3., 7. a 10. divize

Mitoshi
Budu tam odpověděl jsem jen.
Razaki-san... doufám že žije... Celkem by mě zajímala jeho reakce na mě jakožto na jeho nadřízeného...
Jsem připraven jít kdykoliv.

Hiruko

Když k němu doletěl motýl a sdělil mu zprávu odložil papíry na stůl kapitána a usmál se.
Vše je doplněno.Promiňte,ale musím pryč tak se zatím mějte.Hodil na sebe ještě nevybalenou tašku a vyrazil svižným krokem směrem k Senkaimonu kde měl být sraz.

Mokuto

Vzbudil jsem se a ihned se připravil na misi. Po několika minutách jsme vzal láhev saké, která ležela na podlaze. Byla poloprázdná, tak jsem ji dopil a odhodil, někam do kouta. Pak jsem vyrazil na určené místo.

Hiboru Baru

chvíli klepala u dveří kapitána 3. divize, ale předem věděla, že je to marné - Mitoshiho reiatsu nikde v okolí necítila. Že by ještě spal? To snad ne, však Mitoshi-san byl hotové ranní ptáče! Ale kde by se mohl potloukat? Nově jmenovaný kapitán že by takhle brzo flákal svoje povinnosti a už po ránu byl kdoví kde? Ovšem za chvíli přišlo vysvětlení v podobě nenápadného brýlatého mužíčka, který měl podle všeho na starosti administrativu za dobu kapitánovi nepřítomnosti. Zatímco odemykal kancelář, suše Baru sdělil, že kapitán dnes ráno vyrazil na průzkum do Hueca Munda.
Když Baru opuštěla kasárny 3. divize, tvářila se už mnohem méně optimisticky. To aby si na ten trénink našla někoho jiného... ale už jí začli docházet kandidáti.

Takagashi Takara

Zdalo sa, aj keď možno len tak na oko, že Takara má čo na práci. Mala by spriadať divoké plány o tom, ako ovládne svet a dávať si pozor na jazyk, pričom pozorne sledovať okolie. Mala by myslieť na to, ako prevezme vládu na Goteiom, prípadne ako sa dostanem späť ku Kido Corps. Alebo ako bude kradnúť malým deťom cukríky, či niečo v tom zmysle. Vlastne správať sa ako pravá Takagashi. Opak bol však pravdou... Dnes musela zostať v kasárniach a postarať-nepostarať sa tu o pár vecí. Spočívalo to asi v tom, že sedela rozvalená na futone v jednom zo svojich čiernych kimon, cez ktorého brokát sa tiahol zlatý vyšívaný bocian vzhliadajúci k nebu. Vedľa nej bola kôpka papierov, ktorú statočne ignorovala nemieniac si niečím, ako touto podradnou prácou pokaziť deň. Boh vie, kde sa poflakuje taichou. A aj keby došiel, pravdepodobne by si len odpila zo saké. A tak urobila, aj bez jeho prítomnosti. Niečo jej hovorilo, že je ideálny čas na dopoludňajší šlofík...

Kioko Matsuta
Doskáče ke kanceláři a zastaví se u okna. Vidí kapitána a zavolá na něj. Kapitáne, dobrý den....jsem ráda že jsem aspoň vás našla....tady není živáčka. Usměje se.

Vidí že kapitán spí a tak k němu příjde a kopne ho do rozkroku. Vstávat!!!! Zařve.

Arinoki Kenkyoshou

Ááááá .. velmi hlasitě zařve .. Ten kdo to udělal tak ho zabiju !! otočí se směrem ke Kioce Co to je za drzost? zeptá se

Kioko Matsuta
Vyděsí se. Jsem panenka chuckie pojď si hrát. Řekne se ztuhlým a mrtvím pohledem. Soráč ale nechtěl jste se vzbudit a zabít mě nemůžete páč mám bolavou nohu. Zašklebí se ďábelským pohledem.