Příběh: Shattered time

Ryuu Senji

Po úpravě mého pokoje, který teď vypadal o dost útulněji jsem si na chvíli odpočinul a nějakou nesmírnou náhodou usnul. V moje štěstí to však netrvalo dlouho. Vstal jsem a mírně přemýšlel co mi shází. Docvaklo mi to až pohledem na uniformu třinácté divize položenou na židli. Neváhal jsem a okamžitě jsem změnil svou image. Vypadám v tom jako sandokan převlečený za jeptišku! Pomyslel jsem si a stáhl rukávy, které byly odepínací. Tentokrát už byl styl uniformy lepší ku mé postavě. Bez rukávů jsem prostě vypadal daleko lépe a korunu tomu všemu dodávalo mé mateřské znamení Senji, které bylo na levém rameni. Tááák a jde se na obhlídku po SS Připnul jsem zanpakuto a vyšel směr, který se nazývá "co nejvíc prošmejdit SS"

Strážní

"Notak před tím... já jsem si zašíval ponožku, tady můj kolega si četl - " začal první, ale byl ostře přerušen nakopnutím od druhého.
"Hlídali jsme, velmi bedlivě jsme hlídali," opravil ho ten druhý.
"Jó, vlastně jo."
"Potom přišel nějaký shinigami, vypadal... no, já nevím, prostě normálně..."
"Jo, normální nevýrazný vzhled," shodli se.
"Notak ten říkal, že si s ní chce promluvit, tak jsme ho tam pustili, ale pak přišel nějaký chlap, nevypadal na shinigamiho, měl hrozně slabé reiatsu, takové divné hadry měl na sobě, hmmm..."
"A takový rozčepýřený hnědý vlasy, hodně vysokej, docela korba..."
"No, tak ten shinigami nám nařídil, abysme ho tam taky pustili, jako do vězení, no a pak najednou koukám, že jsem svázanej takovýma jako... provazama, ale né normálníma, musela to být nějaká technika zvláštní, která je vytvořila, no a ten shinigami taky, najednou vylítnul ten chlap, asi nesl vězenkyni, nejspíš používal shunpo nebo něco takovýho, byl hrozně rychlej."
"Tak jsme řvali "poplach", ale nikdo to neslyšel. Když se ty provazy uvolnily a zmizely, tak ten shinigami taky vodlít a zůstali jsme sami..."
"Tak jsme to běželi nahlásit."
"A to je asi vše..."

Kira

Poslouchal jsem výklad od stráží. Zašíval ponožky a druhý si čte, hmmmm není divu. Ale nakonec bedlivě hlídali. smál jsem se v duchu. Hmmm normální shinigami, tak to může být kdokoliv. Ale podle výkladu přišel jen tak si pokecat....Kdežto ten druhý. Podle popisu mě nikdo nenapadá, ale ty lana....Hmmmm.....Připadají mi povědomá......Zvláštní provazy, které se sami uvolní a zmizí.....Sáákryš, kdyby mě před chvíli nesvázala pětka svým shikaiem, tak si myslím, že to bylo nějaké kido.....Aaaa to jsou problémy. Vypadal jsem zadumaně celkem dlouhou dobu. No...dobře. Poslední otázka. Nevšimli jste si něčeho zvláštního na tom druhým chlapovi, co vás svázal? Meč? Nějaké jizvy? Přesnější popis obličeje? zeptám se.

Yoruichi

Vrátila jsem se do kasáren. Ve své pracovně jsem třískla vázou o stěnu. Ta se rozletěla na malé kousíčky a všude byla voda. YOSHIRO! zařvu na chodbu kasáren a čekám opřená o dveře, zda se podkapitán objeví.

Strážní

"Ummm.... pfffff...." přemýšlel první bezradně. "Měl oblečení, jaké nenosí shinigami..."
"Myslím, že měl na ruce něco jako... takový náramek nebo možná potítko nebo tak... ale nejsem si jistý..." mnul si bradu druhý.

Ryuu Senji

Znuděně sedím na zdi, ze které mi visí nohy, které se taktéž znuděně houpou. V ruce držím prapodivný námořnický dalekohled, který za normálních okolnostech využívám ke šmírování. Avšak tentokrát hledám něco zajímavého, co by mě dokázalo zabavit.

Yoshiro

Seděl jsem na posteli a hleděl do země.. V mé "vysoce namáhavé """činnosti""" " mě však vyrušila Kapitánka, která vykřikla moje jméno.. Její hlas jsem moc dobře znal.. Otevřel jsem dveře a Shunpem se k ní přesunul.. Ano, Taichou?

Kira

Okej, snad to pomůže, dík hoši. řeknu a tím se také rozloučím. Sice mám ještě chvíli čas, ale šel jsem na místo setkání, že si tam i třeba chvíli odpočinu a tím si urovnám to, co jsem se právě dozvěděl.......Po namáhavé a dlouhé procházce jsem dorazil k rozbouraným budovám. Našel jsem si tam takové pěkné místo a už jsem ležel a dával si dvacet.

Má iluze sleduje kapitána Kiru.Vypadá že může na něco přijít sakra.Sleduje ho celou dobu a pak vidím že asi usnul.

Ryuunosukeshinobu Tsuchimi

"No, každopádně... Děkuju za ochotu a pomoc," řekl jsem Raidenovi, sice byl ještě čas, ale nebylo ho mnoho, a tak jsem vyrazil zpátky na místo, kde jsme se měli potkat. Nečekal jsem, že už tam bude a k tomu bude ještě chrunět. Hm... Možná bych ho měl probudit... No... Raději počkám... Sedl jsem si co nejdál od něj, ale abych ho měl pod dohledem, na kámen a čekal jsem, až se probudí sám od sebe.

Yoruichi

Hledíc do země se hned zeptám. Kdybys měl schovat milovanou osobu tak, aby ji nikdo nenašel. Kam bys jí schoval? Po položení otázky přesunu pohled na svého podkapitána. Mezitím co on přemýšlí, vleze mi do hlavy taková myšlenka. Už je to půl dne a vrchní kapitán pořád ne a ne umřít. Kdoví jestli ten čaj vůbec ochutnal. Kdyby umřel, tak už by stačilo zabít jen Kioko a měla bych to tak nějak z krku. Trochu jsem se nad tou myšlenkou pousmála.

Yoshiro

Huh.. No... Těžko říct.. Nechápavě jsem na ní hleděl.. P-Proč se ptáte, Taichou? Znovu jsem se zamyslel a nečekal na odpověď.. Pravděpodobně bych jí schoval na místo, o kterém vím jen já a nikdo by tam tu osobu nenašel. Pokrčil jsem rameny..

Akio Ukitake

Po pořádné koupeli se oblékne do čistého a na sebe hodí HAori půjčené od otce, které je mu dosti velké.Se špinavými svršky se vydá do prádelny.

Yoruichi

No, ale kdyby mohlo být takové místo? Přemýšlela jsem nahlas. V lese? V horách?....Prostě co nejdál. Jinak abych ti odpověděla, utekl vězeň. Není tak nebezpečný, ale někdo mu musel pomoc a ten bude asi silnější. Říkám za pochodu. Moje chůze zamířila ven před kasárny, abych měla lepší výhled na krajinu.

Yoshiro

Šel jsem vedle Kapitánky..A vy chcete toho uprchlíka chytit? Zeptal jsem se..Já osobně bych se ukryl, co nejdál od Seireitei... Možná v lidském světě... Mohli bychom ..Tedy.. Mohla by jste se zeptat u 12. Divize, jestli se brána Senkai otevírala v poslední době aniž by to bylo ohlášeno. Navrhl jsem..

Satoshi
Bezcílně jsem se pohyboval po SS a najednou mě trkl nápad. Vždyť přece Yoru dala Yama-jiimu ten čaj... to znamená, že by dědek mohl být na pokraji smrti... měl bych se na to podívat. ďábelsky jsem si pomyslel a vyrazil jsem vstříc 1 divizi

Kira

Je pravda, že jsem chvíli spal. Ale pak už jsem jen odpočíval se zavřenýma očima. Nechal jsem kapitána pětky, ať si chvíli posedí. Zatím jsem přemýšlel, kdo má nějaký náramek či potítko. Po chvíli jsem to vzdal a se zavřenýma očima promluvil. Budete mě očumovat ještě dlouho? To se vám tak líbím? zeptám se s náznakem sarkasmu.

Moje iluze sleduje oba kapitány.přiblíží se o kus blíž a doufá že si ho nevšimnou a poslouchá rozhovor.

Ryuunosukeshinobu Tsuchimi

Odkašlu si a hodím vedle něj kámen na znamení, ať to bere vážně. "Nejsme tady na rekreaci," řekl jsem mu suše. "Tak, co jste zjistil?" zeptal jsem se ho a přemýšlel jsem o tom, jak budu reagovat na jeho případné otázky.

Yoruichi

No nevím. Lidský svět se mi nezdá. Přiložila jsem ruku k ústům a přemýšlela. Aby tě nikdo nenašel tak potřebuješ bariéru, která blokuje reiatsu. Bariéra však nezkušeného brzo vysílí, takže musí být i daleko....Když jsem četla historii SS, tak se cizinci schovávali buď přímo v Seireitei nebo daleko v horách, kde si vypouštěl reiatsu jak jim bylo libo. uvažuju nahlas. Hmmm chce to víc informací. řeknu nakonec.

Kira

Hmmm co jsem zjistil?...Nooo tak. Byli dva. Jeden je podřadný shinigami, druhý bude o něco chytřejší a silnější. začnu povídat se stále zavřenýma očima. Dál jsem dostal nějaký ten popis jak vypadal a popis jeho vlastností, které odpovídají vašemu shikaii...kapitáne. Konečně jsem otevřel oči a podíval se podezřívavě na kapitána pětky.

Yoshiro

A kde ty informace chcete vzít, Taichou? Zeptal jsem se zvědavě. Tohle konečně znělo zajímavě a nemusel jsem jen sedět v pokoji a čumět do země. Mohl jsem být k něčemu užitečný.

Podřadný a taichou chytřejší jájá mu dám.moje iluze chytne zampakuto ale pak si to rozmyslí a zandá ho.

Ryuunosukeshinobu Tsuchimi

"Kterých schopností? Myslíte to, jak se má zanpakuto odráží sem a tam jako šílená? Nebo co?" snažil jsem se odvést pozornost někam jinam, přitom jsem se chytil nervozitou za ruku a povytáhl rukáv a tím odhalil kožený náramek na ruce. "Počkat... Nemůžu se od Vás nechat podezřívat," mírně jsem se rozzlobil: "Jsem kapitán a jakožto takový mám svoji čest..."

Jestli Kira na něco příjde budeme muset bojovat ale moje iluze přežije jen jednu ranu a mizí takže ten boj budu jen sledovat.