1. divize

Nekonome Chieko

Kuro se ohlédl po Wilhelmovi. "Ten kocour má jméno...a ano mám rozdvojený ocas." odvětil mu na jeho otázku o ocasech. Chieko následovala Tadashiho chodbami první divize až do jakési konferenční místnosti. Jakmile vešli dovnitř, Chieko opravdu uviděla Gascara. Vypadal sice trochu starší, než si ho Chieko pamatovala, ale tak...pět let bylo pět let a svým způsobem se vlastně vůbec nezměnil. Když podal Chieko modrou růži, přijala jí od něj s milým úsměvem. "Děkuji, Gascar-san, je překrásná...a i Vám přeji dobrý den."  poděkovala mu za milý dárek. "Zdravím." pozdravil i kocour, který si Gascara také pamatoval.

Gascar se usmál. "Je dobré Vás zase vidět." řekl Gascar. "I vaše... společníky?" řekl tázavě. Na rodinu moc nevypadali. "Jsem rád, že jste se rozhodli nám pomoci. Paní si nebyla jistá, zda vylyšíte naše volání..." řekl.

Wilhelm Gure


Muže jsem po vstupu do místnosti pozdravil jen lehkou úklonou hlavy. Neměl jsem v plánu se snažit o nějaké přílišné zasahování do konverzace. Věděl jsem o celé situaci asi nejméně a rozhodně jsem neměl v plánu je přerušovat, pokud se z jejich rozhovoru budu moci něco dovědět. V nejhorším mi to povypráví cestou. blesklo mi hlavou.

Nekonome Chieko

"N-nápodobně..." odvětila Chieko na to, že je dobré se zase vidět a na jeho další slova o společnících souhlasně přikývla. "Vyslyšeli...takže...co se stalo?" chtěl znát důvod jejich povolání sem Kuro. Chieko to také zajímalo. Mohlo se technicky jednat o cokoliv. Tadashi jim toho také moc neprozradil, takže věděli jen to, že se jedná o něco se Zelenou Lady, ale, jak už se řeklo, to mohlo být cokoliv. A tak Chieko s Kurem vyčkávali, až jim Gascar vysvětlí o co jde.

"Nejsem si jistý, zda bych to měl říkat já... mým úkolem je dovést Vás za Zelenou Lady. Ona s Vámi promluví. Nicméně... máme trochu problémy v ráji..." řekl trochu enigmaticky a přitom poškrábal Kura za ušima.

Wilhelm Gure

Povzdechl jsem si a vysekl hlubokou úklonu. Je mi líto, Gascar-sama, ale nemám o misi zatím žádné podrobnější informace. Mohl bych se prosím dozvědět, kdo je ona Zelená Lady? Během této věty už jsem samozřejmě pár nápadů měl. Jestli je to nějaká císařovna hollow, jak jsem měl podezření... tak jsem opravdu nechápal, proč jí Soul Society pomáhá.

Gascar se usmál. "Zelená lady je naše vládkyně... je vznešená a moudrá... " řekl. "Jsem si jistý, že vaše kolegyně vám může podat vysvětlení, které odpoví na vaše otázky... mě nepřísluší o ní mluvit..." řekl ti v odpověď. Tadashi vypaddal, že ho nic z toho ani trochu nezajímá...

Nekonome Chieko

Chieko se na Gascara pousmála, když mluvil o Zelené Lady tím stylem, že si nezaslouží o ní mluvit. Opravdu se nezměnil. Tentokrát na ně alespoň nezaútočil. Poté se otočila na Wilhelma. "Zelená Lady je vládkyní společenství hollow...kteří se nekrmí ani nenapadají duše či shinigami....Dokonce se díky ní v Hueco Mundo objevily stromy a tak..." vysvětlila mu Chieko a doufala, že to vysvětlila správně. "Navíc tohle společenství hollow uzavřelo se Seireitei před pár lety mír. A my dva byli součástí mise, která s nimi navázala první kontakt." dodal ještě Kuro, na což Chieko souhlasně přikývla.

Wilhelm Gure

Pozvedl jsem obočí a kývl. Můj úsměv nyní vyjadřoval překvapení, ale stále tam byl úsměv. Dobrá. Beru na vědomí. prohlásil jsem. Pak jsem si jen povzdechl. Omlouvám se, kdybych posledních pět let nebyl víc mimo Seireitei, než v něm, možná bych to i věděl. pak jsem se opět lehce uklonil a opět ustoupil. Koneckonců, Chieko byla výše postavena a... Kuro zřejmě taky...

Gascar se na vás podíval. "No, jste připraveni? Můžeme vyrazit? Váš první kapitán mi řekl, že vás můžu přepravit až budete připraveni..." řekl. Lehce se usmál a čekal, jaká bude vaše reakce...

Nekonome Chieko

Chieko se podívala na Wilhelma. "V pořádku...nemyslím si, že o tomhle ví všichni shinigami." odvětila na jeho slova a pak se vrátila k Gascarovi. "Já můžu." pronesla svou odpověď Chieko. "Taky tak." dodal Kuro i svou odpověď a společně se podívali po zbytku jejich trojlístku a čekali, jestli nemá nějaké další otázky.

Wilhelm Gure

Kývl jsem Gascarovi a Chieko. Jsem připraven na průchod peklem. Nebo aspoň Hueco Mundem. opravil jsem se pak a usmál se na všechny přítomné. Opravdu hodně jsem se těšil na další misi. On trénink skoro pět let, během kterých si jen pilujete schopnosti, pijete čaj a slézáte hory... vás přinutí těšit se na nějaké to vzrušení.

"Peklem? No... možná budete překvapen..." řekl Gascar a lehce pohnul rukou. Vedle něj se vytvořil průchod do Hueco Mundo. "Prosím, až po vás..." řekl.
>>> Palác zelené lady

<---- Kavárna U Vysmátého Arrancara
Kioshi Hikaku

Objevil se kousek od kasáren. Kráčel pomalu ve svém otrhaném šatu. Věděl že pokud takhle předstoupí před kapitána, jen si tím přitíží. Upřímně spíš doufal v to, že v kanceláři nebude. V puse měl čerstvě zapálenou cigaretu. "Izumi Razaki." Matně si na něj vzpomínal. Potkávali se velice málo a Hikaku vlastně vůbec nevěděl jaký je. Přemýšlel nad ním celou cestu k branám první divize. Když se před nimi konečně octl, zapálil si novou cigaretu, ruce vložil do kapes a pomalu kráčel směrem ke kanceláři kapitána. Věděl, že ho brzy někdo okřikne a pronese něco v tom smyslu, že bezdomovci by se sem neměli ani jen přiblížit. "Ať už to mám vše za sebou."

Izumi Akira

Kolem kapitána se mihla důstojnice 3. divize Izumi Akira. Co dělala v 1. divizi se jeden mohl jen domnívat. "Kapitáne Kioshi. Opravdu bych nechodila za vrchním kapitánem s cigaretou." ukázala na cedulku, která nesla výstižný nápis - V prostorách kasárny 1. divize je kouření zakázáno. S tím odešela pryč, aniž by se na kapitána byť jen jedinkrát podívala

Kioshi Hikaku

Kráčel pomalu ke kanceláři. Kdyby na něj důstojnice nezačala mluvit, ani by si ji nevšiml. "Děkuji za radu." Chtěl pokračoval ale to už se Akira zase vzdalovala. Hikaku uhasil cigaretu o koš a hodil jí dovnitř. Nechtěl to v první divizi po výstraze znečišťovat. "Tak počkat! Ona mě poznala? Já jsem jí viděl poprvé v životě. Nevypadala zas tak zle. Znovu počkat! Opět přemýšlím nahlas." Hikaku přidal do kroku. Zatím se na něj nikdo nevynořil s tím, že by ho chtěl zavřít nebo tak něco a to ho povzbudilo. Došel ke kanceláři kapitána, opravdu se mu dovnitř nechtělo, ale přesto zaklepal.

Izumi Razaki

"Prosím, pojďte dál kapitáne..." ozval sem se zevnitř kanceláře. Jakmile kapitán vešel, mohl si všimnout, že na stole se válí velké množství složek, s deskami v barvých 7. divize. Bylo jich mnoho. Nezvedl jsem ani oči od stolu. "Čemu vděčím za tuto návštěvu, kapitáne?" zeptal jsem se.

Kioshi Hikaku

Hikaku vešel po vyzvání dovnitř. Při pohledu na kupu složek jeho divize ho zamrazilo. "Že by Yuriko svoji práci nedělala pořádně? Ne to určitě ne." Zastavil se asi metr od stolu, právě když kapitán domluvil. Z jeho slov Hikaka mrazilo v zádech ještě víc než při pohledu na složky. Neodpovídal na otázku, která pravděpodobně ani nebyla myšlena vážně. "Takže mi asi hoří půda pod nohama že?" Řekl, abys ulehčil situaci alespoň sobě. Dřív než stihl Razaki reagovat, pokračoval. "Nebudu chodit kolem horké kaše. Kapitáne, vím že jsem udělal hloupost. Už kdysi jsem z nenadání zmizel a tentokrát jsem si byl vědom následků daleko víc." Zhluboka se nadechl a přešel k vysvětlování důvodu. "Potřeboval jsem klid kapitáne. Ne že by toho na mě bylo moc, ale prostě jsem potřeboval posílit svého ducha. Vím že to není nijak závažný důvod k odchodu, ale pokud mi dovolíte dále vést sedmou divizi. Slibuji vám, že těch pět let se na tom kladně podepíše." Pak jen tak stál a mlčel. Nebyl si vědom toho zda to co právě řekl dávalo smysl, ale měl to za sebou a to pro něj bylo hlavní.

Izumi Razaki

"Hoří půda pod nohama? To je něštastně slovní spojení..." řekl jsem pohled mi sjel k jílci Batariela. "Předně... tohle je papírování sedmé divize za posledních 5 let, které vyžaduje, aby bylo podepsané kapitánem. Nikoliv zástupcem. Potřebuju, abyste si to všechno přečetl a podepsal..." řekl jsem a posunul mu složky blíž. Nic dalšího jsem nekomentoval. Nedal jsem vůbec najevo, jak se ohledně toho cítím.

Kioshi Hikaku

"Papíry? Opravu? Tohle ho štve nejvíc?" Hikaku poznámku o nešťastném spojení nepochopil. Nikdy neměl tu čest vidět kapitána v akci a nikde ani neslyšel o jeho schopnostech. "Pokud jde o tyhle papíry, postarám se o ně a jestli je to opravdu vše, pustím se do toho ihned." Zdálo se mu to až moc jednoduché, čekal že to bude daleko horší, ale něco mu říkalo, že tomuto ještě není konec. Minimálně v Razakiho očích bude velice neoblíbený.

Izumi Razaki

"Dobrá... očekávám, že to tu budu mít brzy." řekl jsem. "A doufám, že než se vrátíte do své práce, tak se trochu... zkulturníte... neuražte se, ale vypadáte jako Krakonoš." dodal jsem ještě. "Pokud chcete, můžu vám na ty papíry půjčit nějakou tašku..." nabídl jsem se ještě. Kdyby se našel někdo, kdo by převzal 7. divizi, tak bych asi neváhal. Ale momentálně jsem neměl po ruce příliš zkušených kapitánů

Kioshi Hikaku

"Zkulturním. O to se nebojte." Věděl, že říkat toho víc by nemělo cenu. Tašku nepotřeboval, složky složil na jednu obří hromadu hromadu tak aby nehrozilo že vypadne ten či onen papír a už si to hrnul z kanceláře. Byl vážně rád že to šlo tak jednoduše. Ačkoliv Razaki byl jistojistě naštvaný

Kasárny 7. divize----->

Celá Divize

A v tu chvíli, zničeho nic - naprosto neznámé reiatsu. Spousta neznámého reiatsu, větší, menší, malé, veliké - ale bylo toho hodně... Země se zatřásla, a na obloze se oběvila černá čára. Jasně viditelná černá čára.
Byla to snad jen sekunda, a čára se otevřela. Za ní jen velká temnota - byla to Garganta. A z ní se začali doslova sypat hollow - nalevo, napravo, dopředu, dolů. Ale byli všude.
S velkým "BOOM" dopadla obrovská koule Hollowa i do kasáren divize První. Udělal díru do střechy. Mezitím co nádvoří už bylo útokem naprosto zaplaveno a Hollowové byli všude, i zevnitř se ozývali hrozivé skřeky, zvuky a zoufání. Už v prvních sekundách umřelo tolik hrdých z divize první..

Izumi Razaki

Seděl jsem za stolem a četl si nějaká nová hlášení, když v tom jsem ucítil, že je něco moc špatně. Hollow... a to hodně, se z ničeho nic objevili všude po Seireitei, alespoň tak jsme to cítil. Na nic jsem nečekal a sebral síly. Kolem celé budovy se zvedla bariéra, která jí chránila před nepřáteli. Bylo nezbytně nutné udržet 1. divizi. Spolu s tím jsem vyslal pomocí Kida správu všem členům 1. divize, že jsme pod útokem. A pak jsem vyběhl z kanceláře. Nasměřofval jsem si to přímo k nejsilnějšímu reiatsu, které jsem cítil...

Razaki -->

A nebylo to na dlouhé hledání, protože bariéry nebariéry, někteří se dostali dovnitř. Jestli jí ale prorazili, nebo se tam dostali ještě předtím, to otázka.
Každopádně, nejsilnější reiatsu Razaki cítil právě kousek vedle. Vydal se po jeho stopě. Všude byl slyšet hrozivý křik, a první známky vyvolávání zanpakutou nebo kida. Cokoli se seběhlo, bylo to rychle, a teď byl v kasárnách naprosto prvotřídní chaos.
Každopádně, dorazil Razaki k tomu nejsilnějšímu, kterého zrovna cítil. Byli dva. Jeden, jež vypadal spíš jako člověk. Měl ale na jednom rameni kostěné brnění, také přes půlku obličeje, a v jedné ruce držel dlouhé kopí. Vedle něj stál ten druhý. To byl mnohem méně impozantní hollow, vypadal jako pásovec, taková.. veliká ještěrka, celý v kostěném brnění.
"Hej.. ty si.. Šini-gámi?" ozval se první, ten menší. Ten druhý provedl ukázkový facepalm.
"Ne, on tady jen prodává zmrzlinu.." pronesl hlubokým hlasem. V obličeji vypadal jako docela mladík, ale byl vysoký, a svaly taky všude. Vypadal.. dost připraven zabíjet.
Pod tím pásovcem ležela dívka. Byla to jedna ze členek První, Razaki ji znal. Krev všude pod ní, už nedýchala. Mrtvá.