Louka na kraji Rukongai

Náhodná louka někde uprostřed náhodného lesa někde na kraji Rukongai. Je tu hezky, uprostřed louky je velký, vzrostlý dub. Jinak na ní není nic moc zajímavého, snad jen, že tu roste spousta moc hezkých kytiček. Ideální místo na procházku.

Izanami

Izanami prošla lesem, koukajíc všude kolem, užívajíc si klidu a pohody. Nikam nespěchala, jednak pro to, aby stíhala drbat Fluffyho, pak také proto, že se jí zatraceně nikam spěchat nechtělo. Prostě chtěla mít spoustu klidu..
Lesem prošla, a ocitla se na louce. Vypadalo to jako ideální místo na odpočinek. Zvlášť ten velký strom uprostřed se zdál, že není lepší místo kde se zastavit a dívat se na oblohu a drbat Fluffyho, protože jinak by Izanami vyškrábal oči...
Vydala se tedy směrem ke středu louky.

Izanami

Izanami jen tak drbala Fluffyho, když v tu chvíli cítila, jak se jí drápky zabodly do ruky.
"Gee, durr, uháá!" Těžko říct, jestli to byly nadávky, prosby nebo jenom zvuky hrůzy, každopádně, když po ní Fluffy lezl, nic jiného z ní nevylezlo.
Pak, když si ale uvědomila, že Fluffy už hnízdí na její hlavě a že právě to asi bylo to, co chtěl, musela se nahlas na celou louku zasmát. "No, říkala jsem si, že zrovna potřebuju novou čepici.." pronesla se smíchem a zase Fluffyho podrbala. Bylo to zvláštní, drbat kocoura, co je na vaší hlavě, ale s Fluffym se asi dá zvyknout.
Jinak dále šla směrem ke stromu uprostřed, stále s širokým úsměvem na všechny strany.

Izanami

No..to bolelo.
"Auueeeh." ozvala se Izanami, když Fluffy udělal tu svojí evilovinu, kterou udělal. Byla to rána, kterou Izanami vůbec nečekala, bolelo to, bylo to zlé, hnusné, ošklivé...
Měla v plánu říct: "Jak se jen tohle mohlo stát! Zlej kocourek! Už tě nikdy nebudu drbat, nikdy ti nedám dobrůtku, už se na tebe nebudu hezky tvářit, smát se na tebe a nenechám tě lézt mi na hlavu!", ale nakonec to shrnula do: "Máš hlad, Fluffíčku?"
Mezitím už došli k tomu dubu, a tak se Izanami posadila, zády ke stromu. Na tváři měla úsměv, i když jí po různých částech těla tekla krev po průchodu krále.

Izanami

"Jasné nya! To se dalo čekat!" pronesla Izanami a smála se. Ona se celkově hodně smála. Ještě, že kolem není nějaká velká síla, která by se jí snažila ublížit. Kromě Fluffyho, ale ten stál za risk.
Každopádně, zalovila někam do svého ohozu, a vytáhla sušenku. Nebyla to sice speciální kočičí sušenka, ale bylo to to nejlepší, co si takový kocourek mohl přát...teda, až na speciální kočičí sušenku, jenomže to je vzácný matroš.
A tak jí opatrně podala Fluffymu. Teda.. ne, že by se ho bála, žejo.
Pak vytáhla jakousi náplast a s tou si zadělala zranění na ruce. Protože neměla ráda až moc krve, a tahle rána jí byla přímo na očích. Ještě, že náplast patřila mezi "Klasickou Izanaminu výbavu na procházky do přírody". Takové věci dávala dětem tehdy v Rukongai.

Izanami

Fluffy to díky vyšším silám snědl bez toho, aby Izanami vydrápal oči. Asi to bylo dostatečně chutné na to, aby to uspokojilo Fluffyho speciální chuťové buňky...
A díky vyšším silám, do Izanami Survival balíčku patřily i právě sušenky. A to celé balení. Nikdo totiž přece nechce umřít v přírodě hladový, že...
A tak balení sušenek vytáhla, a všechny je vysypala před Fluffyho. "Taak, dobrou chuť!" pronesla ještě. To by mu mělo na nějakou chvilku stačit. Mezitím Izanami zaklonila hlavu a pozorovala oblohu. Třeba najde pár mraků, které budou vypadat, jako Fluffy. Potvrdil by se tak jeho Špagetronský původ...

Izanami

No, a vážně, podobný mráček tam byl. Bylo to jasné, nebylo pochyb, byl to Fluffy. Špagetron opět ukázal, že je všude a všechno vidí.. naprosto ne creepy, pochopitelně. Izanami mu tam nahoru zamávala, s širokým úsměvem. Špagetron byl něco jako Santa Claus, akorát místo dárků přinesl Fluffyho...
A v tu chvíli se právě kocourek ozval! A vypadal...
..hladově..
..sakra.
Izanami nahodila lehce opatrný výraz. "Ty, Fluffy...Já..já už asi nic nemám.." začala opatrně, pak se nadechla. "Za chvilku půjdeme domů, a tam ti dám do misky nějakou moc pochoutku, jo?" zkusila vyjednávat s ďáblem, a na tváři se jí objevil takový "Bad poker face."
"Hlavně prosím nevytahuj kulomet.." dodala potichoučku, když si vzpomněla na ten mrak.

Izanami

Izanami byla ve stresu. Svůj život měla ráda.
Neměla páru, co se do ní Fluffy snaží nahustit, ale bylo to něco, co pro něj bylo důležité, skoro určitě. No, a když to bylo důležité pro něj, bylo to důležité pro Izanamino přežití. Takže, nezbývalo, než souhlasit, zavřít oči a doufat, že třeba z nebe spadne skála nebo tak něco, a ukončí to rychleji, než to udělá Fluffy.
"Jasně, dobře, nya!" odpověděla nejistě Fluffymu, ale s úsměvem, aby alespoň kdyžtak umřela kawaii.

Izanami

V momentě, kdy se Fluffy rozeběhl, Izanami věděla, že je zle. Bylo to jasné. Právě si podepsala ortel, a Špagetron už čeká nahoře a směje se, a Fluffy si může udělat na misku další zářez.
Teď už ale nemohla ustoupit. Musela ukázat, že je silná, že se smrti nebojí, a že jí nerozhodí nic ani minutku před jejím koncem. A tak se rozeběhla za Fluffym. Byla pravda, že Izanami nebyla pomalá, Fluffy ovšem taky pelášil jak to šlo, a tak Izanami radši nic neříkala a šetřila dechem na dost možná dlouhý a rychlý běh. Nemůže přece odpadnout. To by se jí Fluffy ještě vysmál před tím, než jí zabije. To se nesmí stát.

Izanami

A Fluffy se rozhodl k lezení. To nebyla zrovna Izanamina oblíbená disciplína, ale co se dalo dělat.... no, dost možná právě "nya" zrovna v tu chvíli znamenalo šplhání, a jestli se Izanami nebude činit, tak jí Fluffy sežere k prvnímu obědu.
A tak si Izanami strom prohlédla. První větve moc vysoko.. well, Izanami byla shinigami, tak jí to zrovna moc nemrzelo. Chtěla použít reiatsu dost vysoko na to, aby se mohla sama chytit. Pak měla v plánu šplhat normálně. Protože, trénink nikdy neuškodí.. a taky by se chození po reiatsu nemuselo líbit Fluffymu, a to teď bylo všechno, na co Izanami myslela. Neměla ještě v plánu umřít.

Modos

Světlovlasý mladý muž snědší pleti, který v okolí Seireitei působil trochu jako pěst na oko, protože byl hollow, se rozhodl, že si vyjde na procházku. Neměl toho zrovna moc na práci a shinigami všichni do jednoho tvrdili, že čerstvý vzduch prospívá zdraví, chtěl to tedy vyzkoušet. Po několikahodinové chůzi lesem si nebyl jistý, jestli cítí nějaké zlepšení, ale když nic jiného, měl aspoň čas přemýšlet. Hloubal tedy nad podivnými věcmi, které se honí hlavou hollow, až si najednou všiml, že na okraji lesa, ze kterého se právě chystal vyjít, je nějaká bělovlasá dívka, která honí bílého kocoura. Bylo to celkem zajímavé, takže se zastavil nedaleko od stromu, který byl středem toho všeho, a pozoroval je.

Izanami

Izanami se šplhalo, navzdory očekávání, docela dobře. V hlavě jí šla hudba z Rockyho, a kdyby měla volné ruce, tak by musela ukázat svaly. Ještě, že volné ruce neměla.
Každopádně, šlo jí to dobře, a krůček po krůčku se dostala až kamsi nahoru, jen kousek pod Fluffyho. Byl to vážně.. vysoký..strom. Každopádně, pak začal Fluffy prskat. Že by se mu nelíbily Izanamini lezecké schopnosti? Ne.. to bylo něco jiného, pod nimi..
Otočila hlavu. Byl tam nějaký, trošku divný, týpek. Ale, tady byli mimo Seireitei, a tam se prostě divná individua někdy vyskytují. Izanami byla hodná i na ty nejzvláštnější.
Tedy, usmála se tam kamsi dolů, a horlivě zamávala. To ovšem vedlo ke ztrátě rovnováhy, což nikdy nemá nic dobrého. Zavrávorala, a dala se do padání.
"Jeeej!" zavolala, ale pak si vzpomněla, že je Shinigami, a že ti mají jisté schopnosti. Podařilo se jí docela pohodlně dopadnout na nohy někam k tomu týpkovi.
"Uh, dobrý den." pronesla, drbajíc se na hlavě s výrazem "Já nic, já jen tak padám z nebe často."

Modos

mimochodem tady je jeho portrét:

Izanami chtěla dopadnout na nohy, ale ve skutečnosti se stalo něco úplně jiného a to, že ji ten podivný člověk chytil do náruče.
"Ach, opravdu? Zajímavé, ještě jsem nepotkal nikoho s podobným koníčkem," pronesl s podivem na její vysvětlení. "Jste si jistá, že nepotřebujete odbornou pomoc? Záliba v padání může být docela nebezpečná, zvlášť pokud jste v nějaké vysoko položené oblasti," pokračovat docela vážně, a přitom na Izanami hleděl, aniž by ji pustil na zem.

Izanami

Přistát v náručí toho náhodného týpka bylo zvláštní, ale bylo to lepší, než přistát na hlavě na zem, takže jo.
"Děkuju." řekla Izanami prvně a usmála se. Nijak nespěchala z náručí chlápka. Byla lehce unavená z toho lezení, a tak chvilka odpočinku vůbec neuškodí..
"Ále, je to v pohodě. Padání je fajn, když je fajn dopad.." pronesla a znovu se na chlápka usmála. Pro kohokoli, co by tohle viděl, tak by to asi... špatně pochopil.
Sakra. Fluffy tu pořád ještě byl. Za to mohl on. Špagetron chtěl, aby Izanami potkala tohohle chlápka! No, tak to už muselo něco znamenat.. třeba od něj dostane zdarma zmrzlinu nebo tak.
"Ruyichi Izanami. A vy?" zeptala se mile. Jestli jí pořád držel, tak se Izanami pořád nesnažila nějak se z jeho držení dostat.

Modos

"Modos," představil se hollow stručně, stejně jako Izanami. "Velice mě těší," dodal a po dobře, která by jakékoli jiné ženě připadala otřesná, ji konečně postavil na zem. Nic z toho, co řekla, si vyložil tak, jak to znělo, a to sice že když je dole odpovídající prostředí, které zajistí, aby dopad nezpůsobil žádné nepříjemnosti, tak je padání dobré. S tím v podstatě souhlasil, takže jen lehce kývl hlavou. "Máme dnes hezké počasí, že?" pronesl s kamennou tváří. Rozhodl se vyzkoušet jedno z témat ke zdvořilé konverzaci, kterou mu už tolik shinigami doporučilo.

Izanami

Hmm.. Modos. Izanami to znělo trochu jako jméno nějakého opileckého bezdomovce, co si z nevinných, krásných holčiček dělá sekanou do burgeru, ale jména vždycky pletou...
"To mě taký!" dodala Izanami s úsměvem na takovou tu otřepanou frázi, ale hej, alespoň byl korektní. To docela vylučovalo toho opileckého bezdomovce..
.. pak jí teda položil, z toho Izanami byla zklamaná. Ani si nestihla odpočinout.. hrůza. Ona sama nedávno tahala po divizi dva lidi, a jednoho z nich na zádech odnesla až do třetí... ale dnešní chlapi, to se unaví hned po pár sekundách..achjo.
"To teda! Ideální počasí na procházku!" pronesla Izanami vesele, a podívala se na oblohu. Bylo doopravdy hezky. Izanami nechtěla dlouho mlčet..a taky to nikdy moc neuměla. "Taky jste se šel projít? Je tu hezky.." pronesla, když se kouknula kolem, po lese. Pak se usmála přímo na Modose, a čekala na pokračování konverzace.