3., 7. a 10. divize

Bulic

Jsem prostě takový odpovím Lus. Zahlédnu dívku která zdraví kapitána že by nováček nejspíš. Ucítím reiatsu s nedalekého domku to je hollow Lus cítíš to reiatsu hollowa jdem tam!! Krokem shunpo se blížím k domku.

Lus Ayazaki

Když tak sleduji dívku u kapitána, ucítím čísi reiatsu vycházející z nedalekého domu. Hollow. Na kapitánovu otázku jen přikývnu a shunpem vyrazím až k domu. U něj se zastavím. Chvíli ho jen pozoruji, poté otevřu dveře a nakouknu dovnitř.

Lus -> Uvnitř moc nevidíš, jelikož je tma. V občasném světle blesku se ti zdá, že je tam všechno přeházené, židle se válejí po zemi, lahve jsou zozbité a obsah vylitý po baru i na podlaze. Hollowa stále cítíš, jakoby ze vzdálenějšího levého rohu, ale nevidíš ho, protože tam zrovna není žádné okno.

Lus Ayazaki

Vevnitř to vypadá jako po pořádné rvačce. Rozhlédnu se po tmavé místnosti, ale nikde ho nezahlédnu. Někde tu je, cítím ho. Můj pohled zůstane upřen na roh místnosti. Tak tam jsi. Pomalu vkročím dovnitř, nohou si přidržuji dveře, abych aspoň něco viděla, a rukou šáhnu po zanpakuto. Jít blíž k němu by mohlo být nebezpečné, napřed se musím ujistit, že je opravdu v levém rohu. Chvíli stojím a koukám. Poté namířím ruku do rohu místnosti. Hado 4. Byakurai.

Lus -> Uslyšelas zděšené zaječení a ve světle byakuraie jsi viděla postavu asi tak velkou, jako jsi byla sama, jak v poslední chvíli uskočila tvému kidu.
"Nééé, já vám nic neudělám, slibuju! Pokecáme! Domluvíme se!" uslyšela jsi kvílet podivně deformovaný hlas, jakým mluví jen hollow.

Lus Ayazaki

Poté, co vystřelím Byakurai zahlédnu postavu. Tak přeci jen tam byl. Pousměji se. Kvílející hlas, který se ozve, mě však zarazí. Pokecáme? Domluvíme? Pohlédnu překvapeně na místo, kde by se postava měla vyskytovat. Domluvit? Od kdy se hollow chtějí domlouvat? Pro jistotu šáhnu po své zanpakuto. Kdo ví, co má ten hollow v plánu.

Hollow

"No... to já nevím... tak nějak to přišlo samo... Ale abys věděla, já už teď vím, že boj nic nevyřeší! Shinigami jsou také oduševnělí tvorové, naši přátelé, ne jídlo! Pouze v případě, že máme opravdu velký hlad, na který bychom mohli umřít, což nemám!" ujišťoval tě.


I ta nejdelší noc jednou skončí a znovu se na zemi rozprostře světlo dne. Nejinak tomu bylo i s touto nocí. Kapek deště, stejně jako hollow zužujících Seireitei, pomalu ale jistě ubývalo, až zmizeli docela. Bouří a boji poničených domů a zahrad Seireitei se konečně dotkly první sluneční paprsky. Nebezpečí bylo zažehnáno... aspoň prozatím.

Lus Ayazaki

Tiše si povzdechnu a otočím se. Zmiz, než tě někdo zahlédne. Nemuseli by tě nechat odejít. Vyjdu z domu a naznačím podkapitánovi, že je vše v pořádku. Pomalými kroky zamířím zpátky do kasáren.

Posedávám na střeše kasáren sedmé divize. Mezi mraky jsem mohla spatřit první sluneční paprsky a dešťové kapky mi přestaly bubnovat do hlavy. Postavím se a rozhlédnu se po Seireitei. Zdá se, že je vše za námi, ale ještě nás čeká spousta práce. Seskočím ze střechy a zamířím dovnitř do kasáren, abych mohla najít kapitána či podkapitána. Ti by mi mohli říct, zda máme nějaké rozkazy.

Lus Ayazaki

Jako obvykle toho moc nedělám. Posedávám venku před divizí a odpočívám. Vtom ke mě přiletěl pekelný motýl s žádostí, abych se dostavila k vrchní kapitánce. Co asi může chtít? Jako první mě napadlo, že je to nejspíš kvůli tomu shikai, které jsem nedávno použila v nováčkovských kasárnách. Pomalým krokem se vydám ke kasárnám první divize. Postupně se můj pomalý krok změní v shunpo. Přeci nemůžu nechat vrchní kapitánku čekat.

Mitoshi
Pomalu jsem se blížil ke kasárnám 3.divize.
Pod paží jsem měl menší krabici a v ní několik svých osobních věcí.
Už o mě ví? napadlo mě Jak se zachovají? Co budou říkat? Vždyť mě skoro neznají! v duchu jsem začal být celkem dost nervózní. Proto jsem se zastavil uprostřed jakési uličky. Byl jsem někde v Seireitei na cestě do třetí divize - to jediné jsem věděl.

Hiboru Baru

byla právě na cestě z knihovny. Měla od kapitána několik dní volno, protože ještě stále trpěla bolestmi hlavy, ale už se to vylepšovalo, tak to aspoň chtěla využít k nějaké zajímavé četbě. Byla trochu zaražená, desátá divize byla velice tichá a stůl, kde obvykle kapitán Kanegawa louskal ty neobskurnější spisy, byl prázdný a uklizený. Blížila se ke kasárnám třetí divize, takže to do třináctky měla už jen kousek. Zrovna si četla úvod knihy, když se z přiléhající uličky vynořil nějaký člověk. Měl na sobě bílé kapitánské haori. Baru jeho reiatsu poznávala, ale s tím haori si to nějak nedokázala dát dohromady.
"Dobrý den, taichou," řekla i tak automaticky a zvedla hlavu, aby se neřeklo, že je neuctivá ke kapitánům. Když uviděla, kdo to je, zastavila se. Knížka jí upadla z rukou na zem a ona jen s otevřenou pusou koukala na Mitoshiho v kapitánském haori třetí divize.

Mitoshi
Stál jsem tam jak jojo a do toho přišla Baru, řekla mi taicho a pak na mě civěla.
Stáli jsme tam jako dvě joja. Pak jsem se konečně rozhoupal ke slovu
Baru-san! zavolal jsem na ni s úsměvem.
Pak jsem si uvědomil, že mám haori. Fakt netvyk...
No...už je to tak... ...je ze mě mrtvola
Ehm... jak se máte? Co hlava?

Baru

se z toho nějak pořád nemohla vzpamatovat, ale koukat na kapitána s otevřenou pusou bylo neslušné, tak toho radši nechala.
"Ehm, děkuji, už je to mnohem lepší, snad se brzy budu moct vrátit do služby," vykoktala. Potom si uvědomila, že jí spadla ta knížka, tak se pro ni sehnula. Zdálo se, že se vytrhla ze hřbetu... tak přece jen bude platit pokutu... Když se narovnala, zase se musela vyrovnávat s tím pohledem před sebou. "Tedy... gratuluji, Mitoshi-san... vlastně Antero-taichou... jsem si jistá, že budete jako kapitán pro Gotei 13 přínosem... i když asi nejsem ten pravý člověk, který by to mohl soudit..." snažila se nějak vyjádřit, ale radši zmlkla, protože to nešlo podle jejích představ.

Mitoshi
Zle jsem se zamračil na Baru.
Takže zaprvé... můj pohled se okamžitě změnil na přátelský Mitoshi-san, žádné Antero-taicho. vypadlo ze mě
Zadruhé... ehm.... nevím uchechtl jsem se.
Jo už vím! Děkuji mnohokrát! vzpomněl jsem si na to co jsem chtěl říct.
Baru mi zvedla náladu a dokonce i sebevědomí. Strach z reakci členů jakoby opadl.

Baru

pořád ještě nevěděla. Má ho brát jako Mitoshiho nebo jako kapitána? Nejlepší by byla kombinace, ale toho tak nějak nebyla momentálně schopna. Zdálo se, že svůj postoj k němu bude muset přehodnotit.
"Mitoshi-san..." Bylo to tak nepatřičné, oslovovat kapitána jménem! "Kam máte namířeno? Jestli do třetí divize, tak to máme nejspíš kousek cesty společný," řekla a sevřela knížku podpaží. Bylo jí to velice proti srsti... věděla, že s kapitánem se nemůže bavit jako se sobě rovným

Yoshiro

Seděl jsem na střeše opodál a sledoval Mitoshiho v Haori se znakem 3. divize. Takže Vrchni Kapitánka se už rozhodla něco dělat.. Řekl jsem si pro sebe.. Přál jsem to Mitoshimu, jen mě celkem mrzelo, že už nejspíš nebudeme takový tým jako předtím. Trochu mě zaráželo to, že je teď vlastně můj nadřízený. Kapitán Antero a člen Ruyichi. Pousmál jsem se... Byl jsem rád, že má 3. divizi, tu kterou považuji za svůj domov, někdo tak schopný. Pomalu jsem vstal, otočil se a šel pryč.

Mitoshi
Ano, mířim do 3. divize. odpověděl jsem a pomalu se vydal uličkou A děkuji Baru-san. Ještě před chvíli jsem se toho setkání celkem bál. Dodala jste mi sebevědomí. usmál jsem se. A prosím, nelamte si hlavu s tím kapitánstvím. Jsem pořád stejný. Jen mám tenhle bílý plášť.

Baru

"Ehm... dodala sebevědomí? Pravda, hloupější reakci než já asi nepředvedou," zasmála se mírně nervózně. Říkal, že je stejný, jen má ten bílý plášt... jenže právě ten bílý plášť byl obrovská změna, copak on nechápal, jaký význam kapitánské haori má? "Myslím, že to tak není... haori není jenom kus látky, představuje mnohem víc..."

Mitoshi
Já to spíš myslel, že nemění nic mezi nááá... no to je jedno... řekl jsem tiše.
Vím co to představuje... Představuje to čest... představuje to povinnosti... představuje to sílu.... představuje to důvěru... představuje to že prací prášky na bíle oblečení opravdu fungují! celou divizi... představuje to Gotei 13. Vím že s tímhle na sobě, mám na svých ramenech i celou divizi, kterou musím držet. A věřte mi, že pro tu divizi obětuji i svůj život...

Baru

se přistihla, že hledí na Mitoshiho naprosto fascinovaně, asi nějak takhle:

Spoiler:

Ta řeč o haori ji skutečně oslovila. Rychle zatřepala hlavou, dřív, než si toho všimne. Měla vždy respekt ke kapitánům... a ne proto, že by nosili haori, ale proto, že si uvědomovali, co znamená nosit haori. Bylo vidět, že Mitoshi si toho je velice dobře vědom. To už dorazili k pozemku třetí divize.
"Dobrá, tak já vás dál nebudu zdržovat... přeji hodně štěstí!" zamávala mu trochu nesvá knížkou.

Mitoshi
Děkuji mnohokrát Baru-san! A uvidíme se! zamával jsem volnou rukou a pokračoval dál v chůzi ke kasárnám.
Když jsem vešel dovnitř, pečlivě jsem se rozhédl jestli někde někdo je. Nikde nikdo. Tak jsem se nějak doplížil do pokoje kapitána. Byl to pěkný pokoj, na mě možná až moc velký. Celkem mě ale překvapilo, že po kapitánce tady nebylo ani stopy. Teda kromě šatníku, ten byl plný. Krabici jsem si položil na zem, a ze skříně vzal oblečení po kapitánce, jak mě sotaichou požádala. Pomalu jsem se začal přesunovat na to setkání.

Kioko Matsuta
Vidí že se na ní podívala nějaká žena a nějakej týpek, ale pak odešly. Asi si mě nevšimli nebo si mě nechtěli všimnout. pomyslísi a jde blíž ke kapitánovi 7.divize a začne opakovat to co říkala před tím.

Yoshiro

Přímo z kasáren 1. divize jsem vyrazil směrem do desítky. Měl bych jim oznámit, že jsem jejich nový Kapitán... Byl jsem celkem nervozní, hlavně tedy proto, že jsem nevěděl jak mě přijmou. V 6. divizi mě rádi neměli, protože jsem nebyl Kuchiki. Hideki byl ale bezpochyby oblíbený Kapitán, takže tu byla zase šance, že si mě moc neoblíbí. Pak jsem zaváhal nad tím, jestli má vlastně 10. divize nějakého zástupce Kapitána. Díky těmto myšlenkám jsem rychle zapomněl na to, že na mě někde nejspíš čeká Konan.

Zanedlouho jsem dorazil ke kasárnám, otevřel jsem si dveře a pomalu procházel chodbou. Vypadalo to tu trochu jinak než u 6.
Hledal jsem kancelář Kapitána. Kde jí asi tak Hideki mohl mít? Zeptal jsem se nahlas a přitom prohlížel okolí. Dveří tam byla spousta a chodba byla dlouhá. Pfff..
Po dlouhém hledání se mi však nakonec podařilo najít kapitánovu kancelář. Vešel jsem tedy dovnitř a zavřel za sebou. Hned za dveřmi jsem se ale zastavil. Všude byl takový pořádek. Na věšáku kousek ode mě bylo haori se znakem 10. divize. Přišel jsem tedy k věšáku a sundal z něj haori. Stejně jako jsem to dělával se svým starým haori, oblékl jsem si jej jen na půl, tedy na jednu ruku a zbytek jsem si uvázal okolo těla. Byl to takový můj osobní specifický styl. Ne že bych chtěl nějak zvlášť vynikat, to ne. Ale líbilo se mi to tak. Přišel jsem ke stolu, kde byla spousta papírů a dokumentů. Jeden jsem vzal a podíval se na něj. Vážený bla bla bla--- Četl jsem dál.. -- Kniho... ---desáté divize...? Zasekl jsem se. Vlastně spíš jsem ztuhl na místě.. Knihovna? KNIHOVNA!!?? Nikdy jsem tak nějak nezkoumal zaměření 10. divize. Po pravdě, myslel jsem si, že je bez zaměření. V 6. divizi jsem vedl zábavu v Seireitei.. A teď mám knihovnu.. Při těchto myšlenkách jsem si vzpomněl na svůj malý incident s Hollow knihovnou na vrcholu Sokyoku. Kdyby na mě takhle útočila každá knihovna, která tam bude, tak bych si toho kapitánování moc neužil. Začal jsem se hrabat v dalších spisech a doufal, že někde zjístím další informace o divizi. Hlavně o členech, abych věděl na koho házet svoje povinnosti. Po dlouhé době první den v pozici Kapitána a hned takové šoky. Když už jsem byl v tom lidským světě.....Měl jsem se nechat pojistit.. Řekl jsem naštvaně a pak jsem se znovu zasekl.. Chvíli jsem přemýšlel.. Jako bych na něco zapomněl. Snažil jsem se vracet ve vzpomínkách, abych zjístil, na co že jsem to vlastně zapomněl. Ukázováčkem jsem si zmáčkl dolní ret. Kapitánská porada... Ne.. Willy... Eh.. Willy, to jsem měl z toho, jak jsem zakopl když jsem... KONAN!! Vykřikl jsem a už jsem si to shunpoval pryč.

Izumi Amaru

Tak to bylo tady
Ze šestý divize mě převeleli do 10tý a to dřív nez jsem jim vlastně mohl dokazat ze nejsem tak neschopnej
Vchazel jsem do budovy kdyz v tom se kolem me neco mihlo
Rychlejsi nez sem to mohl postrehnout
Pak si pamatuju jen ze sem koukal na nebe