Karakura Town

Yoshiro

Na to, že ještě nikdy neviděla brečet kluka jsem nereagoval. Znovu jsem se otočil a zahleděl se na hvězdy. Neměl bych nechávat emoce takhle vyplouvat na povrch. Pravda, byl jsem odjakživa trochu přecitlivělý, ale i tak. Tohle byla pořádná rána do držky od života. Během jednoho dne se všechno zhroutilo. Všechno.

Konan

Yoshirovi asi zrovna nebylo zrovna do řeči, když neodpověděl na moji otázku. Ale tak je to jeho věc a já bych se mu do toho neměla plést. Chvíli jsem ho pozorovala, jak se dívá na noční obluhu. Při tom všem, jsem si ani nevšimla, že vyšly hvězdy. Někdy bych chtěla umět číst myšlenky, abych lidem jako je on mohla pomoci. Nebo se aspoň pokusit pomoci. Takhle nevím co říct, abych neřekla něco pšatně. Přemýšlela jsem, když jsem pozorovovala Yoshira, pak jsem i já obrátila pohled na noční obhlohu. Ztratit v životě někoho opravdu důležitého je hodně těžké. Promluvila jsem po chvíli.

Koramachi Bukimi

Než jsem stačila cokoliv říct, byla Usagi už pryč. Takže já mám teda jih... Povzdychla jsem si a ještě chvíli postávala na místě, než jsem se rozhodla vydat se hlídkovat a mapovat.
Otočila jsem se a namířila si to k jihu. Teď, když jsem sama, můžu aspoň v klidu o čemkoliv přemýšlet.. A hned jsem se ponořila do svých myšlenek a pokračovala na jih. Přitom jsem dávala pozor, jestli se někde okolo něco neděje.

Yoshiro

Znovu jsem se na ni podíval. Člověk podle pohledu těžko pozná, jestli ten druhý někdy zažil opravdovou bolest ze ztráty někoho drahého, pokud to ovšem nedává najevo. Ztratila snad taky někoho? Položil jsem si v hlavě otázku. Chvíli jsem se na ní díval. Pak jsem se znovu otočil dopředu a hleděl před sebe.. Co by jsi asi teď dělal, Mitoshi?.... A co ty , Razaki?

-> Myamoto ; Bukimi

Hlídka probíhala bez větších problémů. Zanedlouho jste obě měly město celkem dobře zmapované a dokázaly by jste se v něm i slušně orientovat. Myamoto brzy ucítila reiatsu. Šlo jí trochu proti srsti a měla z něj mrazení v zádech. Vycházelo z kanalizace. Přímo před ní byl kanál - otevřený. Určitě by to měla nahlásit.

-> Sai, Natsuo

U vás dvou se nedělo nic extra zvratného. Ale určitě by nebylo od věci, nahlásit Kapitánovi týmu, že se něco zvláštního děje v továrně, která se nacházela kousek za městem.

Sai Kazuma

Yare Yare... zapomněl jsem zdělit kapitánovi o té barieře... pak pověděl do vysílačky kapitánovi... To divné reitatsu vychází z nějaké staré továrny kousek za městem... Uvnitř továrny je však velmi divná bariera a zatím nevím jak jí zrušit... ukončil jsem menší hlášení... a dál seděl na sloupu...

Konan

Pfůůůůů....Je tak težké se v něm vyznat. Mám ještě mluvit, nebo raději mlčet?...On mlčí, tak budu také raději mlčet....Je pravda, že ztráta někoho ceného v dospělosti je horší než v dětství, když dítě ještě skoro nic nechápe a podle toho co jsem slyšle ze všech možných stran, byla Suiren pro kapitána důležitá.......Ale co. Mně do toho nic není.... Snažila jsem se rozhodnout, jak bych měla reagovat. Hold teď nastane ta trapnější chvíle ticha. Dospěla jsem nakonec k nějakému tomu názoru. Ovšem po chvilce ticha jsem se načala nudit. V jedné z kapes jsem našla starý dopis od matky, tak jsem z něj začala skládat origami.

Myamoto Usagi

Hlídkovala jsem a mapovala svou část. Když tu najednou: Co je to za divné reiatsu?!? Rozhodně nic dobrého.. Napadlo mě ve chvíly, kdy jsem to ucítila. Doskočila jsem před otevřený kanál. Jde to určitě odsud. Tohle...je...zvláštní... To reiatsu se mi ale vůbec nelíbí...Asi bych o tom měla informovat kapitána a rozhodně sem přivolat Bukimi... Nejprve jsem upozornila kapitána. Ucítila jsem tady velice divné reiatsu, nemám z toho vůbec dobrý pocit. Vychází z kanálu, myslim, že by bylo lepší, se na to podívat.... Přepla jsem si na komunikaci jen s Bukimi a zopakovala to, ale přidala jsem ještě. Doraž raději sem, co nejrychleji prosím. Zároven jsem vytáhla mobil, jestli na něm neuvidím nějakou značku.

Koramachi Bukimi

Konečně se mi podařilo město celkem zmapovat a já se začala jen tak procházet po okolí a sledovat, jestli se někde něco neděje. Po chvíli se ozvala Usagi z vysílačky, že cítí nějaké divné reiatsu a ať tam co nejrychleji dorazím. Dobře, hned jsem tam, odpověděla jsem rychle do vysílačky a shunpem jsem se vydala za Usagi. Snad to stihnu...

Myamoto Usagi

Počkala jsem před kanálem, než dorazila Bukimi. Je to tady. Ukázala jsem na kanál. Toho si určitě všimla už taky...ale co ted?!? Jít tam nebo ne? Koukala jsem se dolů. Mohl by to být hollow a nebo kdo ví co, rozhodně to je dost zvláštní...proč by ten někdo byl zrovna v kanálu?!? Že by se schovával? Zadívala jsem zpět na Bukimi. Tak co jdem ne?! Kapitán se stejně neozývá.... Asi má ted jiné věci na práci... Vzpomněla jsem si, jak jsem zaslechla trochu jejich rozhovoru s Konan. Že já jsem si tu vysílačku radši nevypla... Povzdechla jsem si nad svojí zvědavostí. Jdu první. Sejdi pak za mnou. Jo a doufám, že dokážeš pořádně ovládat kido, aby si nám posvitila... Doufám, že to opravdu umí...já se radši používání kida vyhnu. Podrbala jsem se na hlavě při té dávné zamlžené vzpomínce, na můj první den v akademii a vlastně první den, o kterém něco vím. Poté jsem s rukou svírající rukojet zanpakuto slezla ostažitě dolů.

Nedaleko sloupu, na kterém seděl Sai, se začala objevovat podivná věc ve vzduchu. Po nějaké té chvíli se zdálo, že jsou to dveře senkaimonu, ale vypadaly... prostě divně, tak nepovedeně. Jejich tvar byl nepravidelný, chvěl se jako obraz na staré televizi a místy vyšel ven drobný blesk. Po chvíli se dveře začaly otevírat a to, co z nich vyšlo, už opravdu nešlo ignorovat. Vlna chaosu a rozbouřených spirituálních částic, které neměly ve světě lidí rozhodně nic pohledávat. Temný příboj se převalil přes překvapeného Shinichiho, aniž by mu dal šanci se jakkoli bránit. Když v brány po chvíli vyletěl po hlavě Newermind Irenami, ani by ho nenapadlo, že tam ještě před minutou seděl na sloupu nějaký shinigami.

Irenami -> Vyletěl jsi prudce z brány a narazil do zdi protějšího domu, až se v ní udělala díra.

Yoshiro -> Ucítil jsi, že něco není v pořádku. To nepatřičné, temné reiatsu se nedalo ignorovat, jako kapitán, i když bývalý, jsi ho cítil až moc zřetelně.

Brána se nezavírala. To nebylo v pořádku. Místo toho z ní do okolí dál proudily spirituální částice. Jakou nestabilitu ve světě lidí mohou způsobit, to nikdo netušil.

Yoshiro

Chtěl jsem Konan něco říct, ale .. Eh? Nebyl čas, tohle bylo moc podivné a hlavně, takové reiatsu jsem ještě necítil, okamžitě jsem si to shunpem zamířil na to místo, odkud to vycházelo. Moje vysílačka byla pořád na střeše, to byl také důvod, proč jsem neslyšel hlášení od Myamoto. Snažil jsem se tam dostat co nejrychleji to šlo.

Pao Ruei

se koukala na hodinky. Její oblíbený seriál! Právě začal a ona musela honit nějaké reiatsu po městě, ts... Příště s tím pošle Hiroshiho někam, není tady od toho, aby mu dělala poskoka, když on zrovna "nemůže". Ovšem když se přiblížila ke zdroji, její zájem přece jen vzrostl. Vypadalo to na senkaimon... Ale teda pěkně nepovedenej, uchechtla se v duchu. Ale potom ztuhla, i žvýkačku na chvíli přestala žvýkat a jen civěla na energii, která se vyvalila ven z brány. Zdálo se jí to, nebo si podala nějakého hošana sedícího na sloupu? A zdálo s ejí to, nebo ten hošan měl na sobě shihakushou? Pokrčila rameny a šla blíž, když tu ji málem sejmul další, který vyletěl ven. Umě se vyhnula a on se rozmlátil o blízkou budovu. Chvíli na něj koukala. Shinigami, hm... tak s těmi nechtělamít co do činění zrovna teď, vlastně už radši nikdy... Jenže ta brána, ta jí dělala starosti.

Yoshiro

Byl jsem blízko. S mým shunpem nebyl problém dostat se na místo rychle. Moje zranění mě sice značně zpomalovala, ale i tak bych ještě předehnal půlku Seireitei. Kvůli návali energie ze Senkaimonu jsem skoro vůbec necítil ničí přítomnost právě z ohniska toho všeho. Když jsem dorazil na místo, spatřil jsem tam nějakou ženu a na zemi ležícího Saie. Všechna to podivné reiatsu vycházelo z té brány.

Pao Ruei

nakrčila nos. Té energie bylo dost... Smůla, že tu přece jen nebyl Hiroshi, ten by asi věděl, co se děje, ale ona neměla ani tušení. Tedy... měla asi větší tušení než mohl mít kdokoli, kdo byl momentálně na celém lidském světě, ale zdálo se jí, že to nebylo dost. Začala opět přemýšlivě žvýkat žvýkačku a uskočila o kus dozadu. Ty částice vycházející z brány se povážlivě rozlévaly kolem. Už teď mohla pozorovat, jak narušují strukturu tohohle světa, jestli to takhle půjde dál, brzo tu budou mít díry do meziprostoru a hollow jak naseto. Tak nějak si tenhle svět oblíbila, nijak nestála o to, aby se z něho stalo rejdiště pro ty potvory. Ovšem bylo jí jasné, že se svým reiatsu nemá šanci s tím něco udělat. Nejspíš ani kdyby za to položila svůj život, což tedy nehodlala, nepovedlo by se to. Chtělo by to někoho na úrovni kapitána... a už nebyl čas zajít pro Hiroshiho...
"Jau!" zařvala, protože se z toho všeho přemýšlení kousla do tváře. "Hej, ty tam!" zavolala na bělovlasého, ve tváři potetovaného shinigamiho, který právě přiběhl. Nedokázala vycítit, jak je silný. Budou muset teď spojit svoje síly, aby zachránili Karakuru? Bože jen to ne.

Yoshiro

Hmmm? Podíval jsem se na ní tupým pohledem. Myslel jsem, že je to jen náhodná kolemjdoucí a že mě nevidí. Opak byl však pravdou. Shunpem jsem se k ní přesunul, abych jí líp slyšel. Situace vůbec nevypadala hezky. Čekal jsem, co mi ta ženská poví.

-> Tým 2

V kanále to celkem smrdělo. Světla tam taky moc nebylo, tam kde bylo vidět většinou pobíhaly krysy a různý hmyz. Podivné reiatsu šlo cítit čím dál tím víc. Ale na výběr byly dvě cesty. Co teď? Rozdělit se a nebo prozkoumat obě - jednu po druhé.

Pao Ruei

Ten bělovlasý chlápek se k ní přiblížil. Teď už cítila, že je silný, hodně silný.
"Hele... vím, že se moc neznáme, ale na zvořilostní fráze jsem nikdy nebyla, takže - nejsi nějakou čirou náhodou kapitán?" vybalila na něj. Tak trochu nebyl čas na výměnu jmen nebo na cokoli dalšího, potřebovala jednat. Tedy... potřebovala, aby někdo jednal za ni, jak bylo jejím dobrým zvykem.

Yoshiro

Uhm? Shinigami? Zeptal jsem se. Ale teď asi vážně nebyl čas na seznamku, tak jsem začal odpovídat. No, Kapitán jsem byl.. Dokud jsem nebyl suspendován.. Ale to je dlouhý příběh... Asi bych to měl zavřít, co? Zeptal jsem se.. Tohle nevypadá vůbec dobře.. Tímhle tempem... Radši jsem dál nemyslel, tenhle svět byl v ohrožení. A nejen on, i Soul Society.

Koramachi Bukimi

Doběhla jsem k Usagi a koukla se na kanál, který mi ukazovala. Mám z něj takový divný pocit...
Přikývla jsem, když se zeptala, jestli jdeme dolů. Pořádně ovládat Kido? Abych mohla posvítit? Pár Kido sice umím, ale kido na posvícení.. to jsem si nějak nevybavovala. Proto jsem se tvářila, že jsem Usagi přeslechla. Nevím proč, ale připadalo mi, že je Usagi nějaká veselá. Dokonce i celkem nadšeně skočila dolů do toho kanálu. Pomalu jsem slezla za ní.

Ve chvíli, kdy se setkali Yoshiro a Pao se začala brána zavírat. Uzavírání brány působilo jistou destabilizaci v lidském světě. Přece jenom pro lidi by tato situace mohla znamenat smrt, avšak v okolí nikdo nebyl, až na jednoho. Stál na vysoké budově otočený směrem k bráně svírající prsty v pečeť odříkával sladká slova, která znamenala smrt brány.

Yoshiro

Je to přece Senkaimon.. Což znamená, že tohle všechno se hrne ze Soul Society? Co se tam sakra děje? Co když potřebují pomoc? Přemýšlel jsem. Zkusil jsem nahmatat vysílačku za uchem, ale pak jsem si uvědomil, že jsem ji vlastně nechal na střeše. Nějaký chlápek stál na střeše jednoho z domů a začal zavírat bránu. Teď nebo nikdy..Odrazil jsem se a skočil přímo do brány před tím než se zavřela.

Myamoto Usagi

Tady to ale smrdí.... Převázala jsem si svůj červený šál přes nos a utáhla. ....To už je mnohem lepší. Rozhlížela jsem se kolem, ale moc vidět nešlo. Tak kudy se dát.......do leva či do prava?! Nebo se rozdělit? Ale radši se kidu vyhnout.... Pak mě napadlo jak bych to mohla vyřešit. Vytáhla jsem ten mobil a svítila si jeho displejem. Váhavě jsem stála a sledovala krysy a další zvířata. Tady to reiatsu už je mnohem silnější...co může takové reiatsu asi vydávat? Otočila jsem se na Bukimi. Tak já jsem, pro aby jsme se rozdělily, ale je mi to vcelku jedno... Hlavně, že zjistím, co se tu děje. Bud jdi na druhou stranu nebo pojd se mnou... S těmito slovy jsem si to namířila v pravo. Jedna ruka stále byla na zanpakuto a druhá držela mobil, který aspon kousek světla vytvořil.

Konan

Už jsem se chtěla vydat za kapitánem, ale cosi malého mě zaujalo na konci střechy jednoho většího domu. Řekla jsem si, že malá chvilka zpoždění mi neublíží, když se tam kapitán vydal tak rychle, a tak jsem se šla podívat na tu věc. Samozřejmě to nebylo nic jiného než kapitánova vysílačka. Zakroutila jsem nad tím hlavou a rychle utíkala k místu, kde vycházelo to divné, no spíše temné reiatsu. Doběhla jsem tam ve chvíli, když kapitán mizel v bráně. Tohle že je brána Senkaimon? Zeptala jsem se sama sebe, ale to už jsem si všimla shromáždění okolí ní. Bylo tu celkem dost lidí, a tak jsem se prozatím držela stranou.

Newermind Irenami
Ked vyletel z brani a nabural do mura nevedel sa zorientovat,Ked sa zorientoval uvidel ako nejaky bielovlasy shinigami skace do brany sekai a iny shinigami ju zatvara.Jeho raisetsu bolo na urovni kapitana .Hej ty tam, kto si ? jak to ze mas take raisetsu ?opytal sa chlapika na streche...

Pao Ruei

zažvýkala a otočila se na osobu na střeše.
"Ti shinigami jsou ale aktivní, co?" pokrčila rameny nad tím, že onen bělovlasý se zřejmě vrhl do jisté smrti. Nu což, kdo chce kam, pomozme mu tam. "A teď bychom měli asi zmizet, těch černohadrářů je tu víc, než je zdrávo," poznamenala a dala se na odchod, ignorujíc všechny okolo.

Koramachi Bukimi

Koukala jsem na Usagi, jak si v té tmě posvicuje displejem mobilu. Celkem dobrý nápad. Není to sice nejlepší, ale v téhle situaci nemáme lepší možnost.. Proto jsem si taky vytáhla svůj mobil, abych si mohla posvítit na cestu. Začala jsem se rozhlížet kolem, v kanále jsem totiž ještě nikdy nebyla.
Hmm, takže zase se rozdělit? Už jsem se chystala, že půjdu tedy na druhou stranu, když Usagi řekla, že je jí to jedno a že můžu jít i s ní. Tak, co teď? Nerada jsem se rozhodovala, proto jsem nad tím chvíli uvažovala, ale když jsem viděla, jak se Usagi vzdaluje, tak jsem se pomalu vydala za ní. Snad si vybrala aspoň dobrý směr...