2. divize

Isayama Ame

"Snad si to jméno zapamatuju dřív, než na něj narazím." mumlala si tiše, tak říkajíc pod vousy. Mezitím Sora přestala zkoumat pokoj a přistála Ame na rameni.
"Pokud to nevadí, šla bych teda pozdravit toho A-novýho kolegu." Radši se nepokoušela znova vyslovit to jméno, už tak si připadala děsně, že jej dvakrát tak zkomolila. Vyšla z pokoje a zavřela dveře. "Tak tedy, děkuji za pomoc." Řekla, když se na Nami otočila. Lehce se uklonila a vydala se hledat pokoj číslo 42.

Aririki Rick Ginken

Zasmál jsem se a v duchu mu vysekl úklonu. Profesionál se prostě pozná. To se nenaučíš. Je to taková... vlastnost mého zanpakuto. řekl jsem a odložil skleničku. Ta sklenička tam zůstane přesně 666 sekund. A ačkoliv se z toho mohu opít, bude to působit jen na moji psychiku, ale ne na moje tělo. Stejně tak ty cigarety mi dají všechno až na dehet a oxidy. usmál jsem se. Je to pravděpodobně nejmocnější iluze v celé Soul Society, ale... bohužel neumí nic než tohle. usmál jsem se a potáhl z cigarety.

Isayama Ame

Vydala se najít pokoj s číslem 42. Najít schody do dalšího patra bylo lehké. Najít pokoj jako takový už ale ne. Nom, nakonec se jí to podařilo. Sice až na nějaký šestý pokus. Ale tak co, není důležitý postup, ale výsledek.
Chvíli stála před dveřma a poslouchala, jak hluční jsou. Ovšem, ona nešmírovala, ona jen hodnotila situaci hlučnosti. Nakonec se odhodlala a zaklepala.

Aririki Rick Ginken

Zasmál jsem se a kývl: Jo funguje to na každýho. A jo, můj duch zanpakuto je démon. Pak jsem se zarazil a kývl na Daikiho. Tak otevři! zasmál jsem se a uklidil většinu alkoholu. Přeci jen, kdyby to nebyla kapitánka tak nemusí každý vědět, že mám v pokoji skoro 100 litrů tvrdého alkoholu.

Aririki Rick Ginken

Podíval jsem se na Ame a po vteřince zírání se opatrně ozval: Zdravím. Aririki Ginken. Ale Rick bude stačit... nechci se ptát na osobní otázky hned jak se poznáme, ale... opravdu vidím fialového netopýra? zeptal jsem se a opatrně se opdíval na vypitou whisky a načatou placatku. Že bych to skutečně přehnal? Nějak malá výdrž dneska.

Isayama Ame

Čekala, jestli jí někdo otevře nebo ji vyzve, aby vstoupila. Nakonec jí otevřel ninja se zeleným hárem. Za ním, v pokoji, byl chlápek podivného vzezření, který se pak představil jako ten Akirira-něco. Asi jí bude ještě chvíli trvat, než to vysloví správně. "Taktéž zdravím. Jsem Isayama Ame." Představila se s lehkým úkloněním hlavy. Ame neunikl pohled, kterým se oba dva dívali na Soru. To jí na tváři vykouzlilo něco, co by se dalo nazvat lehký úsměv. Ona si zase všimla vypité láhve od nějakého alkoholu. "Co.... Ehm, co byste řekl?" reagovala na otázku, jestli je Sora vážně fialová nebo ne.

Aririki Rick Ginken

Podíval jsem se na netopířici a pokrčil rameny. Možností je nekonečně mnoho. Může být fialová, může to být matoucí odlesk, může to být lomem světla, může to být alkoholem. pokrčil jsem rameny a usmál se na dívku. Očividně byla celkem inteligentní a tak jsem jí nechtěl odpovídat stylem: Asi jsem se už zlámal jako kráva!

Aririki Rick Ginken

Říkal jsem, že to může být alkoholem. Ale aspoň bych na tom nebyl tak špatně, abych opakoval, co řekli jiní. jedovatě jsem se usmál na Daikiho. Pak se otočil na Ame: Co vás sem přivádí? A povědět to saozřejmě můžete cestou, posaďte se, prosím! usmál jsem se a tvářil se tak elegantně, jak jen to jde, když jste svalovec s vyholenou stranou hlavy, zjizveným ksichtem a ocelovýma botama.

Isayama Ame

"Těší mne, Daiki." Stejně jako u Ricka lehce pokývla hlavou. Přeci jenom, někdo musel být slušně vychovaný a spolehlivý shinigami.
Když se Rick začal vykecávat, donutilo to Ame k úsměvu. Vzala Ame netopýřici do ruky. S nataženou dlaní došla až k němu. Takže měl Rick netopýra přímo před nosem. "Ona... je doopravdy fialová." pronesla tiše. Pak si ale uvědomila, kde se octla. V pokoji. S dvěma chlapy. S dvěma lehce nalitými chlapy.

Aririki Rick Ginken

Usmál jsem se a posadil se na okno. Děkuji za objasnění. A ano, máme....teda mají tam mluvící kočku. Ale ukecanej zrovna není. pak jsem kývl na Ame. Posaďte se a kdyžtak si nabídněte. Víno? Šampaňské? Saké? Vodu? Doutníček? Cigaretu? Mám tady spoustu věcí. pokrčil jsem rameny a pak se podíval na Daikiho: Ano vodu. NE vodku.

Isayama Ame

To jejich hašteření nijako nekomentovala. Raději jej pouštěla rychle ven z hlavy hned poté, co tu informaci zhodnotila jako nepotřebnou. Uvědomila si totiž, že by se od nich mohla něco málo dovědět. Když už tu totiž chtěla být jakožto shinigami, měla by vědět aspoň něco málo a ne jen to, že v devátý divizi tisknou nějaký časopis a že čtyřka léčí.
Když pak přišla řeč na zvířata, zbystřila. Zvířata byla její parketa. "Vlk co umí používat shunpo? Mluvící kočka? Víc detailů..." Poslední větu pronesla skoro jako rozkaz. Ihned na to se stydlivě přikrčila, jako kdyby čekala nějaký trest.
Moc hluční, pomyslela si, ale nahlas řekla pouze: "Alkohol ne. Doutníky ani cigarety ne. Maximálně tu vodu, nebo čaj." S těmy slovy si sedla na první volnou židli, která byla poblíž.

Aririki Rick Ginken

Vytáhl jsem dřevěnou krabičku s čajem a začal hledat něco, v čem bych mohl uvařit vodu. No. Kuro je černý kocour, který sem tam něco nadhodí. Upřímně, mám občas dojem, že je chytřejší než většina divize. pak jsem se lehce usmál a dodal: Nebo než celé gotei 13. Každopádně se obvykle táhne spolu se zástupkyní.

Isayama Ame

"Hmmm... Takže kapitánka má vlka, který umí vycítit reatsu a používat shunpo. A v devítce mají mluvícího kocoura. Zajímavé..." mumlala si tiše sama pro sebe, ignorujíc fakt, že v pokoji sama nebyla. Když si to pak uvědomila, nasadila výraz 'jejda, omlouvám se' a dělala, jakoby nic. Sora mezitím lítala po pokoji, neboť se jí předtím blízkost Rickova obličeje nelíbila, takže byla krapet uražená.
"A... Mů-můžu se ještě na něco optat? Jaká... Jaká je kapitánka?" vysoukala ze sebe trochu krkolomně. Tu otázku mířila spíše na Daikiho, přeci jen, byl v divizi dýl než oni dva.

Aririki Rick Ginken

Podíval jsem se na Daikiho a kývl: Jo. Má docela zajímavé schopnosti. pak jsem se otočil na Ame, zatímco se začala vařit voda. Jaký čaj? Černý? Zelený? Bílý? Červený? Ovocný? sám jsem jen pokuřoval. Když jsme tu měli dámskou návštěvu, nechtělo se mi tolik pít a i kouření jsem měl jen proto, že jsem to načal než přišla a neřekla, že by jí to vadilo. Navíc... cigareta nesmrděla. Udiví tě aspoň tohle? pomyslel jsem si a úmyslně foukl kouř k Daikimu.

Isayama Ame

Doufala, že se někdy bude moc zajít podívat na toho mluvícího kocoura. Vážně ji docela dost zajímal. "On má rozdvojený ocas a nějaký schopnosti? Co je, démon?" optala se s úsměvem ve tváři.
Poté poslouchala, když Daiki popisoval jejich kapitánku. Z toho co řekl usoudila, že kapitánka nejspíš bude fajnová osoba, u které asik nebude dobré, když se nasere. A možná trošku hlučnější, ale jinak fajn. Tak nějak se jí ulevilo. V jednu chvíli si už dokonce představovala, že jejich kapitánka bude nějaký psí suchar, co bude brát všechno vážně. No, Ame sice nepatřila mezi ty nejvtipnější, ale dokázala se bavit.
Poté se otočila na Ricka. "Zelený, pokud to nevadí." pronesla. To, že Rick pokuřoval, jí nevadilo. Teda pokud se s tím bude držet kousek od ní a nebude na ni foukat kouř, jako to pak udělal Daikimu.

Aririki Rick Ginken

Podíval jsem se na Ame a podal jí šálek: Tady madam. poté jsem vysekl lehkou úklonu a usmál se na ni. Zároveň jsem ale už začínal přemýšlet, co bude asi kapitánka říkat na takovýto hromadný sjezd. Kapitánka příjde sem za námi, až dorazí zpět do divize, takže pokud ji chcete poznat, tak tu můžeme počkat ve třech.