jsem se jako bych měl kocovinu, i když takový slušný a vychovaný muž jako já nikdy žádnou neměl.
Jo zaslouží... A není zač... dodal jsem ještě potom

Ovšem nebyl moc čas na vybavování. Z brány se začalo valit něco dalšího. nejspíš by se to dalo popsat jako velký vagón. Vysoký asi jako dva sloni na sobě a dlouhý... no, to jste neviděli, jelikož to ještě nevylezlo celé. Pak taky další vojáci, ovšem v té tmě jste nedokázali poznat, jestli jsou to taky ti samuraiové nebo někdo jiný. Kdyby tam ten chlápek ještě stále stál, muselo by ho to převálcovat, ale on už tam nestál, někam se vypařil.
Tedy, přesněji řečeno, vypařil se na místo za zády Baru a Konan. Zezadu jim každé položil jednu ruku na rameno.
"Hmm, to jsem zvědavý, co dělají takové dvě krásné květinky jako vy na místě nehezkého krveprolití, jako je tohle?" řekl tónem, který naznačoval, že klišé balicí hlášky jsou jeho koníčkem. Ten jeden voják, co mu zbyl, stál jen tak opodál.

Baru

už měla dělší dobu připravené v hlavě zaklínadlo na bakudo a jen čekala na vhodný okamžik, kdy ho bude moct použít. Ten okažik nastal ve chvíli exploze, jenže než to stihla, zaslechla za sebou ten úlisný hlas. Pokusila se bakudo rychlou změnou plánu poslat za sebe, ale tím leknutím se jí zamotal hlas a ze zaklínadla ani bakuda pro tento okamžik nic nebylo. Nijak zvlášť o tom nepřemýšlela a vytáhla zanpakutou. Byla to blbost... ale také instinkt, takže s tím nemohla nic dělat. Ostrá a drsně kachýnkovská věc v rukou jí dodala odvahy... ehm... tedy... tak nějak.

Konan

Při tónu hlasu chlápka, který najednou stál za námi, jsem sebou trhla a otočila se na něho. Moc blízko, moc blízko. Určitě nestihnu zareagovat v čas. V tuhle chvíli už jsem držela jílec svého zanpakuto, připravená ho kdykoliv použít. Ale měla jsem chuť prostě vzít nohy na ramena a utíc - nejsnadnější způsob. Dalo to námahu, ale spolkla jsem strach a ostře jsem se ho zeptala. Mě by zas zajímalo proč jste tady? A co to leze z té díry?

Chlápek se celkem zasmál.
"Ale, jaké to otázky! Čekal jsem něco smyslnějšího, ale i tohle má své kouzlo, to musím uznat! No, abych odpověděl... Jsme tady samozřejmě abychom zničily Seireitei... a ta věc je náš vynález zkázy, kterým to uděláme! Ale na to byste určitě přišla i sama, tím jsem si jistý..." znova se tak nějak lehce zasmál jako pravý donchuan. "No ale co teď s vámi? Chcete si zabojovat? Nebo půjdem rovnou na věc?" zazubil se a objal je každou z jedné strany kolem ramen. Vypadal, že si to docela užívá.

Baru

se zatvářila stoicky. Čím úchylněji se tento člověk choval, tím míň se ho bála. Takové floutky znala až moc dobře... třináctá divize jich byla plná, kapitánem počínaje.
"Bakudo číslo 9, Geki!" řekla celkem nepobaveným hlasem. Původně plánovala něco o dost silnějšího, ale když byl teď tak blízko, nebylo to potřeba, naopak, ještě by to mohlo být nebezpečné.

Konan

Čím déle ten chlap mluvil, tím jsem ho více chtěla praštit. Jistě, co jiného čekat než - chceme zníčit Seireitei. Ty jo, co s tím níčením Seireitei všichni mají, a že zrovna teď se všichni rozhodly níčit. Rozčilovala jsem se v duchu. To jeho - Nebo půjdem rovnou na věc? - mě dorazilo. Otočila jsem se na něho a přitom jsem mu ji takovou flákla, že mu musela být jasná odpověď.
Potom jsem rychle vytáhla svou zanpakuto z pochvy a dala ji před sebe. Držela jsem ji tak, že tupou hranu zanpakuto jsem měla přiloženou k předloktí.

Yoshiro

Všiml si té obrovské věci, co lezla z brány. "Mitoshi...Netuším, co to je, ale určitě to nebude nic pěkného, takže to musíme zničit.." Až teď si Yoshiro všiml toho, že je tu i Konan a Baru. Nebyly moc daleko. To nejhorší ale bylo to, že u nich stál ten divnej chlápek. "Mitoshi..Víš, co máš dělat." Použil shunpo a zmizel. Nesnášel, když někdo, kdo byl očividně silný, ohrožoval slabší. Nepochyboval o tom, že by se Konan a baru dokázaly bránit, ale netušil, co všechno ten chlápek umí a tak je v tom prostě nechtěl nechat. Navíc, vypadal dost sebevědomě a asi k tomu měl důvod. Yoshiro se objevil přímo před ním a vrazil mu pěstí. Byla to bleskovka.

Bakudo a facka zasáhly v podstatě zároveň.
"Ou, vidím, že holky ze Seireitei nedávají zadarmo," uchichtl se, když se vzpamatoval z té Konaniny rány. Že byl znehybněný poutacím kidem ho zřejmě nijak nevzrušovalo. No... možná trochu jo, ale to bych radši nerozebírala. "Nevadí, byla by to přece jinak nuda!" zazubil se na obě velice šarmantně. V tu chvíli mu dala do zubů bílá šmouha, která se před nimi zjevila. Z toho už se vzpamatovával trochu déle. Bylo vidět, že měl zpočátku problémy zaostřit, ale nakonec Yoshira před sebou rozpoznal. "A hele... vypadá to, že někdo přišel zachránit vaši čest..." Nic ale nepodnikl, dál pokorně zůstával svázaný a čekal, jestli Yoshiro odejde nebo ho zkusí zabít nebo tak něco.

Baru

Po pravdě tenhle týpek ji ani moc netrápil. Měla ho pod kontrolou. Ale její pozornost upoutala obrovská věc, která právě procházela bránou, a další posily vojáků.
"Ru---Ruyichi-taichou... tady to zvládneme, raději jděte!" řekla dost naléhavě a vystrašeně s očima přikovanýma na temný tvar před sebou.

Yoshiro

Ten chlápek se Yoshirovi vůbec nelíbil. Něco tu nehrálo. Yoshiro se otočil na Baru a přikývl. Pak se podíval na Konan a usmál se. Otočil se a zamířil zpátky za Mitoshim. Tentokrát ale pomalu. Když procházel kolem Konan, na chvíli zbrzdil a zašeptal jí do ucha. "Buď opatrná. Ten chlap se mi vůbec nelíbí. Kdyby se cokoliv zvrtlo, okamžitě na mě zavolej.." Pak řekl ještě něco, ale to bylo téměř neslyšitelné. Konan si ale mohla být jistá tím, že jí Yoshiro řekl, že jí miluje. Ještě jednou se otočil na chlápka. "Dejte na něj pozor.." Pak zmizel. Objevil se někde ve vzduchu nad tou velkou věcí.
"Vzleť, Tenshi!!" Vykřikl.

Konan

Yoshiro. Šeptla jsem překvapením, když jsem ho najednou uviděla před sebou. Ruku se zanpakuto jsem povolila podél těla. Baru také promluvila a měla pravdu. Bylo důležité zničit tu "věc".
Když Yoshiro procházel kolem mě, pošeptal mi pár vět do ucha. Tváře chytly o něco červenější barvu a na tváři se mi objevil úsměv. Bojí se o mě a.....miluje mě. Opakovala jsem si pro sebe. Uvnitř mě zavládl jakýsi duševní klid a vyrovnanost. Cítila jsem se silná a nic mě nemohlo rozházet.
Taky tě miluji. Odpověděla jsem šeptem Yoshirovi než zmizel. Jen co zmizel, můj pohled se změnil na vražedný a podívala jsem se rovnou na toho chlápka. Připravila jsem se na útok nebo obranu tím, že jsem vyvolala svůj shikai. Motýlci začali létat kolem mě a zanpakuto se rozzářila růžově.

Yoshiro -> .............................vůbec nic se nestalo. Shikai se prostě neaktivoval.
Yoshiro si mohl všimnout, tedy pokud se díval, že na "hřbetě" té velké vagónivité věci stála spolu s pár dalšími nějaká žena.

Spoiler:

Žvýkala žvýkačku a s pohledem na Yoshira praskla velkou bublinu.
"A hele! To je ten pošuk, co skočil do té kolabující brány! Dlouho jsme se neviděli!"

Konan -> "Oooooo!" udělal ten chlápek, když uviděl svůj shikai. "Zatleskal bych, ale vzhledem k okolnostem..." pokusil se aspoň omluvně pokrčit rameny, ale ani to se mu moc nepovedlo.

Baru

dál držela chlapíka svázaného bakudem, ale ta monstrózní věc velká i tlustá jako dva sloni jí docela otřásla. Co to bylo zač?? A těch vojáků, co přišli, taky nebylo zrovna málo. Kolem začínalo být cítit nepřátelské reiatsu, které hrozilo, že je pohltí. A co ten samurai, který postával nedaleko od nich? Měl rozkazy nezasahovat, dokud jeho pán nebude v bezprostředním nebezpečí nebo tak něco? Musím ho sledovat, co když taky aktivuje to samozničující zařízení? napadlo Baru a zahleděla se na něj zúženýma očima. Bylo na něm něco strašně divného.
"Dobře, co s ním uděláme?" zeptala se Konan. "Nemůžeme tady držet jednoho chlápka, když nám sem jde armáda!" znělo to tvrdě, ale ve skutečnosti se Baru fakt bála a přála si, aby s tím vším neměla nic společného.

Mitoshi
Když mi Yoshiro řekl že vím co mám udělat, tak jsem to absolutně nevěděl.
Bohudík mi to za pár sekund došlo.
Ve stejné chvíli kdy se Yoshiro objevil nad tím Čímsicobylosloženézeslonůneboco jsem se já plnou silou odrazil ze země a letěl ze spoda k tomu co je uvedené výše.
Rozdrť, Ishimaru... šeptl jsem.
To co se dělo na druhé straně Čcbszsnb jsem neviděl. Smůla...

Yoshiro

Nahodil dost nechápavý výraz. Proč se neuvolnil shikai? Těžko říct. Pravděpodobně si Tenshi zase vymýšlela! Yoshiro vůbec nevěděl, co by měl dělat, jestli zase bude chtít lak na nehty. "Mitoshi! Potřebuju se na několik sekund uklidit stranou!" Vykřikl na svého ex-zástupce. "Hned jsem tu!" Pak co nejrychleji zmizel a objevil se v nějakém polorozpadlém domku opodál. Posadil se do jinzenu a začal se soustředit.

Už stál zase mezi mraky. Nikde nikdo. Klasika. "Tenshi!" Vykřikl do prostoru.

Yoshiro -> Na tvoje zavolání nikdo neodpověděl. Měl jsi ale najednou pocit, že tě někdo pozoruje zezadu... Když ses otočil, uviděl jsi Tenshi. Seděla na jednom mráčku, nohy měla zkřížené a pohupovala s nimi, zatímco se na tebe dost nezaujatě dívala.

Mitoshi -> Ishimaru se proměnil ve velké kladivo. Smůla ale byla, že celá ta skupina stále ještě pořád ve vzduchu, na stlačeném reiatsu. Dokonce i ten velký vagón, který už se celý vyvalil. To ti nedávalo moc možností použít schopnosti shikaie, leda bys je nějak dostal na zem. Vypadalo to, že se brána už za chvíli zavře. To, co z ní vyšlo, byla skutečně taková menší armáda složená především z těch podivných samuraiů, kteří obklopovali tu velkou věc. Hodně z nich ale začalo seskakovat na zem, asi aby nemuseli plýtvat svými silami na pohyb ve vzduchu. Ten vagón ale ne. Začal se vzduchem velice pomalu pohybovat kupředu.

Konan

Nějaké ty narážky toho chlápka jsem neposlouchala. Dobře zhodnoťme situaci. Začala jsem mluvit polohlasem, aby to slyšela jen Baru. Máme tu vynález zkázy s armádou, samuraje, který se za celou dobu snad ani jednou nepohnul a chlápka, který se nemůže pohnout. Při zhodnocováním jsem si pomáhala gestikulací rukou, takže jsem ukazovala tři prsty. No...na vynález zkázy s armádou míří dva skvělý kapitáni. Takže jsem už ukazovala jen dva prty. Takže nám zbyl samuraj a chlápek, který se nemůže hýbat....O tyhle dva se musíme nějak postarat. A až se o ně postaráme, můžeme pomoct naším skvělím kapitánům....Nebo jedna druhé. Po dlouhé odmlce jsem se podívala na Baru. Každá proti jednomu chlapovi? Zeptala jsem se trochu provinile....Chtělo to totiž dokonalý plán, ale ty mě napadali jen někdy nebo vůbec. Takže jsem čekala co na to Baru a zda má nějaký jiný způsob....lepší.

Tenshi na Yoshira pohlédla poměrně chladně.
"Máš přece ještě Konan, ta je mnohem lepší než já, nebo jsi snad zapomněl?" uchichtla se tónem, který by mohl patřit spíš ďáblíkovi než andělovi. "A jestli umřeme, aspoň umřeme spolu... Když tě nemůžu mít já, tak nikdo!" poslední slova skoro zaječela svým pronikavým hlasem, zamávala křídly a vznesla se od Yoshira dál, zády k němu... Nechtěla, aby viděl, že brečí.

Baru

"Pomůžete jedna druhé? To se mi líbí, to se podívám!" říkal právě svázaný chlápek. Baru si toho nevšímala. Každá z nich proti jednomu? Přeměřila si ho. Zdál se silný... ale na druhou stranu, támhle kousek od nich byla celá armáda, na kterou tam byli jen dva muži! Nemohla se tak zdržovat s detaily!
"Ale jak se rozhodneme, která si vezme kterého?" zeptala se věcně.

Konan

No....ummm.....jednoduše. Pokrčila jsem rameny. Tady toho slizáka zaujali motýlci, takže.....je rozhodnuto. Zvládneš to? Zeptala jsem se pro ujištění a přitom se podívala na samuraje, který se stále nehýbal, a pak zpět na Baru.
Pevněji jsem v ruce sevřela jílec své zanpakuto. Tohle bude ještě zajímavé. Řekla jsem si pro sebe.