13. divize

Ayazaki Lus

"Nemám vám s ní nějak pomoci?" Sice netušila, jak by mu mohla pomoci, ale už kvůli svému svědomí se zeptat musela. Cítila se trochu blbě kvůli tomu, že kapitán za ní odvádí špinavou práci. Následovala je až do třinácté divize. Dívky i kapitán se stihli za tu dobu, co byla pryč, vypařit. "Měla bych těm dívkám vrátit jejich zanpakuto a pak už si ho přeberu, tak pokud chvíli vydržíte?" Tázavě pohlédla na kapitána desáté divize a zároveň přemýšlela, kdy by měla dívky hledat. Snad budou v jejich pokoji.

Akachi Naito

Zasmál se, když se ho Lus zeptala, jestli s ním nepotřebuje pomoct.
Klídek, však pomůžu..
Pravil a pokračoval v cestě. Pokud se borec jenom zkusil trhnout nebo něco, tak mu Akachi ruku ještě víc tlačil nahoru, což mohlo docela bolet.
Dobrá, počkám tady..
Odpověděl podkapitánce a lehce přitom přikývl hlavou. Akachi mezitím začal rozmýšlet nad otázkou života a smrti, jakou vůni si dneska zamíchá do své horké koupele.
Heřmánek?
Pomyslel si a lehce přitom nadzvedl obočí pravého oka.
Nebo třeba levanduli..
Na tu měl dneska možná větší náladu. No rozhodně se už pořádně těšil!

Ayazaki Lus

"Pokud vám to teda samozřejmě nevadí, jinak si ho přeberu a zpacifikuji hned." Dodala ještě rychle, protože si nebyla jistá, zda po něm nechce příliš. Kapitán Naito se však zdál být natolik zamyšlený, že nevěděla, zda ji vůbec slyšel a tak se po chvíli vydala do ubytovací části kasáren, kde začala pátrat po dívkách. Nejprve zamířila do jejich pokojů a pokud je zde nenašla, vydala se dále.

Akachi Naito

V pohodě...
Sice odpověděl trochu později, než by měl, ale přesto odpověděl. I když byl takhle zamyšlený, tak chlápkovi ruku furt držel dost pevně.
Možná bych mohl zkusit i ty nové ovocné vůně..co tam vlastně bylo...jahody, jablko, kiwi, mango, meloun...MELOUN..!! Rozhodně to musí být meloun!
Rozhodl se! No a jak byl celej natěšenej, tak toho tejpka ještě maličko přimáčkl, jen tak pro pobavení a uvolnění přebytečné energie z toho nadšení...

Lus -> Dívky jsi našla hned na nádvoří, kde se o něčem zapáleně bavily, takže jsi ani nemusela moc hledat.

Akachi -> Chlápek trochu zakňučel a snažil se ti říct, že ho to bolí, ale protože se tě bál, tak z toho bylo jen nesrozumitelné huhlání.

Lus Ayazaki

"Dámy?" Oslovila všechny tři dívky, když k nim přistoupila, a natáhla ruce, ve kterých svírala tři zanpakuta, jejich směrem. Zároveň se ohlédla za sebe po kapitánovi a zajatci, zda se zloděj náhodou nepokouší třeba o útěk, ale zdálo se, že kapitán Naito má vše pevně v rukou. Doslova.

Lus -> Dvě z dívek si nadšeně odebraly své zbraně, takže ti zůstala jedna. "Děkujeme, Ayazaki-fukutaichou!" uklonily se blondýna a zrzka. Černovlasá pouze přikývla, její zanpakutou se zřejmě nepostrádalo.

Ayazaki Lus

Chvíli koukala na zanpakuto, které jí zůstalo ležet v ruce. Počítala s tím, že všechny tři patří s dívkám a netušila v tuto chvíli, co si počít s tou zbývající. Rozloučila se tedy s dívkami a zamířila zpátky ke kapitánovi desáté divize.
"Doufám, že jste nečekal příliš dlouho." Prohodila, když se vrátila k těm dvěma.

Akachi Naito

No a tak tam vystával s tím borcem a přemýšlel nad melounem. V tu ránu se ale vrátila podkapitánka osmé divize. Akachi na ni s jako vždy cool úsměvem pohlédl.
V pohodě. Ale teď už bych vám ho tady předal, já budu muset upalovat zpět do své divize..
Pak mu došlo, že by možná aspoň trochu mohl vybírat lepší slova, přeci jen mluví s podkapitánkou. No a nebo spíš ne, třeba se jí tenhle volnější přístup bude zamlouvat víc..

Lus Ayazaki

Zanpakuto, které doteď držela v ruce, si připevnila k pasu a přistoupila k nim ještě blíže. Jedním pohybem pak pevně chytila mužovi ruce za jeho zády. "Tak a teď už můžete upalovat. Ještě jednou vám mnohokrát děkuji, kapitáne Naito!" Prohodila s úsměvem a lehce se mu při tom uklonila. Pak rychlejším krokem zamířila společně s mužem ven z divize. Původně měla v plánu jít nejprve do osmé divize, ale nakonec její kroky zamířila do dvojky, kde se o jejich nového přítele jistě skvěle postarají.

---> Kasárny druhé divize

si po půl hodině bezcílného koukání z okna připustil, že se mu vůbec nechce pracovat. nejdřív potřeboval, aby se tady cítil trochu jako doma. Navíc ho hrozně znervózňoval ten divný člověk, co ležel na zemi a chrápal a smrděl chlastem a od něho smrděla i celá kancelář. K tomu všemu tu nebyl žádný čaj. Prostě takhle se nedalo velet, takže se Yasumaru sbalil a vydal se domů, odkud si hodlal vzít všechny své oblíbené věci, které by si sem mohl nastěhovat.
Zástupkyně z osmé divize již nebyla v dohledu, ale zdálo se mu, že někde na blízku bude nový kapitán desáté divize.

Akachi Naito

Akachi se lehce pousmál, když po něm podkapitánka zopakovala slovo upalovat. Nejradši by jí jako hodného pejska obdařil nějakým tím pišingrem! Poté se pouze pousmál a mávnutím ruky se rozloučil. Rozhodl se tedy ještě splnit aspoň část z původního plánu. navštívit kapitána 10.divize. No a tak zamířil směrem k jeho kanceláři doufajíce, že ho potká.

Jestli Aki ve skutečnosti myslel kapitána 13. a ne 10., tak ho Akachi opravdu potkal a to jen kousek za branou na nádvoří kasáren.
"Dobrý den, kapitáne Naito," pozdravil slušně Yasumaru a s úsměvem se uklonil. "Co vás přivádí do 13. divize?" zeptal se. Celkem se už těšil domů, ale na druhou stranu nemohl tu jen tak nechat stát tak důležitou návštěvu.

Akachi Naito

Ano, myslel kapitána 13.divize. Akachi pohlédl na muže s jemnějšími rysy, než má většina dívek. Musel si dávat pozor, aby se k němu nechoval jako k většině dívek, to by mohl být maličko problém.
Ah..
Zasmál se Akachi a levou rukou se poškrabal na zátylku.
Omlouvám se. Zdravím, kapitáne Kuchiki..
Odpověděl a též se pokusil o něco jako lehčí poklonu.
Víte, snažím se zjistit něco o bývalém kapitánovi 10.divize. Mám v divizi muže, který ho velmi obdivuje a tak se snažím zjistit, co byl ten muž vlastně zač..
Pohlédl na kapitána 13.divize. Co tak slyšel, tak by to nemuselo být zrovna jednoduché pro Yasumara mluvit o té události.

Akio

Pomalu dorazil na staré dobré známé nádvoří. Vše tady dýchalo vzpomínkami...cítil to...cítil se tak nějak...zpátky doma. Pomalu nabral vzduch do plic, přejel rukou po svém zanpakuto a pak se pomalými kroky vydal na místo, které pro něj bylo roky tak běžné, jako jeho spodky. Do kanceláře kapitána, ale tentokrát to nebyla jeho kancelář, teď si to měl vyzkoušet z druhé strany. Jako člen.
Pomalu došel ke starým známým dveřím a zlehka zaklepal.

se přestal usmívat, mluvit o onom muži pro něj opravdu nebylo lehké. Nevěděl tedy všechny podrobnosti, ale to, co věděl, mu stačilo. Znovu se mu připomnělo zklamání, které zažíval, když mu Izumi-san sdělil pravdu o souvislosti Makiho-san a jeho únosu. Také se znovu začal stydět, že to sám neprohlédl.
"Víte... po pravdě jsem ho neznal tak dobře, jak jsem si myslel, takže se obávám, že vám nemohu mnoho říct," odpověděl nakonec a omluvně se trochu pousmál.


Akio -> Do kanceláře jsi nedošel, protože jsi hned u brány uviděl nového kapitána 10. divize a Yasumara, který měl na sobě stejné haori, jaké jsi nosit velkou část svého života. To jeho vypadalo úplně nové, ještě na něm byly vidět přehyby, jak bylo ještě před pár hodinami složené v šuplíku vrchního kapitána.

Akachi Naito

Koukal na kapitána 13.divize. Opravdu šlo vidět, že je mu tato konverzace velice nepříjemná, ale Akachi musel aspoň něco málo zjistit.
Musel to být opravdu zajímavej chlapík, když dokázal ovlivnit tolik lidí...
Pohlédl na Yasumara.
To je v pořádku, já se omlouvám, že vám připomínám takové věci. Budu to muset asi probrat osobně s tím členem...ale co jsem slyšel, tak ten usměvavý kapitán neměl ani moc čistou minulost, bylo opravdu zvláštní, že nikdo neřešil jeho dosazení na post kapitána..
Pravil a pravou rukou si mezitím škrabal strniště na bradě. Čím dál více chtěl tomu všemu přijít na kloub. Co slyšel, tak ten muž byl obyčejný zrádce, tak proč ho měl důstojník tolik v oblibě? A celkově si na něj nikdo v divizi nikdy nepostěžoval, skoro naopak..

Akio

Než došel do kanceláře všiml si něčeho, co mu téměř vehnalo slzy do očí. Na jednu stranu zahlédl ten kus šatstva, který mu tak děsně slušel a bez něj přišel o 90% svého šatníku. Na stranu druhou ho na sobě měl Yasumaru. Akio tohodle, mladíka znal. Jestli po něm zdědil divizi někdo jako on, tak byl spokojený, protože Yasumaru byl člověk se srdcem na správném místě a třináctka takového kapitána potřebovala, za takového se dokázali bít do posledního dechu, to byla věc které si cenili.
Pomalu došel až k místu kde oba kapitáni stáli a míně se uklonil.
Dobrý den, Kuchiki-sama, eh...taichou...omlouvám se....a Taichou. Usmál se na oba, toho druhého neznal.
Omlouvám se, že ruším, ale potřeboval bych s vámi něco probrat...v soukromí...myslíte, že by jste měl čas, Kuchiki-taichou?

se na chvíli zahleděl na kapitána přimhouřeným okem, protože přemýšlel, proč se ho na to vyptává. Zřejmě věděl o neslavných věcech, které se Yasumarovi přihodily, jinak by se neomlouval. Pokud o tom ale věděl, tak věděl dost i o Akim, takže Yasumaru nechápal, co chtěl ještě zjišťovat... Ale lidé jsou různí a to Yasumaru respektoval.
"V té době byl v Gotei 13 trochu zmatek a hodně věcí se podcenilo. Můžeme se z toho jedině poučit, aby se něco takového neopakovalo, protože vrátit se to už nedá," odpověděl nakonec s lehkým úsměvem. V jeho minulosti bylo hodně věcí, které by rád udělal jinak, jenže to už nešlo vrátit, takže nejspíš nemělo cenu se minulostí nějak moc zabývat. A vůbec, Yasumaru nikdy neměl rád dějepis. Byl tak zabraný do záhadné diskuze, že si ani nevšiml Ukitakeho-san, dokud na něj nepromluvil. trochu ho to i vylekalo.
"U-u-ukitake-sama!" vyhrkl a také se uklonil muži, kterému tady prakticky právě ukradl divizi. Nebylo to tak sice, ale on to tak cítil, takže si momentálně připadal dost provinile, jako by ho Akio opravdu přistihl při krádeži.
"Jistě, jistě, ano, samozřejmě," začal drmolit po Akiově otázce. "Pokud nás kapitán omluví..." zahleděl se tázavě na Akachiho. Na jednu stranu by mu nevadilo, kdyby byl dalšího rozhovoru o Makim-san ušetřen, na druhou stranu se strašně bál, že ho Akio zavede někam za roh a tam mu ukousne hlavu, jakkoli nerealisticky to zní.

Akachi Naito

Díval se na Yasumara a opravdu pozorně mu naslouchal.
No o jeho osobnosti se zřejmě nic nedozvím..
Pomyslel si, ale Yasumarovi s úsměvem přikývl.
Děkuji vám..
Poté za nimi přišel ex-kapitán 13. divize. Akio. Akachi tohoto muže znal, ještě když působil na onom postu.
Akachi Naito..
Zasmál se. No přes to, že se usmíval, tak nebyl zrovna nadšený z toho, že ten muž zřejmě neměl nejmenší tušení, ke komu mluví. Ale co se dá dělat, jedině dát o sobě nějak vědět.
To ještě přijde..
No a tak nejspíš končil jeho rozhovor s Yasumarem. Akachi se na něj podíval a ještě jednou přikývl na znamení díku.
Jistě. Nashledanou..
Pravil a s úctou na oba pohlédl a učinil lehčí poklonu hlavou. Akachi tohle nesnášel, ale byl si jistý, že reakci typu: "Jasná páka, zdárec.." By asi zrovna nevzali. Poté se tedy otočil a dal se na odchod. Namířil si to zpátky do svých kasáren.

Akio

Když se mu kapitán 10.divize představil, tak mu odpověděl.
Aha! Už si vzpomínám...omlouvám se. Nahodil úsměv. Ve skutečnosti totiž neměl nejmenšího tucha a nechápal proč by měl toho chlapa znát. Akachi? Naito? Zní to jak prací prášek... Pomyslel si.
Děkuji...Kuchiki-taichou. NA shledanou Naito-taichou. Mávl na pozdrav a pak se s Yasu-chanem vydal do kanceláře kapitána, jeho kanceláře, jak mu blesklo hlavou, ale sám dobře věděl, že to už není a nejspíš nikdy nebude pravda. Pomalu s Yasumarem došel až do kanclu a jakmile viděl, že Yasumaru poslouchá, tak začal.
Takže, nejdříve bych se chtěl nahlásit jako váš nový člen 13.divize. Co se týče ubytování, to mám své, jde jen o to aby jste to věděl...ta druhá věc..je trošku osobnější...

se vydal s Akiem do kanceláře a přemýšlel, co by mu kapitán... tedy... bývalý kapitán mohl chtít. Trochu se bál. V kanceláři zůstal trochu bezradně stát v prostoru. Stoupnout nebo snad sednout si za stůl, který tak dlouho a zaslouženě patřil bělovlasému muži před ním, se zdálo nepatřičné.
Když Yasumaru uslyšel, co mu Ukitake-san přišel říct, nejdřív dostal v duchu asi dvakrát infarkt.
"Co... jak... proč..." snažil se položit nějakou otázku, která by mu objasnila, jak je možné, že bývalý kapitán je najednou členem divize?!?!?! "Myslel jsem..." že jste v důchodu, chtěl dodat, ale to by vyznělo opravdu špatně a to Yasumaru nechtěl, dokonce i v tomto stavu, kdy měl pocit, že každou chvíli omdlí nebo mu vybouchne hlava, si to uvědomil. Nakonec se rozhodl, že důvody asi nijak nezmění fakt, že Akio je nyní členem divize pod jeho velením. Bylo to natolik zvrácené, nepochopitelné a prostě celkově na hlavu postavené a celkově úplně špatně, že nic, co by Akio mohl říct, to nemohlo vyjasnit. Nebylo to prostě správné! Jak by mohl kdokoli ospravedlnit, že dobrý, ne, výborný kapitán, který toho pro Gotei 13 tolik udělal a obětoval, je členem divize, které velí nezkušený rozmazlený mlíčňák, který každou chvíli zakopne o svou vlastní nohu a když přijde na opravdu rozhodující boj, má takový strach, že se ani nepohne z místa?! Bylo to prostě... prostě... prostě Yasumaru chtěl brečet. Takže si raději sedl, byl celý bledý a vypadal celkově docela špatně.

Akio

Yasumaru mu chvílemi přišel nějak podivně...pobledlý...rozhodně vypadal, jako by se právě dozvěděl že přišel o dům, který shořel i s rodinnými úspory, a rodinou...a psem.
No...vím, že se to může zdát divné, ale uzavřel jsem s vrchním kapitánem dohodu...její znění není důležité, ale faktem je, že jsem musel nastoupit do divize a mě napadla pouze třináctá...nebojte, nehodlám nijak podrývat vaši autoritu, právě naopak...vím toho o lidech v divizi celkem dost, takže vám mohu v mnohém poradit... Usmál se přátelsky na Yasumara a pak došel až k němu, položil mu ruku na ramena, i když to bylo tak trochu mimo kodex.
Kuchiki-sama, vím že jste až přehnaně vlídný člověk a ať už se nyní cítíte jakkoli, věřte že není důvod...můžu teď přejít k té druhé věci?

Jak si myslel, nic z toho, co Akio řekl, nijak nezměnily jeho pocity ohledně celé věci. Ale nemusí to být přece tak zlé. Určitě nebude špatné mít v divizi bývalého kapitána, který bude neustále sledovat veškerou jeho činnost a když mu to nepůjde, tak mu poradí... Určitě se nebude cítit, jakože ho někdo soudí, kontroluje nebo tak něco... Určitě se nenechá vystresovat přehnanou paranoiou plynoucí z nízkého sebevědomí... Klid. Klid, Yasumaru, to zvládneš, žádnou paniku, musíš se prostě pochlapit, nikdo nikdy neříkal, že život je jednoduchý, navíc Ukitake-san je přece rozumný, hodný člověk, tvůj největší nepřítel jsi ty sám!
"Ano, prosím," vydal ze sebe Yasumaru, když se několikrát zhluboka nadechl a vydechl a trochu se uklidnil (opravdu jen trochu).

Akio

Viděl dost nerad, že Yasumara rozrušil, byl to hodný chlapec a stresy si nezasloužil. Proto ho těšila myšlenka, jak jen tomu klukovi ušatému zvedne náladu další zprávou.
No...znáte Suki dost dlouho...jste její nejlepší přítel...a do těchto záležitostí se lépe vcítíte...no prostě a jednoduše, chtěl bych vás požádat, abyste mi pomohl uspořádat svatbu...chci si Suki vzít a překvapit jí... Hodil na Yasumara přátelský úsměv.