2., 5. a 12. divize

Akai Tsuki

Jakmile uskočily, tak jsem se otočil na patě a švihl jsem do levé strany. Během útoku se mi honilo hlavou Cítím hodně silné reatsu a zavřel jsem oči a zase hned otevřel, cítil jsem tam malý náznak reatsu naší kapitánky a tak jsem se usmál. A pokračoval jsem v útoku.

Renmaru -> Vyšší hollow na tebe skepticky pohlédl.
"Hmm, tedy těmi stovkami bych se být vámi neoháněl... ale dobrá, zdá se, že je na čase se ztratit, hmm. Nashle, třeba se ještě někdy potkáme." Pokývl na svého společníka a pomalým tempem odlétali kamsi nahoru do tmy.

Tsuki -> Sekl jsi celkem mimo, hollow už byl mimo tvůj dosah, zato ti dva za tebou se hodně rychle přiblížili. Jeden z nich po tobě švihl něčím, co připomínalo bič, tak, aby se ti to něco omotalo kolem těla.

Renmaru Houkazaki

Nafúkanec...
Pomyslel som si, no potom som si spomenul, že som niekomu asi trochu zrušil ilúzie. Hoci mi zmizla z dohľadu, vybral som sa Lavandu hľadať.
"Aspoň tí dvaja konečne zmizli."

Akai Tsuki

Byl jsem moc zamyšlený nad tím reatsu a když jsem se otočil uviděl jsem něco, co mířilo na mě. Prudce jsem se otočil a shunpem jsme se dostal k té věci a rychle jsem okolo ní proběh, aby mě nezachytila přímo na toho hollowa a přitom jsem už byl připravený vyvolat shikai.

Renmaru -> V dešti a tmě jsi toho moc neviděl, ale po několika minutách hledání sis přece jen všiml drobné siluety stojící pod smuteční vrbou u malého divizního rybníčku.

Tsuki -> Vyhnul ses útvaru podobnému biči a nabíhal na toho, kdo jím po tobě máchl, jenže ten druhý hollow ho kryl. Chytil tě za kotník, zarazil v běhu a najednou jsi pocítil, jako by se ti do nohy zaryly desítky malých, ostrých jehel.

Renmaru Houkazaki

Ten dážď bol dosť neprijemný. Situácia bola dosť zlá a tak sa vo mne ozvalo svedomie s otázkou, či sa niečo niekomu nestalo. Po chvíli hľadania som pri rybníku pod vŕbou niečo zbadal. Povedal som si, že by to mohlo byť dobré miesto pre niekoho, ktorý odrazu stratil ilúzie. Priblížil som sa.
"Tých Hollow som nezabil. Nechal som ich odísť." povedal som jej.

Kasumi Haruka

Blížím se ke kasárnám dvojky, když ucítím mě velmi povědomé reiatsu. Zastavila jsem se tedy ve své cestě. Dawn? To už se vrátil? Pomyslím si, ale dlouho se nezdržuji. Vycítím totiž, že od místa, ze kterého vychází Dawnovo reiatsu, jde cítit i jiné. To bylo reiatsu těch hollow. Vypadá to, že i když jsme zneškodnili bouři, hollow si jaksi stále věří. Ale není jen jeden, radši se na to zajdu podívat. Rozhodla jsem se a skoro u kasáren jsem to otočila za tím reiatsu.
Naštěstí to nebylo daleko. V krátké chvíli jsem se objevila skoro v prostřed všeho dění, ale abych se mohla více dozvědět o tom, jaká je s nimi situace, přemístila jsem se o kus dál a chvíli jsem boj pozorovala. Své reiatsu jsem zmírnila, tak aby ho nevycítili hlavně hollow a čekala jsem, jestli bude nutno zasáhnout, nebo to Dawn zvládne sám.

Akai Tsuki

Už jsem vyvolal shikai, když mě něco chytlo za nohu. Chun, řekl jsem vy mysli Propůjč mi trochu plamene a ona na to Není problém a ze zad mi vyšlehl ohnivý ocas, ani déšť na něj neměl účinek. Ocasem sem odrazil toho co mě držel za nohu, a z drápů vyšlehl také oheň, který vypadal jako drápy a stále jsme útočil na toho s bičem.

(Dawne, můžeš mi osvětlit, co děláš? Nic takového jsem u tebe v postavě nenašla.)

Lavanda

byla ticho. Buď Renamrua neslyšela, nebo to neuznala hodné odpovědi. Měla ruce založené na prsou ve snaze se zahřát v dešti a větru.

Renmaru Houkazaki

Keď som Lavandu našiel na tom mieste, neviem, čo sa stalo, ale asi mi jej prišlo trocha ľúto. Svojim spôsobom som ju vlastne chápal, odhliadnuc od toho, čo chcela vykonať. Došlo mi, že to asi nebude jednoduché.
"Nechceš ísť radšej dnu?" spýtal som sa jej vidiac, že jej asi nie je veľmi teplo.

Lavanda

se na Renmarua koukla a i v tom přítmí bylo jasné, že jde o pohled dost zamračený, skoro až nepřátelský.
"Jsou pryč, měl bys být spokojený, tak co za mnou chodíš?! Jen si jdi někam ven, určitě je jich tu ještě plno, kteří se budou chtít prát. To je to jediné, na co všichni shinigami myslí. Členové, kapitáni... je to jedno, jeden omezenec vedle druhého. Něco neznámého, nového k nám přijde a jediná myšlenka, ke které se všichni upnou, je, jak to zničit. Vsadím se, že nikoho ani nenapadlo se na chvíli zastavit a zeptat se, co ti hollow chtějí," vysypala ze sebe rozhořčeným hlasem.

Renmaru Houkazaki

"Dobre, dobre. Tak si tu zostaň a zmokni, ale ak ťa zožerie nejaký Hollow, tak mi to vinu neklaď." odpovedal som jej.
"Každý Hollow, ktorého som stretol ma chcel zožrať. Buď mňa alebo niekoho iného. To čo ich poháňa vpred je hlad. Takže čo asi chcú? Jesť. A ľudské duše sú ich jediná potrava. Takže ako by si ich nasýtila, ak by si s nimi vyjednávala? Musela by si obetovať ľudské duše, alebo aj svoju. A ja vonkoncom neverím, že by sa ti už nechcelo žiť." dopovedal som jej a odišiel som.
"A aj tak, rob si čo chceš mne je to jedno."
Nech si tu zostane ak chce, ale ja si idem nájsť nejaký lepší úkryt.
Tvrdohlavá ženská...

Miss atlantis stačí číst :P

Satoshi
Poté co jsem opustil střed Seiretei a všechny kapitány dostal jsem se zpět ke kasárnám. A tímto jsem splnil svou roli... nyní se musím navrátit do svého původního života, abych již dále, pro teď, nezasahoval do chodu v Seiretei. Ostatní to zvládnou. pomyslel jsem si, když jsem ucítil, že ostatní bojují u Sokyoku Ukažte svou sílu... popřál jsem jim a vešel do kasáren...

(Dawn - no já jsem si pročetla tvou postavu a nic o propůjčování trochy plamene tam teda není...)

Lavanda

na Renmaruovy argumenty neměla co říct. Ti hollow ji nechtěli sníst, to věděla, ale s tím, že nějakou potravu stejně potřebují, měl nejspíš pravdu. Jen se od něj uraženě odvrátila a když odešel, sesunula se po kmenu vrby do sedu na zem a schovala tvář do dlaní.

Satoshi -> Když jsi přišel, tvá divize se ještě stále snažila poprat s fatálním přetížením systému a následným výpadkem energie, které způsobily nenávratné škody na vybavení a datech. Ještě pořád se nedařilo uvést vše do provozu.

Renmaru Houkazaki

Opustil som Lavandu a vrátil som sa späť po svoju batoh. Chajda, do ktorej ma zaviedla, sa stala mojim útočiskom aspoň počas tejto búrky. Volal som ju, nech ide so mnou, ale odmietla, tak som išiel sám. Poďakujem jej neskôr. Stále fúkal prudký vietor a padali veľké kvapky dažďa. Trochu som aj zmokol, ale ukryl som sa. Kto vie, koľko to ešte potrvá.

Satoshi
Jakmile jsem vstoupil do kasáren, okamžitě jsem šel za Sakurou, abych zjistil situaci s opravami. Dohlížela na ostatní, tak jsem ji pokynul, aby mě následovala do předlaboratoře a sundal jsem si masku Sakuro, jak pokračují opravy? zeptal jsem se Zatím se stále snažíme vše dát do pořádku. rychle odpověděla, ale pak se hned s ustrašeným výrazem na mě podívala Jsi v pořádku? zeptala se Neboj se o mě..., všechno je v pořádku, vše bylo zažehnáno, ale teď bych si raději sedl do laboratoře. Potřebuji se vrátit ke svému životu. řekl jsem a šel jsem

Renmaru -> Uslyšel jsi venku došlápnutí, jak někdo přistál nedaleko od tvého úkrytu. Za chvíli už se otevřely dveře a v nich stál blonďatý shinigami s tmavovlasou dívkou v náručí.
"Dovolíš? Na chvílu se tu u tebe schováme," řekl, ale nečekal na nějaké povolení a rovnou vlezl dovnitř. Všiml sis, že dívka je raněná a krvácí. "Tak ukaž, jak jsi na tom..." promluvil znova shinigami, když položil dívku opatrně na zem a pokoušel se zjistit, jestli je při vědomí.

Renmaru Houkazaki

"Ale jasné..." ani som nedopovedal a už sa sem narvali aj ďalší shinigami. Ja viem, ale musel som predsa vedieť, čo sú zač.
"Kto ste vy dvaja vôbec?" spýtal som sa vyzvedačne.

Renmaru Houkazaki

"Zostaňte si tu, koľko budete chcieť. Ja idem von." cítil som to reiatsu. Nechal som ich tam. Nepotreboval som hádku. Niečo sa tu deje, ale akoby sa mi všetko vyhýbalo. Hovorí sa, že ak nepríde hora k Mohamedovi, tak príde Mohamed k hore. A hádajte, kto je ten Mohamed. Som ním ja. Namiesto toho, aby som búrku prečkal dnu som sa rozhodol ísť preskúmať situáciu. Len truľo by si nevšimol, že sa tu deje niečo fakt zlé.

Renmaru -> Vyšel jsi do ulic a viděl jsi spoušť, která tam zůstala... poničené domy, stromy, zkrátka na každém kroku nějaké trosky, nicméně se zdálo, že boje už jsou povětšinou skončeny. Ani řev hollow už nebyl slyšet, jen hluk prudkého lijáku.


I ta nejdelší noc jednou skončí a znovu se na zemi rozprostře světlo dne. Nejinak tomu bylo i s touto nocí. Kapek deště, stejně jako hollow zužujících Seireitei, pomalu ale jistě ubývalo, až zmizeli docela. Bouří a boji poničených domů a zahrad Seireitei se konečně dotkly první sluneční paprsky. Nebezpečí bylo zažehnáno... aspoň prozatím.

Renmaru Houkazaki

Až keď som opustil miesto 5. jednotky, mi došlo čo sa tu vlastne stalo. Trochu ma mrzelo, že som sa do toho nevložil. Ale niečo mi hovorí, že tých príležitostí bude ešte neurekom. To reiatsu ustúpilo a na zmáčanú pôdu dopadli prvé lúče slnka. Kvapkali zo mňa litre vody. Ten dážď veru nebol úplne normálny. Shinigami pokrikovali a pobehovali po okolí.
"4. jednotka má pohotovosť." povedal som si sledujúc okolie a tých, ktorí odchádzali na nosidlách, alebo sa opierali o niečo, alebo niekoho.

Suki Taiketo

Suki byla odnesela z místa činu. Měla štěstí, že tam nezůstala sama, protože by nejspíš před tím výbuchem nestačila utéct vzhledem k jejímu stavu. Za celou tu dobu, co byla nešena, vůbec neprojevila žádné známky toho, že by byla duchem přítomná, jen občas sebou nejistě škubla, jako by se jí něco zdálo.
"Pozor, ten hollow má ale hnusnou tlamu.." mumla se zavřenýma očima.
Nakonec se jí podařilo procitnout, zdálo se jí jako by na ní stále někdo mluvil. Nechápavě otevřela své kaštanové očka a chvíli zírala do tváře Kyouheie.
"Kyouheii.." šeptla a pomalu se posadila. Hlava se jí ještě trochu točila, pravé rameno měla odhalené a z rány jí tekla krev.
"K-Kde to jsme?" ptala se dál trochu dezorientovaně.

Aki Maki

"Tak nafoukanej a tak slabej..." Prohlásil a vytasil zanpaktou, s kterou namířil proti holowům.Pomocí svého shunpa se dostal do zad hollowovi, který držel Dawna.Zanpaktou chytl do obou rukou a zapodl ji silně holowovi zezadu do krku.