Příběh: Shattered time

kioko matsuta

byla bych ráda. mohl by jít bulic taky?

Snad ji pomůže bylo by to super doufám klidně mu s tím pomůžu.

Akio Ukitake

Počká než se divize sejde dohromady a začne.Svolal jsem tuto...ehm schůzi, abych vám něco pověděl.Něco co nejspíš do jisté míry ovlivní jednotku a něco co bych vám měl oznámit osobně. Oddechne si a je na něm vidět že hledá správná slova.Došlo k jistému incidentu který mě změnil...už nejsem úplný shinigami....nevím jak to bude pokračovat,ale nejspíš budu přinucen odejít nebo něco podobného.KDyby se tak nestalo chci to i tak nechat na vás...jestli chcete mít jako kapitána někoho takového.

Tadeyoshi Hamano

Zaraki odešel a já jsem měl pod delší době chvíli klidu. Vydal jsem se do pracovny, která stále bylka velice sterilní... jen nábytek, bez života. Ani věci tu nebyly.
Měl bych si zajít do čtyřky pro věci... pomyslel jsem si a co nejdříve vyrazil.
Čtvrtá divize se vůbec nezměnila, snažil jsem se vyhýbat všem shinigami, dokud jsem nedošel do své bývalé pracovny. Za pár minut jsem byl tam. všechno vypadalo uspořádaně. Že by Sořina práce? snad se stará o divizi dobře. V tu chvíli se mi něco otřelo o nohu.
Co to? podivil jsem se v duchu. Zrak mi utkvěl na veliké kočce černé barvy se zářivě modrýma očima.
Já vůl!... projelo mu myslí... vždyť já tu mám ty mé tygry... no myslím, že se budou v desítce také hezky vyjímat.
Vzal jsem ji do náručí a pohladil po hlavě. Krásná to stvoření. pomyslel.
Otevřel jsem zamknutý šuplík, kde jsem měl nějaké tajné, či soukromé věci. Nebylo jich mnoho. Stejně si tu kancelář budu muset nově zařídit. Povzdechl si a přemístil se do pracovny v desáté divizi.
Za hodinu již po desáté divizi poletovalo a dovádělo několik koček.

13. jednotka

se zarazila. Všichni se po sobě zmateně dívali, i na Baru, ale ta zachovávala kamennou tvář.
"Co tim jako myslíte, né úplný shinigami?"
"A proč byste jako musel odejít?" ozvali se nějakcí odvážlivci.

Ruyichi Yoshiro

Procházel jsem se po ulicích Seireitei a pozoroval okolí. Dlouho jsem neviděl Kapitánku a měl jsem o ní celkem starost. Proč jsem na ní tolik fixovaný? Pomyslel jsem si a sklopil hlavu do země. Měl bych se vzpamatovat.. Je to Kapitánka ... Neměl bych na ní vůbec ani pomyslet.. Nešel jsem nijak rychle, spíše jsem si užíval chvíli volného času. O tom vyvraždění jsem něco slyšel, ale zmatkovat a pobíhat bezhlavě okolo v takovém období by nebylo na místě, pokud je nepřítel někde na blízku, vystrašení a rozhození Shinigami by pro něj byli snadným cílem. Ulice v Seireiteii mi už občas lezly krkem, docela to frustrovalo, když jsem tudy denně procházel. Všechno je tak stejný.. Od té doby, co jsem umřel, jsem nebyl v lidském světě. A strašně jsem toužil, podívat se tam.

Akio Ukitake

Pohlédne na jednotku.Vypadá zkroušeně.Během boje s Arrancary jsem témeř zemřel.Satoshi-san mi v chvílích největších bolestí nabídl pomoc.Já..přiznám se bolestí zlomený jsme přijelal jeho pomoc at je jakakoliv.Odmlčí se.Aby mi zachránil život zhollowizoval mě čímž v mé duši vytvořil hollowa.Z nynějšího úhlu pohledu si myslím že jsme měl radši zemřít.....zemřel bych jako Kapitán 13. jednorky....a nežil bych jako mostrum které si tuto divizi nezaslouží.Svěsí hlavu a čeká rozsudky.

Firel
Dosti zaskočen záchranářským horínem jsem byl rád že jsem venku. jak jsem byl spoutaný v horínu přestal jsem hrát a masa písku se vrátila do původního stavu.brnění se po chvíli také rozplynulo.
Díky....už jsem myslel že tam zkončím Řeknu a postavím se na nohy.Pak si všimnu jak tam kono smutně kouká.Ahoj.Řeknu s úsměvem a du k ní.

Yoruichi

Přejedu pohledem kapitánku 2. divize a Raidena. Pokud už nemáte žádné otázky, ráda bych už šla. řeknu a jen je pozoruji.

Satoshi
Na chvíli jsem ztratil Memphistovo reiatsu Asi odešel. pomyslel jsem si, ale brzo se navrátilo. Asi si chce ještě něco zařídit... měl by si pohnout... nemáme moc času. pomyslel jsem si znovu, když jsem se podíval na datum. Ale ještě ho nechám ať si dělá co potřebuje... teď je potřeba sledovat situaci ve vězení... kdyby někdo Kioko osvobodil možná by to Yoruichi mohlo poznamenat... only time can tell.


Btw, kdy se plánuje poprava? Já chci pohltit Sokyoku xD xD xD xD

13. jednotka

Všichni nejdříve v šoku ztichli. Potom si začali mezi sebou něco šuškat a pochybovačně, nedůvěřivě a skoro až nepřátelsky na Akia zahlížet.
"Hoooo, tak vy jste teďkon hollow, jo?" vystoupil z řady Kyouhei. Baru se zděsila. Co to bude tentokrát?! Nebyl proslulý zrovna svým slušným chováním. Zkoumavě kapitána obešel. "A víte, že na to ale vůůůbec nevypadáte? Vypadáte úplně normálně..." promnul si zamyšleně bradu. Na chvíli se odmlčel. "Ale notak, taichou!" skoro potom zařval a praštil Akia "povzbudivě" do zad, že se nebohý kapitán málem zkácel. "Tož nejsme na pohřbu, né? Není potřeba se tvářit, jak kdyby vám ulítly včely, jsme snad vaše jednotka, né? A ta svého kapitána podporuje, ať se děje co děje." Na to se ozval šum z řad přihlížejících. "Má s tím někdo problém?" otočil se Kyouhei výhružně na své kolegy. Moc přesvědčeně se netvářili, ale nikdo nic neříkal. "No šak jsem si to myslel. Tož taichou, už dobré, ne? Dokud nás tu nebudete trhat bestiálně na kusy, jsme při vás," zašklebil se na něj a ukázal mu zdvihnutý palec. Baru jen koukala s otevřenou pusou. Možná mu pro tento týden to vytírání odpustí... a nebo radši ne, škoda rány, která padne vedle.

Akio Ukitake

To co Kyouhei řekl a udělal mu úplně vyrazilo dech...čekal..že po něm něco hodí,ale tohle.Do očí se mu vhrnuly slzy a na tváři objevil úsměv.Já já nevím co na to říct....

13. jednotka

"Tož nic neřikejte a kupte všem pití!" zazubil se Kyouhei a mrknul na kapitána. Baru si povzdechla. Tak je zase ve starých kolejích... "Já myslim, že tadlencta příležitost si to přímo - "
"Tak to by stačilo, Kyouheii," ozvala se Baru přísně, i když ne tak přísně, jak s ním obvykle mluvila, "řekla bych, že to už stačí. A zpátky do řady, nepamatuju si, že by ti někdo dával povolení se tu procházet a mlátit do kapitána," dodala.
"Ale šak vicekapitánko, to bylo - "
"Ticho a nezapomeň na to vytírání," řekla Baru nekompromisně, ale stejně se u toho mírně usmívala. Kyouhei si něco mrmlal, ale vrátil se neochotně do řady. Baru pohlédla na kapitána, jestli k tomu chce ještě něco dodat.

Kasumi Shinju

Stále jsem vypadala, jako kdybych nevnímala. Pak jsem ale se stále odkloněným pohledem řekla. Myslím, že je to vše, co jsme od vás potřebovali vědět. Není důvod vás tu déle zdržovat. Když Yoruichi odešla, zamyslela jsem se nad vším, co nám řekla a nad vším co jsme do teď zjistili. Podívala jsem se na Raidena. Tohle nám moc nepomohlo. Nebo jsi si na tom všiml něčeho, co by se nám mohlo hodit jako důkaz?

Razaki

Kdo měl pořád řešit všechny ty problémy v gotei 13...
Seděl jsem na střeše a pozoroval okolí...
Zanpakuto sem v poslední době použival jako škrabadlo na zádech
Žádné mise... i ti hollow šly nějak kolem mě...
Čekal jsem kdy kapitánka dá vědět o něčem zajímavém...

Raiden Tomisura

Podíval jsem se na Kasumi. No řeklo nám to jednu věc. Má misi a rád bych věděl jakou. Nevíš kdo by o tom mohl vědět? Usmál jsem se na ní a pohlédl na oblohu. Ach jo takové krásné počasí a my tu řešíme toto. I když bouře s blesky je hezčí!

Ryuunosukeshinobu Tsuchimi

"Promluv, Ganmou!" řekl jsem a v tu chvíli se mi v obou rukách objevily dva stříbrné chakramy, které jsem hodil po stráží se slovy: "Spása," všcihni strážci a dokonce i nedaleko odcházející Bulic byli svázání velmi pevnými lany z reiatsu, které se nedaly nijak přerušit. V tu chvíli jsem si vzal Kioko do náručí a utíkal jsem s ní pryč, využil jsem toho, že stráže koukali ven a ne dovnitř a tak viděli jenom moje záda a tak ani neviděli, že bych někoho nesl, protože jsem Kioko držel přesně tak, že měla hlavu pod mým ramenem a nohy ji volně visely před mými nohami, takže nebyla vůbec vidět. Bulice jsem zezadu nakopl tak, že spadl hlavou na zem. "Promiň, ale nebudu tě do toho zaplétat..." omluvil jsem se mu, ale bylo to pro něj nejlepší, a zmizel jsem krokem shunpo pryč. Takže se to vyplatilo... Protože už jsem dlouho držel reiatsu na uzdě, tak již nebylo vůbec cítitelné, i když jsem ho původně tlumil z jiných důvodů.
Běžet jsem přestal až na úpatí skal, kde se mi také vrátil chakram zpátky a dopadla na mě únava. Kioko jsem ještě stačil položit na zem, než jsem sám upadl ve spánek. Byl jsem skoro bez reiatsu a tak už ani nebylo co tlumit.

Stráže

"Ty vole, viděls to?!"
"Tož jasně, ten chlap nás normálně svázal, pak kopnul do támletoho, co nám řek, abysme ho pustili dovnitř, a zdrh..."
"Ty jsi vůl, on unes tu holku, ty chytráku!"
"Cože? Kecáš, dyť ji neměl a navíc, jak by se sakra dostal přes ty mříže?"
"Dírama, ty vole!"
"Tož to pak jo."
"Hej a to... neměli bysme vyhlásit poplach nebo tak něco?"
"Tož měli, ale asi jak, když jsme svázaný?"
"Nojo, máš recht... tak budem hodně moc řvát a možná nás někdo uslyší..."
"Dobře, tak na tři. Raz dva tři! POPLAAAAAAAACH! POPLAAAAAAAAAAAACH! POPLAAAAAAAAAAAAAAAAACH!" řvali strážní na pahorku tyčícím se nad Seireitei.

Sakra ty blázne vem mě sebou.Unáší Kioko blbe pouta nejde s nima běhat.Když se pouta uvolnily tak jsem se rozeběhl směem kam chakrám letěl.I shunpem to trvalo hledal jsem v té oblasti kde jsem viděl letět chakram.po dlohé době jsem je našel A mám vás a spadnu únavou koukám na Kioko a Ryuunosukeshinobu a říkám mu Vem mě sebou mě se jen tak nezbavíš ležím na zemi .

Ryuunosukeshinobu Tsuchimi

"Jak otravný hlas," řekl jsem otráveně, jako bych měl kocovinu, a probudil se, spíš z donucení, když na mě ten, koho jsem chtěl toho všeho uchránit, začal štěkat. "Tak jo... Postarej se o Kioko... V týhle oblasti je plno jeskyň, zůstávejte v nich... Ale střídejte je... Pokaždý, když se přesunete, vemte naprosto všechno i popel z ohniště... Já zatím urovnám věci v Seireitei... Nechoďte zpátky, nedopadlo by to pro vás dobře," řekl jsem jim a s námahou jsem se zvedl na nohy, sotva mě udržely. Ještě to nemůžu vzdávat... Vrátil jsem se ještě ke kroku shunpo a vracel jsem se zpátky do kasáren 5. divize, když mě probral až náraz na stěnu lázní.
"Taichou," probudil mě až hlas Oosami, která mě dotáhla do mého pokoje. Byl jsem svlečený jen ve spodním prádle a také vykoupaný a učesaný do mého tradičního polo-rozcuchaného účesu. "Nebojte se, nedívala jsem se," ujistila mě: "To Kagari mi pomohl... I když se mu do toho nechtělo... Vypadáto, že jste nám trochu přebral..." řekla a já se musel usmát: "Jo, trochu jo..." "Tak já Vás budu krýt, když se mnou půjdete na večeři... Nikdo se nedozví, že jste se opil jako ďas a já,... Já budu spokojená..." "Večeři? Jo, proč ne..." řekl jsem jí, ale bylo mi jasné, že z tohohle nic nebude. "Tak já Vás nechám odpočinout," rozloučila se a otevřela dveře, ve kterých poté zmizela. Já se otočil na bok a usnul jsem, byl jsem dost vysílený.

Vyslechnu vše vzstanu vezmu Kioko do náručí a běžím do nejbižší jeskyně.Opřu ji o stěnu a rozdělám ohen.Vytvořil jsem barieru která maže naše reiatsu takže ná jen tak nevystopujou.Poté vytáhnu z brašny deku a přikryji Kioko.Vytasím meč a hlídám a čekám než se Kioko probere.

Ruyichi Yoshiro

Sedí se ti tam dobře? Vykřikl jsem na Razakiho, jehož nohy se vesele houpaly přes okraj střechy jednoho z domů. Moc se mi nechtělo za ním nahorů, tak jsem spíš čekal jestli seskočí nebo ne. Možná věděl něco o tom, kde je Yoruichi-taichou.

Kasumi Shinju

Ano, o té misi bych také ráda věděla víc. Měl by o tom vědět vrchní kapitán, tedy jestli je ta mise skutečná. Díky tomu, že nám o tom apsolutně nic nechtěla říct, je to dost pravděpodobné. Se zamyšleným pohledem jsem se podívala do země a přemýšlela jsem, jak bychom měli postupovat dál. Měli bychom si náš další postup rozmyslet, ať zbytečně neplýtváme časem. Máš nějaký nápad, jak dál Raidene? Zeptala jsem se.

Izumi Razaki

Vícekapítáne...
To je mi ale návštěva...
Co pro vás mohu udělat?
zeptal se ze střechy s nadějí, že se snad konečně něco začně dít...
Ale abych odoveděl na vaši otázku tak ano, sedí

Ruyichi Yoshiro

Obávám se, že tě budu muset vyrušit z tvojí vyčerpávající aktivity. Řekl jsem s náznakem rukou, že má seskočit dolů za mnou. Odzívnul jsem si a promnul si oči. Jsem nějak unavenej. Pomyslel jsem si.