Příběh: Shattered time

Mokuto

Když mně sledování souboje přestalo bavit, vyrazil jsem spátky do SS.
Dorazil jsem do kasáren 4.divize. Vešel jsem do svého pokoje.Lehl sem si
na postel, ale hned sem se postavil, protože sem si všiml dopisu na stole.
Odstranil sem pečeť a dopis sem otevřel. Byl to dopis od Tatsuyi.
Dělá si ze mně srandu ?.... Sevřel sem pěst. ...Ach jo...prv musí odejít Memphisto a teď i ty...dnešní den mně vážne sere... pomyslel sem si.Byl jsem hodně naštvaný, že jsem si neuvědomil, že se mi zvedá reiatsu. Po chvilce vyletěl stůl oknem a já jsem směřoval někam kde budu sám.

Arinoki Kenkyoshou

Popadl jsem Firela za jeho shinigamijský kimono..a vzal do nejbližší nemocnice..

Hiboru Baru

se nejdřív bála, že bude před kapitánem vypadat jako násoska, ovšem když viděla jeho tempo pití, asi se toho nemusela obávat. Ona si se svým saké dávala na čas... z toho začátku to vypadalo na dooost dlouhý příběh a ona chtěla být ještě střízlivá, až dojde na konec. Pohlédla na něj mírně skepticky. Co tím jako myslel, v jeho mládí? No... ale nepřerušovala ho a usoudila, že tím asi míní, když mu bylo tak 7.

Akiko Tamahate

Došla s nimi do čajovny, ač jí nevěnovali žádnou pozornost. Bylo zvyklá, že mezi lidmi poslední dobou jen tak proplouvá, proto se stejně jako oni usadila k baru a poslouchala jejich rozhovor.
"Všimli jste si mě vůbec?" řekla Akiko ve chvíli, kdy Akio zrovna nemluvil, přece jenom jí bylo trochu trapně. Neviditelná snad není, ne?

Hiboru Baru

A vida! Přece jen někdo došel!
"Pššš!" napomenula Akiko, aby nepřerušovala kapitánův poutavý příběh. Na informace byl velmi skoupý, takže když to teď konečně vypadalo, že by se mohly něco dozvědět, nehodlala Baru dopustit, aby ho někdo vyplašil a zkazil to. Na otázky bude jistě dost času potom.

Akiko Tamahate

Zašilhala očkama k Baru lehce uraženě, ona přece nic nedělá? Jen se slušně v přestávce ptá, jetsli si jí vůbec někdo milostivě všimnul?! Nafoukla tváře, nasadila vážný výraz udělála pár obličeju a načeš gesty naznačila, že zamyká pusu.
Pak už Akiko jen soustředěně upřela své smaragdové očka na Akia a čekala, co dál jím poví.

OutoX
Příjde k bulicovi veme ho přehodí si ho přes rameno a nese ho do nemocnice

Akio Ukitke

NEž pokračuje koupí sobě,Akiko a Baru panáka toho svého do sebe zas kopne.Od útlého dětství trpím nevyléčitelnou nemocí....stejnou jakou má můj otec.Avšak vše bylo celkem v pořádku...naučil jsme se s tím žít....Přestane a koupí další rundu a saké do sebe kopne.I při tomhle tempu pití na něm není nic znát.Pak jsem začal trénovat Ban-kai....tehdy to začalo...záchvaty byly častější...delší a bolestivější.A když jsme poprvé použil bankai, zkolaboval jsem.Doktoři zjistili, že mé spojení se zampakuto v bankai dopomohlo k rychlejšímu rozšíření nemoci.I když jsme v bankai jako takovém byl jen jednou díky předchozímu tréninku byl má nemoc na úrovni té otcové.Avšak...Sucho v hrdle jej přinutí objednat další rundu všem a tu svou hned vypít.Tedy..avšak dostatek prášků dokázalo nemoc utlumit snížit bolest a některé příznaky úplně potlačit.Pak jsme byl jmenován do funkce kapitána 13. jednotky a v SS se objevili arrancaři.Bojoval jsem .avšak i shikai mě dosti vysiloval a nebyl jsme schopen se rovnat.Bláhově jsem se pokusil použít bankai...ale má nemoc dostoupila vrcholu a nejspíše bych umřel nebýt Satoshi-sama,jenž mě zhollowizoval.Avšak i když mě to vyléčilo,nebyl jsem schopen tu zrůdu ovládat a v rámci bezpečí celé divize jsme odešel k vizardům, abych jej potlačil.Dořekne...objedná další rundu a napije se.I přes to množství alkoholu o na něm není vidět až na jakési růžové půlměsíčky pod očima.

Tadeyoshi Hamano

Takovéhlé jednání od nového člena nečekal. Zmohl se v součtu jenom na prosté Hai. až se sám divil. Zakroutil hlavou nad tím co slyšel a lehce se zděsil.
Eee... tak tohle bude... ehm, zajímavé. pomyslel si s mírně nepříznivými vyhlýdkami. Budu si muset dávat pozor...
Nakonec zahnal myšlenky a pokračoval již normálně jako vždy. Divizi opustit nehodlám, v desáté doufám že dosloužím, ať se vám to líbí, nebo ne. teďkon jsem se na všechny usmál takovým zvláštním úsměvem, alá "máte to blbý", poté jsem se podíval odhodlaným výrazem na tu růžovovlasou shinigami, které jsem stále neznal jméno, na znamení odpovědi a ujištění že to opravdu myslím vážně.
Ihned poté jsem dal jednotce rozchod, mírně zaklonil a zkoušel se uvolnit. Do toho ještě dorazil Satoshi a... světe div se... veřejně, což mi k němu stále nějako nesedělo.
Snad už nechce začít... pomyslel Tadeyoshi v duchu.

Ryuunosukeshinobu Tsuchimi

První den ve funkci a už tu dělám takové rozbroje kvůli pozicím... Takže... Ponechám to náhodě... Na stole mi leželo několik listů se zájemci o místo podkapitána a 3. důstojníka. Tak jo... První podkapitán... Zavřel jsem oči a papíry projel, pak jsem vybral jeden z nich a dal ho stranou. Poté jsem vzal ještě jeden. Ten, co jsem měl v ruce jsem si přečetl. Firel la DarkLight... Nový 3. důstojník... Podle všeho není v Gotei 13 dlouho, ale... Stejně jako já je nováček a zaslouží šanci. A vytáhl jsem ze stolu první pověřovací listinu. A podkapitán... Otočil jsem list, který jsem dal stranou. Kono Etto? Takže podkapitánka... Tak... To bychom měli. Poté jsem vytáhl i druhou pověřovací listinu a strčil je do brašny. Už jsem tu zavřenej celkem dlouho... Ty hory papírů po bývalé kapitánce... Alespoň na chvíli si od nich odpočinu...
Sjel jsem pohledem kopy papírů všude okolo, které dokonce zabraňovaly plnému osvětlení již tak potemnělé místnosti. Přehodil jsem si brašnu přes rameno a vyrazil jsem hledat ty dva šťastlivce. Snad to pro ně bude štěstí... Přeci jenom asi opustí své přátele v divizi...
Zastihl jsem je oba až před nemocnicí 4. divize, což znamenalo, že jsem obešel celou seireitei, než jsem na ně narazil. Nemám zrovna štěstí, vybral jsem si špatnou příležitost...
"Ano-o, nejste náhodou Kono Etto?" zeptal jsem se trochu přihlouple, když jsem k ní došel.

Satoshi
Memphisto poslal své členy pryč, takže jsme mohli konverzovat sami. Tak my máme práci a ty si tady pořádáš párty na uvítanou. poznamenal jsem úsměvně No co, asi je dobré občas si odpočinout, ale na to teď není čas... myslím, že bychom měli začít... zvázněl jsem Mimochodem vyjednal jsem u staříka odložení oznámení tvého nástupu, abychom mohli vyšetřovat v nevědomosti ostatních. Jinak pro pořádek, raději během vyšetřování zůstanu zde někde na střeše nebo tak, protože mé objevení se v divizi by nám značně zkomplikovalo situaci... dořekl jsem

kioko matsuta

ležím. už jenom čtyři dny.........čas letí a den popravy už se blíží. opravdu by mě zajímalo jaké to je být mrtvé ale to brzo zjistím. doufám že to nebude bolet.

Yoruichi

Asi po půl hodiny jsem konečně našla dvě velmi zajímavé knížky/rukopisy. Jedna s názvem "Jedy", a druhá "Královská pečeť". Letmo přejedu obsah obou knížek a na tváři se mi objeví spokojený úsměv.

Aki Maki

Vklidu se probudil a hlasitě zívl. "Už jsem přečkal dvě noci...výborně!" Poslední slovo nahlas zařve a vyskočí na nohy.Pomocí shunpa skočí k potoku a opláchne si obličej, potom se koukn ejestli nejni někdo kolem a když zjstí že ne, tak se svleče a umeje se.Po pár minutách vyleze, zase se obleče a začne s pořádným tréninkem.

Firel
Po několika marných pokusech probudit se se zaměřil na střípky všude kolem bylo jich tolik, a tak malé že by se v nich dalo plavat kdby byli více pohromadě.Místo toho sem se je zkoušel znovu dát dohromady.....
ted by mě fakt zajímalo co se děje venku.....Pomyslím si a odrhnu pár dílků...
A tohle je sakra co! Zůstanu stát,vznášející se v hromadě úlomků zírajíc na velkou stěnu do které se střípky schromaždují když se přiblíží.
Je pěkné jak všechny ty střípky světélkují. řeknu s údivem
Ale není pěkné jak rychle je pohlcuje opačná strana tvé duše... Řekl znechuceně ženský hlas,nebylo vidět kdo to řekl....
tak to abych se pustil do skládání...... Říkám s velkým odporem a povzdechem

Megurine Luka

Když se schůze rozpustila a já šla směrem z hlavní místnosti zarazila jsem se a zastavila.Chjo co si teď o mě bude kapitán myslet, jak sem na něj vyjela. pomyslela jsem si. Otočila jsem se a šla zpátky do hlavní místnosti. Musím se omluvit, řekla jsem a šla jsem dál. Už sem byla před dveřma a tak jsem zaklepala, Já se omlouvám, mohu vztoupit? Nic a tak jsem vešla. Uviděla jsem, že tam není náš kapitán sám a podle pláště byl i ten druhý shinigami kapitán. Zdravím kapitáne, omlouvám se za vyrušení. Já se moc omlouvám za to, co jsem řekla na shůzy. a sklonila jsem hlavu dolů. A ještě jsem zapoměla, jmenuji se Megurine Luka, předtím jsem se zapoměla představit. Jak sem se styděla, tak mi zrudly tváře a čekala co řekne kapitán.

Aki Maki

Dál trénuje, z aposlední tři kroky udělal strašný pokrok. "Sakra, zapomněl jsem se Yoruichi zeptat ještě jak dělá Shunko a využívá rychlosit blesku při shunpu..." Naadne ho najednou, ale dál trénuje.Někdy jí ještě zkusí najít.

Kenpachi Zaraki

Jen tak jsem se potuloval po SS a najedou jsem si na něco vzpoměl.Ale ne dnes byla ta schůze a ja tam nebyl musim se hned omluvit kapitanovi.Běžel jsem co nejrychleji, abych tam byl co nejdříve.Když jsem byl před dveřmi zaklepal jsem otevřel a pak jsem řekl.Mohl bych prosím vstoupit?Uvidel jsem tam člena Magurine Luka.V její tváři jsem videl jak je smutná.Vduchu jsem si říkal: Co tu asi dělá?Taky nepřišla na schůzi?Nebo něco provedla? Řekl jsem si že si počkám aš mě kapitán osloví.

Raiden Tomisura

Přenesl jsem se v podobě blesku za Kasumi ale ta to očekávala a již měla připravenou zanpakuto. Já jsem odvolal Shikai a následovala dlouhá série výpadů kde se zanpakuto proplétaly mezi sebou jako draci na noční obloze. Oba bojovníci bojovaly s ladností kočky a s přesností jestřába. Náhle Kasumi udělala výpad co Raiden neočekával a jeho zanpakuto vylétla krásným obloukem do vzduchu a zabodla se do nejbližšího stromu
Pak Kasumi na Raidena zaútočí příčným sekem a Raiden jen vykřikne. Raiko Od ruky mu vyletí malý blesk co je ovšem jakoby připoutaný k té ruce a odrazí Kasuminu zanpakuto a jemu popálí levou ruku. Dobrá Kasumi-sama vyhrála jste, jste výborná. Řekl jsem a držel jsem si levou ruku nad spáleninou.

(Sepsáno po konzultaci s Sode no Shirayuki po Skype)

Kasumi Shinju
Ty jsi si ale také vedl velmi dobře, abych pravdu řekla, ani jsem od tebe takový výkon nečekala. Řekla jsem Raidenovi. Odvolala jsem shi-kai a tím i okolní mlhu. Co to bylo za techniku, kterou použil na odražení posledního útoku.... rozhodně to nebylo kido, a i když to tak nevypadalo, bylo to opravdu silné.....Ehmm... Raidene, co to bylo za techniku, kterou si použil?..... Nazval jsi ji Raiko že.....Zeptala jsem se ho a během toho jsem mu podala jeho zampakuto. Nic podobného jsem ještě neviděl..... kdyby to lépe ovládal, tak nevim jak by to dopadlo, ale určitě by to způsobilo více, než že by to odrazilo tvůj útok..... zvlášť, když nemáš všechno své reiatsu..... Ozval se Kenshin v mé hlavě. To by se ti líbilo, co..... pak by si mi mohl vyčítat to, že jsme spolu dlouho netrénovali.... Odpověděla jsem mu myšlenkou a čekala jsem, co mi Raiden o té technice řekne.......

Raiden Tomisura

Mírně jsem se pousmál. No ta technika ... ehm... No je to má technika. Funguje na principu propojení Kida a vlastního těla. Řekněme že je podobná Shunku. Toto je poprvé co jsem to chtěl použít na obranu. Bohužel zatím jsem si jí jen připravil teoreticky trénovat jsem ještě nezačal. A Raiko alias Záblesk má hlavní výhodu a to že se dá použít bez Zanpakuto. Domluvil jsem tiše tak aby mě slyšela jen ona a sklonil jsem hlavu. Měl to být můj triumf až se uvolní nějaká pozice kapitána. Mělo mi to prozatím nahradit BAN-KAI.

Hiboru Baru

si všimla, že se Akiko asi urazila, ovšem řekla si, že je přece vicekapitán, tak se nebude omlouvat. Pak si ale vzpomněla, že je vicekapitán třinácté divize, na jejíž slušnosti a přátelskosti si kapitán Ukitake starší svého času tak zakládal, tak se na ni tedy omluvně usmála, aby bylo vidět, že to nemyslela nijak zle.
Potom ji ovšem velmi dojalo kapitánovo vyprávění, už od první věty měla málem slzy na krajíčku. Ještě víc ji dojaly lahvičky saké, které před ní číšnice rovnala do lajny... Jestli to takhle půjde dál, zpije se kapitán pod obraz a ještě abychom ho pak s Akiko táhly do kasáren, no to bude tedy velice dojemné, pomyslela si cynicky. Její téměř zjihlý výraz však brzy ztuhl a nahradil ho šok a nedůvěra.
"Po-po-počkejte, cože?! Satoshi... zhollow-... to jakože... jakože..." nemohla se rozhodnout, jak na to zareagovat. Bylo to hrozné, strašidelné a určitě i nezákonné. Sice to vyléčilo jeho smrtelnou chorobu, která ho jistě nelidsky mučila bolestmi, ale stejně! Nakonec to Baru vyřešila tak, že vypila jednu z lahviček před sebou. Vůbec to nepomohlo, tak vypila ještě jednu. Kapitán možná přece jen měl dobrý důvod, proč něžným dívkám před sebou objedával tolik chlastu... To už aspoň trochu obnovilo její rovnováhu, takže na kapitána podezřívavé pohlédla. "To jakože jste teď částěčně hollow? Není to náhodou nezákonné nebo tak něco?! Mimochodem to, že jste se vrátil, znamená, že je už vše v pořádku a nebudete nikomu nebezpečný?" vyslovila několik z mnoha otázek, které se jí vyrojily v mysli.

Kasumi Shinju
Až tu techniku pořádně dopiluješ, bude to jistě velmi silná technika. Řekla jsem a pak jsem ještě dodala. Jestli chceš, tak o té technice pomlčím. Usmála jsem se a obrátila pohled někam do lesa. Už bychom asi měli jít a vyřešit tu Centrálu. Čas nám běží, a den popravy se blíží. Vydala jsem se směrem, kterým jsem přišla. Raiden se mě zeptal, jestli může jít semnu a když jsem mu na souhlas přikývla, zeptal se mě ještě, co mám v plánu. Nejdřívě bychom měli pořádně zhodnotit situaci. Do popravy nám zbývá už asi jen pět dní a do té doby bychom měli dokázat nevynnost Kioko, ale měli bychom také najít pravého pachatele. Odpověděla jsem mu a zamyslela jsem se, protože já jsem již měla alespoň někoho podezřelého, ale nemyslela jsem si, že bych o tom zatím měla mluvit......

Raiden Tomisura

Rychle jsem kapitánku Kasumi chytil za ruku a za pomoci Shunpa na dost vysoké úrovni jsem nás dostal před Centrum 46. Takže já myslím žebychom měly začít tady. Dál bychom měli vyslechnout toho co našel Kioko a najít stopu po pachately. Podle mě to bude někdo na úrovni více-kapitán a výš na které nemám šanci. Pak jsem se zamyslel. Doufám že budou dveře otevřené.

Mokuto

Jako vždy sem seděl na střeše budovy. Nestaral jsem se komu ta budova patří. Díval jsem se na procházející shinigami a před centrumem 46 sem viděl ty dvě osoby co spolu bojovali v lese. Co chcou u 46 ? zeptal jsem se sám sebe a seskočil jsem ze střechy. Pomalu jsem šel knim