Karakura Town

Hiroshi

Otevřel své oči, které však stále byly arogantně přivřené. Okolní jas jim dodával na důstojnosti. Mírně pootočil hlavu směrem Ruei, aby zahlédla jeho obvykle znuděný, zároveň však namyšlený pohled. Pak velice taktním a jemním hlasem odpověděl: "Pravda, odcházíme." Naposledy se podíval na okolí snažíc si zapamatovat tento moment. Následně zmizel se závanem větru.

Newermind Irenami
Ked uvidel ako sa neznami pravdepodobne shinigami vyparil doslo mu ze je nacase aby tiez zmyzol.Rozbehol sa do najblizsiej sikmej ulicky, a bezal kym prestal neprestal citit Konanino raisetsu. Tak a co teraz ?...povedal si pre seba.Az tak daleko som to nedomyslel.Ten chlapik co zatvoril senkaimon, urcite musel byt silny . Musim ho najst ale teraz som unaveny.No nemam cas.Rozbehol sa a pomaly hladal raisetsu toho shinigamiho.

Konan

Stála jsem opodál a vyčkala, dokud ti dva cizí neodešli. Pak jsem přišla blíž k Newermindovi. Došla jsem až k němu a hned jsem na něho vypálila otázky. Co tu děláš? A co to bylo za divnou bránu? Děje se snad něco v Seireitei? Tázavě jsem ho pozorovala a čekala na odpověď. Doufám, že se kapitánovi nic nestalo, když ta brána vypadala tak nepovedeně. Řekla jsem si sama pro sebe, když jsem čekala na odpověď.

Tým 2

V kanálu se začal rozléhat hlasitý smích. Bylo to až strašidelné, hlavně kvůli dost nepříjemné tmě a zimě, která v kanálu byla. Reiatsu, které mohly obě členky týmu 2 cítit sláblo.

Myamoto Usagi

Slyšela jsem Bukimi za sebou. Takže jde za mnou...bude to tak asi lepší, přeci jen nikdo neni tak chytrý jako mi všichni dohormady...se smysli navíc to bude jistější... Pomalu jsem kráčela dál kanálem. Najednou se ozval dost hlasitý smích. Smích?!? Kdo to asi je?!? Tady v kanále....smích.....proč by se někdo tady tak smál...? Velice pomalu jsem vytáhla svoji zanpakuto. Proč to reiatsu najednou slábne? Že by ho ten někdo ztlumil, aby skryl svou přítomnoust? Předtim bylo tak silné, že šlo cítit i na povrchu...musel by rychle zdrhat, aby se dostal tak daleko, aby začelo slábnout ne?!? Přemýšlela jsem. Moje hlava přímo výřila myšlenkami, když jsem pokračovala dál. Co se to tu jenom děje........?

Koramachi Bukimi

Pomalu jsem šla za Usagi a rozhlížela jsem se kolem, když jsem náhle zaslechla něčí hlasitý smích. Zpozorněla jsem. Kdo se tady může tak smát? Co se to tu děje? Pak jsem si všimla, že to reiatsu slábne. Že bychom šly právě na tu opačnou stranu? napadlo mě. Ale co by potom znamenal ten smích? Byla jsem z toho trochu zmatená. Se svou Zanpakutou v ruce jsem opatrně postupovala dál za Usagi.

Myamoto Usagi

Překvapeně jsem zírala na 3dr seata první divize. Rychle jsem proto zakroutila hlavou, abych se vzpamatovala. No...právě jsme v kanálu... Upřesnila jsem a zandala svou zanpakuto zpět do pochvy. Stále jsem, ale na ni nechala levou ruku. Mise se dočasně ruší...?!? Co se to asi děje? No říkal, že to vysvětlí...tak rychle sehnat ostatní...aby se to vyjasnilo. Potlačila jsem svých milion otázek a zapla jsem svou vysílačku. Týme 1. a 2. jsou tu ze Soul Society. Okamžitě prosím přijdtě k naší tečce na mobilu. Pouslouchala jsem ozvěnu svého hlasu, který se rozléhal kanálem. Ted se ještě dostat nahoru, at se nescházime tady... Obrátila jsem se Tougoua. Počkáme na ně radši nahoře ne?

Koramachi Bukimi

Nečekala bych, že se před námi objeví zrovna Tougou. A ještě k tomu v tomhle kanále... Chvíli jsem na něj hleděla, dokud nepromluvil.
Cože? Naše mise se dočasně ruší? Stalo se snad něco? Raději jsem mlčela a poslouchala, co se bude dít. Usagi zatím vysílačkou upozornila tým 1 a 2, aby se k nám dostavili. 2? Nejsme náhodou my tým 2? No, to je jedno, hlavně ať příjdou... Pak jsem pomyslela na to, že se konečně dostanu pryč z tohoto hrozného kanálu. Byla jsem zvědavá, co se to tu jen děje..

Konan

Na odpověď od Newerminda jsem mohla čekat ještě hodně dlouho, ale naštěstí jsem z vysílačky kapitána Yoshira uslyšela nějaké hlasy. Rychle jsem si zapla tu svou vysílačku, ve které jsem ještě stačila uslyšet něco jako: přijdtě k naší tečce na mobilu. Vytáhla jsem tedy mobil z kapsy a místo toho jsem do kapsy schovala kapitánovu vysílačku. Zapla jsem mobil a sledovala tečky na displeji. Huh...Tady jsou. Řekla jsem si pro sebe, zaklapla mobil a shunpem vyrazila na místo, kde mi blikala tečka.

Tougou

"Souhlas," řekl prostě a čekal, až ho ty dvě vyvedou z kanálu. Brána se zatím zavřela.

Myamoto Usagi

Pokynula jsem Bukimi at jde první. Pak jsem se nechala předejít Tougoem a uzavírala jsem náš tříčlený průvod. Proč se objevil zrovna tady v kanále?!? A jak s tím vším souvisí ten smích, co se ozýval předtím? A to předchozí reiatsu? Nespouštěla jsem z 3dr seata první divize oči. Doufám že to vysvětlí nějak srozumitelně......

Koramachi Bukimi

Otočila jsem se a vedla Usagi a Tougoa za sebou kanálem. Jdu první, říkala jsem si. No, s tím jsem teda nepočítala.. Kdybych to věděla, tak bych si pořádně zapamatovala, kudy jsme sem vlezly. Ale to snad nebude problém, snad se mi podaří najít východ. S jistotou jsem procházela kanálem a dávala dobrý pozor, kudy jdu. Samozřejmě mi dělalo starosti to velké reiatsu, které jsme tu cítily, ale byla jsem ráda, že už se z tohoto hrozného kanálu vracíme zpět.
Konečně se mi podařilo najít to místo, kterým jsme se sem dostaly a vyšla jsem z kanálu ven. V tom kanále se mi vůbec nelíbilo, proto jsem byla ráda, že jsem z tama konečně venku.

Konan

Cestou jsem na mobilu kontrolovala, zda běžím správnou cestou. Pomalu ale jistě jsem se přibližovala. Jak jsem tak běžela po těch střechách, na jedné mi podjela noha a já měla co dělat, abych udržela rovnováhu při dalších krosích. Avšak nepovedlo se mi to. Klouzala jsem ze střechy dolu, přesně jako na klouzačce. Snažila jsem se rychle něčeho zachytit, protože tohle zrovna nebyl nízký dům. V poslední chvíli jsem se stačila chytit okapu na konci střechy. Štěstím jsem si oddechla. Jedním očkem jsem změřila hloubku pode mnou. Pfůůůů. Tak todle se mi zřejmě moc nepovedlo. Asi minutu jsem tam tak vysela. Nakonec jsem se vyhoupla zase na střechu. Další 3 minuty jsem nabírala dech a nakonec jsem opět vyrazila na cestu.

Tougou

byl šťastný, když se konečně mohl nadechnout čerstvého vzduchu. Tedy... v rámci toho, jak může být vzduch čerstvý ve světě lidí, že ano. Ale nechtěl plýtvat slovy, dokud tu nebudou všichni, i když na něj dívky po očku zvědavě zahlížaly, očividně je zajímalo, co se děje.
"Mělo by vás být pět, nemýlím se?" zeptal se.

Sai Kazuma

Když jsem si tak seděl na sloupu a pozoroval barieru najednou jsem byl odhozen několik metrů daleko. Chvílí jsem zůstal ležet na zemi v bezvědomý a pak se probudil... mezitím jsem slyšel jak do vysílačky mluví jedná holka že prý je u nich někdo ze soul society a máme se tam dostavit... projel jsem si rukou po hlavě, protože mě docela bolela... poté jsem nějak tak neohrabaně vstal a pohlédl do daly... Co to sakra bylo!? Si tam tak sedím a najednou odletím... dost divné... pomyslel jsem si a podíval se do mobilu kde je přibližná lokace holek... Hmmm myslím že bych měl jít... nějak to najdu jako vždy... poté jsem vyrazil tam kde by měli asi být... po cestě jsem se rozhlížel okolo... sem tam jsem i zakopl a málem spadl... přece jen se mi pořad motala trochu hlava z toho pádu, ale nezastavoval jsem, protože jsem nechtěl zdržovat ostatní... došel jsem tam kde to mělo přibližně být, ale nikoho jsem neviděl... podíval jsem se znova několikrát do mobilu a připadalo my že by jsem tu měl byt dobře... tak jsem ještě čekal, chodil okolo a díval se...

Myamoto Usagi

Šla jsem mlčky a pomalu za těma dvěma. Kroky v tom tichu zněli až moc hlasitě. Byla jsem ztracena v myšlenkách, ale stále jsem nespouštěla pohled z muže, který kráčel přede mnou. Nebud pořát tak nedůvěřivá.... Snažila jsem se přesvěčit, ale má ruka stále spočívala na zanpakuto. Jo si někdy dost paranoidní... Zrovna ty mi do toho laskavě nekecej. Hmpf...jak chceš... Co?!? Ty se nehádáš? Co se to z tebou děje...? Čekala jsem na odpovedět, ale Joka už nepromluvil. Přidala jsem tedy do kroku, protože jsem trochu zaostávala. Jen co jsme vylezli po žebříku nahoru, přimhouřila jsem oči před světlem. Poté jsem si svůj šátek ovázala zas kolem krku. Tougou k nám promluvil. Pět?! Má nás být snad šest ne?! Nebo špatně počítám...? Ne..určitě...já, Bukimi, Konan, ti dva a kapitán... Jen co jsem si to rychle přepočítala. Má nás být šest. Odpoveděla jsem pomalu.

Tougou

chápavě přikývl.
"Ruyichi Yoshiro je už zpátky v Soul Society," vysvětlil, i když nepovažoval za nutné dodat další detaily. Všeho do času. A nakonec, co nějakým členům bylo do toho, co dělali kapitáni, i když bývalí? Přijmout to jako fakt by jim mělo stačit.

Myamoto Usagi

Jeho odpověd ve mě rozvýřila další otázky. Kapitán je už zpátky?! Kdy? Jak? Co mi to uniklo? Přemýšlela jsem. Že bych přeslechla, že nám o tom něco říkal...Ne....To ne...určitě nic nehlásil..tak proč? Podívala jsem se přímo na Tougoua. Nevypadá na to, že by k tomu chtěl ještě něco říct...Doufám že nám to objasní aspon Konan...s tou byl naposled jestli se dobře pamatuji... Odsunula jsem tedy tyto své myšlenky na pozdějc a začala se rozhlížet po ostatních. Už by tu mohli být ne?! Nemůžou být zas tak daleko...snad....doufám, že mě předtim všichni slyšeli...

Konan

To uklouznutí mě připravilo o pár drahocenných minut, ale hold nedalo se nic dělat. Běžela jsem dál sice už opatrněji, ale svou rychlou rychlostí. Když už jsem byla nějakých 20 metrů od tečky, tak jsem zaklapla a zandala mobil do kapsy a spíše se rozhlížela, jestli hoky náhodou někde neuvidím. Nemusela jsem se rozhlížet dlouho, během několika skoků, jsem je už z dálky zpatřila. Ale stál tam s nimi ještě někdo. Zamračila jsem se, když jsem se snažila rozeznat, kdo by to tak mohl být. Z nejbližší střechy jsem seskočila dolu na zem a ten kousek co mi ještě zbýval, jsem v klidu došla.

Sai Kazuma

Nějakou chvílí jsem bloudil okolo a pozoroval kde jsou... když jsem vycházel z jednoho rohů domů uviděl jsem ty holky co s námi přišly a nějakého shinigamiho co jsem vůbec neznal... Takže tamhle jsou... pomyslel jsem si a vypravil se za nimi... v dáli jsem vyděl ještě jednu holku, která odešla pří rozchodů s kapitánem... Yare Yare, samé holky... Poté co jsem byl už docela blízko ke skupince jsem pozvedl ruku na pozdrav a beze slov jsem se postavil k ním... Přitom jsem si pozornějí prohlídl toho nového shinigamiho co tu byl s nimi... Tak co asi bude dál?...

Tougou

Když se konečně všichni sešli (na Krumlu čekat nebudeme... už se dlouho neukázal prý...) a zadívali se tázavě na něho, začal vysvětlovat bez jakéhokoli úvodu:
"Seireitei právě přestálo podivnou bouři, zřejmě se jednalo o promyšlený útok hollow. Krize je prozatím zažehnána, ale než vrchní kapitánka rozhodne, co se bude dít dál, vyžádala si všechny shinigami zpět v Soul Society." S těmi slovy otevřel bránu sekaimon. "Procházet bránou by pro vás bylo nebezpečné i s pekelnými motýly, charakter útoku totiž způsobil, že je spojení mezi světy dost nestabilní. Proto vás do Seireitei odvedl já."

Sai Kazuma

Hmm, docela zajímavé... to jsem teda zvědavý co se s toho vyklube... pomyslel jsem si nad řečí shinigamiho, který nás přišel odvést zpět do Soul Society... No uvidíme co se stane tet není jiná možnost než jít... kdyby byla příležitost rád bych toho zjistil více... říkal jsem si a trochu jsem zapomněl že bych měl vyrazit... tak jsem vykročil za ostatními a byl připraven jít... Ale stejně hollow v seireitei... trochu jsem se usmál...

Myamoto Usagi

Když přišla Konan a Sai jen jsem jim kývla na pozdrav. Hned na to totiž promluvil Tougou. Po jeho slovech jsem zůstala zaraženě stát. Bouře?!? To bude asi ten důvod, proč je kapitán už tam...Promyšlený útok hollow?! A s tím se dostali až do Seireitei?!? To nezní vůbec dobře... Zadívala jsem se do brány sekaimon. Snad se tam dozvíme víc....je to divné, jak by Seireitei mohla uškodit bouře? Říkal že je podivná, ale jak podivná?!? Bez váhání jsem vyrazila s očekáváním, co budena druhé straně.

Tougou

"Tak jdeme. Dávejte si pozor, kam šlapete. Jak říkám, je to tam krapet nepřehledné," uchrochtl si pro sebe podivným smíchem. Jako první vešel do brány.

Kdo ho následoval, mohl pochopit, co toho podivného muže pobavilo, možná poprvé v jeho životě. Slova "krapet nepřehledné" skutečně příliš nevystihovala, co se při přechodu mezi světy dělo. Po vstupu do brány se kolem všechno rozvířilo, nebylo pomalu poznat, kde je nahoře a kde dole, kolem probleskovaly podivné barvy a obrazce a všechno jakoby bzučelo. Bylo jasné, že Tougou patří k velice škodolibým lidem, protože tohle nebylo něco, co by nováčci mohli snadno zvládnout.