Příběh: Shattered time

Mokuto Takahiro

Usmál sem se Dobrá.... Začal sem uklízet. Když sem přecházel po místnosti sem a tam tak se zakopl a spadl na stul s vazou a rozbil sem stul i tu vazu Ksakru

Inugami za psacím stolem a před ní se třepetá člen čeledi informační hmyz z rodu pekelných motýlů.

Inugami zpozorní a sleduje motýlka, kteý se po chviličce půvabného poletování rozhodl sdělit ji nahraný vzkaz: "Mluví k vám vrchní generál Yamamoto, zítra začne přesun Královské pečetě na nové místo. Hlídat Královskou pečeť budou jednotky číslo 4,6,8 a 10. Ostatní zůstanou v záloze v případě pokusu o loupež a budou připraveni na boj. To je pro zatím vše. Děkuji," autoritativní hlas vůdce Gotei 13 dozněl a nechal zamyšlenou Inugami v tichu.

Sora

Dnešního dne se rozhodla udělat něco pro přírodu, a tak šla vyplín aspoň kousek zahrádky 4.divize. Bylo už odpoledne a ona nebyla ani v půlce. Utřela si pot z čela, ale v tom okamžiku přiběhl udýchaný mladý shinigami s naléhovým výrazem ve tváři. "Co se děje Genmo?" vstanu ze země s překvapeným výrazem. "Rozkazy od kapitána......Čeká nás úkol." odpoví Genmo. "Ummm rozumím." kývnu směrem k němu a zamířím zpět do kasáren.

Yoruichi

Jako většinou každý den, tak i dnes si vychutnávala svůj odpolední ovocný čas. Za ní ležela kupa vyřízené dokumentace. Yoruichi přemýšlela nad minulostí, nad tím co se stalo a nad tím co se mohlo stát. V tom ji však hlavou projel záblesk. Pozvedla oči od čaje. Dlouho tu klid nevydržel.

Satoshi
Po chvíli jsem se zastavil Nemůžu... nemůžu je vzít... už takhle jsem toho udělal dost... Musíme se Shieri odejít sami. pomyslel jsem si a rychle jsem se vrátil Už jste si to zařídil Satoshi-sama? zeptala se mě Ano. odvětil jsem a okamžitě jsem začal připravovat portál na přenos. A po velmi krátké době jsem jej dokončil. Tak Shieri je to tady... tenhle portál má podobnou strukturu jako ten, který dopravil ostatní domů... takže pojďme. Ano... Satoshi-sama. řekla Shieri a vstoupila do portálu. Když jsem tam vstupoval já vrátila se mi vzpomínka...

Tatsuya Gojo

"Mokuto!" zařval jsem na něj, když rozbil tu vázu a stůl navrch: "To byla kapitánova oblíbená váza a taky i stůl... Sakra, ukliď to, než to uvidí."[b]

Akio Ukitake

Vejde do své kanceláře.uvnitř naštěstí nikdo není takže si nikdo asi nevšiml že se opozdil.Okamžitě se posadil za stůl a dal se do nudného papírování které se tu za jeden večer bez kapitána nahromadilo.Vše je přehledně naskládáno na stole...Akio si nemůže stěžovat.Po půl hodince je administrativa hotová a nic víc nezbývá.Zvedne se tedy a vydá se na prohlídku kasáren.

Mokuto

Ksakru Začal sem uklizet rozbitý stůl. Střepy od vázy sem hodil do křoví u kasáren.

(Ash: hezké dík že jsi to napsal ikdyž jsem měl nějaký vlastní obskurní a morbidní plán, tak se to hodilo, jelikož jsem jinak nevěděl co napsat
seven: mírně pokory ;) nechtěj abych si už definitivně myslel, že si na internetu fakt mastíš ego )

Memphisto

Přišel do haly, ovšem nikde nikdo...Jako vždy, rychlý jako vítr otočil se na jedné noze a vydal se nejbližší chodbou směrem do své pracovny. Ou... Tatsuya by měl dostat ty své prášky... jinak bude zase mít halucinace a nakonec tim ještě nedejbůh nakazí i někoho jiného... zase mi určitě rozbije vázu, o které ani nevím že existuje... a přidal do kroku.
Sotva otevřel dveřeuž viděl Tatsuyu s Mokutem s nevinnými výrazy, jak stojí v pozoru vedle dveří. Změřil si je pohledem. Nojo... zase váza... tentokrát i Mokuto...
Zakroutil hlavou.

Mokuto

Me...Memphisto-taicho Díval sem se na kapitána. Doufám že mně nepošle vytírat podlahy za tu rozbitou vázu Usmál sem se Děje se něco ? Zeptal sem se ho Doufám že to nebyla blbá otázka

Tatsuya

On o té váze ví... Zase ten jeho pohled. "Omlouvám se taicho," řekl jsem mu a zatvářil se nevinně. "Ta váza ale spadla sama... Nemohl jsem za to." Kozel jeden... Teď mě pošle vytírat i kasárny 12 a bude...

Satoshi
Po poměrně dlouhém časovém úseku, ve kterém nešlo dělat nic jen dál a dál běžet jsme se ze Shieri konečně objevili doma.
Takže jsme zpátky... To ano Satoshi-sama! nadšeně vykřikla Shieri a já se jenom mírně pousmál. Klidně běž za ním. řekl jsem jí. Poznámka ji sice překvapila, ale pak její výraz přešel do úsměvu Děkuji! vykřikla a už utíkala do kasáren 4 divize. Hmm... 2 minuty tady a už po něm touží... zajímavý pár... no nic asi bych se měl podívat do svých... počkat svých? Vždyť ani nwm zda mě někdo už nenahradil... v tom jsem se podíval na své haori pod mým černým pláštěm, které bylo znatelně roztrhané. Hmm tak tohle už asi nebude příliš k užitku. řekl jsem, sundal jsem jej a natrhal jsem jej na obvaz, kterým jsem si převázal šrám na levé straně hlavy, který jsem utrpěl v portálu. Nasadil jsem kapuci své kápě a vydal jsem se ke kasárnám.

Tatsuya

Do kasáren vběhla dívka a její přítomnost mě dosti oslnila a naplnila. Kdo to je? Znám ji? ... Ne, ale něco mi říká, že k sobě patříme... Možná to je jen moje zbožné přání... Stál jsem tam jako uhranutý, když v tom mě z mého opojného myšlení vytrhl pocit tepla u srdce, v tu chvíli jsem si uvědomil, že mě ta dívka objímá. "Aiko? Jsi to ty? Kde jsi se tady vzala a proč vypadáš tak... bledě?" Poznal jsem v ní matně tu dívku, kterou jsem znal jako živý, ale... Její vzhled byl úplně jiný, jen ten pocit byl stále stejný.

Raiden Tomisura

Šel jsem se projít po celém Sireitei a hledal jsem někoho koho znám.

kioko matsuta

potkám raidena a pozdravim : ahojky raidene seš na procházce?

Kira Kusuku

Z postele jsem se vyhrabal až kolem jedné odpoledne. Chodbou, která vedla kolem mé kanceláře, proběhnu velmi rychle. Nebyl jsem tam už třetí den a ani dnes mě nějak zvláště nelákala práce úředníka. Cestou mě pár mých lidí chtělo zastavit a něco diskutovat, ale nepodařilo se, hold byl jsem rychlejší a díky tomu jsem se dostal na cvičiště, kde nebylo potřeba o čemkoliv přemýšlet, či cokoliv vyplňovat a schvalovat.

Raiden Tomisura

Podíval jsem se na Kioko. Jo tak nějak Kioko-chan. Jak se vede? Usměje se na ní.

Tatsuya Gojo

"Ano, to jsem já... Ale proč mi říkáš Aiko," zeptala se nechápavě, protože od té doby, co jsem věděl pravdu jsem ji říkal už jen Shieri. "Omlouvám se," řekl jsem ji vyhýbavě: "Ale... já... já si..." Podívala jsem se po ostatních tak, že to Shieri neviděla,: "Pomoc," říkal můj pohled, protože jsem si nevěděl rady. Tu ženu jsem neznal, alespoň ne tak, jak vypadala, jen ten pocit byl stejný.

Mokuto

Podíval sem se na Shieri a na Tatsuyu Hmm...vypadá to že na ni taky zapomněl...ach jo...tohle si bude muset vyřešit sám...my mu stím těžko pomužem... usmál sem se a sedl sem si ke zdi kde se vytáhl láhev saké.

Akio Ukitake

Jakmil si obhlédne kasárna vydá se směrem k nejvyššímu vrcholu v seireitei.

Koycora Kotsugishi

Když jsem seděla u jezírka na zahradě v naších kasárnách z poměla jsem si že mám být dnes na cvičišti tak jsem se zvedla a upalovala na cvičiště když jsem tak doběhla viděla jsem kapitána tak jsem ho pozdravila,,Dobré odpoledne kapitáne.

Tatsuya Gojo

Mokuto mi nepomůže a ani Kozel? Sakra... "Víš, Aiko... Je tu takový malý problém," řekl jsem nejistě. "Víš... já si nic... ne... nepamatuju." V tu chvíli jsem schytal facku: "Takový blbý vtipy... Já už si myslela, že se Ti něco stalo," řekla rozčíleně, ale pak mě sevřela v objetí. Nechápe to... Já si na nic nepamatuju... Jen na svůj život, když jsem ještě žil.

Kira Kusuku

"Ohh, dobré odpoledne Koyco," s úsměvem odpovím, ale pak rychle dodám: "doufám, že mi neneseš žádné papírování?" a přitom připravuji terče na kido.

Koycora Kotsugishi

Ne kapitáne to ne jdu trénovat už si nemám skím zabojovat a nudím se tak jsem přišla sem