Příběh: Shattered time

Ryuunosukeshinobu Tsuchimi

"Špatný tah," řekl jsem mu jen a pak jsem se dlouho neozýval, vlastně to vypadalo, jako bych se propadl do země, než jsem vylezl ze sutin tunelu a to takřka bez škrábance. "Tohle brnění je moje reiryouku... Sice teď nemůžu používat Kidou, ale Kidou mi zas tak tolik neublíží," usmál jsem se na něj, teď to byl spíš souboj na pěsti, respektive na ostří, ale i Kira mohl zpozorovat, že pár škrábanců na brnění bylo, štít byl celkem pěkně poškozen, skrz jeho pravou horní část se táhla prasklina až skoro ke středu. Takže... Šáhnul jsem dozadu na svoje záda, resp. na rukojeť meče, a vytáhl ho z pochvy. Meč byl veliký, obouruční, ale já ho držel v jedné ruce a v druhé ruce zase štít. Rozeběhl jsem se na Kiru a ťal jsem mečem přímo po jeho zraněních, kde byl zjevně nejslabší.

Yoruichi

Po chvíli vytáhnu své zanpakto z těla Kioko. Zanpakto potom zmizí a objeví se jako malý přívěšek mně na krku. Pravda, bavili jsme se už víc než dost. Když kapitán sedmé divize bude moc kecat, nečeká ho nic dobrého. Otočím se na Yoshira a Razakiho s úsměvem na tváři. Pojďme, nebo sem ještě někdo příjde. Řeknu a přejdu si ke vchodu. Pak se rozhlédnu po místnosti. Co říkáte na zníčení této skály, a tak i důkazů? zeptám se mých společníků.

Razaki

Já vůůbec nemám ponětí o co jde...
Ale asi to mělo důvod...
řekl jsem a pokrčil rameny...
Věřil jsem kapitánce i vícekapitánovi, pokud sundali ty 2 měli důvod
Hádám zže dobrý důvod

Yoshiro

S radostí, Taichou... Řekl jsem s úsměvem a namířil proti skále Zanpakuto. Ririku, Tenshi! Aktivoval jsem Shikai, měl jsem útok, který byl schopen celé tady to srovnat se zemí pár ranami. Shotto, Tenshi.. Na špičce Zanpakuto se začalo hromadit Reiatsu.. Gyy--aaa!! Mávnul jsem a sekl proti skále. Z mojí Zanpakuto vyletěla vlna podobná jako Getsuga Tenshou, jen bílá.

Razaki

V tu samou chvíli, kdy vícekapitán vystřelil svou techniku tak jsem vystřelil taky...
Moje zanpakuto se přeměnilo na oboustraný trojzubec
Seppun Keisei vykřikl jsem
Z trojzubce vyletěla vlna reiatsu, která dorovnala dílo zkázy...
Ka-boom dodal jsem

Kira

S tímhle zraněním bych se měl dostat co nejdříve pryč. Tuto myšlenku jsem viděl jako jediné možné řešení. Bylo mi jasné, že se svým shikaiem už nemám šanci. Mezitím co on vytáhl svůj meč, já jsem si konečně přitáhl i druhou část shikaie a jen pro sebe pověděl slovo. Bankai. Pětka proti mně vyrazila a kolem mě se objevili skoro nespozorovatelné dráty. Několikrát jsem máchl rukama a všechny dráty se přesunuly na strop, aby ho zníčili a na zem spadaly jen kameny. Chtěl jsem si tak uvolnic cestu ve a zároveň zdržet pětku, jelikož mi docházely síly.

Yoruichi

Zatleskala jsem jim. Síla obou dvou mě mile překvapila. Výrobně. Pochválím je. Vraťme se teď do Seireitei a kdyby měl někdo s námi problém, tak má smůlu. Útéct do lidského světa či někam jinam můžem vždy. Rozkážu a vyrazím zpět.

Aki Maki

Když nikdo neotvíral, tak se v klidu otočil a pomalým houpavým krokem došel ke kasárnám třetí divize, v naději že zde najde Yoruichi, ta zde ale nebyla. "Ach jo..." Řekl a potom zase s rukou před pusou hlasitě zívl. "Ta se umí schovat..." Usmál se a sedl si, zády opřený o zeď.

Sora

Přiletěl ke mně motýl s informacemi. Pěkně to ve mně trhlo. Vždyť jsem nedávno Kirovi ošetřovala vážné zranění a přikázala jsem mu odpočívat a on si klidně bojuje. Neotálela jsem a okamžitě si to pelášila na místo, kde se to celé má odehrávat.

Satoshi
Snažil jsem se sledovat útěk kapitánů 5 a 9 divize, než se zastavili a začali spolu bojovat. No tohle bude zajímavé... nováček nebo lenoch? pomyslel jsem si. Poté co už byl zápas v plném proudu ucitíl jsem něco podezřelého ve skalách. Co to může být? pomyslel jsem si Je to daleko, měl bych zaostřit své smysly. zavřel jsem oči a začal jsem více vnímat dění kolem i v okruhu několika kilometrů. To je... Yoruichi... a Yoshiro... a to jsou přece... trochu mě překvapilo, když jsem ucítil, že se objevili reiatsu bulice a kioko, jenomže než jsem cokoliv mohl dodat zmizelo bulicovo reiatsu. Že by...? opět jsem nedokončil myšlenku a zmizelo reiatsu i kioko. No tak tohle už je docela vážné... vypadá to, že jsem prováhal šanci... no co 2 mrtvoly nic není.

Mokuto

Vstal jsem a mířil jsem nevím kam. Všiml jsem si jak na obloze letělo pár pekelných motýlů. Ucítil jsem reiatsu Sory, které se přibližovalo. Krokem Shunpo sem se dostal kní a běžel vedle ní Sora-taicho...děje se něco ? zeptal jsem se

Sora

Máme rozkazy zastavit boj mezi kapitány 5 a 9 divize. řeknu Mokutovi zkráceně. Doběhli jsme na místo, kde se měla odhrávat bitva, ale nikoho jsem neviděla. Musí být v kanále. V tom se země otřásla a já se jen tak tak snažila udžet svojí rovnováhu.

Mokuto

Trochu jsem se pousmál Konečně nějakej boj.... pomyslel sem si a rozhlížel jsem se kolem sebe Kde asi jsou ? řekl sem spíše pro sebe a snažil se udržet rovnováhu

Mitoshi Antero - 3rd divison 3rd Seat

Zrovna jsem začal přemýšlet nad tím, kde je kapitán a více kapitán, když mě přerušil tichý přílet pekelného motýla. Okamžitě jsem vstal, nechal ho aby mi přistál na ruce, vyslechl jsem hlášení a pak chvíli zamraženě stál.
5. a 9.? Kapitáni ? A my je máme zastavit? Po chvíli jsem se odhodlal k činnosti. Konec konců, byl jsem nejvýše postavený důstojník. Přešel jsem tedy k výstražnému zařízení a svolal celou divizi. Zjistil jsem, že opravdu chybí kapitán,více kapitán a 4. důstojník. Potom jsem celou divizi seznámil s tím co se děje a s naším hlavím úkolem - donutit je přestat bojovat. Pak jsem sám vyrazil na místo

Ryuunosukeshinobu Tsuchimi

Krokem shunpo jsem se přesunul mimo padající kamení, přesně vedle Kiry, a ťal jsem se ostrým úhlem zespodu svým mečem přímo na jeho krk. Pohyb sice stěžovalo padající kamení, ale vůči štítu a brnění nemělo šanci. "Šmejde!"

Mokuto

V zemi se udělal díra, skteré vycházelo reiatsu kapitána 9. divize a druhé pro mně neznáme reiatsu. Typoval sem že to bude ten kapitán 5. divize. Dal sem ruku na zanpakuto a skočil do díry

Sora

Též jsem skočila do díry, co se najednou objevila v zemi. Boj byl velmi krutý a kapitán 9. divize vypadal dosti zraněn. Okamžitě jsem ho čapla a vytáhla ven. Tím, že tam skočil i Mokuto mi dalo více času.

Kira

Nedával jsem dostatečný pozor, a tak jsem byl pomalý. Nebýt Mokuta a Sory měl jsem pětky meč v krku. Nečekla jsem, že nám někdo zasáhne do boje, ale abych řekl pravdu, byl jsem rád. Sora mě vyndala z kanálu ven.

Sora

Odtáhla jsem Kiru o něco dál a stoupla si před něj, kdyby náhodou chtěl kapitán pětky znovu zaútočit. Z dálky jsem zařvala na Mokuta. Mokuto. Uhni! Upozorním Mokuta a vyšlu na místo, kde by měl být kapitán 5. divize kido. Bakudō #63. Sajo Sabaku.

Mokuto

Vyskočil sem z díry a jen tak tak sem uhl Sořině bakudo. Sora-taicho...toho ste mohla nechat mně zasmál sem se a díval se do díry s rukou připravenou u zanpakuto

Yoruichi

Když dorazíme po nějakém čase do našich kasáren, byly úplně prázdné. Prošla jsem kasárny, abych se opravdu přesvědčila, zda mě nešálí zrak, ale nikde nikdo. Pak si všimnu několika pekelných motýlu poletovat sem a tam. Nějaké rozkazy? zeptám se sama sebe. Po motýlech o chvilku dýl příjdou i obrovské vlny reiatsu. Moje zvědavost mi nedá a já se vydám co centra dění.

Ryuu Senji

Přestávám zvonit a vydávám se napomoc dolů, kde vidím, jak kapitánka ošetřuje druhého kapitána. Přiskočím dolů a pokusím se být nějak nápomocný. Ve vzduchu je však moc prachu a reiatsu mě celkem dusí.

Yoshiro

Přemýšlel jsem zda mám následovat Kapitánku nebo zůstat v kasárnách. Nakonec jsem se rozhodl zůstat, čekalo mě ještě moc práce a pobíhat pořád po Seireitei by nebylo moudré. Ta práce se totiž sama neudělá.

Ryuunosukeshinobu Tsuchimi

"Další špatný tah," řeknu na adresu Sory, jejíž bakudo nemělo takřka žádný vliv. Jen se mi rozdrobil štít. Hm... Možná je na čase... "Nemám čas s vám bojovat, musím..." v tu chvíli jsem se zarazil, rty se zastavily v mrtvolném údivu nebo spíše šoku a oči se na chvíli zkalily smutek ve formě slz, když v tom se podlily krví. "Řekli jste si o to," zařval jsem na ně, na všechny, a vyskočil jsem z díry ven. "BAN-KAI! Ganmou, Větrný strážce!" Má zuřivost mi přidala na síle, zuřil jsem uvnitř samotné své podstaty. "Vraždit bezmocné a slabé! Tak o tom je Soul Society... Už to chápu," pokračoval jsem v běsnění a prohodil křídly. V jedné ruce jsem držel pochvu meče a v druhé meč samotný. Teď okusíte tu správnou bolest... Máchnul jsem křídly ještě několikrát a koncentrace vzduchu v okolí půl kilometru se začala snižovat a dýchání začalo být více než složité. Se snížením koncetrace vzduchu se také snížila gravitace.