1. divize, Centrála 46, Soukyoku

Myamoto Usagi

Spirituální částice prostě začaly mizet?! To zní ještě hůře než jsem si to představovala...Zrovna když Seireitei potřebuje, co nejvíce sil, tak tu nejsem...ach jo... Sklonila jsem hlavu a přemýšlela. Hlavně, že to nejhorší je už pryč...zatím...kapitán nám už asi víc neřekne...ale zajmalo by mě jak a kdy se tak změnil?! Zvedla jsem hlavu a sleovala Yoshirovi delší vlasy. A proč, se otázce na tu věc tak průhledně vyhnul....? Noo to by mě vlastně nemělo vůbec zajmat, co dělají kapitáni....ale stejně bych to chtěla vedět...... Zase a znova mou hlavu naplnovaly různé myšlenky a tak když Konan promluvila, málem jsem nezaznamela, co říká. Opustila jsem proto své myšlenky a začala se lépe soustředit. Souhlasím Konan. Něco by jsme dělat už mohli... Řekla jsem a s tázavím pohledem se obrátlila na Yoshira. Jdete s námi nebo máte na práci něco jiného? Možná jsem tu otázku mohla formulovat lépe...ale jak? Slušná je snad dostatečně....doufám...Bukimi je ještě tiší než před tim...co si myslí asi ona?.... Čekala jsem na odpověd a taky na Bukimi, jestli se přidá.

Koramachi Bukimi

Samozřejmě jsem souhlasila s Konan a s Usagi, že bychom mohly něco už dělat, ale pořád jsem mlčela. Nikdy jsem toho moc nenamluvila a teď stejně nebylo ani co říct. Raději jsem nechávala mluvit ostatní a do takových rozhovorů se moc nepouštěla. Proto jsem jen přikývla na jejich návrh a začala se rozhlížet kolem sebe, jak to tu teď vypadá. Čekala jsem na holky, až půjdou.

Uplynulo několik dní. Všichni měli dost času dát se do pořádku, uzdravit tělo a obrnit duši před nadcházejícími událostmi, ať už je čekalo cokoli. Opravy Seireitei byly v plném proudu a každý, kdo mohl, přiložil ruku k dílu. Mnoho budov bylo poškozených boji s hollow, úderem blesku či působením bouře. S vybudováním nových domů bylo potřeba obnovit i morálku Gotei 13. Bouře si vyžádala nejeden život, ztráty a nezvěstní byli v každé divizi, mezi mrtvými například Kageyama Shiratori z třinácté divize, mezi nezvěstnými Suoi Lavanda z páté. Za těch pár dní už také nebylo žádným tajemstvím, že Gotei 13 přišlo o několik kapitánů a dalších členů - o kapitány přišly 3., 4., 5. a 9. divize, o vicekapitány 3., 8. a 12. Bylo jasné, že časy, které nadcházely, se do kroniky Seireitei nezapíšou zlatým písmem. Všichni museli dělat to nejlepší, co zvládnou, a doufat, že to bude stačit.

Shounagon Sei

seděla ve své kanceláři, pila šumák, mračila se a listovala několika složkami. Právě se rozhodovala a bylo to rozhodnutí, které ovlivní budoucnost Gotei 13. Zdálo se jí, že ať se rozhodne jakkoli, nemá záruku, že to dopadne dobře. Ale rozhodnout se musela, okolnosti si to žádaly. Nakonec na dvě už vybrané složky položila další dvě. Ano. Gotei 13 potřebovalo kapitány. Byla si vědoma toho, že to, co se chystala udělat, se ještě v historii Seireitei nestalo, ale už se rozhodla.

Mitoshi
Zjevil jsem se před kasárnami 1. divize a pomalu jsem vešel dovnitř.
Procházel jsem útrobami než jsem došel ke kanceláří vrchní velitelky.
Po zaklepaní na nepřiměřeně velké dveře jsem nakoukl dovnitř a zavolal.
Sotaicho? Chtěla jste mě vidět?

Shounagon Sei

vzhlédla.
"Mitoshi? Vidím, že Yasumaru byl rychlejší než pekelný motýl, to jsem měla čekat... pojď dál, mám pro tebe rozkazy. Důležité rozkazy," začala. Vstala od svého stolečku a narovnala na sobě haori, utáhla si opasek se zanpakutou a hleděla na Mitoshiho téměř slavnostně, ale zároveň s mírnými pochybnostmi.

Mitoshi
Vešel jsem úplně do dveří, přešel blíž k Sotaicho ( blíž, ale zároveň pořád do bezpečné vzdálenosti ).
Z jejího pohledu se dalo vyčíst jako by mě chtěla pochválit.
Absolutně jsem ale nechápal proč.
Ano? otázal jsem se

Shounagon Sei

se zhluboka nadechla a začala. Ať už to má z krku.
"Asi ti nemusím říkat, že Gotei 13 má problémy. Přišli jsme o hodně dobrých a silných lidí, ale i tak musíme dál fungovat. Nahradit čtyři kapitány naráz je velice těžké, ale usoudila jsem, že udělat se to musí, i v těchto krizových podmínkách." Pohlédla zpříma na Mitoshiho. "Mluvila jsem o tom s kapitány a od Yoshira i Yasumara jsem o tobě dostala jen ty nejlepší informace a doporučení. Rozhodla jsem se udělat tě kapitánem," oznámila pevně.

Mitoshi
Po každém výroku co kapitánka řekla jsem kývnul hlavou.
Po posledním jsem na ni tupě hleděl. Pak mi spadla ćelist někde do oblasti podlahy a zíral jsem na ni ještě tupěji. Zachvilku jsem se sebral.
Kapitán? Já? Nejsou pro to jisté podmínky? zeptal jsem se, ale v duchu jsem byl stále šokovaný.

Shounagon Sei

"Máš snad pocit, že některou z nich nesplňuješ?" odsekla podrážděně. "Kromě bankai tedy, na té... pracuj." Pak se zhluboka nadechla a zas se uklidnila. "Poslyš, vím, že je to náhlé, ale momentálně není moc na výběr. Jednotky potřebují vedení a schopných lidí je pomálu. Nechápej to špatně, já ti nedávám na výběr, budeš velet třetí divizi dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a to je rozkaz," uvedla na pravou míru. "Věřím, že to zvládneš a že pomůžeš Gotei 13 projít tímhle těžkým obdobím. Mysli na to jako na přechodné řešení... něco jako "prozatimní kapitán", než sevšechno uklidní a než bude čas udělat řádné kapitánské zkoušky."

Mitoshi
Řekl bych že i tu poslední tak trochu splňuji.. podotkl jsem potichu.
Pak jsem ale uvažoval nad tím co řekla. Kapitán. (j) Elita národa. Teda Seireitei. Byl jsem rád, byl to můj sen. Jsem někdo.
Hai sotaicho vypadlo ze mě jenom. A platí to.. od teď?
...
...
Počkat... Já dostanu to kůl haori? napadla mě poněkud nevhodná myšlenka

Shounagon Sei

přikývla.
"Vyřiď si, co potřebuješ v šesté divizi, já mezitím informuju trojku o tom, že tě mají od teď poslouchat. Čím dřív se dostaneš do chodu divize, tím líp. Až půjdeš odtud pryč, stav se dole pro haori a pokud možno přijď vrátit ta, co nosila bývalá kapitánka," dala mu instrukce. Tu druhou část řekla dost neprostupně. Nebylo příjemné vyklízet skříně po mrtvých lidech... ale muselo se to udělat.

Mitoshi
Uklonil jsem se.
Děkuji mnohokrát za svěřenou důvěru sotaicho. Nezklamu vás. A co se týče bankaie... věřím že do půl roku se mi povede objevit vśechny jeho schopnosti. byl jsem rozrušený, a nechtěně jsem se nabonzoval že zvládnu bankai. Když jsem si to uvědomil, tak jsem se otočil a rychle se klidil ze dveří.
Nashledanou! zavolal jsem ještě

Daisuke Ryusaki

Při cestě viděl mnoho škod, boje byly jistě na mnoha místech. Nevěděl jestli to bylo horší v nemocnici nebo venku na bojišti. Obojí si odbyl a cestou to porovnával. Doběhl do kasáren 1.divize a před dveřma kanceláře vrchní kapitánky se zastavil a vydýchal se. Zaklepal a čekal, až se zevnitř ozve "dále". Chvíly čekal na přijetí a doufal, že to není kvůli aktivováni shikai v SS. Ale podle okolností by to neměl být problém.

Shounagon Sei

Mitoshimu jen kývla na rozloučenou. Věděla všechno o všech, jen předstírala, že neví, takže jeho prohlášení o bankai ji nijak nepřekvapilo. Chtěla to nějak překvapeně okomentovat, ale někdo už ťukal na dveře, takže usoudila, že na předstírání údivu teď není čas.
"Až půjdeš ven, pošli ho dovnitř," poprosila Mitoshiho.

Mitoshi
Vyšel jsem ze dveří s mírně zasněným pohledem a řekl Daisukemu.
Zdravím... máš jít dovnitř... jo a jestli ti chce to samé jako mě, tak ti hratuluji řekl jsem blaženě v chůzi a pokračoval dál, směrem k mmístu kde jsem si měl vzít své haori.

Daisuke Ryusaki

Ehm.. díki? divně se podíval na Mitoshiho a šel dovnitř. Podíval se na kapitánku, uklonil se a zavřel dveře za sebou. Pomalu přistoupil k ní a přemýšlel co se stalo, že si ho kapitánka pozvala.

Shounagon Sei

"Daisuke," oslovila kapitánka příchozího na své poměry velice mile. "Jsem si vědoma, že to, co ti teď řeknu, tě asi trochu vyděsí, ale věřím, že se s tím nějak už popereš. Jak jistě víš, Gotei 13 přišlo v nedávné době o hodně dobrých lidí, včetně tvojí kapitánky. Netvrdím, že je můžeme v současné době nahradit, to rozhodně ne, ale situace si žádá, abychom aspoň prozatím někoho dosadili na jejich místa a aspoň částečně tak obnovili řád. Krátce řečeno, potřebuju, aby ses teď ujal vedení čtvrté divize jakožto kapitán," odmlčela se a čekala, co na to Daisuke.

Lus Ayazaki

Shunpem se dostavím až ke kanceláři vrchní kapitánky. Pořádně se nadechnu a zaklepu. Už se natahuji po klice, abych si otevřela a vstoupila, ale poté se zarazím a odstoupím od dveří. V tichosti čekám, až si mě kapitánka zavolá.

Myamoto Usagi

Vejdu do kasáren 1. divize a zamířím si to rovnou ke kanceláři vrchní kapitánky. Před dveřmi už ale někdo stojí. Kdo to asi je? Tuhle neznám....no ještě aby kolik lidí tu vlastně pořádně znáš co?! Prohlížím si dívku před sebou. Poté dojdu až k ní a prostě pozdravím. Dobrý den. Slušnost je slušnost...podle toho jak tu stojí jde asi taky za kapitánkou....asi bych měla počkat co se stane... Mlčky jsem stála a přemýšlela, co tak hrozného jsem mohla provést, že si mě zavolala sama vrchní kapitánka. Že bych na misi udělala něco špatně..? Myslim, že ne ale tak co by v tom jinak mohlo být?!

Strážce

se vynořil ze stínů a přátelsky Lus a Mye pokynul.
"Dívky, trochu strpení prosím, Shounagon-sama to ještě musí vyřídit s medikem, a pak přijdete na řadu vy... zatím si sedněte, jestli chcete," pokynul dobromyslně k lavičce, která byla naprosti dveřím do kanceláře kapitánky.

Myamoto Usagi

Otočila jsem se na toho strážce. Ne děkuji raději postojím. Řekla jsem přátelsky a zůstala na místě. Říkal s medikem?! Že by někdo ze čtvrté divize....? Ty poslední dobou museli mít pořádně práce... Při čekání jsem neustále rozvýjela své myšlenky stále dál a dál.

Lus Ayazaki

Tiše postávám u dveří a přemýšlím, jestli jsem něudělala ještě něco špatně. Ke kanceláři vrchní kapitánky dorazí nějaká dívka a stoupne si nedaleko mě. Zdravím. Opovím jí na její pozdrav. Ze stínu se vynoří strážce. Děkuji, ale já také postojím. Pronesu s úsměvem a ponořím se zpátky do mého přemýšlení. I když tu jsem jen chvíli, zdá se mi, jako bych tu už čekala celou věčnost.

Daisuke Ryusaki

Když vrchní kapitánka začala se slovy, že ho to vyděsí, dával ještě větší pozor aby mu neco neuniklo. Přemýšlel nad různými věcmi ale to, že kapitánka je mrtvá ho nenapadlo a opravdu ho to překvapilo. Hrklo to v něm a nevěděl co dělat. Sklonil hlavu. Snažil se nedat najevo svůj zármutek ale nedařilo se, začaly mu slzet oči. Nebylo nic vidět protože přes dlouhé vlasy, když byl skloněn mu nebylo vidět do obličeje. Zatnul pěsti a snažil se klidným hlasem promluvit. Rozumím, kapitánka je mrtvá a já mám po ní převzít divizi. odmlčel se a třáslo se mu celé tělo. "Musím to vzít, nesmím zklamat. Uklidni se! musím být silný. Ale jak to mám udělat?" Chvíly tam ještě stál a pak se zeptal jestli to bude vše, co mu vrchní kapitánka chtěla zdělit.

Shounagon Sei

"Je to vše, můžeš jít," přikývla. Věděla, že to pro Daisukeho není lehké. Nebyla si vůbec jistá, jestli je to ten pravý adept na vedení celé divize, ale nikoho jiného momentálně neměla a opravdu mu chtěla věřit, že to zvládne. S podporou svých podřízených a s trochou času na vzpamatování... byla si jistá, že to dobře dopadne.
Když Daisuke odešel, konečně zavolala dovnitř obě dívky, Lus a Myamoto.

Lus Ayazaki

Z kanceláře vrchní kapitánky vešel shinigami. Zdálo se mi, že není příliš nadšený, ale možná to byl jenom můj dojem, přeci jen jsem mu neviděla do tváře. Teď jsem přišla na řadu já. Spolu se mnou šla dovnitř i ta dívka. Trochu mě překvapilo, že jdeme dovnitř obě. Když vejdu do kanceláře, pohlédnu na kapitánku a jemně se ukloním. Dobrý den, kapitánko. Pozdravím a odmlčím se.