1. divize, Centrála 46, Soukyoku

Raiden Tomisura

Podíval jsem se na Mitoshiho. Ehm promiň ale budeš muset odnést. Mé tělo je paralyzováno. Promluvil jsem tiše a díval se na nebe. Déšť mi omýval tvář a já se mírně usmál. Vypadá to že Babča své Reiatsu ještě nechce uklidnit. Chce se beztak ujistit že všechno bude OK.Konstatoval jsem v mysli a čekal jsem kam mě Mitoshi odtáhne.

Mitoshi
Kdyby jste byl sličná žena, tak vás vezmu do náručí, ale takhle bych vás chtěl požádat o odpuštění klekl jsem k Raidenovi a přehodil si ho přes rameno.
Vím že tento způsob nošení je neslušný ale nedá se dělat nic jiného s Raidenem přes rameno jsem vyrazil k 4. divizi.
Vypadalo to jako bych nesl pytel brambor.

Yoshiro

Akio se ale probral a i přes to, že jsem se ho snažil chytat sebevíc, spadl na zem. Konečně jsem měl volné ruce, a tak jsem si mohl dopomoci k opětovnému vidění, jinými slovy, pravou rukou jsem projel vlasy tak, abych je měl 'slíznuté' dozadu. Skrčil jsem se k Akiovi, který se ale sám pomalu vyškrábal na nohy. Mám to brát tak, že odmítáte moji pomoc, Kapitáne? Zeptal jsem se. Nemyslel jsem to ale vážně, znovu jsem se zvedl na nohy. Na nohy jste se postavil, ale nic jiného bych od vás ani nečekal. Stejně si ale myslím, že by jste se měl zastavit a prohodit pár slov s doktory. Rozhlédl jsem se kolem sebe. No. Já se ještě proběhnu po Seireitei a pomůžu kde se dá. Nějací Hollow tu určitě ještě jsou a je potřeba se jich co nejdříve zbavit. Zavřete oči, odcházím. Mávl jsem na něj a pomocí Shunpa zmizel.

Akio Ukitake

Chvíli neví kde je...něko na něj mluví...tak se na něj otočí...je to kapitán Yoshiro.Vaší pomoc? Co kde jak...kde je ta bouře...Začne se rozhlížet okolo.Takže to zabralo kapitáne Yoshiro??Otáže se k němu...ale Yoshiro je již někde v pryč.Chm...pomalu se odpotácí ke kasárnám 4.divize, aby si nechal doplnit částečně síly a mohl jít dále pomáhat.

Shounagon Sei

Už to stačilo... už nebylo co dalšího vykonat... Sei pomalu usměrnila své reiatsu do normálu, čímž dala pokyn i ostatním, aby udělali totéž. Z náhlé úlevy a pocitu, že je to za nimi, se jí až zamotala hlava.

Yasumaru

si všiml, že se kapitánka mírně zapotácela, přiskočil k ní a uchopil ji za předloktí.
"Shounagon-sama, jste v pořádku?" zeptal se s obavami.
"Ale jo, neměj strach," usmála se unaveně.
"Myslím, že byste si měla jít odpočinout. V poslední době jste neměla zrovna moc klidu..."
"Notak, žádný strachy, já vím, co potřebuju," odsekla Sei a narovnala se. Šumák! Yasumaru poslušně pustil její zápěstí a rozhlédl se právě včas, aby viděl Yoshira zmizet.
"Shounagon-sama..."
"Ale jistě, jak jsem říkala, už si poradím. Tělocvik nechám na vás," odmávla ho rukou.
"Děkuji," kývl na ni Yasumaru s úsměvem a též zmizel shunpem pryč.

Shounagon Sei

se otočila na ostatní přítomné.
"Tak. Všichni oukej?" usmála se na ně.

Satoshi
A je konec... pomyslel jsem si a mlčky jsem se vydal zpět ke svému životu plnému temnoty Vše co jsem měl jsem udělal, nic víc není potřeba. zašeptal jsem na cestě.

Kasumi Haruka

Všechno se už vyvíjelo lepším směrem. Teď už jen chybělo, aby přestalo pršet, ale to nebyla už žádná hrozba, tak jsem si konečně pořádně oddychla. Taď ještě vyřešit to vězení. Takže?... Budeš tu stát nebo něco dělat? Ne ne, už jdu prosím tě.
Přistoupila jsem k vrchní kapitánce. Sotaicho. Hlásím že bouře způsobila škody na vězení u 2.divize. Vězni byli zatím převedeni do nepoškozené části, ale tato část není příliš používána hlavně z důvodů bezpečnosti. Zatím mi nebylo hlášené, že by někdo z vězení unikl, ale situaci si sama ověřím, hned jak budu moci. Oznámila jsem jí a čekala jsem její reakci. Doufala jsem, že už, když se situace bouře zklidnila, budu moci jít, a zjistit zbytek škod a taky je vyřešit.

Shounagon Sei

vykročila za Satoshim a chtěla mu něco říct, ale zarazila ji Kasumi a Satoshi už zmizel ve tmě. Povzdechla si, ale na Kasumi se unaveně usmála a přikývla.
"Fajn, co nejdřív mi dej vědět, nemůžeme dopustit, aby se nám tu jen tak potloukali vězni."
Potom se i sama vydala pryč z místa. Šla pomalu a shrbeně... smůla, že tu neměla svou hůlku.

Kasumi Haruka

Vyslechla jsem jsem si kapitánku. Rozumím. Podám vám informace, hned jak to bude možné. Domluvila jsem a kapitánka pak odešla. Taky už půjdu. Čím dřív to všechno dořeším, tím líp. Prohodila jsem si v duchu. Ještě než jsem ale odešla, rozhlédla jsem se, kdo tu ještě zůstal a taky jsem se pohledem nahoru na nebe ujistila, že se vše v klidu. Když jsem si byla naprosto jista tím, že se opravdu už bouře uklidnila a že už by nemělo nic hrozit, obrátila jsem se a shunpem jsem zamířila ke kasárnám 2.divize.

Myamoto Usagi

Vypadá to že už jsme u cíle... Proletělo mi hlavou a vzápětí na mě zčali dopadat kapky. Dešt.. Zahleděla jsem se nahoru na to temné nebe a nechala si krůpěje vody téct po obličeji. Rychle jsem však obrátila svou pozornost k okolí. Kde to asi ted přesně jsme?!? Jestli jsou ted přechody mezi světy tak rozházené, mohlo nás to hodit pěkně daleko...pochybuju, že se, když šel do lidského světa, chtěl trefit zrovna do toho kanálu... Obrátila jsem se na našeho "průvodce". Ehm...máme něco konkrétního za úkol? Nebo co ted přesně máme dělat? Zeptala jsem se upřímně. Pokud jsou tady opravdu hollow bylo by lepší asi zůstat při sobě a zabít jich co nejvíce...myslim..teda jestli nemáme žádný jiný úkol.... Moje hlava už byla zase napřed, jako vždy a tak jsem nechala své myšlenky prostě plynout, při tom jsem se snažila určit naši polohu, ale ta tma mi s tim moc nepomáhala.

Tougou

se vynořil z brány s Konan v náručí, hned ji postavil na zem.
"Hmm..." chvíli jakoby naslouchal, "vypadá to, že o většinu už se postarali... ale ještě jich pár je. Není žádný konkrétní úkol... jen potřebujeme zbavit Seireitei té havěti," řekl nepohnutým hlasem.


I ta nejdelší noc jednou skončí a znovu se na zemi rozprostře světlo dne. Nejinak tomu bylo i s touto nocí. Kapek deště, stejně jako hollow zužujících Seireitei, pomalu ale jistě ubývalo, až zmizeli docela. Bouří a boji poničených domů a zahrad Seireitei se konečně dotkly první sluneční paprsky. Nebezpečí bylo zažehnáno... aspoň prozatím.

Sai Kazuma

Z brány jsem se vynořil hned po shinigamim co nám dělal průvodce... deště jsem si moc nevšímal, protože jsem ho měl rád a vůbec my nevadil... Předběhla mě... pomyslel jsem si nad otázkou jedné holky... Hmm, takže nic přesného... měl bych se jít projít a možná poprvé nahlédnout do své divize... počkat byla to devátá? ne ne... dvanáctá? To taky ne... a jo osmá... běhali my tak myšlenky v hlavě, když jsem si najednou všiml že se začalo pomalí, ale jistě vyjasňovat... Podíval jsem se do dálky kde stály stromy: Vypadá to, že na nějakou chvílí to tu bude zase normální... Otočil jsem se zpět na ostatní... Takže jestli je to vše půjdu. dál si ruce do kapes a vydal se opačným směrem pryč pro mě neznámo kam... Musím říct že, až na tu divnou příhodu, kdy jsem se proletěl to bylo v lidském světě docela fajn...

Myamoto Usagi

Snažila jsem se vycítit nějakého hollowa nebo něco podezřelého, ale bez výsledně. Že by už všechny pozabíjeli?! Nebo jsou někde dál? Přeci jen nejsem v těhlech věcech neomylná...Dešt už taky ustal... Naskitl se mi zvláštní pohled na rozbořené Seireitei ozářené vycházejícím sluncem. Rychle jsem zamrkala. Zajmalo by mě co se to tu skutečně stalo..?!? Nikdy by mě nenapadlo, že uvidím Seireitei takto... Otočila jsem se radši zpět na ostatní, zrovna když byl Sai na odchodu. Sledovala jsem jak mizí v dáli, aniž bych mu něco řekla na rozloučenou. Stejně by to asi už neslyšel......Co ted?! Měla bych jít do kasáren nováčků?! Nebo do divize? Nebo....... Jak jsem tak přemýšlela, pořádnějc jsem si všimla Konan. Nevypadá nejlíp...kdo by jí to měl ale za zlé po tom blázinci.. Trochu jsem zavrtěla hlavou při vzpomínce na ten chaos. Přešla jsem k nim, protože Tougou stál pořád u ní. Jak ti je Konan? Zeptala jsem se jí trochu ostýchavě. Snad se jí tím nijak nedotknu....nevim...neznám ji tolik, abych věděla jestli patří mezi ty, co radši tvrdí že jim nic není... Přešlápla jsem na místě. Víš že kdo je zvědaví bude brzo starý!?! No jo no... Promlouvala jsem si sama k sobě.

Konan

Ještě v průchodu mezi RW a SS se toho hodně stalo. Zrovna když jsem se tak dobře vypořádávala s cestou, objevil se u mě ten chlap z jedničky a přehodil si mě přes rameno. Vůbec jsem nestačila nějak reagovat, prostě ani slovíčko. Nadšená jsem z toho zrovna nebyla. Huh. Tak teď to vypadá, jako bych byla úplně na nic. To je celkem nemilé. Zamyslela jsem se, když jsem pozorovala ostatní ze zad svého zachránce. Nahlas jsem si povzdechla, abych vyjádřila, že zrovna tohle nebylo nutné, ale nepomohlo to. Ovšem aspoň to nebylo pro mě tak nebezpečné.

Když jsme konečně dorazili do SS, mohla jsem si oddychnout, jelikož mě Tougou položil na zem a já konečně stála na něčem opravdu pevném. Horší byl ten pohled okolo a ledové přivítání. Chvíli jsem zkoumala studené kapky deště, které mi dopadaly do dlaně. Pak ale pršet přestalo a Mya se mě zeptala na stav. Mile jsem jí odpověděla. Možná trochu zmatená, jinak v pořádku....No nejdeme se podívat, zda někdo nepotřebuje naši pomoc? Pokračovala jsem otázkou. Kam vyrazíme nejdříve? Přemýšlela jsem si nahlas.

Koramachi Bukimi

Konečně jsem prošla bránou s ostatními do Seireitei, kde byla zrovna bouřka a celkově to tam vypadalo tak nějak zmateně. Nevěděla jsem, kam bych teď měla jít, tak jsem se po Saiově odchodu přiblížila k ostatním a poslouchala, o čem se baví.

Myamoto Usagi

To jsem ráda, vypadá to že jsme na tom všichni dobře... Podívala jsem se na holky, Tougoua jsem ignorovala. Jo, asi by jsme se měli kouknout, kde by jsme s něčím mohli pomoci. Ted bude potřeba určitě každé ruky..... Rozhodně lepší než tu jen tak stát. Možná tu budou nějaký zraněný, mohli by jsme se po nich kouknout a když tak je odvést do 4. divize... Navrhla jsem. Mě to připadá jako dobrej nápad...no možná proto, že mě nic jiného ani nenapadá...hollow jsou zjevně už poraženi.....aspon prozatím.... Jak jsem tak stála a čekala na nějakou reakci zadívala jsem se opět na Seireitei.

Konan

Přikývla jsem na souhlas. Také jsem měla na mysli pomoc raněným. Řekla jsem a přitom jsem si poupravila své oblečení. Ty hloupé shinigami kalhoty se k mému topu nehodily a já se v tom necítila zrovna nejlépe. Už jsem se těšila na své oblíbené legíny.
Kousek jsem popošla směrem dopředu. Přitom jsem se otočila na holky. Jdeme? Zeptala jsem se. Na muže z 1. divize jsem ani očkem nezavadila.

Tougou

Dívky si ho už vůbec nevšímaly, tak prostě chvíli stál a potom zmizel shunpem do neznáma.

Myamoto Usagi

Jasně. Kývla jsem hlavou na znamení, že jsem připravena vyrazit. Koutkem oka jsem ještě zahlédla, jak Tougou zmizel. Podivná to osobnost... Problesko mi hlavou. Pak jsem se začala pořádně soustředit. Třeba ucítím nějaké reiatsu, co by na tom nemuselo být dobře... Zavřela jsem na okamžik i oči, abych se opravdu koncentrovala. Poté jsem víčka opět otevřela a vyrazila směrem, kde by snad mohl být někdo, komu bych mohla pomoci. Snad budu k něčemu...kdybych někoho našla tak rychle do 4. divize...s mojim léčení by to nemuselo dopadnout nejlíp....

Yoshiro

Najednou jsem se zničehonic zjevil před Konan a Myamoto. Cítil jsem jejich reiatsu, tak jsem si musel potvrdit zda jsou to ony. A opravdu byly. když mě viděly, tak si mohli všimnout mých o dost delších vlasů. A mimo jiné také toho, že vršek mého Shinigami ohozu byl roztrhaný a vlál mi kolem pasu. Jste v pořádku? Zeptal jsem se.

Myamoto Usagi

Ušla jsem sotva dva kroky, když se náhle před námi zjevil Yoshiro. Má první reakce byla, že jsem sáhla pro svou zanpakuto a lehce ji povytáhla z pochvy. Poté co jsem si uvědomila, kdo přede mnou stojí, ruku jsem povolila a nechala ji spadnout podél těla. Já jsem v pořádku. A co vy? A mohl by jste nám prosím říci něco o té bouři? Moje zvědavost mě přemohla a tak jsem ze sebe vymáčkla otázku, která mě už od doby co si pro nás Tougou přišel zajmala. Kapitán ted vypadá nějak jinak.....má nějak delší vlasy.... Napadlo mě při pohledu na Yoshira.

Konan

Mya nachvíli zavřela oči. Začala jsem cítit, jak se soustředí a hledá nějaké reiatsu. Chvíli jsem tam tedy stála a čekala na ní. Už to vypadalo, že se chystá jít, ale najednou se u nás z nenanádí objevil Yoshiro. Chvíli mi ale trvalo, než jsem se v duchu dokázala přesvědčit, že tohle je opravdu muž, který s námi byl RW. Prohlédla jsem si Yoshira od hlavy až k patě, přitom jsem se na sobě snažila nedát znát najevo to překvapení. Jen co Mya domluvila, přidala jsem něco málo i já. Na to, zda jste v pořádku, bychom se spíše měli ptát mi Vás. Vypadáte.....jinak. Hledala jsem ty správná slova a přitom jsem se snažila mluvit mile a né překvapeně.

Koramachi Bukimi

Jen jsem přikývla na Usagin a Konanin návrh, že se půjdeme podívat, jestli někdo nepotřebuje pomoct. Když v tom se před nimi náhle zjevil Yoshiro, tak jsem se také zastavila a poslouchala, jestli se nezmíní o tom, co se tady vlastně děje.

Yoshiro

Popravdě sám nevím, co se to vlastně stalo. Když jsem sem dorazil, už to tu bylo v tomhle stavu.. Tedy.. Horším.. Po Seireitei pobíhali Hollow a spirituální částice prostě začaly mizet... No, problém jsme ale vyřešili. To ale neznamená, že tu ještě nemůžou být nějací Hollow. Buďte opatrné. Konan pak zmínila, že vypadám trochu jinak. Sám jsem si to asi neuvědomil. No.. To je dlouhý příběh... Moc dlouhý. Usmál jsem se takovým tím svým nevinným úsměvem, se kterým jsem vždycky utíkal pryč, když po mě někdo něco chtěl.

Konan

Jak jsem tak poslouchala, tak jsem si přitom přemýšlela s pohledem na Seireitei. No aspoň že se to vyřešilo. Hollow už snad takový problém nebude...no i když...I to se dá zvládnout, ale moji otázku odbyl rychle... S lehkým povzdychem jsem vrátila pohled na Yoshira, Myu a Bukimi, která stála spíše vzadějc. My si poradíme, nemějte strach, ale už bychom měli vyrazit a podívat se po zraněných. Dodala jsem.