9. divize

Hikaku -> Žena tě odvedla ven, kde bylo malé jezírko ve stínu velkého stromu. Uprostřed toho jezírka zel velký kámen, na který ses mohl ze břehu jedním skokem snadno dostat, sednout si na něj, lehnout, stoupnout nebo postavit na hlavu, byl prostě ideální k pózování.




Když byl v bezpečí venku, zpomalil svou chůzi, která se doteď podobala spíš běhu. Co tedy teď? Jeho návštěva u Yoshira byla kratší, než čekal, a nepřinesla mu zdaleka tolik odpovědí, kolik doufal. Takže pořád nevěděl, co by vlastně měl dělat. Jedno věděl, opravdu si přál velet šesté divizi. To ale nebylo možné. Určitě by se mu to podařilo prosadit, kdyby na tom trval, jenže to by znamenalo, že by zranil Suki-chan, a to bylo zcela vyloučeno. Možná by mohl zůstat jako člen... jen si nebyl jistý, jestli by to bylo moudré. A nebo by mohl jít do jiné divize... což vůbec nechtěl, ale uvědomoval si, že z určitých aspektů, které chtěl původně probrat s Yoshirem, ale vůbec na ně nedošlo, by to možná měl udělat. Byla to šance začít znova, o krok ustoupit od věcí, které jeho mysl zaměstnávaly až moc a nedělaly mu dobře... Ani nevěděl jak, nakonec se vydal směrem k první divizi.

Kioshi Hikaku

Žena ho dovedla opravdu k zajímavému místu. "Perfektní. Opravdu jste vybrala nádherné místo." Sundal si Haruku ze zad a postavil ji ženě k noháma přesunul se ladným skokem na kámen. "Můžete to spustit." Následně začal pózovat. Začal s normálními pozicemi. Pak si pořádně rozepnul svou vestu. Prohrábl se ve vlasech a pořádně se zasmál na objektiv, taky během toho mrkl pravým okem. Zapojil do pózování i své zanpakuto. Pořád vymýšlel nové a lepší postoje. Vše to zakončil hlubokým sexy pohledem s ukazováčkem pravé ruky na ústech a doplnil to procítěným "Pšššt." Pak si Haori zase zapnul. "Líbilo? Nebo mám ještě pokračovat?"

Hikaku -> "Ne! Bylo to zcela perfektní, je vidět, že máte talent, kapitáne," pochvalovala si žena, která žhavila fotoaparát během tvého vystoupení. Vypadala opravdu spokojeně. Také že byla, ještě žádný model do nového kalendáře s ní takto ochotně nespolupracoval.

Konan Hana

Dorazila do 9. divize vcelku rychle. Zamířila přes redakci rovnou do kanceláře, kde jak doufala, bude Yoshiro. Moc se kolem sebe neohlížela, šla rovnou. Když však otevřela dveře od kanceláře kapitána, tak viděla, že tu nikdo není. Nebyla překvapená, spíš smutná. Zrovna když ho člověk potřebuje, tak kdoví kde lítá. S vrčivým povzdechem se posadila za kancelářský stůl. Řekla si, že mu dá pár minut, pak odchází.

Kioshi Hikaku

"Vážně? To jsem rád." Řekl s obrovským nadšením. "Víte, kdyby byla možnost přidat se do ženského spolku, i přesto, že jsem muž, bral bych to všemi deseti." Myslel to opravdu vážně. Ale neřekl to tónem "Chci tam, chci tam! Prosím." ale spíše "Nenápadně naznačuji, že bych se rád přidal." Haruka na něj civěla s ústy otevřenými až na zem a nevěřila vlastním ouškům. "Maor." bylo první slovo, které jí napadlo a bylo na místě. Samozřejmě že tím myslela "Magor." Hikaku se na ní škaredě podíval a zvedl ukazováček na pravé ruce. To se přeci neříká.

Konan Hana

Seděla v kanceláři už dost dlouho. Dokonce samou nudou vyplnila a vyřídila pár papíru, které se dali vyřídit bez podpisu kapitána. Samozřejmě, že Yoshirův podpis by nebyl žádný problém, ale chtěla mu nějakou tu práci přece jen nechat. Vstala tedy od stolu, odešla z kanceláře, přešla před redakci a zamířila do 8. divize.


----------------> 8. divize

Hikaku -> Žena se usmála na půl úst. "No, kdybyste tam mohl vstoupit, nejmenovalo by se to ženský spolek, že ano," pronesla, zatímco si balila svoje nádobíčko.

Kioshi Hikaku

"A jo, vidíte to." Pokus selhal, ale to vůbec nevadilo, protože Hikaku dnes nafotil pár hezkých fotek a to za to stálo. "Ty fotky ať zůstanou jen v tom vašem spolku prosím." Vzal si Haruku na záda a honem se dal na odchod. Nevěděl kam teď má jít, ani jestli se někde vůbec někde děje něco zajímavého. Mohl by si jít lehnout, nebo navštívit doktůrky ve čtvrté a poděkovat jim za jejich služby, ale to by bylo zcela zbytečné. Stejně se na jejich sále objeví, jen co to bude možné, jak už to má ve zvyku. Odpočinek byl úžasným nápadem. "Na shledanou." Řekl směrem k fotografce a dal se na cestu.

--->Kasárny 7. divize

Konan Hana

Zničená a skoro bez energie dorazila do divize. S umělým úsměvem přešla před redaktory, aby nikdo nepoznal, že je vyčerpaná až na dno. Pozdravila několik členů a dál se sunula směrem, kde věděla, že na ní čeká postel. V kanceláři. Doplahočila se tedy až ke kanceláři, kde si náhradním klíčem odemkla a vešla. Pak už si nebyla přesně jistá, jak se dostala až do té postele, na které teď spokojeně odfrkovala.

Aririki Rick Ginken


Doběhl jsem do kasáren. Byl to šílený měsíc, ale od té doby, co jsem viděl Inari se toho až tolik nezměnilo. Narostla mi možná bradka, ale to nic neměnilo na tom, co jsem cítil. A měl jsem v plánu to řešit. Proběhl jsem divizí a doběhl ke kancelářím. Přemýšlel jsem jen chvíli a pak jsem zaklepal na první dveře, kde jsem čekal, že dostanu radu tvrdou lekcí. Okita...

Aririki Rick Ginken

Otevřené dveře byly lákavé a to tak, že velmi. Pootevřel jsem je a opatrně dovnitř zavolal: Okito-sama? pak jsem ještě asi pět vteřin počkal, protože jsem se Okity možná... ne! Rick je tvrďák, nebojí se ničeho!
Až na Okitu, ale přesto po již zmíněných pěti sekundách neodolal a nahlédl. Opatrně a pomalu a byl stále připravený uskočit a začít utíkat jako o život. Ne, že by mu to u Okity mohlo pomoct.