Trosky onsenu

Hentai-san

se nějak přestával smát. Už to asi nebyla až taková zábava jako před chvílí. Jeho strategie byla přemoct tě silou, ale když jsi vsadila na rychlost, navíc tu teď byly i tvé další kopie, vůbec nestíhal. Schytal od tebe hodně ran i kopanců a vypadalo to, že ho to rozčílilo. Zamračil se a meč, který ho jen zpomaloval, naštvaně zahodil na zem. A začal dělat něco celkem neočekávaného - odrážel tvé rány jen holýma rukama. To mu šlo celkem dobře a vypadalo to, že mu ani moc nevadí zranění, které si tak způsobuje. I tak měl ale hodně otevřených míst, beze zbraně a proti čtyřem protivníkům, kteří přicházeli z náhodných směrů.

Baru

"Já vím, smrt mydlinkama není nejreprezentativnější, ale to máš za to, že bereš podobu někomu, koho jsem hodně uznávala," pronesla mírně zadýchaně, rychlý pohyb opravdu nebyl její kamarád. Měla tentokrát větší problémy udržet rovnováhu, když ji odrazil stranou. Věděla, že nemá sílu ani výdrž, ale zároveň ho nedokázala zabít, pokud bude spoutaný kidem a nebude se moct bránit. Musela něco udělat a to pokud možno rychle.
"Bakudo 21 - Sekienton!" vytvořila kolem sebe so nejrychleji mohla červenou, kouřovou clonu. Potom se přesunula kousek doprava, kde ji s trochou štěstí nezahlédne kvůli chybějícímu oku a taky tomu, že to druhé si mne. Odtamtud vypálila červenou kouli shakkahou, hadou 31. Bez zaklínání to stálo trochu víc energie, rozhodně nebylo dostatečně silné, aby ho zabilo nebo hodně vážně zranilo. Ale než k němu doletělo, sama se shunpem přesunula nalevo kousek od něj a zaútočila, čímž na sebe chtěla strhnout jeho pozornost. Doufala, že si shakkaha takhle nevšimne a až dotane zásah, bude na chvíli zaskočený a ona ho bude moct probodnout nebo tak něco. Bylo hodně věcí, které se mohly pokazit, nejslabším článkem bylo asi není shunpo, které možná nebude dostatečně rychlé, aby tenhle plán vyšel, ovšem i tak to zkusila provést.

Yoshiro -> Vydal ses tedy za Mitoshim, jeho drobečkem a vagónem, kteří se mometálně pohybovali někde kousek od Seireitei, v bohatší části Rukongai. Žena stála jako přimrazená na místě a dívala se za tebou se smíšenými pocity, hlavně se v jejím výrazu zračilo překvapení, pobavení, ale i lítost. "Vím, že chceš Hiroshiho zabít, ale jestli si fakt myslíš, že jeho bomba se dá vypnout zmáčknutím červeného tlačítka, tak to tě od něj radši budu držet dál, až na to dojde," prohodila si pro sebe na Yoshirovu adresu. Ovšem úsměv jí z tváře postupně zmizel a ona si povzdechla. Potom se otočila a začala přeskupovat samuraie k útoku, těch dvou kapitánů a bomby už si nevšímala.

Mitoshi -> Domečků už jste ničili míň, ale stále jste byli v Rukogai a pokud neměla bonba nastavený čas vybuchnutí na... řekněme... nejdřív za hodinu, nebyla moc velká šance, že se odtamtud dostanete, než vybouchne. Samuraie i jejich luky jsi nechal za sebou, ale tvoje ovázání rány nebylo moc kvalitní a stále to dost krvácelo.

Yoshiro

Její poslední slova už Yoshirenko neslyšel, takže vůbec netušil, že jí naletěl. Nečekal by, že by to mohla být taková mrcha a prostě jí věřil. Ah, naivní to muž.. Zanedlouho byl u Mitoshiho, který dost podivně kontroloval svůj bankai. Yoshiro vyletěl přímo nad bombu a nechal zmizet svůj bankai. Udělal salto dozadu a dopadl přímo na bombu. Začal hledat to tlačítko.

Date

Mnul si oko hřbetem ruky a přitom poslouchal naštvanou Baru. Když domluvila, mírně se usmál a odpověděl jí. Možná bych měl konečně přestat vtipkovat a... narovnal se a vzhlédl k místu, kde stála Baru, ale tam už byl jen červená kouřová clona. ...říct pravdu. dodal zklamaně, protože se zdálo, že ho Baru neposlouchá. Pfůůů...ženské. A to jsem ji chtěl pozvat na čaj. Pomyslel si, přitom pevněji sevřel své katany mezi prsty a už se chtěl otočit do prava, aby odrazil útok. Málem by si už všiml toho shakkaha, nebýt Baru a jejího útoku z levé strany. Sic překvapen, ale i tak zarazil její útok jednou (levou) rukou. Katany z pravé ruky nechal zmizet a ty se objevili v pouzdrech. Jen co mu uvolnily ruku, chytl tou volnou rukou Baru za zápěstí jedné její ruky. Chtěl jí zrovna ještě něco říct, ale v tom do jeho zad napálilo kido. Zkřivil obličej bolestí a ohlédl se na svá záda. Shakkaho mu zníčilo rodinný znak, který tam měl vyšitý. To ho velmi nepotěšilo, ale i tak na tu chvíli ztratil na ostražitosti.

Konan

Vypadalo to, že tahle technika mi chvilku projde, tedy aspoň dokuď nevyprší pět minut. Ale i když jsem mu tolik ublížila, zdálo se, jako by si z toho vůbec nic nedělal. Přesto musí mít i on slabé místo a na to je třeba zaútočit. Techniku útoku jsem nezměnila, jen jsem poručila svým klonům, aby sekali na různá místa. Uvidíme co si bude nejvíce chránit... Pomyslela jsem si a vyrazila proti němu.

Mitoshi
Bankai, ač celkem velký, šel relativně rychle.
Ale i přesto byla jen slabá šance na to, že to stihneme včas.
Když jsem viděl Yoshira na bombě tak jsem se lekl, aby ho netrefili ti pobóchaní samurajové.
Yoshiro vypadal že něco dělá, tak jsem ho nechal pracovat.

Yoshiro -> Hledání nebylo vůbec snadné, v té tmě a když vezmeme v potaz velikost té věci. Nakonec se ti podařilo najít něco na boku toho vagónu, co vypadalo, že by to mohl být ovládací panel. Byla tam hned tři červená tlačítka, nějaké páčky, žárovičky a dráty. Ale "VYP/ZAP" jsi nikde neviděl... I když ono bylo dost těžké cokoli číst vzhledem k podmínkám a neustálému otřásání, jak Drobeček uháněl.

Baru

věděla, že teď je ta chvíle... teď nebo nikdy. Prostě zavřela oči, zatnula zuby a pokusila se ho probodnout. Napůl doufala, že se jí to nepovede... Nevěděla, jaký je to pocit, když její meč proniká někomu do těla a zabíjí ho, nebo zraňuje... a tak nějak to ani vědět nechtěla.

Konan -> Ani po mnoha útocích sis nevšimla, že by si nějakou část těla chránil výrazně víc než jiné. Dva z tvých klonů se mu ale podařilo zniřit tím, že je poškrábal a pokopal... tedy... samozřejmě to bylo víc kůl, ale já neznám lepší slovo pro to... :-D

Yoshiro

Nejdřív na to koukal jako totální vypatlanec, protože vůbec nevěděl, co by měl dělat, ale nejspíš nebylo moc času na nějaké dlouhé rozmyšlení. Ach jo, co by teď dal Yoshiro za Satoshiho. Proklínal všechny ty dny, kdy si ho nevážil a neměl ho rád. Hrábl rukou mezi ty dráty a chvíli je jen tak různě promačkával. Zjistil, že to není jenom guma, ale že jsou v tom nějaké pevné vodiče. Yoshiro nikdy nebyl zrovna technik, I když na tom byl rozhodně lépe, než třeba takový Yasumaru. Zhluboka se nadechl a s dost zamyšleným výrazem a vypláznutým jazykem, který si opatrně držel zubama, nakonec začal různě mačkat tlačítka a hýbat těmi páčkami.

Mitoshi
S už poněkud více otrhaným rukávem a pevně zavázanou nohou jsem se poněkud vrtkavě objevil za Yoshirem.
Drobeček pochopitelnĚ dál uháněl a dával pozor.
Taicho? Jste si naprosto jistý že víte něco o pyrotechnice nebo výbušných zařízeních? Né že bych vašim, zcela jistě brilantním, schopnostem nevěřil... jen se ptám...
Jestli byl v sázce život lidí v Rukongaii a Seireitei tak jsem opravdu nepovažoval za moudré zběsilé mačkání tlačítek a knoflíků.

Date

I když Date držel Baru jen lehce za její zápěstí, přesto cítil, že se nějak pohla. Otočil tedy hlavu zpět a v poslední chvíli ji dokázal strhnout ruku se zanpakuto jinam. Ale zas tak bez zranění to taky nebylo. Jak Date prováděl ten záchraný manévr svého života, tak byl trochu nemotorný a podkapitánčinou katanou si poranil levou nohu. To by zas nebylo tak hrozné, ale to mýdlo v ráně strašně štípalo. To se však Date snažil nevnímat, protože teď na to nebyl čas. Nechal zmizet i ty 3 katany z lévé ruky, které se objevili v pochvách, a než se Baru stihla rozkoukat, tak ji pevně držel za obě zápěstí. Chtěla jsi pravdu, tak tady ji máš. Já jsem Date Masamune. Jen nejsem originál, ale kopie, která poslouchá špatné lidi. řekl trochu naštvaným hlasem, ale čekal co na to Baru.

Konan

Přestala jsem útočit, protože to zřejmě nemělo nějakou velkou účinost a já jsem tím jen plýtvala sílu. Shunpem jsem se přesunula několik metrů před něho. Poslední klon jsem nechala zmizet. Jak mám proti němu bojovat? Když ho zraním, probodnu nebo cokoliv, tak mu to nevadí. Poutací kido klidně zlomí...Co o něm vím? Vypadá jak vypadá. Má dlouhé ostré nehty. Otevřená forma meče je těžký meč, takže se většinou spoléhá na sílu. Podle jeho keců miluje ženy a užívá si každou chvíli, kdy je může zranit. Jo a taky se proměňuje v netopýry. Hmmmm, ale pořád nevím, jak ho porazit. Přemýšlela jsem.

Yoshiro -> Jak sis brzy uvědomil, v této situaci jsi ani nedokázal poznat, jestli to tvé blbnutí s panelem má vůbec nějaký účinek. Vůbec žádný jsi nepozoroval. Až nakonec jsi zavadil o jednu z páček a nahoře se odkryla nějaká malá obrazovčička. Bylo na ní nějaké číslo. Bylo to číslo 11. Ale to tam bylo opravdu jen na malou chviličku, pak to bylo 10, pak 9, 8, 7...

Baru

Takže... to nevyšlo. Smůla. Teď je asi vyřízená, protože ji Date pevně držel a navíc stejně už neměla nic dalšího v rukávu, čím by ho dokázala třeba jen zranit, natož porazit. Z toho poznání, a také z toho, co právě řekl, jí vypadl Giovanni z ruky. Civěla na něj vytřeštěně.
"Ko... kopie? Jak to myslíte?" vykoktala zmateně a taky dost vyděšeně.

Hentai-san

se obrátil na Konan, která přestala útočit a teď pro změnu vyčkávala.
"Notak, puso! Sotva to začalo být zajímavé, vždyť už jsi mě skoro měla!" vzkřikl napůl zklamaně, napůl pobaveně. "Ale chápu. Každá chytrá žena ví, že muž se chce cítit jako lovec, ne jako oběť..." zavrněl potom. Svůj meč stále nezvedal, nechal ho válet tam, kde byl. Místo toho se v mžiku oka ocitl za Konan a pevně ji zezadu chytil tak, aby jí znehybnil paže podél těla. Cítila na krku jeho dech, jak se smál, a potom ucítila bolest způsobenou zuby, které se jí zabořily do kůže.

Mitoshi
Když jsem spatřil obrazovečku napadlo mě hned několik věcí.
Verzi ve které říkám Pokud mohu, tak bych vás veliec rád obeznámil s tím, že nám tady asi do deseti sekund vybuchne bomba o velikosti velryby. jsem rovnou vynechal protože na to by nebyl čas.
Pak tu byla verze, že se podaří tu bombu zneškodnit.
A třetí verze, ta nejabsurdnější, že Drobeček tu bombu hodí pá.
Skrčil jsem se tedy vedle Yoshira a snažil se dívat do kabelů, jestli neuvidím něco co by to mohlo zastavit.

Yoshiro

Se koukl na display a poškrábal se na hlavě. "Ou.." Yoshiro nevěděl, co by měl teď dělat. Mitoshi se mezitím taky začal hrabat v tom vevnitř uvnitř. Yoshiro klidně mohl použít shunpo, určitě by se stihl dostat z dosahu výbuchu. Neudělal to..Vzal svoji zanpakuto a rozsekl několik drátů. Vůbec nad tím nepřemýšlel. Buď to bouchne nebo zachrání Seireitei a Rukongai.

Se svou analytickou myslí by Mitoshi určitě něco užitečného vymyslel... kdyby měl ještě pár desítek minut na přemýšlení. To ale neměl. Přímá Yoshirova metoda měla výsledky téměř okamžitě - vybouchla malá obrazovka a následně i celý panel. Poslední čísílko, které jste viděli, bylo 5...
(sorry, já to musím napínat prostě :-D)

MItoshi
Hado 90 by technicky vzato mělo vytvořit krychli, ve které je jiný prostor a hlavně tam působí gravitační síla. Teď je však otázka jestli by to fungovalo a bomba proti tomu není ošetřena...
Jako poslední věc mĚ napadlo tohle... Fakt, že by se mi to Hado nepovedlo ani kdybych do toho dal vše, jsem ale nezazdil.
Napadlo mě, že by jsme mohli udělat něco jako spojené Hado s Yoshirem. Já věděl jak, on měl dost síly.
Buď by se to stihnout dalo... nebo nedalo... a nebo by to nefungovalo...

Yoshiro

Yoshiro byl celkem mimo z toho, co se před chvílí stalo. Koukal se na to, co se děje, pak na Mitoshiho..Pak zas na to, co se děje a vůbec tomu nerozuměl. Proč by do Seireitei poslali bombu, která je naplněná origami jeřáby? Proč by kvůli tomu Hiroshi riskoval životy svých podřízených? "Mitoshi, něco tu nehraje.." Podotkl Yoshiro a ustaraně se podíval na kapitána třetí divize.

Mitoshi
S několika papírovými slepicemi na hlavě jsem se podíval na Yoshira stejně jako on na mě.
Drobeček, kterého jsme viděli z dálky najednou zmizel a zanpakuto mi vyrostla z pouzdra.
Možná to je jen varování... nebo je za tím něco víc a tyhle... kachny nebudou to, jako co se tváří vzal jsem do ruky jednoho ptáka, páč jich kolem bylo asi dost a začal ho zkoumat

Mitoshi -> Nezjistil jsi vůbec nic zvláštního. Vypadalo to, že je doopravdy jen obyčejný jeřáb složený z papíru. No, něco jsi přece jen zjistil... byl složený ze stránky časopisu o zahradničení.

Mitoshi
Chvíli jsem si to ještě prohlížel a pak jsem to s pokrčením ramen hodil za sebe.
Momentálně asi není vhodné se vás zeptat, jestli by jste chtěl sekačku, že?
Počkat... sekačku... řekl jsem
Takže Reimei opravdu sídlí v Lidském světě.
Ano, tento fakt jsme sice věděli na jisto, ale já někde v temném zákoutí duše čekal, že taková undergroundová organizace bude mít nějakou svou dimenzi. A ono nic. Celkem mě zklamali...

Yoshiro

Yoshiro nějak neposlouchal to, jak Mitoshi mluvil o sekačkách. A asi by ani nechápal, proč to vlastně říkal. Myslel na něco jiného a tak prostě odpověděl první větou, která mu přišla na jazyk.
"Těžko říct.." Yoshiro se nejistě kousl do spodního rtu a otočil hlavu směrem k místu, kde teď nejspíš bojovala Konan a Baru. Věděl, že by měl Konan věřit, ale i tak o ní měl strach. Teď když bylo tohle 'nebezpečí' s bombou zažehnáno, klidně se tam mohl vrátit. "Mitoshi...Měli bychom se vrátit k týmu..Půjdu napřed..Teda.. Klidně můžeš jít se mnou, jestli udržíš tempo.." Sotva to dořekl, zmizel a mířil si to shunpem přímo na místo, kde nechali Konan a Baru.

Date

Tak trochu nepochopil otázku. Ummm tak jak to říkám? Prostě unesli originál, odebrali pár vzorků, a pak jsem vznikl já? Řekl poněkud zmateně. Přitom se díval Baru do očí (více méně). Po chvilce však pohled sklopil a najednou vypadal zamyšleně, nebo to možná bylo tou bolestí z rány v noze. Pokud Baru mezitím něco říkala, tak to vypadalo, jako kdyby ji vůbec nevnímal. Po delší odmlce však znovu promluvil. Dělám to nerad, ale nemám jinou možnost. Omlouvám se. Řekl smutně. Baru mohla cítit, jak jí Date pouští levou ruku, ale přitom mnohem silněji drží pravou ruku. Bez nějakého dlouhého protahování Date vytáhl jednu ze svých katan, napřáhl se a...a...a sekl. (Ale zda se mu podařilo Baru zranit, uvidíte v příštím dílu - pardon nemohla jsem si to odpustit.... )

Konan

Úplně jsem ztuhla na místě, když se do mě ten oplzlák zakousl. Měla jsem vykulený pohled. On...on je to vážně upír. A já si to nechtěla přiznat. Vždyť žijeme v 21. století, tak co tu děla?...Na tohle není čas. Potřebuju ho dostat od sebe, tak se kurňa vzpamatuj! Snažila jsem se probrat z toho svého tranzu. Což se mi i docela povedlo. Pevněji jsem uchopila své zanpakuto a ještě jednou řekla: Hotarubi, Kurōn. Během chvíle seza zády toho upíra poskládal z motýlku jeden klon a sekl. Nemířil však na záda nebo na nohy, ale mířil tak, aby tomu upírovi oddělila hlavu od zbytku těla.

Baru

"Unesli originál... takže... Takže se to stalo, když vás a Ruyichiho-taichou někam odnesl ten hnusný kravař!" rozbřesklo se Baru a koukala na Dateho překvapeně. Co to znamenalo? Ale on ji zřejmě nevnímal a za chvíli to bylo stejně jedno, protože se ji očividně snažil zabít. Skutečně to byla jen kopie ovládaná nepřítelem! To ji naštvalo ještě víc než před tím. Takhle zneužívat jeho podobu a nutit jeho vlastní spojence, aby se proti němu obrátili! A přitom si byl očividně vědom toho, kdo je a kam patří! Bylo to strašně smutné a Baru zas vstoupily slzy do očí, i když tentokrát to byly spíš slzy vzteku a nenávisti k Reimei. Samozřejmě se snažila vykroutit, i když neměla šanci, a taky zkusila Dateho kopnout do rány na noze, i když si nebyla jistá, kde přesně ji má.

Hentai-san

si tak sál krev Konan a u toho se pochechtával. Nijak zvlášť se neomezoval v olizování jejího krku nebo neomaleném osahávání míst, do kterým mu vůbec nic nebylo! Kdyby to viděl Yoshiro, asi by se mu to vůbec nelíbilo. Bohužel na Konan to působilo jako paralýza, mohla se čím dám míň hýbat a vzdorovat. Naštěstí se jí podařilo vytvořit včas klon, který se rozmáchl a usekl Hentaiovi hlavu... ale ozval se jeho pobavený smích a kolem Konan se opět rozletěli netopýři do všech stran, zatímco ona sama sotva unikla čepeli vlastního klonu a klesla na chvíli na zem, úplně omámená. Motala se jí hlava a necítila nohy, ale to nevydrželo dlouho a za pár desítek sekund to přešlo, i když se stále cítila trochu nejistě.

Yoshiro

Konan na zem ale nespadla. Někdo jí chytil a držel v náruči. Byl to Yoshiro. Koukal se na ní a usmíval se. "Všechno bude dobrý, Konan.." Zašeptal.. "Už se nemusíš namáhat" Viděl na ní, že teď asi není ve své kůži.. ..."Co kdybych to s ním vyřídili jednou provždy a pak bychom si udělali chvilku na sebe?" Samozřejmě Yoshiro věděl, že to tak být nemůže a pokud jí ten hnusák něco udělal, tak jí bude muset odnést ke Genmovi, který tu teď taky někde bloudil. Ale snažil se jí nějak uklidnit nebo tak něco. Očima začal hledat toho batmana. Nikde ho však neviděl.

Mitoshi
Chvíli po Yoshitovi jsem se dostal do svého cíle i já.
Poněkud zmateně jsem se díval na osobu, která právě sekala po Baru-san.
Masamune-taicho?! Jak to? Asi není s námi...
Shunpem jsem se dostal za něj, vytáhl katanu a sekl jsem ho do zad, ale pokoušel jsem se udělat to tak, aby ho to jen znehybnilo, nebo aspoň vyrušilo.

Všem, kdo mají vysílačky:
Najednou se z vysílačky ozval hlas z dvanácté divize. Místy to chrčelo, signál nebyl nejlepší, a taky tam bylo hodně hluku v pozadí, ale zpráva byla až moc srozumitelná:
"Všem jednotkám určeným k mobilní obraně Seireitei! Máme zprávy o pohybu nepřítele! Útok na Seireitei měl pouze odvrátit pozornost, opakuji, útok na Seireitei nás měl zmást! Hlavní síla Reimei byla objevena 40 kilometrů východně od Seireitei! Máme nové rozkazy, všechny mobilní týmy ať se shromáždí na planině před východní bránou, odkud se za patnáct minut přesunou a zaútočí na vojáky Reimei!"

(Kdo nechce do bitvy, ať mi dá vědět, v Seireitei bude i tak dost co dělat, nemůžeme ho nechat přece nestřežené! Kdo chce do bitvy a nemá vysílačku, ať se to prostě nějak dozví od okolních NPC týmů.)

Baru a Mitoshi na to asi budou moct reagovat teprv až napíše Yoru, jak to dopadlo...

Genma

se podle rozkazů držel stranou a sledoval zamračeně vývoj událostí před sebou. Brzo ztratil oba kapitány z dohledu. Právě přemýšlel, že je na čase, aby šel pomoct oběma podkapitánkám, když se kapitáni vrátili. A také uslyšel z vysílačky zprávu. Prudce se narovnal. Vyběhl ze stínů, aby se mohl očima setkat s Yoshirem a zjistit, jestli pro něj má nějaké rozkazy. Pokud ne, věděl, co má dělat - i tým mediků musel na ono vzdálené místo někdo vést.

Date

Baru se podařilo trefit, a tak Dateho útok zdržela dostatečně dlouho na to, aby se objevil kapitán Antero. Kapitán 3. divize sekl, ale to už Date použil shunpo a objevil se o kousek nad nimi, ale i přesto měl na zádech ránu, byla ale jen povrchová, takže nic vážného. Smutným pohledem se podíval pod sebe na ty dva.

Konan

Její klon ji zachránil v pravou chvíli, pokud se tomu dá tak říkat. Konan unikla jen o vlásek smrti vlastní čepelí. No a když mluvíme o tom vlásku, tak krk sice zůstal celý, ale odnesly to vlasy. Místo dlouho pěstovaných dlouhých vlasů jsem zase měla zpátky ty svoje krátké.
Jak tak Konan padala k zemi, měla pevně zavřený oči, protože čekala silný náraz do země, ale nic. Misto toho spadla do měkké náruče. Nádherné. A ještě lepší bylo, když otevřela oči a mohla vidět Yoshira. Sice byla moc ráda, že vidí Yoshira, ale uvnitř sebe se čítila zneuctěná a taky provinile, že je tak slabá. Ale na to teď nebyl čas. Za pomoci Yoshira vstala na nohy. Co ti tak dlouho trvalo?b] Začala ho Konan ze srandy pošťuchovat. [b]No chvilka jen pro nás dva musí asi ještě chvíli počkat, ale nevyhneš se jí. Dodala ještě. Mezitím se rozhlédla po tom upírovi. V duchu začala doufat, že se z ní taky nestane upír jako v těch příbězích.