Ulice Rukongai

Ulice v Rukongai...

Shiin Hiiragi

"Teď koho se ku**a zeptat..." Přemýšlel jsem nad mými známými v Rukongaii a nebylo jich teda málo, ale potřeboval jsem vybrat někoho, kdo se tu vyzná a má alespoň trochu dobrou paměť. Podíval jsem se okolo, abych zjistil, kde v Rukonu jsme. "Ku**a... ku**a... A jo! To by šlo." Dostal jsem nápad.
"Ten to má taky dobře v p**i..." Pomyslel jsem si při pohledu na Manobuového mazlíčka na ruce. "Často? Nooo... dalo by se říct, že ani ne, ale občas sem zajdu." Šel jsem již instinktivně k místu, o kterém jsem věděl, že se tam bude nacházet osoba, jež nám může pomoct. "Zajdem prvně za mou kámoškou. Snad bude něco vědět." Hodil jsem pohled na Shachi a pobaveně pověděl. "Být tebou tak si na ni dávám pozor..."
A jo... ještě jsem neřekl, kam to vůbec jdeme. Jdeme do jedné hezké budovy, kde pracují... řekněme to nějak slušně... společnice. Ty znají Rukongai a hlavně jejich obyvatele dobře. A ta, za kterou mám namířeno má ráda typy holek jako je právě Shachi.

Shiin -> "Jo? A proč jako?" zeptala se Shachi trochu nafouknutě, protože špatně pochopila, cos tím myslel.
"Aha, dobře, to je asi dobrý řešení... Já jsem myslel, že bychom mohli začít od míst, kde jsme oba měli v poslední době hlídku, protože sám sem taky mimo službu skoro nechodím, ale hádám, že kámoška bude možná lepší!" nechal se slyšel Manobu, za což sklidil pár nepěkných pohledů od Shun. Žárlivé ženy jsou to nejhorší. No, vlatsně i žárliví muži, ať nekřivdíme. Vedl jsi tedy skupinku do podniku, který jsi sice nenavštěvoval tak často, jak bys chtěl, ale chvíle v něm strávené byly nezapomenutelné. Bylo samozřejmě ještě moc brzo ráno, než aby bylo otevřeno, takže dveře, které po večerech vábily hosty dovnitř hudbou a světlem, byly nyní zabouchnuté.

Shiin Hiiragi

"Vidíš, to mě vůbec nenapadlo. Bude to náš plán B, pokud tohle nevyjde." Než jsme dorazili k podniku, snažil jsem si vzpomenout na místa, kde jsem tu hlídku měl. Určitě si nevzpomenu na všechny, ale nějaké bych si ještě mohl pamatovat, tak strašnou paměť snad nemám. I když téměř vše co si ze svých hlídek pamatuju, je spánek nebo plánování útěku, abych mohl jít dělat něco jiného.
"Doufám, že je uvnitř... Nevím, kde jinde by ale byla." Pověděl jsem a přišel blíž ke dveřím. Zaklepal jsem dost silně, aby to majitelka vevnitř zaregistrovala. "Ayu! Vím, že tam jsi! Otevři!" Pokřikoval jsem, a poněvadž jsem ji nazval jejím pravým jménem, mohla tušit, že to jsem já. Jediný kdo jí takhle říkal, jsem byl totiž já a Hiiragi. "Ehm..." Odkašlal jsem si. "Prosíím?" Neměla ráda, když se chovám... neslušně.

Shiin -> Chvíli se nic nedělo, potom zaharašilo něco za dveřmi a ty se se skřípění pootevřely. Stála v nich vyzrálá žena, která byla majitelkou, ovšem byla pěkně upravená i nalíčená, ač její podnik měl zavřeno. Na sobě měla teplý plášť a v puse elegantní dýmku.
"Co chceš?" řekla bez pozdravu trochu drsným hlasem. Dívala se střídavě na všechny členy tvé skupinky od hlavy až k patě, jako by je nějak hodnotila. U Shachi se zastavila a na rtech se jí na chvíli zachvěl lehký úsměv.

Shiin Hiiragi

"Ahoj Shiine, jak ses měl? Dobře, díky za zeptání..." Pověděl jsem Ayu, jak má vypadat normální začátek konverzace a pokračoval dál. "To tě nemůžu jen tak navštívit aniž bych něco chtěl?" Nevině jsem se usmál. "Ale máš pravdu, potřebuju něco." Otočil jsem se na Manobua. "Ukaž jí ten obrázek co jsi nakreslil." Počkal jsem až si tu kresbu prohlédne a začal vysvětlovat. "Hledáme zloděje, který měl na prstenu tenhle symbol. Vím, že je to někde tady z Rukonu, ale nevím, kde přesně jsem to viděl. Tak jsem se přišel zeptat tebe, protože máš dobrý přehled a jsi velice dobrá kamarádka, která ráda pomáhá svým přátelům! Nemohl jsem se zbavit pocitu, že za tu informaci bude něco chtít... jako vždy.

Shiin -> Žena si nijak nevšímala tvé snahy o zkvalitnění konverzace a vyfoukla do vzduchu nad vaše hlavy obláček voňavého dýmu. Pozvedla obočí, když jsi načal, že jsi přišel jen tak, ale opět ho stáhla dolů, jako by naznačovala, že tušila, že to zas tak nezištné nebylo. Když jí Manobu podal počmáranou stránku, vyfoukla další obláček, a potom si vyndala dýmku z pusy a tenkým koncem poklepala na papír. Vyslechla si, co dalšího jsi k tomu řekl, a podívala se tebe trochu skepticky. Jako by se rozmýšlela, co by za svou informaci mohla chtít.
"Řekněme, že mi budeš něco dlužit, co ty na to?" rozhodla se nakonec. "Mám dobrou náladu, takže ti to řeknu. Je to znak podniku, i když co přesně tam dělají, to ti neřeknu. Protože to nevim. Jeho majitel se chlubí pěkným balíkem pokaždý, když přijde, ale ještě jsme z něj nedostaly, kde to bere. Každopádně je to dvě ulice odtud, pokud se tam chcete podívat," dokončila stručnou odpověď a palcem s dlouhým nehtem naznačila směr, kudy se máte vydat.

Shiin Hiiragi

Odfoukával jsem máváním rukou dým, který se dostal do mé blízkosti. Dokážu ho snést, ale není mi to zrovna příjemné, i když je voňavý. Určitou odolnost jsem si vypěstoval v Hiiragiho blízkosti, ten táhal jeden doutník za druhým.
"Jo jo, v poho..." Odpověděl jsem flegmatický na cenu Ayu a poslouchal informace. "Dobře díky. My už to prošetříme." A kdyby nastal nějaký problém, mám tady tři shinigami, na které to můžu hodit, to není špatné. "Uvidíme se později." Rozloučil jsem se s Ayu a promluvil k ostatním členům záchranné výpravy. "Tak to půjdem asi omrknout. Možná tam najdem toho parch***a." Vydal jsem se na cestu. "Už jsme docela blízko. Jsi ráda?" Prohodil jsem pár slov se Shachi.
Sice jsem řekl, že to prošetříme, ale pokud to bude vypadat nebezpečně, tak odtamtud okamžitě mizím. Mám totiž takový pocit, že ty peníze nebudou pocházet z prodeje dortů.

Shiin -> "Mimochodem... stavte se, až to tam vyřídíte," mrkla na tebe ještě Ayu a znova její pohled zabloudil k Shachi. Potom zabouchla dveře a zmizela vám z dohledu. Shachi si ničeho nevšimla.
"Jo! Pojďme pro moje zanpakutou, které NĚKDO ztratil!" zahalekala a podívala se zle na Shun. Ta jí to oplatila. Manobu se od toho distancoval.
Když jste dorazili před onen dům, bylo to velice ironické, protože se zdálo, že zrovna prodej dortů je to, čím se tu zabývají. Ten znak, který si Manobu pamatoval, byl vyobrazen na velkém domě, který měl v přízemí pekařství a cukrárnu. Možná to byl znak rodu, který to tu vlastnil? Nebyl to zrovna nával, ale otevřeno bylo, takže pokud jste chtěli, mohli jste vstoupit přímo do obchodu.

Shiin Hiiragi

"Jo, ztratila jsi ho ty... Ale myslím, že svalit vinu na někoho jiného, navíc když ho nemáš rád, je pořád nejlepší řešení." Neříkal jsem to nahlas, protože ačkoli je to pravda, tak by z toho nevzešlo nic dobrého...
"Cukrárna? Eh, čekal jsem něco míň sladkého... chápete ne?" Pohlédl jsem na skupinku a raději hned změnil téma. "Co kdybychom já a Shachi šli skontroval prodejnu a vy dva se mezitím podíváte nenápadně po jiném vchodu dovnitř? Může se hodit a možná si všimnete i něčeho zvláštního... Sice nevím čeho, ale proč to nezkusit."
Pokud s tím všichni souhlasili namířil jsem si to společně se Shachi do obchodu. "Chovej se jako že o nic nejde..." Pověděl jsem, než jsme vstoupili dovnitř. "Dobrej!" Pozdravil jsem nahlas a prohlédl si prodávající, jestli mezi nimi náhodou není ten chlap, kterého popisoval Manobu.

Shiin -> Ti dva přikývli a vydali se okolo budovy ve snaze najít jiný vchod, tedy to byl aspoň plán, ale co doopravdy budou dělat, až je nebude vidět, to nikdo nevěděl. Shachi z toho nebyla moc nadšená, ale nakonec šla spolu s tebou, samozřejmě se tě znova chytila za paži.
Uvnitř to vypadalo spíš jako v kavárně a bylo to tam překvapivě velké. U spousty malých stolečků sedělo jen pár lidí a obsluhovali je slečna a mladý muž, jiná slečna stála za pultem a rozdávala dorty a cukroví těm, kdo si nechtěli sednout. Vypadalo to tam docela starodávně, ale styl nebyl vůbec japonský.

Shiin Hiiragi

Tentokrát jsem nechal Shachi zavěšenou na mé paži. "Není tady... tááákže..." Šel jsem si prohlédnout, co tu mají za dobroty. "Co teď?" Než jsem sem vstoupil, mohlo to znít jako bych měl nějaký plán, ale opak je pravdou. Neměl jsem sebemenší tušení, jak pokračovat.
"Co by sis dala? Platím!" Pověděl jsem Shachi hrdinský a dál si prohlížel dorty. Musel jsem se přece prozatím chovat jako zákazník. "Musím z nich nějak vypáčit, co znamená ten jejich symbol..."

Shiin -> Shachi se rozhlížela, ale svoje zanpakutou nikde neviděla. To ji trochu rozesmutnělo, ale když jsi nabídl, že jí koupíš něco dobrého, hned se zase rozveselila. Rozhlédla se po nabídce, která byla opravdu široká. "Takže... tohle, tohle... tohle dvakrát... tohle, tohle a tohle!" vybrala si po dvou sekundách přemýšlení několik zákusků a spokojeně se začala culit.

Kyoya -> Kolega nezvěstného Hana bydlel kousek od místa, kde jsi zrovna byl, takže jsi ho mohl jít navštívit.

Hiiragi Kyoya

Než jsem se vydal do Rukongai, tak jsem si sehnal nějaký přehoz, abych nebyl ihned poznat jako shinigami. Nechtěl jsem na sebe zbytečně přitahovat pozornost. Dozvěděl jsem se o nějakém známém toho chybějícího, který mi snad mohl říct něco o jeho zvycích, nebo třeba i kde bych mohl začít. Rozhodl jsem se toho využít. Našel jsem jeho dům a zaklapal na něj.

Izanami

Bylo těžké najít touhle dobou nějakou doopravdovou Shinigami práci..
No, dobré, tak těžké to nebylo, ale když jste byli tak dobří ve vyhýbání jako Izanami, tak.. práce najednou nikde!
Každopádně, Izanami protentokrát vážně neměla co na práci, a tak se vydala dělat to, co dělala obvykle, když neměla co na práci - procházet se po ulicích Rukongai, a snad sledovat, jestli by někdo potřeboval pomoct, nebo podpořit, nebo ochránit.. no, takové ty klasické věci, co hrdinové dělají.

Během procházení ulicemi Rukongai jsi mohla vidět mnohé, ale vesměs šlo o lidskou bídu. Mnoho shinigami mělo svá honosná sídla v Rukongai, proti nim byly domky a chatrče obyčejných duší jen polorozpadlé ruiny. I blízko k branám Seiretei, kde se žilo daleko lépe to nebyla žádná sláva. A co teprve na okrajích, v odlehlých okrscích. Z tvého zadumání tě vyrušilo tiché "Ehm..." které se ozvalo za tebou. Pokud ses otočila mohla jsi spatřit jednoho z mnoha chlapců Rukongai, kteří pobíhali sem a tam a doručovali zprávy.

Izanami

Izanami viděla to, co vídala vždy, když se takhle procházela, a co jí vždy obrovsky bolelo u srdce. Nebylo ale v její moci pomoci všem. Jednou to ale dokáže. Jako shinigami, zvládne to. V zápalu odhodlání, co měla v hlavě, skoro si ani nevšimla, že za ní někdo šel. Proto, když se ozval, lekla se a už na něj skoro tasila zanpakutou.
Pak si ale oddechla, a usmála se. "Ahoj." řekla vlídně s roztomilým úsměvem. "Děje se něco?"

Chlapec si tě prohlídl od hlavy až k patě. "Ahoj. No to záleží na tom, kdo jste..." řekl. "Mám tu zprávu pro jednoho shinigami totiž... a myslím, že by měla vypadat trochu jako vy. I když teda podle popisu je asi hezčí jak vy..." řekl s dětskou naivní krutostí

Izanami

"Ah." No, ne, že by jí kluk nezaskočil. Určitě se docela začervenala, když pronesl to, co pronesl, ale co se dalo dělat. Izanami určitě nebyla nervák, a tenhle chlapec alespoň dělal svojí práci.. byl tak mladý. Takoví by vůbec dělat práci neměli.
Každopádně, Izanami se opět usmála, pořád se snažila vypadat mile. "Ruyichi Izanami?" pronesla tázacím tónem, jako jestli to je to správné jméno.

"Fajn, tak jste to vy. Heh, to mám fakt kliku. Já se bál, že se budu muset vloupávat do Seireitei... a s tím jsou vždycky trable... " řekl a z malé taštičky vytáhl několik dopisů. Rychle je prolistoval a jeden z nich ti podal. "Tak, tady to máte, jeden dopis..." doda a natáhl ruku s otevřenou dlaní

Izanami

"Tak to jsem ráda, že jsi nemusel." řekla opět lehce překvapeně, ale mile. Od koho taková zpráva mohla být? A co by měl chtít?
"Děkuji moc." řekla Izanami, vzala dopis, a do ruky, kde dopis držel, mu dala nějaké peníze, co u sebe měla. "Opatruj se." pronesla ještě mile.
Pak si dopis prohlédla, a nedočkavě otevřela.

Chlapec sebral peníze, usmál se, protože to bylo víc než čekal a zmizel do ulic Rukongai. Zřejmě měl ještě hodně práce před sebou. Dopis byl napsaný nepříliš úhledným písmem. Stálo v něm zhruba tohle.
"Vážená slečno Ruyichi Izanami,
Před dlouhou dobou jste pomohla založit a ustanovit organizaci, která měla pomáhat lidem v Rukongai najít lepší život. Především těm, kteří se o sebe nemohli postarat sami. Od doby, co jste odešla se ale mnohé změnilo. A v poslední době bohužel jen k horšímu. Naše děti jsou v nebezpečí, nemáme se na koho obrátit o pomoc. Moje předchůdkyně o Vás vždy mluvila jen v dobrém. Doufala jsem, že byste nám pohla pomoci. Prosím, žádám vás o pomoc, ne kvůli sobě, ale kvůli našim dětem.
Pokud nám pomůžete, najdete nás v 67 západním okresu Rukongai."
Nic dalšího v dopise nebylo...

Izanami

Izanami se ještě stihla za chlapcem pořádně usmát.
"A hodně štěstí." špitla spíš pro sebe, když ho viděla zase mizet.
Pak se ale nedočkavě dala do čtení dopisu. Netrvalo jí to dlouho, a věděla, že má o práci na další chvilku vystaráno. Byla to Izanami. Nikdy by neodmítla takovéhle volání o pomoc. Třeba, kdyby se ta organizace zvětšila.. třeba by už nebylo potřeba takovýchhle poslíčků jako byl tenhle. Třeba by mohli žít život přesně tak, jak by chtěli, a třeba by se z nich pak stali taky dobří lidé, když by někdo pomohl jim..
Každopádně, neměla na co čekat. Odhodlaně kývla, schovala si dopis do svého shihakusho a pomocí shunpa se vydala na cestu do 67. západního Rukongaiského okresu.

Tara Yamauchi

Kasárny 9. divize ---->

Netrvalo dlouho a objevila se v ulicích Rukongai. Tohle místo znala jako své boty. Vždyť tu prožila velkou část svého života tady. A i když už nekradla, ale vydělávala si poctivou prací u své nové rodiny, občas se vydala na nějakou tu noční procházku, při které objevila nová a nová zákoutí Rukongaie. Tentokrát však pátrala po něčem úplně jiném. Neměla ponětí, jak zástupkyně kapitána deváté divize vypadá, ale tušila, že by někde mohla cítit nějaké reiatsu a možná i nějaký nezvyklý hluk.