1. divize, Centrála 46, Soukyoku

Satoshi
Tak to bylo velmi výstižné... pomyslel jsem si, když Sei okřikla Mitoshiho, ale za chvíli už se přiblížil Ken Výborně, poslední část plánu, sice pozdě, ale přece. "uvítal" jsem Kena Prozatím vyčkej až všichni ostatní splní svůj úkol a až skončí Mitoshi, Akio a Yasumaru s uvolňováním reiatsu, tak vyšli své reiatsu v plné síle směrem k formující se vlně reiatsu. S tvým příspěvkem by měla být ještě více zpěvněna.

Raiden Tomisura

Jakmile Babča a Kasumi uvolnili Reiatsu podpořil jsem je tím málem co jsem mohl dát. Kolem mě slabě výřilo stříbrné Reiatsu. Mé tělo začínalo slábnout. Raidene vydrž! Ozvalo se mi v hlavě. Začal jsem se soustředit čim dál víc a blížil jsem se ke své hranici. Doufám že to pomůže!

Yoshiro

Raiden a Kasumi se dali do práce. Teď byla řada na nás. Pravým okem jsem přes bílé vlasy, které mi padaly do očí koukl na Hidekiho. Na tváři se mi objevil úsměv, konečně jsem mohl Seireitei trochu prospět. Dělání problémů už bylo dost, nastal čas to utnout a dát trochu prostor slečně zodpovědnosti. Začal jsem se soustředit a uvolňovat svoje reiatsu, abych podpořil babiznu, Kasumi a Raidena, zároveň jsem se s nimi snažil co nejlépe sesynchronizovat.

Akio Ukitake

Jakmile uviděl, že je jeho čas začal s vypouštěním reiatsu.I když nebylo na maximální úrovni..bylo...OBROVSKÉ a také tak podivně zpola vřelé zpola chladné,zpola vyrovnané zpola chaotické.Bylo to faktem, že jej ovlivňoval hollow což taky Akiovi stěžovalo jeho ovládání.Ale i tak se mu podařilo dostat jej pod kontrolu a uvolnit možné maximum.

Mitoshi
Jakmile jsem uznal že je vhodný čas, tudíž jakmile začal vypouštět reiatsu kapitán Ukitake, tak jsem začal také. Moje reiatsu bylo jiné než ho kapitáni znali.
Jiné ve své velikosti. Narostlo. Moc ne, ale přece jen. Co nejvíc jsem se snažil splést své reiatsu s reiatsu kapitána Ukitakeho a zároveň jsem se snažil nechat své otevřené pro kapitána Kuchikiho. Bylo to ale celkem obtížné. Moje reiatsu v porovnání s jejich bylo zanedbatelné.

Shounagon Sei

se přes soustředění zamračila. To Akiovo reiatsu... vypadalo to, že je to s tím jeho hollow vážnější, než se domnívala. Jen doufala, že to nezkomplikuje tuhle akci. Byla by velká ztráta, kdyby ho museli vynechat, je potřeba každá kapka reiatsu... jenže kdo mohl říct, jak bude hollow reiatsu působit na tuhle bouři?

Yasumaru

Setkal se očima se svými společníky, Mitoshim a Akiem, a lehce přikývl. Potom i on začal navyšovat své reiatsu a směřovat ho pokud možno jedním směrem. Všichni se mohli přesvědčit, že ač je většinu času zástupce, má sílu a schopnosti kapitána. Jeho jasné a pronikavé reiatsu dobře doplnilo to Mitoshiho, které bylo trochu slabší než všechna okolo, a to Akiovo, které místy až moc kolísalo. Bez váhání zapracoval na spojení s ostatními, kteří začali před nimi.

(Na Arinokiho nějak Satoshi zapomněl :-D Tak se přidej, kdy chceš :-))

Satoshi
Výborně... jejich synchronizovanost je lepší, než jsem čekal. A navíc Mitoshi a Yasumaru dobře oblklopili Akiovo kolísající reiatsu. pomyslel jsem si Je to dobré, je to dobré... teď už jenom Ken a pak bych mohl využít úroveň reiatsu bez hogyoku, takže by to nemuselo ovlivnit jakkoliv anomálii... pomýšlel jsem dál.

(On je tam taky? xD xD To ani nevím =D)

Arinoki Kenkyoshou

O.o Yare,yare,yare můžete mi někdo prosím vysvětlit co se tady děje?..ptá se Arinoki ostatních a pro svojí ochranu mírně povytáhne zanpakutou kdyby ho někdo napadl..

Satoshi
Tak ty jsi zde také? Tak to jsem tě musel přehlédnout. Jakmile začne Ken s uvolňováním reiatsu, přidej se k němu. řekl jsem, když jsem si všiml, že Arinoki je tady také a když jsem viděl, že šahá po zanpkuto, tak jsem mu oponoval Je to zbytečné. Zanpakuto nepoužívej. Jen bys zbytečně plýtval silami.

Zastrčím zpět své zanpakutou ..a promluvim na kapitána 12.divize..Arigato že si mě zahrnul do svých plánů Satoshi-san a jistě že začnu uvolňovat své reiatsu až začne Kentaro-san. a připravím se na správný okamžik..

Izanagi

Pokrčí rameny, nechápavý výrazem sjede Satoshiho. Zavře oči, začne myslet na nekončící oblohu, jelikož mu to pomáhá jako jistá pomůcka. Okolo těla se vytvořil hustý vír reiatu, který vystřelil k nebi. Teď začala ta pravá lentilková párty.

Arinoki

Vyčkávájíc až se Kentaro-san rozhodne vypouštět svoje reiatsu po chvilce jsem si všiml že se připravuje a začínalo se kolem něho výřit jakési reiatsu..tak jsem se tedy rozhodl vypustit to své reiatsu, postavil jsem se rovně naladil jsem svůj chladný výraz v obličeji a začal vypouštět reiatsu..

Shounagon Sei

povytáhla mírně obočí, když ocítila, že se přidal Izanagi. Taky na to mohl jít jemněji, takhle to teď budeme muset zase chvíli vyrovnávat... obrátila oči v sloup, ale zároveň se mírně pousmála. Kapitáni byli všichni tak odlišní, i na jejich reiatsu to bylo poznat, a přesto jich bylo zapotřebí všech, pokud mělo Seireitei přežít. Teď už zbýval jen Satoshi. Sei čekala napůl zvědavě, napůl s obavami, jaké bude jeho reiatsu a jestli se ho podaří s ostatními ztmelit.

Satoshi
Ii kanji... sore wa ii... pomýšlel jsem, když se k vlně přidávali další kapitáni a když se přidal i Ken s Arinokim už jsem dále nemohl jenom přihlížet Ore no ban ka... započal jsem s koncentrací reiatsu Yami... Ore ni chikara wo ataeru! řekl jsem si zaklínadlo pro povzbuzení a začal jsem uvolňovat Musím pomalu... jinak vlnu destabilizuji a zároveň se nesmí temné reiatsu dostat k ostatním... znovu jsem pomýšlel a začal jsem reiatsu uvolňovat ve vlnách střídavě Tohle je ono... takhle temnota obalí a vlna se stane kompletní. zašeptal jsem

Shounagon Sei

až přeběhl mráz po zádech. Rozhlédla se po ostatních kapitánech. To temné reiatsu... a vůbec, tohle bylo poprvé, co si uvědomila, jak různorodými silami Gotei 13 vlastně disponuje. Zesilovala své reiatsu, jak jen mohla, dokud cítila, že s ní ostatní udrží krok. Věděla, že spousta z přítomných ze sebe teď musí vydat maximum, ale ona naopak musela poznat, jak daleko už nezacházet, jinak by se mohl celý plán zhatit.

Už ale bylo poznat, že se dýchá snadněji. S posporou kapitánů okolo bylo pro každého snadnější své reiatsu stabilizovat a vyzařovat do okolí klid a organizovanost výborného shinigamiho. Reiatsu směřující vzhůru začalo pomalu ale jistě bouři ničit. Okolní částice už ho nenarušovaly, naopak - samy podléhaly jeho řádu a stával se z nich obyčejný vzduch a mraky každodenní Soul Society. A ten efekt se pomalu rozšiřoval směrem od středu k okrajím bouře. Mraky nemizely, ovšem bledá záře, která vycházela ze všeho okolo, slábla, až nakonec ustala úplně. Zlé hlasy postupně utichly, vítr se trochu zmírnil, blesky získaly obyčejnou barvu. A začalo pršet.

Yoshiro

Ono to snad i fungovalo. Sledoval jsem, jak celá bouře mizí a vše se znova dostává do klidného stavu. Dokonce i hlasy a výkřiky Hollow ustály. Ale to nejhorší mělo teprve přijít. Začalo pršet a mé krásné fluffy vlasy dostaly kritický zásah. Snažil jsem se chytit první věc, co byla po ruce, abych si to omotal kolem hlavy, ale asi by to stejně nemělo smysl. Ve tváři se mi objevil smutný pohled. Jako by dítěti někdo rozkopal sněhuláka nebo hrad z písku.

Mitoshi
Vnímal jsem ustupující bouři a byl jsem opravdu šťastný.
Funguje to... konstatoval jsem zcela zřejmý fakt, ale stále nestahoval své reiatsu.
Asi se nám podařilo zachránit Seireitei...

Raiden Tomisura

Vysílal jsem většinu svého Reiatsu a asi jsem to kapku více přehnal jelikož jsem po chvilce odpadl do limbu a odráčil se k zemi. V hlavě se mi ozval hlas Farukona. Raidene copak jsem ti to neříkal? Došel jsi na svojí hranici. Ale je dobře že jsi nezemřel! Teď odpočívej, i když to nebude trvat moc dlouho. Pak se hlas vytratil...
Když začalo pršet tak jsem mírně dokázal pootevřít oči a promluvil. Už je po všem? Necítím už žádnou temnotu! Můj hlas byl tichý ale přesto ho většina kapitánů mohla zaslechnout. Mé oblečení se pomalu nasakovalo vodou, obličej měl šťastný výraz a přemýšlel jsem o sobě. Měním se. Kdysi bych místo tohoto pospával někde na střeše a popíjel dobré saké. Ale nyní, lítám si tu po Seireitei, odhaluji BANKAI, málem zemřu dvakrát za den prostě paráda. Asi tohle znamená být Kapitánem. Ležel jsem a pozoroval ostatní...

Akio Ukitake

Jakmile se bouře rozplynula ti jenž stáli za Akiem nebo byl v jejich zorném poli mohli vidět bílou šmouhu sunoucí se k zemi. Spolu se zbytkem pak uslyšeli dopad jeho těla na zem.Dýchal ale byl v bezvědomí, protože použil příliš mnoho reiatsu-jednoduše přecenil své zbývající síly.

Vnitřní svět:
Akio se ocitne v tmavé místnosti...jen jakou si malou skulinkou sem proniká úzký paprsek světla. Akio k němu dojde a zjistí, že jsou to částečně otevřené dveře.Hmm..nepamatuju si, že by tu byly dveře!S tichým skřipotem je otevře a vejde do obrovské,honosně vypadající haly, z černého a bílého mramoru. Pomalu přechází tím, co se zdá být trůním sálem a pak se zastaví uprostřed. Dveře na pravo od něj se nejdříve nepatrně pootevřou a pak se rozletí. Z nich vyletí jakási bělovlasá střela.Akiooooooo-niichan.Zařve bělovlasá dívka a vrhne se Akiovi kolem krku, div jej neuškrtí. Za ní ze dveří vyjde druhá dívka..tentokrát černovlasá.Akio....kde jsi byl...??S tím druhým je to den ode dne hoší...furt řve....bojíme se ho....ani spát se tu nedá.....Zastěžuje si a udělá psí oči. Akio se otočí a pohlédne na monumentální trůn z jakéhosi bílého kamene. Na něm sedí černovlasá postava...i když vypadá mrtvě promluví.Tak se opěd vidíme "králi" .Zachechtá se a Akio i se Sogyo no Itsuwari přistoupí blíže.Pak se ona postava postaví. Na rukou a nohou ji zarachotí jakési bílé řetězy, vedoucí z onoho trůnu. Když se ono stvoření napřímí tak vypadá jako Akio..na chlup stejně jen jakoby jeho přesný opak. Pomalým krokem přejde až k Akiovi a zastaví těsně před ním jelikož ho dál nepustí řetězy.Akio překvapeně zamrká.Ty řetězy....nebyly tak dlouhé!!!Zamračí se.Slábneš a já sílím...za chvíli..bude tento svět poslouchat mě..tak se moc nediv...zrovna teď jsi tak slabý, že kdybych měl šanci tě ovládnout!!!Podařilo by se mi to.Dívky jen stojí za Akiem, ruce mají obmotané kolem něj a jsou na něj přitisknuté.

Kasumi Haruka

Všichni zde přítomní kapitáni zapojili své reiatsu. Po nějaké té chvíli začala bouře ustupovat, čehož si snad mohl povšimnout každý.
Začala jsem postupně snižovat velikost vypouštějícího reiatsu, aby to nebyl velký skok to hned ukončit. Nemělo by to dobrý vliv na mě ani na ty v okolí.
I když jsem měla zase reiatsu pod normální kontrolou, neztrácela jsem ostražitosti, neboť se pořád ještě něco mohlo udát. Ruku jsem si položila na své zanpakuto, které jsem měla u pasu. Je po všem? Nebo ještě není konec? Co se dá ještě očekávat? Ptala jsem se myšlenkami. Vypadá to tak. Bouře ustoupila. Prozatím se nejspíš můžeme uklidnit. Ale měli bychom vyřešit škody, co napáchala. Odpověděl mi nazpět Kenshin, což jsem samozřejmě očekávala. To je samozřejmostí! Zejména se musí co nejdříve opravit vězení. Vězni, co byli přesunuti, nejsou teď zrovna v nejodolnější části. Jednoduše bychom..... Dál už jsem Kenshina nevnímala. Vyrušilo mě totiž, když jsem si všimla, že na některé z kapitánů už toho nejspíš bylo moc. Teď to bude chtít nějaký čas na to, aby ostatní znova nabyli sil. Jinak nebudeme mít sílu vzdorovat dalšímu nebezpečí. Řekla jsem si pro sebe a snažila jsem se v duchu uklidnit a smířit se se současnou situací.

Shounagon Sei

Vypadalo to, že plán ten plán skutečně zabral. Když cítila, že bouře polevuje, nedalo se ani slovy popsat, jak velký kámen jí spadl ze srdce. Znamenalo to, že jsou zachráněni... tedy alespoň prozatím. Ale bylo to náročné, dokonce tak náročné, že to pár kapitánů neustálo. Sei jim to neměla za zlé... Raiden toho dnes měl hodně a Akio... s Akiem si bude muset promluvit. Ovšem teď se nemohla rozptylovat takovými detaily jako vnitřní hollow kapitána divize Gotei 13. Ještě nebylo úplně vyhráno, i když z nejhoršího byli venku. Podívala se po očku kolem.
"Yoshiro, Mitoshi... vemte ty dva do nemocnice. Vy ostatní tu ještě zůstaňte... nebudeme zbytečně riskovat." Reiatsu zatím nesnižovala... chtěla si být stoprocentně jistá.

Mitoshi
Když ostatní povolili reiatsu, povolil jsem také.
Sklonil jsem se a zbhluboka se nadechoval. Dokonce u pokusit se krok s kapitány bylo hodně vyčerpávající. Pak dala sotaichou rozkaz. Chvíli jsem tam ještě odpočíval, pak jsem se narovnal a šel pro kapitána Tomisuru.
Když dovolíte kapitáne oslovil jsem ho, chtěje ho aspoň podepřít, kdyby se nenechal nést.

Satoshi
Takže to zabralo... pomyslel jsem si Hmm... tak lehké jsem to tedy nečekal... pomyslel jsem znovu. Temné reiatsu jsem povolil na nejnižší možnou úroveň, která by nedestabilizovala fungující vlnu, protože jsem věděl, že by jinak mohlo napáchat mnohé škody.

Yoshiro

Nakonec jsem pomalu, ale jistě přestal uvolňovat své reiatsu. Až teď jsem cítil, že to vlastně i celkem namáhavé bylo, ale stál jsem. Babka řekla, že s Mitoshim máme odnést Raidena a Akia do spárů 4. divize. Sám jsem věděl, jak strašné to je, když tam strávíte víc, jak jednu noc. Nepřál jsem jim to, ale bylo to nutné. Přišel jsem tedy k Akiovi a pomalu ho zvedl ze země, přehodil ho přes záda a vydal se směrem ke 4. divizi. Jdeme, Mishi. Chvíli jsem přemýšlel nad tím, že bych Akia nesl nad hlavou jako deštník, abych neměl mokré vlasy, ale už bylo pozdě a já přes svojí dlouhou ofinu snad ani neviděl.

Akio Ukitake

Stojí ve vnitřním světě a pozoruje vnitřního hollowa.Pak vše potemní, když dovnitř na pár chvil přestane svítit světlo.Když se sál opět projasní hollow není nikde...Akurát obě dívky stojí před ním....postupně jim začnou červenat oči,blednout pokožka...pak takovým tichým mrazivým hlasem pronesou.Nyní je ON náš pán....nyní jsme jeho součástí!!!Řeknou načež splynou v jednu postavu a ta se přeormuje v hollowa.Ten se začne chechtat....pak se obraz změní....Akio jde Seireitei a dojde do své kanceláře...to co uvidí ho zarazí...někdo...nebo něco stojí v rohu...Baru má natlačenou na zdi a trhá jí z krku maso...když se to něco otočí...Akio pozná sám sebe....a On svírajíc Baru se zašklebí....Pak se obraz opět změní....Akio stojí uprostřed zničeného Seireitei...v obřím kráteru...vřude se povalují mrtví shinigami.Pohlédne na své ruce ale nejsou tam..jen dvě obří chlupaté "lopaty" a když nahlédne do kaluže uvidí velký vlčí obličej.Leknutím sebou trhne.

Otevře oči...vše je vzhůru nohama.Whuaaaaaaaaaaa.Zařve a škubne sebou, načež se Yoshirovi uvolní z ramena a hlavou dopadne na zem....před očima mu začnou létat okřídlené kačenky.Pomalu se postaví....cítí se slabě a má potřebu se vyzvracet....Pak si uvědomí, že je mokrý....pak si uvědomí...že prší.....