Příběh: Shattered time

Všimnu si útoku.Čekám až se dostane pod můj meč který byl zabodnut do stropu strhnu ho za můj řetěz připevněný k zanpakuto.Vydím velký dým a přitáhnu zanpakuto zpět.Taichou já poslouchám nadřízene ale todle po mě nemůžete chtít.
(dodatek pro Itsuga můj meč jsem si zapíchl do stropu než jste přišli píšu to tam při rozhovoru s Kioko a jak ses pod něj dostal tak jsem ho na tebe schodil ze zhora chápeš to??)

Yoruichi

Zlověstně se pousměji. Vypadá to, že si to s ním Yoshiro bez problému vyřídí. Pomyslím si, když tak sleduji situaci. Zatím se postarám o vchod, aby nás nikdo nevyrušil. řeknu a přejdu ke vchodu. Ale Kioko zabiju sama. dodám ještě.

Megurine Luka

Po spoustě hodin usilovného tréningu shumpa k tomu sem přidala i boj s zampakuto jsem přestala. Unavená a vyčerpaná jsem si řekla: Asi se vratím do Seireitei, abych si odpočinula. A šla jsem, jenže cestou sem narazila na jeden strom s mechem Ale co, odpočinu jsi tady, vypadá to pohodlně. Sedla jsem si a opřela jse o strom a hned jsem usnula. Ve snu mě navštívila moje zampakuto a povídali jsme si o ní a o mě, ale jméno mi stále neřekla.

Yoruichi

O.o kapitán sedmé divize. A co vy tu? I když to je jedno. Jste na špatném místě a stojíte mi v cestě. Řeknu s vražedným tónem. Dotknu se kapitána sedmičky prstem a vyslovím. Bakudo 9: Horin. Hned jak kapitána kido sváže strčím do něj a on vypadne ze skály.

Arinoki Kenkyoshou

Padám...poté co spadnu vstanu..a pošlu svůj krystal nahoru..se vzkazem..Ať jí zabijou..a odejdu pryč..

Yoshiro

Spoiler:

Měl svoji Zanpakuto zapíchlou ve stropě a k její rukojeti měl přivázaný řetěz, jakmile jsem se dostal pod Zanpakuto, trhl za něj. Nevím, o co se snažil, jestli mě chtěl špatnou stranou bacit po hlavě nebo co, ale já byl rychlejši a z logického pohledu jsem byl i ve výhodě, on jako neozbrojený a stojící, neměl moc šancí vyhnout se mému útoku, tak jsem prostě jednoduše sekl tak, aby mu hlava sjela z krku. (nechám adminy ať se vyjádří )

Ryuu Senji

Dolehlo na mě reiatsu na kapitánské úrovni, které jsem na věži pocítil dost zřetelně. Vstal jsem a zaměřil jsem dalekohled na místo, odkud reiatsu vycházelo. Nic Vzal jsem bágl zpátky na záda uklidil dalekohled, vytáhl zanpakuto a vyryl s ní znak do věže na důkaz toho, že jsem tu byl, protože ve vzkazu pro kapitána jsem další místo pobytu uvedl právě zde. Poohlédl jsem se a stále neviděl sebemenší známky jakéhokoliv boje, přesto reiatsu z této lokality přímo sršelo. Další cíl byl jasný, začal jsem sešplhávat z věže a pomocí shunpa se přemisťovat ke věži s hlídkou, u které jsem chtěl vyvolat poplach.

Yoruichi

Yoshiro se o bulice postaral opravdu rychle. Na mě zbyla Kioko. Seděla tam tak v horu. Přivolala jsem do ruky obyčejnou zanpakto. Pevně stiskla a přiblížila se ke Kioko. Útěk, nebo obrana neměla žádný smysl. Zbohem. rozloučím se s ní, připravena seknout smrtelnou ránu.

Yoshiro

Ani jsem nemusel aktivovat Shikai. Svou Zanpakuto drž vždycky pevně.. Nikdy jí neodkládej.. Řekl jsem k mrtvole Bulice.. Musel jsem mu prokázat aspoň trochu cti a tak jsem se lehce uklonil, tak jak to Japonci dělají při pozdravu. Pak jsem šel ke Kapitánce, která se rozhodla zasadit poslední ránu. Stále jsem byl však na pozoru.

Ryuunosukeshinobu Tsuchimi

Neudělal jsem ani krok, tudíž byla druhá strana stále přišpendlená k podlaze. Chytil jsem chakram, který se vrátil a odhodil ho za sebe. Stále jsem si něco mumlal, když už jsem si všiml, že Kira je těsně přede mnou. "Byakurai!" zvolal jsem vzápětí, když byl Kira u mě a namířil jsem na něj prstem, zaklínadlo jsem odříkával dlouho, stihl jsem ho tak dvakrát, a proto byl paprsek mnohem větší a silnější, než bez zaříkávání.

Ryuu Senji

Doběhl jsem ke stráži u zvonu a behementně se dožadoval vyvolání poplachu. Bohužel stráž odmítla bez povolení vrchního velení jakýkoliv poplach o vyrušení spustit. Nedalo se nic dělat. Není jiná možnost Bakudo #1 Bílý blesk. Kido ho zasáhlo přímo do těla. Pomocí shonpo jsem se rychle přemístil do týlu druhého shinigami, kterému jsem ťal hlavu svou zanpakuto. Není cesty zpět. Vzal jsem provaz zvonu a začal s ním hýbat přesně tak, aby se zvon začal naklánět. Zvon se rozezněl a něj začali navazovat další. Konec přichází...

kioko matsuta

Ztuhnu. Co to sakra má bejt? Jak jste nás našly?Yoruichi to nemůžeš...........já tu nechci být zabita.......mám jedno přání. Je to lehké příní.....nechci aby si mě zabila...chci abych byla popravena na Soukyoku. Prosím je to moje poslední přání.Pak se rozbrečím. O nic jiného nežádám....jen o popravu na Soukyoku.

Razaki Izumi

Navíc, vražda je nehumální kapitáne
ozvalo se u vchodu
Opíral jsem se tam o své zanpakuto

Yoshiro

Otočil jsem se a tasil Zanpakuto..Všiml jsem si ale, že je to Razaki z naší divize. Sledoval si nás dlouho? Zeptal jsem se. Tohle není vražda.. Jen trest. Snažil jsem se obhájit Kapitánčin čin.

Razaki Izumi

Dost dlouho...
Ale sledovat je ošklivé slovo...
Já bych řekl "dával pozor"
dodal jsem

Kira

Už jsem se připravoval seknout pětku. Chakram mi udělal šrám na ruce, jinak jsem se mu docela vyhnul. Myslel jsem, že už pětka nemá šanci, ale pak slyším jen Byakurai. Sakra. Ozval se výbuch a okolí zahltil prach. Chvíli jakoby nic, ale potom (jak už to tak v anime bývá) jak se prah usadil, ještě jsem stál na nohou. Těžce jsem oddychoval, levou ruku jsem měl jakoby spálenou a z levého boku mi tekla krev proudem. Chvíli tam jen tak stojím, než z povrchu uslyším jak začali zvonit zvony, nebo-li že byl vyhlášen poplach. Co teď? Zeptám se s úsměvem ve tváři.

Ryuunosukeshinobu Tsuchimi

"Jsou dvě možnosti, respektive tři... Buď půjdeme spolu a necháme to plavat, nebo půjde jenom jeden z nás a ten druhý... snad víš... Nebo to budeme ignorovat a dořešíme to. Byl bych pro první možnost, ale je mi jasné, že to bude ta druhá, a proto," zarazil jsem se uprostřed věty a pravý koutek úst se mi mírně zvedl v úsměvu: "To ukončím teď hned... Chraň větrný Ganmou!" chakramy zmizely a tunel zaplavila silná záře. Když ustala, stál jsem tam v brnění se štítem v ruce a s mečem na zádech. Kira mohl vědět, že v papírech o mě bylo napsáno, že tohle je můj Ban-kai. "Končíš," řekl jsem mu a po řetězu, který stále byl na zemi, jsem běžel k němu, aby neměl šanci s druhou stranou zbraně vůbec hnout, zatím jsem na něj běžel zprudka a velmi rychle jen se štítem, který jsem nastavil tak, abych ho srazil k zemi.

Yoruichi

Já neplním poslední přání. Řeknu s výsměchem v hlase. Pak lehce nakloním ke vchodu, u kterého se objevil Razaki. Jen jsem se úsmála. Jsem na svou divizi opravdu pyšná. řeknu jim. Pak se otočím zpět na Kioko. Přiložím jí zanpakto ke krku a naznačím jí, aby si vstoupla. Když to udělá, zajedu svou zanpakto do její hrudi a trochu s ním pootočím. Zemři. pronesu.

Razaki

Velice pečlivě překročím useklou hlavu na zemi
Vypadá to, že jsem zmeškal veškerou zábavu co?
Optám se kapitánky popravující nějakou mě neznámou osobu...

Yoshiro

Úkol splněn.. Řekl jsem pyšně. Nikdo by se ale neměl dozvědět, že jsme to byli my.. Měli bychom zjistit, jak je na tom Kapitán sedmé divize.. Navrhl jsem.
Ještě jsem se otočil na Razakiho. No, já a on.. Ukázal jsem na hlavu na zemi. Jsme si trošku pohráli.

Ryuu Senji

Ksakru, to reiatsu jako kdyby vybuchlo. Podle normalizovaných značek, které leželi u stráže jsem nahlásil sektor poplachu, aby tam mohl nasměrovat strážné divize, či příchozí kapitány. Ksakru, to reiatsu mě skoro nutí do kolen!

Razaki

Soka...
No useknutí hlavy je dobrá smrt...
Je to rychlé a stavovské...
řekl jsem a poškrábal se svým zanpakuto na zádech...

Kira

Poslouchal jsem pěktu, která se snažila něco říct. Půjdeme spolu? Tak to pochybuju. Nestačil jsem ani moc myslet a už se na mě pětka řítila s vyvolaným bankaiem. K sak.... Moc mi to v tu chvílo nepřemýšlelo, než abych vymyslel tu správnou obranu a jak vážné zranění to vlastně mám a co ještě zvládnu a co ne. Jen jsem prostě automaticky dal ruce před sebe a zařval. Hadō #88. Hiryugekizokushintenraiho! Kido vyplnilo celou cestu.

Ryuu Senji

Ozvala se obrovská rána. Následně se začala trhat zem ze sektoru, z kterého utíkalo reiatsu. Následoval záblesk a výbuch. Začal jsem řvát. Sežeňte kapitány! Sežeňte kapitány! Poplach nejvyšší priority!