Trosky onsenu

Najdete zde pouze venkovní bazény, a to dámské, pánské a společné. Můžete zde samozřejmě také přespat, hlavně pokud jste přespolní, a rádi vám tu připraví dobré jídlo.

Poznámka: Ne že bych chtěla, aby se to tady nějak zvrhlo, to rozhodně ne, ale v japonských lázních se plavky nenosí, prostě to není zvykem :-) Ale můžete si vzít takový menší ručník, kterým zakrýváte to nejnutnější, než vlezete do vody (to je to bílé, co se vidí v anime složené na hlavách postav, které se koupají).

Daisuke Ryusaki

Došel k horkým pramenům a u hlavního vchodu viděl rozdělení pro pány, dámy a společné. huh, těžká volba... kde by mohlo být nejmíň lidí?? eeee....samozdřejmě tam, kde by si každý myslel že by jich mohlo být nejvíce. A vydal se do společného bazénu, kde opravdu nikdo nebyl. Bingo!! zaradoval se. Došel k okraji sundal si oblečení a v plavkách(nevím jestli je vhodné aby byl nahý:-D) sešel do krásně teplého bazénu. Dobrodil se na druhý kraj, kde se opřel a se zavřenými oči relaxoval. ÁÁÁ to je nádhera, to sem potřeboval. řekl si pro sebe a uvolněný přemýšlel nad různými věcmi.

Hiboru Baru

Když přicházela, viděla ještě záda Ryusakiho-san, ale než na něj stačila zavolat, už zmizel uvnitř, a pak už ho nikde neviděla. Asi šel rovnou do lázně... Koupila si tedy sake a vešla do dámské části lázní, kde se osprchovala, a potom vlezla do horké vody. Většinou to nijak nevyhledávala, z té teploty byla totiž na infarkt, ale dnes to bylo nutné. Cítila se nebývale deprimovaná, navzdory tomu, co řekla kapitánovi. Dívala se na hvězdné nebe nad sebou a hlavou jí plynuly samé chmurné scénáře následujících dní.

Daisuke Ryusaki

Probere se s trhnutím a chytne se za hlavu. Ach jo asi sem musel usnout. rozhlídne se kolem a nikdo nikde. Bezva, aspoň žádný trapas. Začne se brodit k druhému okraji, aby mohl vylést a usušit se. Kdž se sušil ozvaly se podivné zvuky z kterých by šel mráz po zádech. Uhm.... asi bych se měl najíst, když mi tak kručí v břiše. Oblékl se a vyrazil pomalu z lázní ven. Doufám jen, že mají v jídelně něco dobrého k jídlu. a představoval si krásně upečené kuře. Mňam Před lázněmi se nadechl čerstvého vzduchu a vydal se pomalu do jídelny.


(Poprosil bych o údání času)

Akio Ukitake

Pomalu se došourá do převlíkarny kde ze sebe zhodí oblečení...pak zamíří do horké vody.Po chvíli usne a pomalu se sveze do vody tak že mu nos čouhá jen kouske nad vodou.

Baru

byla už spokojenější. Zdálo se jí, že po sake a horké koupeli má v hlavě mnohem jasněji, tak nějak veseleji a optimističtěji. Konečně se začala zase poznávat. Nadechla se zhluboka nočního vzduchu a náhle uslyšela z vedlejšího bazénu zachrápání. Zúžila oči. Nebylo to poprvé. Taichou už zas usnul? Jak může v té vařící vodě spát?! Vždyť se přehřeje!
"Taichou? Taichou! TAICHOU!" křikla na něj v naději, že se probudí.

Akio Ukitake

Zdál se mu zrovna dost živý sen.Byl s otcem v nějaké zahradě a společně rozebírali věci.Akio se mu svěřoval jak mizerně vede divizi a otec ho plácal po zádech a ujištoval že není...zrovna když ho šel obejmout ho vzbudil řev.Co co co ??Trhnutím sebou zaplácá ve vodě.Chvíli mu trvá než se zorientuje a uvěomí si že volá Baru.Ehm..Ano...Baru??Potřebuje te něco??

Baru

"Nespěte v té horké vodě, bude se vám motat hlava a to jen v tom lepším případě," osvětlila mu Baru celou záležitost a spokojena, že splnila svůj účel coby zástupce kapitána, se odešla obléknout a vydala se na cestu do kasárny.

___________________________________________
Někdy po timeskipu

Yoshiro

Ponořil jsem své tělo do příjemně horké vody a opřel jsem se. Po tomhle jsem toužil několik posledních dní. Chvíli jsem váhal nad tím, jestli se mám ponořit, protože bych si mohl zničit účes, nad kterým jsem strávil celé ráno, ale nakonec mě představa té eufórie, která příjde, jakmile se ponořím celým tělem, dostala, takže jsem hlavu potopil. Jakmile jsem se vynořil, neviděl jsem. Prostě mi vlasy zase spadly do obličeje, takže jsem je musel shrnout dozadu.
Bylo tu opravdu příjemně. Ještě mi tu po boku chyběla krásná slečna a v druhé ruce saké a bylo by to naprosto dokonalé. Ale bez nich jsem alespoň mohl přemýšlet nad tím, jaké budou moje další kroky.
Vzpomněl jsem si na Akia a Hollow auru, která z něj vycházela. Opravdu jsem si byl jistý tím, že jsem cítil reiatsu Hollow. A i Akiovo reiatsu v tu chvílio narostlo.. A to celkem požehnaně. Jako bývalý Kapitán jsem věděl o tom, že se dříve vyskytly jisté případy Hollowizace. Ale to bylo před mnoha lety a moc informací se o tom nezachovalo, takže jsem zase tolik nevěděl. Na chvíli jsem i přemýšlel nad tím, že bych se po té síle poohlédl, ale rozum mi tyto myšlenky okamžitě přerušil. Věděl jsem, že Razaki bude v téhle době nejspíš silnější, než když jsme spolu bojovali a už tenkrát se mi vyrovnal. Pořád jsem si ale nebyl jistý tím, kde ho mám hledat. Čekalo mě ještě tolik práce... Pfffff...
Znovu jsem se ponořil pod vodu.

Konan

Dorazila jsem sem celkem rychle. Asi mě hnala představa toho klidu, masáže a uvolnění. Převlékla jsem se, omotala kolem sebe ručník a ještě rozpustila vlasy. Chtěla jsem do dámského oddělení, ale mám vždy takový pech, že se buď ztratím, nebo najdu úplně něco jiného. Takže jsem nakonec našla společné oddělení pro muže i ženy. Snad tam nikdo nebude. Pomyslela jsem si a vešla dovnitř. Rozhlížela jsem se, ale opravdu jsem nikoho neviděla. Velmi jsem si oddechla a pomalu začala lézt do vody.

Yoshiro

Když už jsem tak nějak začal lapat po dechu, vyskočil jsem ven.. A to doslova. Konan se mě musela pořádně leknout.. Moje fluffy mokré vlasy jí pořádně pocákaly vodou ještě před tím, než se vůbec mohla namočit. Chvíli mi to trvalo, ale pak jsem si uvědomil, že tu nejsem sám.. Konan jsem poznal. Celkem jsem zrudl, hlavně proto, že jsem byl.. Zcela nahý. Naštěstí byly mé .. Ehm, intimní partie pod vodou. Uhm.. Vypadlo ze mě.. Ahoj?

Konan

Byla jsem ve vodě asi po kolena, ruce volně podél těla, když v tom se na druhém kraji vody začalo objevovat až moc bublinek. Co...? nestačila jsem si ani v duchu říct otázku a to už se z vody vyhořil Yoshiro. Nevím jak to udělal, ale jeho fluffy vlasy mě zalily sprškou kapek vody. Hned po tom zjištění, že tu nejsem sama, jsem si okamžitě dala ruce před sebe a pevně si držela ručník. Nevím, kdo z nás byl červenější, ale já se rozhodně více styděla. Byl to pro mě větší šok, takže ze mě dlouho nic nevypadlo. Co mu mám říct? Dobrý den nebo ahoj? Mám být formální nebo ne? Přeci jenom byl kapitán. Začala jsem být nervózní. A..ahoj. Já...uhmm...nechtěla jsem tě...tedy vás...vystrašit. Takže...raději půjdu. Donutila jsem se něco říct. Padalo to ze mě jako z chlupané deky. Jen co jsem to ale dořekla, začala jsem se otáčet a odcházet.

Yoshiro

Eh... Kam jdeš? Zeptal jsem se. Já tě nekousnu.. Řekl jsem.. Pak jsem si uvědomil, že to bylo trochu... Pochybné.. Eh.. No.. Prostě... Tohle budou asi společný, že? No.. Já..Nedíval jsem se....Uh.. No.... Radši jsem zavřel hubu a začal jsem se smát.. Místa je tu dost. A společnost neuškodí.. Ne? Usmál jsem se a radši jsem se ponořil..

Po mém "klidném a dovoleném" odchodu z nemocnice

Raiden Tomisura

Pohodlně jsem došel k lázním a naivně jsem myslel že tam teď nikdo nebude když je v Seireitei pořád takovej povyk. Vlezl jsem do šaten a nikde jsem žádné věci neviděl a tak jsem si stále naivně myslel že tu nikdo nebude. Vysvlékal jsem se z toho složitého ohozu co jsem měl na sobě naházel to do skříňky 13. S sebou jsem si vzal pouze ručník. A né abych v klidu zamířil do pánského oddělení já si to štrádoval přímo do společných jelikož jsou největší a nejpohodlnější. Ach jaká to paráda být v lázních sám. Vyčistím si hlavu, rozmočím si kůžu a takové ty klidné věci. Jen saké si nechám na pak abych se tu neutopil. Dojdu skoro až k prameni a stojím v úhlu kde nikoho nevidím. Odhodím ručník dopředu a rozeběhnu se... SKOK a už si to hážu velký kufr do prostředka. Vlítnu do vody a udělám pěknou potopu v okolí. Samozřejmě jsem nahý. Když vyplavu na povrch tak tam uvidím Yoshira a ještě někoho. Ten někdo je ŽENA! Ehmm .... potopím se až po hlavu.... Ahoj?

Konan

Otočila jsem se a poslouchala Yoshira. Zdálo se, že také hledá slova jako já. Úplně jsem cítila, jak ještě víc červenám. Ruce jsem si stále držela před ručníkem. No, nabídka to byla lákavá. Yoshiro teď s těmi delšími vlasy vypadal lépe, ale copak se to slušelo? A..ano. Tohle jsou společenské. Přikývla jsem. Kdybych teď odešla, kdoví jak dlouho bych zas někde bloudila, než bych našla to správné oddělení. Vrátila jsem se tedy a znovu pomalu začala lézt do vody, ale to už se něco mihlo kolem mě a já zažila druhou sprchu, tentokrát o něco silnější. Chytla jsem si ručník ještě pevněji a čekala co se stane. Z vody se samozřejmě vynořil další chlap, kterého jsem neznala. Jednou rukou jsem naznačila mávnutí. A..ahoj. Odpověděla jsem. Raději jsem zůstala stát na schůdkách.

Yoshiro

No, co se nestalo. Raiden.. Ten.. Ten... Agh.. V hlavě jsem ho zabíjel jak nejbolestivěji to šlo. Křečovitě jsem se usmál.. A-...Ahoj..
Fakt jsem měl chuť ho zabít.. Neskutečnou.. Právě přišla nádherná slečna, která se ke mně mohla přidat a pan Raiden to zkazil..

Raiden Tomisura

Koukal jsem na ty dva a cukalo mi v tváři. Ehm... Asi ruším co? Chvilku jsem se blížil ke Konan pak k Yoshirovi. Ehm máme to tu prekérní situaci co myslíte? Uděláme si vodní seanci ve třech? Potřebuju si dáchnout. Pokusil jsem se o úsměv. Pak jsem se podíval na dívku. Ehm prosím podala by jsi mi ručník? Válí se někde támhle na rozbíhací ploše. Ukázal jsem ke vchodu a pak si to zamířil k Yoshirovi. Tak jak se vede? Omlouvám se že jsem vás vyrušil ta ženská je fakt kus. Myslel jsem že budete opravovat někde svojí divizi. Snažil jsem se volně navázat konverzaci.

Yoshiro

Vražedně jsem se podíval na Raidena.. Můj pohled mluvil jasně. Neříkal jsem ale nic. Pak jsem se podíval na Konan a mile jsem se usmál. Pak znovu na Raidena a místo mílého úsměvu, jsem mu věnoval krásný vražedný probodávající pohled.

Konan

Chvíli jsem tak pozorovala ty dva. Mým uším neušlo, že jsem považována za kus. Taková lichotka potěší vždy, i když mohla být řečena lépe. Podle všeho se dneska asi do těch horkých pramenů nedostanu. Nenápadně jsem si povzdechle a šla pro ten ručním, o kterým mě poprosil ten nový chlápek. Když jsem ten ručník hledala za dveřmi, uvědomila jsem si, že musí být...ehm...nahý. Na chvíli jsem se vytratila do dívčí šatny...Po pár minutách jsem se vracela a v ruce držela jak ručník, tak foťák. Než jsem vešla zpět do oddělení, kde byli oba muži, snažila jsem se za dveřmi sebrat odvahu. Budou mě nenávidět, nebo mě rovnou zabijou. Ach jooo. Špatná divize. Ještě jednou jsem se zhluboka nadechla a nakonec s foťákem ukrytý za zády vstoupila do oddělení za muži. V druhé ruce jsem tedy nesla ten ručník. Chtělo to se dostat kapanek blíže, a pak jen rychle utíkat.

Raiden Tomisura

Díval jsem se na Yoshirův vražednej ksicht. Ale noták snad se toho zase tolik nestalo ne? Ach jo proč jsem to zrovna já! Usmál jsem se a díval se též Yoshirovi do obličeje. A navíc starším se neodmlouvá. Následoval anime přetlačovaný blesk z oka do oka. Následně jsem viděl že Konan šla pro ručník. Á hodná holka. Ale asi jsem si pro ten ručník měl jít sám.

Yoshiro

Ty debile, vypadni!! Křičel jsem na něj v hlavě. Fakt mě to už začalo štvát.. Pátý kolo u vozu, křen jeden.. Měl jsem chuť ho utopit.. Kapitán 8. divize prostě ví co kdy a jak..

Konan

Pomalu jsem se přibližovala. Už jsem byla celkem dosti blízko, tak jsem se raději zastavila. Následovalo polknutí na suchu. Nejdříve jsem si slabounce odkašlala, což nebylo skoro vůbec slyšet. "Ehmm...pánové..." Začala jsem, abych si získala jejich pozornost. "...mám pro Vás špatnou...zprávu." A pro sebe ortel smrti. Vlezly mi to toho myšlenky. "Úsměv!" Řekla jsem najednou, vytáhla foťák a několikrát cvakla. Jak jsem měla vše potřebné, hodila jsem po nich Raidenův ručník a rychle utíkala do bezpečí někam daleko.

Yoshiro

Tohle bylo celkem rychlé.. Celkem zklamaně jsem se otočil a pomalu šel ven a pánským šatnám. Ručník, který jsem měl kolem krku, jsem přehodil okolo pasu a vešel do šaten. Tam jsem se oblékl a vyrazil pryč... Do Seireitei.

Konan

Zhluboka jsem oddechovala a stále jsem opřená o dveře do dívčích šaten. Čekala jsem názazy, bušení a křik, ale ani jedno nepřišlo. Opatrně jsem pootevřela dveře a vykoukla ven. Nikdo nikde nebyl. Dveře jsem zase zavřela a sesunula si na zem. Už to začíná. Nesnášejí mě. Takhle brzy zůstanu bez přátel, jelikož se mě budou bát, abych o nich něco špatného nenapsala. Přemýšlela jsem se sklopenou hlavou. Někonec jsem se ze studené země zvedla, foťák uklidila k zbytku oblečení a znovu šla hledat dámské oddělení, což se mi už tentokrát podařilo najít. Tak jsem se nakonec dostala i do horkých pramenů. Tělo potopené až po bradu.