Karakura Town

Natsuo Burrado

Vykročil som za ním a trochu som si povzdychol. Teda ja stále nechápem čo furt máš s tým reiatsu.. ja žiadne necítim. zahundral som a trepol osm si halvu o nejakú rúrku. Sakra.. sikol som a pośúchal som si ju.

Myamoto Usagi

Tohle by mohlo vyjít jen to udělat stejně... Připravila jsem se na rozeběhnutí. Dobře takže na tři Nadechla jsem se před odpočítáním a pěvněji jsem uchopila svou zanpakuto. Raz...dva..tři! Rozeběhla jsem se proti hollowovi a snažila jsem se předstírat útok ze předu. Jen at se nechá zmást... S touto myšlenkou, která mi utkvěla na ten okamžik v hlavě, jsem byla připravená provést naši strategii.

Koramachi Bukimi

Netrpělivě jsem čekala, než Usagi odpočítá náš útok. Když dořekla tři, hned jsem vyrazila provést útok. Přiblížila jsem se k němu zezadu, jak bylo v plánu a pak jsem se rychle přemístila nalevo, abych mohla zaútočit. Snad to tentokrát výjde...

-> Tým 2 + Konan

Ještě nějakou chvíli to trvalo , ale nakonec se podařilo trojici Hollowa zranit a zahnat pryč z lidského světa.

Spoiler:

Konan

Zrovna když jsem dorazila, tak dvojice dívek porazili hollowa, který se rozplynul do neznáma. Seskočila jsem ze střechy a přešla blíže k dívkám. Ahoj. Tak jste toho hollowa nakonec porazili. To je dobře. Jinak jste v pořádku? Zeptala jsem se pro informaci. Teď mi bylo trochu trapně, protože jsem je vlastně podceňovala, když jsem jim běžela na pomoc.

Myamoto Usagi

Jen co byl hollow pryč, objevila se Konan. Co ta tady ted dělá? Nemá být s kapitánem v úpně jiné části města? Že by se tam snad něco stalo? Ne, vždyt před chvilkou s námi ještě mluvil... Zandala jsem svoji zanpakuto zpět a zamířila si to rovnou k ní. Ahoj. Reagovala jsem na pozdrav. Aha takže nám přišla zjevně na pomoc....Bukimi snad přivolala někoho na pomoct? Ne, neslyšela jsem, že by do vysílačky něco říkala... Chvilku jsem zadumaně stála, než jsem odpověděla na její otázku. No já jsem zdravá jako řípa. A co děláš tady? A kde je kapitán? Něco se snad stalo? Lepší bude se přímo zeptat. Aspon myslim...Nějaké informace se vždy hodí a co je asi s týmem jedna.....? Projistotu jsem si pak přehodila vysílačku zase na komunikaci se všema.

Konan

Jsem ráda, že jste celé. U nás se nic neděje a kapitán je v pořádku. Jen jsem myslela, že když jste se tak dlouho neozývali, tak se vám něco stalo. Snažila jsem se věci uvést na pravou míru. Pokud teda není s ničím potřeba pomoci, tak bych se měla vrátit. Ještě jsem řekla a pomalu se začínala otáčet na odchod. Tak tohle jsem trochu nevymyslela.... Usmála jsem se v duchu.

Myamoto Usagi

Jejda, mohla jsem být taktnější...chtěla nám jen pomoc...ach jo proč říkám to co si myslim... Otočila jsem Konan zpět, aby nemohla útéct. Nevim podle mě by se nám pomoc hodila. Kapitán je přeci jen kapitán. Nebo aspon tedy byl.... Ten si poradí a východní část je dost velká. Navíc nevíš něco o týmu jedna? Snažila jsem se říci klidným a rozumným hlasem. Uvědomovala jsem si, že mám zapnutou vysílačku a proto to může kapitán slyšet. Kdyby mu to vadilo tak se určitě ozve...doufám že zas nedělám nějakou blbost. Říká se dvakrát měř a jednou řež, ale nevim jestli se ted podle toho zrovna řídím...

Yoshiro

Seděl jsem na lavičce a hleděl na nebe. Bylo to fajn. Jen ty obvazy mi fakt lezly krkem, ale ještě nebyla vhodná doba je sundávat. Zdravou rukou jsem se chytil na rameni, které jsem měl nehezky popálené.. Razaki, ty idiote... Co jsi to ze sebe udělal.. Zavřel jsem oči a znovu si přehrával, co se tam vlastně stalo. Pak jsem vstal a shunpem se přesunul na střechu celkem dost vysoké budovy, tam jsem si sedl na kraj střechy. Z ucha jsem sundal sluchátko s mikrofonem a hodil ho pár metrů od sebe. Hlavu jsem opřel mezi kolena ... Vzpomínal jsem na Kapitánku Suiren. Na to, co jsme spolu prožili ve třetí divizi.. Před ní .. A po ní.. Do očí se mi nahrnuly slzy. Byl to jeden den od doby, co umřela a já si marně myslel, že na to dokážu zapomenout. Bohužel - měl jsem srdce a to mě teď bolelo. Jak nikdy dřív. Zapomněl jsem vypnout mikrofón, takže Tým 2 a Konan mohli slyšet, že brečím.. Tedy, neslyšely to na 100%, protože jsem mikrofón odhodil dál od sebe.. Ale pokud by se pořádně soustředily, mohly by to postřehnout.

Koramachi Bukimi

Pořádně jsem si oddechla, když byl Hollow konečně pryč. Konan, která za námi přišla, jsem jen krátce pozdravila a pak tiše poslouchala, jak se ty dvě baví. Stála jsem vedle Usagi a přemýšlela, co se ještě bude dál dít, než se vrátíme zpátky.

Konan

Překvapilo mě, že mě Usagi otočila zpět, ale snažila jsem se na sobě nedat nic znát. I když je to kapitán, jižní část města je také velmi rozlehlá a sám to asi nezvládne. Navíc když se vy dvě spojíte, tak jste velmi silné a já bych tu jen překážela. Ale kdyby se něco dělo, určitě vám příjdu na pomoc. Jinak co vím, tak kluci z jedničky jsou v pořádku. Odpověděla jsem mile a hned po kratké odmlce jsem pokračovala. Já už tedy vyrazím. Tak zatím. Kývla jsem hlavou na rozloučenou a vyskočila na nejbližší střechu, aby se mi lépe utíkalo zpět.

Yoshiro

Hlava mezi koleny, oči zavřené.. Bránily slzám, aby šly ven. Styděl jsem se za sebe. Že jsem nedokázal ochránit Kapitánku a ani svoji vlastní čest. Nedokázal jsem ochránit Aiyuu.. Razakiho.. Sakra! Vykřikl jsem.. Ticho... Nic jsem neříkal.. Nad ničím jsem nepřemýšlel...

Kdyby tak šel vrátit čas....

Konan se pomalu blížila ke mně.

Konan

Už z dálky (zas z takové dálky ne) jsem koukala po kapitánovi. Problém byl však v tom, že na lavičce, kde ještě před nedávnem seděl, nebyl. Když jsem dorazila o něco blíže, začala jsem se srozhlížet snad na všechny strany, ale nikde jsem ho neviděla. Teprve až výkřik mě upozornil, kde kapitán je. Podívala jsem se na vysokou budovu, kde na jejím konci nebo-li střeše seděl kapitán. Pomocí shunpa jsem se tedy dostala za ním nahoru. Omlouvám se, že jsem tak najednou utekl........ Postupně jsem mluvila tišeji a tišeji, když jsem vyděla kapitána. Přistoupila jsem o něco blíže. Kapitáne....Děje se něco? Můžu vám nějak pomoc? Zeptala jsem se jemně.

Yoshiro

Už z dálky jsem vycítil její reiatsu. Ale bylo mi to jedno. Byl jsem tak na dně, že nemělo smysl nic zatajovat. Stejně by to poznala. Jen jsem se trochu otočil. Z mých skleněných očí bylo jasně poznat, že jsem brečel. Vlastně už nejsem Kapitán.. Měl jsem trochu rozklepaný hlas, ale snažil jsem se to říct mile.

Myamoto Usagi

Čekala jsem, že bude třeba kapitán nějak regavoat na má předchozí slova, tak jsem pozorně poslouchala vysílačku. Pláč....nebo ne?! Je možné že by tam někdo plakal? Sledovala jsem holky zjevně si toho nevšimly. Možná se mi to jen zdá..... Vyslechla jsem si Konan a jen jsem jí kývla hlvou na rozloučenou. No tak snad jsem to předchozí nedorozumnění trochu zmírnila tou nabídkou. Stejně jsem nečekala, že by to příjmula....úkol je holt úkol. Otočila jsem se na Bukimi. Tak co, budem zas pokračovat v prohlídce? A mohli by jsme to tu i trochu zmapovat. Nebo aspon já to tedy udělám... Postávala jsem a čekala na její odpověd, bylo ticho a tak jsem slyšela, i když ne moc výrazně konverzaci mezi kapitánem a Konan. Co se tam asi stalo? A co je kapitánovi? Neměla bych asi poslouchat.... Ale i přesto jsem se soustředila na sluchátko, víc než bych chtěla.

Koramachi Bukimi

Konan tu teda moc dlouho nezůstala, jen rychle přiběhla, ujistila se, že jsme v pořádku a zase se vytratila, usmála jsem se při tom pomyšlení. Když odešla, na chvíli jsem se zamyslela, že jsem jen ztěží vnímala Usagi, jak mi něco říká. Ze svého zamyšlení jsem se pomalu vzpamatovávala a konečně se podívala na Usagi. Ehm, jo, jasně... přikývla jsem na souhlas toho, co řekla. Dobrý nápad, dodala jsem, abych pořád tak nemlčela. Můžeme vyrazit.

Konan

Já měla svojí vysílačku ještě stále vypnutou, nebyla jsem hold na to zvyklá, a tak jsem na to lehce zapomněla.
Přisedla jsem si ještě o něco blíže ke kapitánovi. Možná teď nejste kapitánem své divize, ale určitě jste kapitánem pro tuto misi. Ale to asi nebude důvod těch skleněných očí? Snažila jsem se nějak Yoshirovi pomoc. Byla jsem raději, když byli lidé kolem mě veselý. Hmmm, když si to tak vezmu, tak jsem ještě nikdy neviděla kluka brečet. Pomusmála jsem se, když jsem tak nahlas přemýšlela.

Myamoto Usagi

Jasně tak jdem. Škoda mrhat časem na jednom místě, když jsme v lidském světě co?!? Usmála jsem se a vyraila kroužit dál ve východní části. Při cestě jsem si přehrávala, co se stalo od doby co jsme tu. Ted jsem dost toho vymýšlela já...to je odemně docela sobecké...měla bych nechat Bukimi více prostoru... Po krátkém mlčení jsem se na ni otočila. Tak co budem hlídkovat a nebo mapovat? Nebo máš jiný nápad? Měla jsem radost, z toho že jsme tu duši dostali z dosahu hollowa a tak mi zůstával na tváři lehký úsměv.

Koramachi Bukimi

Pomalu jsem vyrazila za Usagi na obhlídku východní části města. Mlčela jsem a spíše jsem jen smutně a zamyšleně pozorovala okolí. Po chvilce se mě Usagi zeptala, co budeme dělat. Nad její otázkou jsem se trochu zarazila. Hmmm, uvažovala jsem. Hlídkovat? Nebo mapovat? A co třeba obojí? odpověděla jsem také otázkou. Jiný nápad jsem už neměla a hlídkovat a zároveň mapovat by nemuselo být špatný. No, to jsem toho teda moc neřekla, uvědomila jsem si, ale nic mě už nenapadalo. Pokračovala jsem tedy dál v cestě.

Myamoto Usagi

Dobrej nápad, aspon to bude dříve hotové. Odmlčela jsem se. Ještě ryhlejší by to bylo kdyby jsme se rozdělily...máme přeci jen ty vysílačky, kdyby se něco stalo, můžem si přijít na pomoc...tak by jsme mohli pokrýt mnohem větší část města... A co, aby to šlo ještě rychleji, by jsme se rozdělily? Aspon na nějakou dobu? Rozhlížela jsem se po okolí a užívala si prozatimní klid. Jak dlouho tu asi budem?! Možná bych se mohla zeptat kapitána...ne vlastně radši ne, aspon ne ted. Jak jsem čekala, podařilo se mi vnořit do myšlenek.

Natsuo Burrado

Vyšiel som z továrne a zapol som vysielačku. Hmm deje sa u vás ostatných niečo? spýtal som sa a mrkol som jedným okom či mi nezapípa mobil kvoli nejakému hollow. Očividne ma už vôbec nezaujímala žiadna továrňa.

Myamoto Usagi

Z myšlenek mě vytrhl Natsuo. U nás se ted nic neděje. Konstalovala jsem fakt, ale projistotu jsem si vytáhla mobil, který jsem si při boji zastrčila. A co u vás, něco nového? Řekla jsem do vysílačky. Na to že tu jsme docela krátce, nás napadalo už dost hollowů, tady v tom městě je jich nějak hodně.....zajmalo by mě jestli tu neni nějaký zajmavější, když je jich tu tolik. Pak jsem si uvědomila, že čeká na odpovědi a tak jsem své myšlenky zahnala, abych odpovědi náhodou nepřeslechla.

Sai Kazuma

Vyšel jsem z továrny a šel několik metrů od ní, kde jsem se shunpem dostal na jeden vysoký sloup a sledoval okolí... Zajímalo by mě kdy se vrátíme zpět do soul society... ale taky... podíval jsem se na oblohu... By mi nevadilo žít ten poklidný život v v lidském světě... To mě přivádí k otázce... Jak jsem se vůbec dostál do soul society? Dostal jsem se tam také jako duše?... ponořil jsem se do svých myšlenek...

Koramachi Bukimi

Rozdělit se?! Z tohoto návrhu jsem nebyla příliš nadšená, proto jsem nad tím chvíli uvažovala.
Dobře teda, můžeme se i rozdělit, řekla jsem nakonec trochu nejistě. Aspoň to teda budeme mít dřív hotové.

Myamoto Usagi

Neni si tim moc jistá...Nechtěla bych dělat něco co nechce, ale pořád si jen povídat mi příde zbytečné, přeci jen mohlo by tu být třeba něco zajmavějšího, co by se dalo prozkoumat, když už jsme v tom lidském světě........ A Natsuo mi ještě neodpověděl, třeba na něco narazili a nebo taky ne...Ale proč mu to tak trvá? Ach jo, neměla bych být tak zvědavá, budu brzo stará.... V duchu jsem se zasmála. Kdybych jen veděla, jak doopravdy jsem stará... Pak jsem klidným hlasem promluvila k Bukimi. Máme vysílačky kdyby se něco stalo. Tak já si beru sever východní části, uží si jih. Naviděnou. S upřímným usměvem jsem se otočila a rozběhla na sever. Moje mapování a hlídkování začalo.