Karakura Town

Hitsuto

mlčky jsem sledoval jak se ostatní dohadují a když došla řada na rozhovor o kapitánovi tak jsem dál stál a snažil si vzpomenout kam to kapitán šel. Říkal že si musí jít někam odpočinout.. ale kam.. když už jsem to měl na jazyku a chtěl jsem to vykřiknout tak mně předeběhla Suki a tak jsem jen přikývl.
Když Lus jmenovala mě a Suki tak jsem byl rád že jdu s někým koho aspoň trochu znám ale nedal jsem na sobě nic znát a vyrazil jsem hned za Suki Yosh... Měli bysme vyrazit.. nechci přijít na Bojiště až budou všichni Reimeiáci mrtvý řekl jsem Suki a při tom jsem vykouzlil úsměv abych odlehčil náladu.

Suki Taiketo

Lehce se pousmála na Hitsuta. "Pokusíme se.. Snad bude vše v pořádku a i s kapitánem se dostavíme jako posila." zaculila se a vydala se na cestu.
Byla hodně nervozní a cestou byla spíše ticho, doufala, že se za to na ní Hitsuto nebude zlobit, ale nějak nebyla schopná konverzovat, když si představila, co všechno se Akiovi mohlo stát. Byla si totiž téměř stoprocentně jistá, že kdyby se chýlilo k tak velké bitvě, že by jim přišel na pomoc. I kdyby mu nezáleželo na nás, tak tu má přeci někoho ze své divize a to si myslím, že by nedopustil... Akio prosím.. Hlesla v duchu a pak vytěsnila všechny negativní myšlenky a soustředila se jen na jejich úkol. Po chvilce zmizela i s Hitsutem směr továrna.

Akio Ukitake

Se zjeví se Suki a Hitsutem chvíli potom, co zmizel ze staré továrny. Suki potom pomalu donese do domu pro Shinigami a uloží ji do nejbližší postele. Odpočiňte si, musíte být vysílená. My se vrátíme jen co vyřídíme onu záležitost s Reimei. Řekne s neuvěřitelnou lehkostí, ale v srdci ví, že to jen tak jednoduché nebude. Zůstaňte tady...na bojiště nechoďte. bude to tak lepší. Mrkne na ní a pak i s Hitsutem shunpem zmizí na bojiště. Tentokrát nechá Hitsuta použít jeho shunpo.

Suki Taiketo

"Nemůžu tu zůstat, musím pomoci.. Co když se vám něco stane?! Nedovedu si představit, že by.." nedokončila větu mezitím, co jí Akio přenesl do domu a následně uložil do postele. Suki si uvědomovala do jak velkého nebezpečí jdu, cítila se hrozně, že jim momentálně nemůže nijak pomoci a jediné, co může dělat je být zde.. Teď, se stavem jejího reiatsu by jim spíše překážela a byla by navíc o hodně více zranitelná.
"Dávejte na sebe pozor.. Prosím.." vydechla a pak se ještě chvíli snažila bojovat se spánkem, nakonec nevyhrála a upadla do říše snů.

Suki Taiketo

Potom, co Suki usnula se jí začal zdát podivný sen, byl neobvykle jasný, hrálo v něm nespočet barev a nejhorší na tom bylo, že byl jako živý. Viděla na bojiště, mohla slyšet řinkot zanpakuto a snaživé vzdechy vyčerpaných shinigami, kteří se snažili zachránit, co se dá. Něco však bylo špatně, prohrávala ta špatná strana. I v tom spánku cítila úzkost, polilo jí horko a ona sevřela pěst.
Mohla vidět Hitsuta, Lus i Akia.. Ale jejich počínání bylo vzláštní, tvářili se jako kdyby věděli, že jdou na smrt.
Suki začala zrychleně oddechovat a převrátila se na druhý bok, bohužel sen pokračoval. Začala se z něj stávat noční můra, ona sama se objevila v boji. Nejistě svírala meč, jako kdyby se s ním neuměla ohánět, dívala se kolem sebe. V tu chvíli byl jedním z Reimei zabit shinigami, nevěděla kdo to je, spadl před ní a chytl jí za nohu. Suki se ho snažila setřást, křičela a to všechno se ztrácelo v křiku několika dalších shinigami, kteří v tu samou chvíli naposledy vydechli.
Pootočila hlavu a rozutíkala se, běžela, srdce ji splašeně bušilo. Pár metrů od sebe spatřila Akia a Hitsuta, vypadalo, že se jim daří. Pousmála se, znovu tasila své zanpakuto a už už se chtěla k jejich boji připojit, když v tom oba z ničeho nic spadli na zem. Nechápala to, nikdo je nezasáhl... A tak to pomalu pokračovalo, všichni shinigami, která znala, párkrát viděla, kteří bojovali za správnou věc, padali k zemi... Byli celí od krve, břicha rozervané, lidské údy pocházeny všude kolem. Suki křičela, z oči ji vytryskly slzy, cítila neuvěřitelnou bolest, jako by ona samotna umírala. Zůstala sama a členové Reimei kolem ní vytvořili kruh... Sen nebral konce a byl nevěřitelně krutý, jako by promítal vše, čeho se Suki bála.
Nakonec jako každý černý mrak, jako vše špatné sen odešel. Suki se pomalu probouzela, cítila se o mnoho lépe, odpočinula si, i když ten sen byl odporný.. Po několika minutách se posadila, pohlédla k oknu.
"Musím za nimi, kdo ví, co se tam děje." hlesla s jistotou a postavila, chvili pak čekala jestli se nedostaví závrať nebo jiná nežádoucí věc. Nic se však nedělo, proto si rychle posbírala své věci, zkontrolovala taštičku, upravila si zanpakuto, které ji viselo u pasu, stáhla si vlasy do ohonu, aby nepřekáželi a vyběhla z domku.
Nemohla tu zůstat jak říkal Akio, bylo to silnější než ona..