Příběh: Shattered time

Mokuto

Dál jsem sledoval souboj kapitánky Kasumi s nějakým členem 6.divize. To si dělaj ze mně srandu ? Kapitánka a nedokáže rychle porazit takového sráče ?...Tak to je teda dost zajímavé... pomyslel sem si

Yoruichi

Shinigami z 3 divize nečekal tento tvůj útok, a tak jsi mu krásně podkopl nohy. Shinigami chtěl znovu vstát a bojovat, ale v tom se ozval můj hlas. To stačí. Děkuji, můžeš jít. řeknu svému členovi, ten se jen ukloní a zmizí. Pak přistoupím k Akimu. Noo máš celkem dobrou techniku. Chce to jen vypilovat ten odraz, na něm také hodně záleží. Pak možná dělat trochu menší kroky, ale to musíš podle toho, jak ti to bude vyhovovat....Rychlost budeš zvyšovat pohybem. Hlavní je nebýt líný. řeknu své poznatky a usměji se.

Aki Maki

Yoruichi je přerušila a proto na ni pohlédl.Začla mu dávat cenné rady, potom mu aji pochválila jeho techniku.Zrudl jako rajče, ale nechtěl moc dávat znát, že se pořád docela stydí a tak co nejrychleji odpověděl. "Pohybem...já nejsem líny, spíše opak...hyperaktivní..." Začne se usmívat.

Yoruichi

O to je to jen lepší. odpovím.

Tatsuya

"Je načase odjet," řekl jsem, když jsem vzal Shieri do náručí. "Tak brzy? Vždyť jsme se ani s nikým nerozloučili," namítla na to Shieri. "Neboj Shieri, všichni dostali to, co potřebovali... Klid a rozloučení," usmál jsem se. "Demo, není to trochu moc neosobní?" zeptala se. "Neboj, jistě to pochopí... Ale nevím, kde je Memphisto-taichou... Dopis se mu bohužel nemohl doručit, protože jsem ho nikde nenašel..." řekl jsem jí, ale lhal jsem, měl jsem spíš strach čelit mu tváří v tvář.
Na stolech Sory, Mokuta, Baru, Ukitakeho a Satoshiho ležely dopisy v Kidem zapečetěných obálkách, aby je nikdo jiný nemohl otevřít. Pro Soru, Mokuta a Satoshiho to byl dopis omluvný, ve kterém jsem vysvětlil i důvody mého odchodu. Pro Baru a Ukitakeho děkovný, že mi dovolili být na tu chvíli v jejich divizi.
"Je čas," řekl jsem a vytvořil jsem bránu Senkai, která byla tím zvláštní, že se nedala skoro vůbec vycítit, v SS cítit však byla, ale kam mířila se již zjistit nedalo. Když jsem Shieri přenesl přes práh Senkaimon, vyletěl mi z obleku onen nedoručený dopis. Počkej na mě na druhé straně, Shieri... řekl jsem si v mysli, když jsem sám vylezl na poslední chvíli z brány. Ten dopis ještě doručím...
Zamířil jsem přímo na místo, kde by Memphisto měl být. Ale...

Aki Maki

Pořád se usmívá a kouká jí do očí. "Děkuji za cenné rady, takže...když se budu často pohybovat tak budu zrychlovat...?" Zeptal se.

Memph wa kakoiiii
Satoshi
Páni má to ještě cenu tady zůstavat...? Čas se krátí... No asi to budu muset ukončit rychle. pomyslel jsem si a dopil jsem čas To by bylo všechno, mohu se nyní vzdálit? zeptal jsem se

Yoruichi

Ano, tréningem se budeš postupně zrychlovat. přikývnu. No ale už je pozdě a já si ještě něco musím zařídit. Takže zatím. ještě dodám, zamávám a *POOF* a jsem pryč.......Objevím se poblíž knihovny. Několik kroků a vcházím do knihovny. Dalších pár kroků a bez problému se dostávám si do části s tajnými spisy. Přistoupím k hlavnímu panelu a něco do něj začnu ťukat. Kdepak to je?

Aki Maki

Usměje se. "Ještě jednou děkuji, mohi by jsme si to někdy zopakovat...že by jste mě něco více naučila prosím?" Než to ale stačí říct, tak už je Yoruichi pryč, i přesto je však šťastný.Padne na zem do trávy a kouká na nebe, na tváři má obrovský úsměv. "Měním názor, být shinigami je super..." Pořád tam leží pozorující mraky s velkým úsměvem.

Megurine Luka

Když mluvil o zradě, pochopila jsem, proč na něj předtím směřovaly ty chladné pohledy. Tak todle se stalo a stoupla jsem si, abych nebyla u zdi. Pohlédla jsem na kapitána, ale nevipadá, že by něco proved pomyslela jsem si. Sice má kamennou tvář, ale jistě je to dobrý člověk a jědtě lepší shinigami. Chvíli jsme o tom přemýšlela a vyšla jsem dopředu pohlédla jsem na kapitána a pravila jsem, hodláte někdy opustit i tuto divizi? Nerada bych přišla o kapitána a pokud ano zdůvodníte nám všechny důvody pro odchod! dořekla jsem a vrátila jsem s ezpět dozadu a čekala na odpověď.

Arinoki Kenkyoshou

Řekne mi tady někdo co se sakra děje?..zeptám se naštvaně..a čekám na opdopvěď které se možná nedočkám..

(Ashi, tak trošku zapracuj na dilataci času, né? :-D Já potřebuju přejíždět půlku republiky, učit fracky anglicky, učit sebe fyziku a eště chodit do sboru, ono to chvíli zabere :-D)

Yamamoto

"Ano, všiml jsem si. Žádat o záchranu nevinného života... zdá se, že i ty máš své hranice. Mládí je často ukvapené a jedná a mluví bez uvážení, nikdy si neuvědomí vlastní bezohlednost," pronesl záhadně a úspěšně tím neřekl ani "ano", ani "ne". Rád by si ještě se Satoshim chvíli popovídal a podělil se s ním o svá moudra, ovšem zdálo se, že mladý kapitán už začíná být netrpělivý a Yamamoto sám měl ještě pár věcí na práci... rozhodl se tedy, že to nejnutnější už mu sdělil. "Dopij si ten čaj, a pak můžeš jít," zamrmlal s rozvážným kývnutím.

OutoX
normálně se začali mlátit bulic spadl ze stromu a zůstal ležet a tady firelovi bulic něco udělal s nohama ách jo tam kde je bulic tam sou problémy.
musíme je vzít do nemocnice Ty vem firela já vemu bulica a namířil sem si to směrem k bulicovi.

Hiboru Baru

nic netušila o tom, že jeden z těch nových členů se právě vypařil někam na líbánky a i členství jejího oblíbence Kukaie bylo z blíže nespecifikovaných důvodů ohroženo, takže kapitánovi s radostí odsouhlasila, že je co nejdříve seznámí, a vkročila do čajovny. Trochu ji překvapilo, když si všimla, že je nikdo nenásleduje, takže divizní párty z toho asi nebude, ale třeba dojdou později... pokrčila rameny a objednala si saké.

Kono etto

*Sledovala jejich souboj když v tom začalo mít všechno rychlý spád, bulic se jaksi "změnil" a firel omdlel, trochu zpankařila a ani si nevšímala kapitána 7. divize a když mu outox pokynul vzala to za své a přispěchala k firelovi, chtělo ho vzít, ale nemohla ho unýst.

Aki Maki

Vyběhl radostí zpět na své tréninkové místo kousek od kasáren 2. divize. "Trénoval jsem s Yoruichi, páni...tohle mi nikdo neuvěří...!" S úsměvem nakone doběhl na tréninkový plac.Plný odhodlání z toho co mu řekla Yoruichi začal rychle trénovat.o nějaké té době začal cítit docela slušný změny. "Čekal jsem že být poučen od legendárního shinigami je dobrý a pomůže mi to s tréninkem, ale že až takhle...!" Hops, neustále trénoval a z toho zápalu nebyl ani unavenej.

Firel
Střípky se začali skládat dohromady rychleji a rychleji a po chvilce už byli seskládané do mého vnitřního světa...vek terém ovšem byli dvě postavi,Střibrovlasá dívka v bílem a někdo v černém hábitu a kapuci.jen sem shlédl jejich boj a svět se zase roztříštil..... Výborný, ted ještě spátky. Jenže vrátit se k vědomí se mi nedařilo....

Kono Etto

*Potáhne si ho na rameno a andhodí přito odříkává"Pomož,sežer,uzdrav,ponič,dodej,ukradni,daruj,smeť"
Nadhodí si ho tak třicet centimetrů nad zem.
"37. poutací technika Tsuriboshi "
Pod firem se oběvil sedák z reitsu A už se valilo do nemocice.

Aki Maki

Pořád trénoval. "skvělý...!" Usmíval se, když v tom zase uslyšel hlas ve své hlavě.Byl velmi veselý, Aki se na něj tak soustředil, že zapomněl na trénink a narazil přímo do stromu, v tom však hlas zase zmizel. "Kruci, jednou mi to jméno stejně řekneš ne...?!" Naštvaně řekl zanpaktou, kterou měl v pochvě, ale rukou jí držel za rukojeť.Když v tom se opět ozval hlas a najednou se Aki zase objevil na tom divným místě.Pod sebou viděl ten stejný svět, ale v černým barvách, zatímco on byl v bílém světě.Podlah apod ním se třásla jako vodní hladina při každém jeho kroku a on se pomalu blížil k bílé postavě, která byla ve světě pod ním černá.Něco říkala ale on jí neslyšel.Šel k ní blíž, ale najednou se začla vzdalovat až mu zmizela z výhledu a on byl zase zpátky.Na cvičišti...

Vydím Jak Kono Poslala Firela nejspíš do nemocnice a usměju se.Sakra kdybych se mohl hnout .Sakra už se to nesmí stávat nesmím už nikdy nikomu ublížit.

Satoshi
Dopil jsem ještě poslední zbytky čaje a řekl jsem Vskutku máte právdu Yama-jii... ale co zbývá takové prohnilé duši, jako je ta moje? řekl jsem No nic tak já tedy jdu... řekl jsem a zmizel jsem Hmm prohnilá duše... dobře jsem se vystihl, pomyslel jsem si během běhu ke kasárnám 10 divize, kde už podle mých informací měl být Memph. A brzo jsem tam dorazil. Doufám, že je mistr doma... neměli bychom ztrácet čas. pomyslel jsem si a vyrazil okamžitě do kasáren, kde měla 10ka slavnost na přivítání nového kapitána. Yare yare... možná jsem přišel v nevhodný čas. pomyslel jsem si, když jsem vstoupil uprostřed oslavy.

Aki Maki

Jeho zápal pro trénink rychle zmizel a on usnul.

Tatsuya

Možná už není třeba, usmál jsem se, když jsem se podíval do okna desáté divize. Nakonec to už nebude potřebovat... Škoda, chtěl jsem mu udělat radost, ale on už rád jistě je... S novou divizí... Naposledy jsem se usmál a pozoroval, co se děje uvnitř kasáren desáté divize, když jsem si uvědomil, že jsem tu vlastně zbytečně. Přeji Vám mnoho štěstí, Memphisto-taichou... Konečně jsem pochopil, proč jste to vše udělal... Ale... Už je pozdě na to s Vámi o tom mluvit... Jsem rád, že jste konečně spokojený... Já jsem taky spokojený; přál bych Vám někoho takového, jako mám já... Otočil jsem se od okna.
Už je čas.. Otevřel jsem bránu mezi RW a SS a zmizel jsem v ní vstříc nejisté budoucnosti.

Yamamoto

"Pětadvacet na holou," odpověděl nejvyšší kapitán na Satoshiho řečnickou otázku, ovšem až po tom, co jmenovaný opustil prostor. Nechtěl ztrácet čas s lidmi, kteří si zakládali na prohnilosti své duše. Radši si dal ještě čaj a hluboce se zamyslel nad podivnými věcmi, co se v poslední době v Soul Society děly, a nad tím, že si všichni dělají, co se jim zachce. Mládež dneska neví, co to je disciplína... Řezat!

Akio ukitake

Vešel do čajovny a rozhlédl se.bylo zu opravdu hezkya útulno.pak se posadil k baru a objednal si taktéže saké.Dobrá tedy....kde bych měl začít...Přeruší a kopne do sebe saké načež si objedná nové.Takže Baru...proč jsem odešel.....tento důvod má kořeny dávno ještě v mém mládí...