Příběh: Shattered time

Ryuu Senji

Zastavil jsem se. Všechna Reiatsu, která byla na bojišti začala pohasínat. Ksakru, on povraždil snad i ostatní a sebe? Tohle je síla kapitána? Je to moc děsivé na to aby to byla pravda! Každopádně kyslík co jsem vdechl teď již byl vyvážený, znamená to snad, že technika pominula? Ještě mám reiatsu pro boj, kdykoliv se můžu opět stáhnout, pokud to nebudu nějaká z dobře připravených pastí. Vydal se rychlím shunpem zpět.

Razaki Hiiragi

9 splašených jezdců apokalypsy, 8 jahodových koláčů, 7 značně zlevněných purpurových deštníků, 6 krabic vína, 5 vlčích ocasů
Bakudō #45 - Pin zo ro vyslal jsem poutací kido na polomrtvého kapitána...
Bylo mi líto, že jsem nestihl přijít dřív... Ale teď kapitánce dopřeju aspoň pomstu...
Sledovat kapitánku kamkoliv šla...
Takový úkol jsem dostal... a ten jsem plnil... vše pro vícekapitána a teď jsem ho zklamal... Moje shikai po celou dobu oslabovalo kapitána díky své vibraci...
Ve svém stavu by kapitán neměl mít šanci...
Bylo mi jasné, že mě ihned na to zabije někdo z jeho divize... ale stálo to za to...
seppun Keisei vykřikl jsem
Obrovská vlna reiatsu ho musela roztrhat na kousky
Byl svázaný technikou, ochromený vlastním bankaiem a navíc oslabený mým shikaiem...
Neměl šanci...

Mokuto

Z velké vzdálenosti sem pozoroval dění. Když tlak zmizel, krokem shunpo sem se dostal blíže. Podíval sem se na kapitána 5.divize a potom na kapitánku Yoruichi. Hmm ted koho ošetřit... poškrábal sem se na hlavě a pomalu sem knim šel

Ryuu Senji

Doběhl jsem taktéž k téměř mrtvým kapitánům. Jednoho drtila síla spoutání. Jeho reiatsu bylo téměř na nulové úrovni. Kapitánka, kterou vcucnul do svého bankaie byla téměř rozložená. Nebylo to snadné rozhodnutí, ale nechtěl jsem se dívat na dlouhé utrpení. Bakudou #1 Bílý blesk přitlačil jsem ruku na kapitánovo srdce. Smrt ho zastihla s úsměvem a hrdostí. Zdálo se, že pomsta je u svého konce.

Razaki

Zmizel jsem odtud...
Bylo dokonáno...
Pořád jsem mohl pomoci vícekapitánovi...
Dokud byl čas...
Sbohem... kapitánko...

Mokuto

Došel sem k členovi 13.divize Běž do kasáren 4.divize...ať sem pošlou někoho na odklizení mtrvých těl řekl sem mu a díval se na rozloženou kapitánku Yoruichi

Duše klepající na bránu

se náhle zarazila a přestala klepat, pak se podívala dolů, zpátky na zem a vznesla protivnou poznámku:

Nawaki napsal:

Jméno:
Razaki

Příjmení:
Izumi

Věk:
117 (21)

Výška:
179 cm

Divize:
3.

Pozice:
4.

Povaha:
Docela kliďas, velice čestný a zodpovědný člověk

Oblíbené:
dobrý boj, dobrý čaj, dobré saké, hentai

Neoblíbené:
Zbabělost, zrada, 4. divize

"A takový člověk někoho roztrhal na kusy? Fuj tajksl," odplivne si a dále klepe na bránu.

//Sorry za OT, ale jaksi... Nesedí mi kombinace charakteru v kartě a v rpg obecně a pak, když dostal příležitost mě zabít, tak to udělal naprosto opačným způsobem je jeho přesvědčení...

Ryuu Senji

Po té co byl v kasárnách 4. divize a nahlásil zraněné a mrtvé, se odebral zpět do své divize. Kde rozjímal o tom, co se vlastně stalo. Hrozné, strašné, kruté.

OuToX
došel sem do centra dění a pomyslel jsem si tak tohle dokáže kapitán ?
viděl sem dvě mrtvoly a rozpadlé budovy

Razaki

Splnil jsem pro svou kapitánku co jsem mohl...
Její smrt byla pomstěna a tím jsem si zachránil aspoň trochu cti...
Zrádný kapitán 5 divize byl poražen...

//ot: Sedmo, zrádce si byl z mého pohledu ty, pomsta svěhé kapitána byla to co mi může zachránit čest. A vypořádal jsem se s tebou stejně podle jako ty s kapitánem, nevidím problém =) + za zbabělost s jakou si zabil kapitána si zasloužíš zemřít stejně

OT: Tady nejde o to, že jsi mě zabil, to ti nemůžu a ani brát nebudu, ale o to, jak jsi to provedl. Roztrhat nepřítele, který je v bezvědomí, beze zbraně a ještě k tomu bez oblečení a skoro mrtvý (narážím tím na zlomeniny, krev, popáleniny, zhmožděniny, atd.), je nečestné, nesportovní, nezodpovědné a na klidnou povahu je to až moc osobní vyřizování účtů. Je to skoro jako kdyby byla Yoruichi tvoje milenka nebo hůř...

Mitoshi Antero
Než jsem stačil cokoliv udělat nebo cokoliv si uvědomit, bylo po všem.
Taichou byla mrtvá. Kapitán páte divize byl taky mrtev.
Fu..fuku-taichou! otočil jsem se a vyrazil zpět do kasáren.
Uprostřed cesty jsem potkal Yoshira
Fuku-taichou! Taichou je mrtvá!

Yoshiro

Byl jsem asi v půlce cesty. Kapitánčino reiatsu najednou vyhaslo. Zastavil jsem se a stál jako opařený. Po cestě tam mě potkal Mitoshi, z naší divize. Potvrdil to, čemu jsem nechtěl věřit. Chvíli jsem tam tak stál a nevěřícně hleděl před sebe. Najednou jsem se rozběhl. Co nejrychleji. Použil jsem dokonce shunpo, abych se tam dostal, co nejdřív. Už jsem se blížil.. Ještě několik set metrů..Další shunpo..A další a další... Dorazil jsem na místo ... Znovu jsem se zastavil.. Taichou... Zašeptal jsem .. Bylo těžké rozeznat jestli to byla ona nebo ne... Ale.. Instinkt říkal, že ano. TAICHOU!!!!! Vykřikl jsem s doprovodem několika slz.. Obdivoval jsem ji .. Věřil ji .. Zbožňoval ji .. Miloval ji.. A teď? Je mrtvá.. TAICHOOOU!!

Guadalcanal, 12. září 1942

Procházeli jsme džunglí, stejně jako včera a předtím, předtím a předtím. Hmyz nás doprovázel, jako by patřil k naší jednotce, ale byli jsme zvyklí. Stejně tak déšť, který byl zde v Pacifiku na denním pořádku. Američané se dostávali dál a vypadalo to, že se brzy dostanou i k nám. Museli jsme je zastavit. Nebo aspoň zdržet. Za necelou hodinu jsme narazili na oddíl amerických Mariňáků, kteří se zrovna snažili utábořit. Náš velitel nám začal něco říkat, ale já se bál. Neměl bych, ale bál jsem se. ...Za císaře! Dodal velitel na konec, vytáhl katanu a rozběhl se proti táboru. BANZAI! Vykřikl. Američané ho okamžitě zpozorovali a velitel obdržel kůlku z americké M1 Garand přímo do obličeje. My ostatní jsme se okamžitě rozběhli za velitelem. Netrvalo to dlouho a ležel jsem na zemi s rozstřílenou hrudí. Nebyl jsem však mrtvý. Nebo ano? Skláněl jsem se nad svým tělem a nevěřícně jej pozoroval. Okolo mě však pořád probíhala bitva. Američané stříleli ze svých zbraní a Japonci umírali. Mariňáci tam dokonce měli i těžký kulomet, který kosil jednoho mého kamaráda za druhým. Naši ale byli odhodlaní zemřít, nevzdávali se, šli si pro smrt...Bylo to strašné. Vstal jsem a utíkal do džungle, zrychleně jsem dýchal a brečel. Nikdo po mě ale nestřílel. Nikdo. Několik dní jsem strávil sezením u stromu a pozorováním země předemnou. Až do onoho dne, kdy se ona. Mladá kráska s úsměvem ve tváři, přišla ke mně a zeptala se, proč se tvářím tak smutně. Že můj skutečný život a úděl začíná dneškem. Poprvé za tu dobu, co se mi staly ty zlé věci, jsem se usmál...Jmenovala se Suzume Suiren..

Seireitei, současnost

....A byla to ta nejlepší Kapitánka 3. divize... Pronesl jsem pro sebe a vstal. Bylo mi strašně, ale tím, že tu budu postávat a brečet se nic nespraví.
Musím pokračovat v tom, o co se Kapitánka snažila...Sbohem.. Uklonil jsem se..

Satoshi
Když veškeré dění ustalo a reiatsu kapitánů zmizelo byl jsem hodně překvapen. Tak takhle to je... tímto si myslím si tohle SS pod sebou podepsalo ortel. V tomhle SS je příliš mnoho nenávisti... příliš mnoho bolesti... příliš mnoho temnoty... než, aby mohlo pokračovat... pomyslel jsem a odebral jsem se do své laboratoře. Na cestě jsem potkal Outoxe Následuj mě, pokud chceš vidět něco zajímavého. řekl jsem s ďábelským výrazem.

OuToX
následuji kapitána co to bude kapitáne ? jsem vážně zvědavý co to bude

Satoshi
Co? opáčím otázku Něco... co zbaví tento svět bolesti. odpověděl jsem neurčitě a otevřel jsem dveře do laboratoře. Na tohle tahle laboratoř nestačí. řekl jsem si a otevřel jsem tajnou místnost a vešel dovnitř s Outoxem za zády Ale tahle by měla. řekl jsem, když se před námi objevil prostor minimálně 2x větší než má oficiální laboratoř, plný nejmodernější technologie. It's time... to wipe all existences. řekl jsem potichu.

OuToX
něco co zbaví tenhle svět bolesti ? poté co sme vešli do tajné místnosti sem vykřikl úžasné ! tady sem nikdy nebyl.Tak se do toho pustíme ne ?

Yoshiro

Vracel jsem se do kasáren 3tí divize. Měl jsem vztek. Co se to tam sakra stalo? Pomyslel jsem si. Přemýšlel jsem kdo by to mohl vědět a nebo dokonce vidět. Napadla mě jen 12. divize, o které se všeobecně vědělo, že je technicky nejvyspělejší a klidně mohla najít způsob, jak sledovat Seireitei. Za zkoušku nic nedám.. Otočil jsem tedy směr ke kasárnám 12. divize.

Arinoki Kenkyoshou

Vydal jsem se na cestu ke kasárnám..a pomyslím si..Kdo ví co se stalo na té hoře?..Mohla by to vědět 12.divize ta ví dost věcí..a vydám se směrem ke kasárnám 12.divize..

Razaki

Vícekapitáne... vícekapitáne...
Dohnal jsem kapitána
Kapitáne, zklamal jsem vás...
Kapitánka je... on je mrtvá...
Zabil jí kapitán 5 divize, nemohl jsem s tím nic dělat...
řekl jsem zahambeně

Firel
Hodil jsem jeden z trámků,které se všude kolem váleli v nehorázném bordelu velkou rychlostí přede mě potom jsem se krokem shunpo rozletěl za trámem,za letu jsem na trám namaloval 4 jasně zřetelné čáry a povedlo se mi onen trám i předběhnout,udělal jsem otočku a prstem trám zastavil.veškeré čáry které byli na trámu včetně malé tečky na prstu kterým sem trám zastavil zesvětleli.Trám byl hned na to rozkrájen na osminy.
Byl jsem daleko od centra dění tak chvíli trvalo než se ke mě dostalo reiatsu bojujících kapitánů.Rozeznal jsem pouze kapitána mé divize a následný prudší náraz mi dal jasně najevo že používá bankai.
vydal jsem se shunpem k místu dění,ale jsem pořád velice pomalý a než jsem dorazil v půli cestě mě přerušilo vyhasnutí veškeré té masy reiatsu.
Když jsem dorazil viděl jsem jen mého kapitána a tekuté něco,co asi kdysi připomínalo shinigami.Přidu k davu a zeptám se smutně a velice nahlas:
Může mi někdo říct co se tu sakra stalo?!
Ani si neměl šanci ho poznat...Proč každý kterého si vážíš musí umřít
Pustíte mě??Rád bych to taky viděl...Ale určitě mě ignorujete jako vždy...

Yoshiro

Já vím.. Odsekl jsem naštvaně.. Kapitánku už nezachráníme.. Chci ale vědět, jak se to stalo.. Řekl jsem Razakimu. 12. divize nebyla zrovna nejblíž od pozice, na které jsme se nacházeli. Jestli chceš, pojď se mnou.. Přidal jsem.

Razaki

Zabil ji kapitán páte divize
Nějakou divnou... vakuovou technikou...
Nemohl jse nic dělat dokud nebylo příliš pozdě...
řekl jsem a následoval podkapitána

Ryuu Senji

Vydal jsem se opět na nejvyšší věž, kde jsem opět hlídal reiatsu. Věděl jsem, že je stále stav pohotovosti. Nikdo nesmí otevřít bránu a nikdo nesmí narušit prostory SS. Dva kapitáni byli zabiti, jeden těžce raněn a spousta důstojníků na bojišti utrpěla lehká zranění. SS je značně oslabená, teď sem vpadnou hollow, tak je jednoznačný konec. Vrchní velitel nejspíš spí.

Sora

Několik lidí z mé divize přinášeli zraněné. Dařilo se nám je vyléčit. Kira byl už také mimo nebezpečí. Vrátila jsem se na místo střetnutí. Přišla jsem ve chvíli, kdy mrtvého kapitána pětky přikrývali prostěradlem. Přešla jsem k němu a podívala se na rozsáhlé zranění, které si způsobil vlastně sám. Je opravdu možné, aby měl někdo takovouhle zanpakto? zeptám se spíše sama sebe. Pak jsem přešla k dalšímu prostěradlu. Podle vlasů a té zlaté spony by to měla být Yoruichi. Jaká škoda. Ale proč zabil jen jí? Položila jsem si nahlas další otázku, která by nás všechny měla teď zajímat nejvíce. Vstanu na nohy a rozkážu své divizi. Po ošetřní všech zraněných, ten kdo bude mít dostatek síly, dá dohromady těla kapitánů. Zaslouží si pohřeb a já je nehodlám pohřbívat po kousíčkách!...Hai taicho! Ozve se jen na můj rozkaz.