7. divize

Shiin Hiiragi

Sledoval jsem Shachi, jak odpochodovala pryč z pokoje. "Ok, super... Tak já počkám se Shachi venku, jestli by ses chtěl obléct nebo tak něco." Pověděl jsem mu a před odchodem ještě hodil pohled na ženu, s kterou tu strávil noc. "Ji můžeš vzít taky, bude aspoň sranda..." Odešel jsem z pokoje a zavřel za sebou dveře.
Přišel jsem za Shachi a postavil se vedle ní. "Hezký souboj... jde vidět, že to zvládáš s přehledem i bez svého zanpakuto."

Shiin -> Shachi se samolibě uchechtla a ukázala bílé zoubky. "Na mě by si ta mrcha musela hodně přivstat... hehe..." zasmála se ještě své slovní hříčce. "Takže to tak bylo, žejo? Někdo mi vzal zanpakutou kvůli ní!" zjišťovala se, protože neslyšela tvůj rozhovor s Manobuem, takže si nebyla jistá, jestli její obvinění byla oprávněná.

Shiin Hiiragi

"Noo..." Zamyslel jsem se nad Shachinou otázkou ohledně viny té ženy. Měla stráž, když se tam objevil ten neznámý chlápek a ani se to neobtěžovala zkontrolovat. "...má na tom taky svůj podíl." Dopověděl jsem po chvilce a zkontroloval dveře, jestli ti dva už nevyšli... nebo alespoň Manobu. Pak jsem se otočil zpět na Shachi. "Manobu prý viděl nějakého bledého chlápka, který nepatřil asi do téhle divize, jak odtud odchází. A na rukou měl hodně prstenů. Může to být ten ha**l, který ti šlohnul katanu."

Shiin -> Shachi se zamračila, jak nad tím přemýšlela. "To je divné, proč by někdo vůbec chtěl krást zanpakutou? Nejsou jiným lidem náhodou k ničemu? A nebo je to jinak?" vraštila roztomile tvář, jak o tom dumala. Mezitím už přišel Manobu a dokonce i Shun, nyní oba dva zcela oblečeni a vybaveni, i když možná nevypadali zrovna extra svěže, ale to se asi dalo chápat. Manobu si zrovna něco čmáral do jakéhosi bločku a ukazoval to dívce vedle sebe.

Shiin Hiiragi

"Máš pravdu, je to divné... Tvoje zanpakuto je v rukou někoho cizího jen obyčejná katana." Důvod proč se vůbec zaměřili zrovna na zanpakuto mě trápil už dříve, ale nijak více jsem nad tím nepřemýšlel... Stejně by to byly vše jen dohady. Pravdu se snad dozvíme, až chytíme pachatele. "Možná jen sbírá zanpakuto stejně jako někdo známky..."
Podíval jsem se na dva nové členy výpravy. Zajímalo by mě, kolik lidí ještě dokáže Shachi do svého problému uvrtat. "Co si to tam šuškáte? Přišli jste na něco?"

Shiin -> Manobu se na tebe podíval, když ses zeptal, jestli na něco přišli. "Ano, myslím, že ano. Vzpomněl jsem si, že jsem na jednom z těch prstenů viděl takový nějaký znak..." Ukázal ti obrázek, který nakreslil do zápisníku. "Je mi povědomý, ale nevím odkud..." I tobě byl znak povědomý, tak nějak jsi tušil, že jsi ho viděl někde v Rukongai, ale taky sis nemohl vybavit, kde a kdy.

Shiin Hiiragi

Podíval jsem se pozorně na kresbu v zápisníku a vydával u toho přemýšlivé zvuky. "Tohle jsem už někde viděl... ale kde to jen kurňa bylo..." Pohlédl jsem letmo na Shachi, jestli o tom neví náhodou něco víc ona, ale velmi jsem na to nespoléhal. To by přece bylo moc jednoduché. Odvrátil jsem oči od zápisníku. "Myslím, že jsem ho viděl někde v Rukongai, ale nevím kde... Když to měl na prstenu, může to být znak nějakého rodu nebo tak něco. Jinak bychom ho asi neznali oba." Teď jsem váhal, jestli pátraní rozšířit až do Rukongaie. Mohl bych tam obejít pár lidí, ti by o tom pravděpodobně mohli něco vědět, ale je to... no... daleko. "Chcete to jít prozkoumat do Rukonu nebo máte lepší nápad?" Opravdu jsem doufal, že budou mít ti tři jiný plán. Nemusí všechno rozhodování nechat na mě.

Shiin -> "Vypadá to na den v Rukongaii!" zapředla Shun a zavěsila se Manobuovi na paži. Shachi na to chvíli nasupeně koukala, ale potom se obrátila k tobě a na tváři měla sladký úsměv. "Díky tobě a Manobuovi-san možná najdeme moje zanpakutou!" zazpívala a pověsila se na tebe ještě hůř než Shun na toho chudáka. "Jdeme, Shiin-kuuun!" prohlásila. Asi se rozhodla, že nemůže zůstat za svou sokyní v ničem pozadu.

<--- kasárny 9. divize

Kioshi Hikaku

Málokdo ví o obří posteli, kterou má Hikaku v místnosti, do které lze možno vejít pouze přes jeho kancelář a o tajném úkrytu v její zadní zdi, kde schovává vzpomínky na osmou divizi, tedy láhve saké, kterých je tam požehnaně. A vlastně o jejich zmizení taky nikdo neví a proto jsou tak tajné. Ale tenhle post je o Hikakově posteli, do které sebou po příchodu z deváté divize praštil. Sáhl pod ní a vytáhl knížku. Měla pevnou vazbu a její desky měli růžovou barvu. Na přední straně bylo velikým, hnědým písmem napsáno. "Jak být narcisem a podivínem zároveň. Být zvláštním a téměř neviditelným od..." A to je právě ta záhada. Nikdo neví kdo tuto knihu napsal, ale Hikaku se jí řídí, už ani neví od kdy a vše z ní ma jaksi zafixované v podvědomí, takže si v ní už jen prohlíží obrázky nahých dívek, které tam jsou pro zpestření. Vlastně je to takové obří leporelo. A tak Hikaku listoval tou úžasnou knihou a odebral se do říše snů. Samozřejmě za sebou zavřel dveře do kanceláře i do místnosti, ale ani jedny nezamkl.

Shiin Hiiragi

Při pohledu na úsměv Shachi mi přejel mráz po zádech. To nevěstilo nic dobrého. Možná to ve výsledku nebyl až tak dobrý nápad táhat sebou Shun... Teď jsem si uvědomil, že jsme tady tři postavy, jejichž jména začínají na "S"...
Když se na mě Shachi zavěsila jako kůň na... eh... nemám nic... stekla mi po čele anime kapka a měl jsem dost, abych udržel rovnováhu. "Dobře, ale dokážu chodit i sám..." Snažil jsem se od ní odtáhnout. Pokud se mi to povedlo, hodil jsem jeden naštvaný pohled na Shun a vydal se směrem k nejbližší bráně, která vede pryč ze Seireitei.

Shiin -> Shachi se nechtěla nechat a vrhala na tebe pohledy jakože co to sakra děláš, ale nakonec si přece jen dala říct a nechala tě být. Shun si ničeho nevšímala, jenom si nafifleně vykračovala vedle Manobua, kterému to bylo tak nějak jedno. Vypadalo, že kromě vyšetřování krádeže jsi taky uvízl v nějaké telenovele. Vyšli jste z brány. Bylo to tak trochu jako hledání jehly v kupce sena. Rukongai bylo příliš velké, než abyste chodili náhodně okolo a doufali, že narazáte na emblém, který měl neznámý na prstenu.
"Shiin-san, chodíš často do Rukongaie?" navázal s tebou hovor Manobu, jako by mu vůbec na ruce nevisela ženská, která se pokoušela s ním o něčem mluvit.

---> sem

Kioshi Hikaku

Ležel rozvalený na své obří posteli. Jenom tak ležel, chvíli i spal, ale moc ho to nebralo. Nemohl tady trčet celou dobu. Bylo na čase jít někam mezi lidi. Neměl teď žádné starosti a mohl jít kamkoliv. Yoshiro ve své kanceláři nebyl a tak ho napadlo, že by mohl zkusit Raidena. Přeci jen s ním mluvil už před dlouhou dobou. Zvedl se tedy z postele, knížkou mrštil do knihovničky. Přešel přes kancelář, zamkl jí za sebou a šel. Ani sám netušil jak to Haruka dokázala, ale najednou byla zase na jeho zádech.

--->8. divize

Kaneyama Inari

Po návratu z mise hodně odpočívala a přemýšlela. Od té doby, co se stala plnohodnotným shinigami, byla již na dvou misích, a obě dvě dopadly naprosto katastrofálně. Musí dost trénovat a zesílit, než vyrazí na další misi, aby jí už nikdy nikdo nemusel zachraňovat. Byla však ráda, že ona i Rick z toho vyvázli živí i když s pár zraněními.
Divize byla prázdnější než kdy dříve. Kapitán s Harukou byli již delší dobu pryč a nepotkala ani Yuriko, která držela divizi pohromadě, když byl kapitán mimo Seireitei. Inari se po těch pár dlouhých chvílích osamotě začalo stýskat po společnosti. Rozhodla se tedy, že navštíví svou malou sestřičku ve čtvrté divizi. Zajímalo by jí, jak se jí daří.

---> kasárny 4. divize