Tokio

Amai -> Měla jsi nějaké použitelné nářadí, to byl dobrý začátek. Ale stopa po jakýchkoli rukavicích nebyla nikde. Rozhodně tedy ne v okolí kůlny nebo na zahradě, pokud jsi mohla soudit.

Amai Hachimitsu

Tak nejspíš bude muset být tvrdá a zvládnout to bez rukavic..! No a tak si to tedy naštrádovala hned k prvnímu záhonku, který spatřila hned první den co sem dorazila. Vzala si takovou menší motyčku a zaklekla. Amai už si ani nepamatovala, kdy naposledy takto pomáhala na zahradě. No a tak tedy začala vykopávat jeden plevel za druhým. Brzy byla celá špinavá!

Amai -> Práce bez rukavic nebyla příjemná, měla jsi odřené ruce a úplně špinavé nehty, dva se ti dokonce zlomily. Na záhonku toho moc kromě plevelu nebylo, takže by nejlepší asi stejně bylo vyházet všechno bez rozdílů a něco nového zasadit. Těch pár přeživších brambor nebo co jsi to našla v hlíně, za to opravdu nestálo.

Amai Hachimitsu

Amai byla drsná a pokračovala v práci. Nějaký ten kousek přeorala. brzy se ji na čele začaly lesknout kapičky potu, to už byla známka toho, dát si dneska pauzu. Celkem smutně pohlédla na svoje nehty, to bude zase času než dorostou do původní délky..
Ták..
Pravila hrdě a vyrazila vrátit nářadí do té kůlničky. Musela si zapamatovat, aby si šla ještě někam koupit ty rukavice, takhle by to asi každý den nešlo. A možná i nějakou roztomilou soupravičku do zahrádky, kterou snadno vypere. Přece si nebude umazávat svoje sladký mikinky.

Amai -> Všimla sis, že v kůlně už skoro nic nevidíš. Bylo to proto, že se během tvé práce začalo stmívat. Když jsi vyšla ven, obloha už byla tmavě modrá, pouze na západě pod mraky bylo vidět poslední světlo. Světla na ulici před domem se rozsvítila oranžovou září a slyšela jsi krákat nějaké ptáky, kteří se asi svolávali před úplným soumrakem.

Amai Hachimitsu

Až teď jí došlo, že během práce příliš nevnímala čas. Navíc už byla i docela unavená, tak se vypravila zpátky do domu. Zde samozřejmě zamířila prvně do sprchy, protože z práce na zahradě byla celá špinavá a opocená. Už se chystala lehnout si do postele, když jí v tom zabránilo kručení v břiše. Zřejmě zapomněla na pořádnou večeři. A co jiného si dát, než pořádně teplou a chutnou nudlovou polévku. No, ale dnes to vypadalo spíš na instatní. Ale i tak, nudle jsou nudle. A tak si tedy vzala jeden pytlíček instatní polévky a zamířila do kuchyně.

Amai -> V kuchyni byla tma a ticho. Chvíli jsi hmatala kolem dveří po vypínači, ale ne a ne ho najít, dokonce ti i mohlo blesknout hlavou, jestli tam vůbec nějaký je, nakonec to bylo staré sídlo, možná se tu svítilo jen svíčkami! Najednou jsi ze tmy uslyšela Mebatakiho hlas. "Vypínač je dál napravo, jestli si vzpomínám správně." Jelikož jsi nečekala, že tam někdo v úplné tmě bude, mohla ses docela leknout.

Amai Hachimitsu

Íííííí....!
Vypískla a nadskočila s rukama nad hlavou. Srdce jí bušilo tak, že to v té tiché místnosti mohlo jít pomalu i slyšet. Až po nějaké době jí došlo, že to byl Mebatakiho hlas. Celá zrudla a rukou začla nahmatávat vypínač. Samozřejmě se jí to povedlo až po nějaké době.
Dě-děkuji..
Pravila celá rozklepaná.

Amai -> Idomizu jen přikývl. Když jsi rozsvítila, spatřila jsi, že sedí u stolu a popíjí něco z velkého hrnku s obrázky růžiček.

Amai Hachimitsu

Nakonec se odvážila a pohlédla na Mebatakiho.
Mo-mohu se zeptat, zda-li máte rychlovarnou konvici?
Zeptala se opatrně a pohlédla na velký hrnek, z kterého Mebataki popíjel.
Zřejmě nějaký čaj..
Pomyslela si. Přes to měla nutkání, zeptat se ho.
Co máte dobrého, mohu-li se zeptat..?
Na tváři se jí objevil roztomiloučký úsměv.

Amai -> "Konvice tu asi někde bude, ale nepoužívám ji, takže nevím. Jestli chceš, nalej si také, v hrnci na plotně je ještě dost," vybídl tě. "Myslím, že je to šípkový čaj," doplnil a usrkl ze svého hrnku.

Amai Hachimitsu

No a tak se dala do hledání rychlovarné konvice. A abych se nezdržoval dalším postem, tak doufám, že mám povolení k tomu, že ji také nalezla. Naplnila ji vodou a spustila. Mezitím si rozbalila polévku do talířku, okořenila a zalilava vřící vodou.
Mile ráda ochutnám, děkuji!
Pravila s úsměvem od ouška k oušku a nalila si jeden hrneček čaje. Všechno si naservírovala na stůl a posadila se.
Víte...proč vlastně trénujeme? Co jsem tak pochopila, tak shinigami se o bezpečnost starají a my zasahujeme jen v případě potřeby. Hrozí nám snad nějaké velké nebezpečí?
Amai byla očividně stále zvědavá na toho muže, co mluvil s Mebatakim, zdálo se jí, že byl její mistr od té doby poněkud utrápený.

Mebataki

seděl tiše, dokud si Amai nepřisedla. Vlastně i potom. Nehýbal se a ze svého hrnku nepil, jen ho držel v rukou položených na stole. Když položila svou otázku, stále mlčel, až to vypadalo, že nic neřekne, že to možná ani neslyšel.
"Shinigami si můžou říkat bohové smrti, ale bohové nejsou. Nejsou vševědoucí a už vůbec ne všudypřítomní. Hollow se můžou objevit kdykoli a kdekoli a můžou způsobit nenapravitelnou škodu, než se nějaký shinigami ukáže. Ale jestli jsi ochotná svůj život a život svých blízkých položit do rukou lidí, kteří spoustu z nás nemilosrdně zabili jen proto, že nedáváme druhé šance zkaženým, zlým duším, můžeš odejít. Tento trénink není tvou povinností... a já tě tu nedržím," odpověděl nakonec. Jeho hlas nezněl vyčítavě, ale ani přátelsky v tu chvíli.

Amai Hachimitsu

Pohlédla na Mebatakiho. Až teď jí došlo, jak špatně se vyjádřila a úplně jí z toho píchlo u srdíčka.
P..
Zavřela oči a zhluboka se nadechla a vydechla. Potřebovala aspoň chvíli pauzu, jinak by se skoro rozplakala.
Promiňte. Nemyslela jsem to takto..spíš..víte..
Uhnula pohledem do strany, aby to dokázala doříct.
Ten muž co tu byl, musel vám říct něco znepokojujícího...
Pravila smutně.

Mebataki

se pousmál.
"Vzhledem k tomu, kdo to byl, tak cokoli, co by řekl, by bylo znepokojující. Myslel jsem si, že je už dávno mrtvý, proto jsem tak vyvedený z míry," vysvětlil klidně Amai. "Ovšem to, o čem mi řekl, se nás nijak netýká a neznamená to nebezpečí. Řekni..." zvedl hlavu, jako by se chtěl na Amai podívat, i když to samozřejmě nemohl. "Jsi už připravená na výcvik v terénu, Amai-san?" zeptal se trochu potutelným tónem.

Amai Hachimitsu

Pozorně poslouchala Mebatakiho, samozřejmě mezitím i pěkně papala.
Rozumím..
Pravila a dala si další sousto. Což možná neměla dělat, protože poté se jí mistr zeptal, jestli už je připravena na trénink venku. Měla co dělat, aby to všechno nevyprskla.
Venku? Proti skutečným hollow?
Vyvalila oči. Měla strach, ale přesto jí něco lákalo do toho už jít. Možná jen doufala, že by se předvedla před Mebatakim.

Mebataki

se usmál, což bylo neobvyklé, i když to byl jen malinký úsměv.
"Ano, jistě. Tak nejlépe zjistíš, co všechno dokážeš, je to v mnoha ohledech lepší než trénink v uzavření," doplnil.

Amai Hachimitsu

Úplně se jí zatajil dech. Vstala a uklidila nádobí co vytáhla do dřezu a rychle umyla. Poté se podívala na Mebatakiho a s lehkým úsměvem odhodlaně pravila.
Dobře..
Sotva však co to vyslovila, tak se jí skoro až zamotala hlava. Asi větší hladinka adrenalinu. Ustála to však a pevně rukou stiskla medvídka Pandu co jí visel kolem ruky. Byla odhodlaná to udělat.

Mebataki

"Skvěle. Zítra tedy vyrazíme. Možná budeme pryč pár dní, tak si zabal věci, ale nepřeháněj to, rychlý pohyb je vždycky priorita," podal ti instrukce a zvedl se od stolu.

Amai Hachimitsu

Překvapilo jí, že budou pryč několik dní. To jí nahnalo ještě větší strach, ale snažila se ho nedávat najevo. Což jí samozřejmě nikdy moc nešlo.
Dobře..
Přikývla a stále koukala na Mebatakiho.
Děkuji vám za váš trénink a péči..
Vypadlo z ní, měla růžové tvářičky a culila. Což asi neviděl...asi...

Mebataki


"Zatím neděkuj, ještě tě mnoho tréninku čeká," odpověděl. "Dobrou noc, Amai-san," rozloučil se potom a rozvážně odešel z kuchyně.

Amai Hachimitsu

Pouze se lehce uklonila a uculila.
I vám dobrou noc mistře..
Pravila a sama se vydala do svého pokoje. Samozřejmě prvně zajistila takové ty věci jako sprchu, čištění zubů a podobně. Po nějaké době už ležela v panda oblečku zachumlaná v peřinách. Přesto ale nemohla zamhouřit oka, musela myslet na zítřek a na jejich trénink venku. Bude to nejspíš pekelně nebezpečné, ale Amai se cítila tak odvážně jako nikdy. Možná by se zmohla i na něco připomínající vzdor, kdyby se jí něco nelíbilo. Ale věděla, že s mistrem se nic takového nestane. Stačilo vidět jeho pohled a věděla, že pro Amai vždy má jen to nejlepší. Ani neví přibližně kdy, ale nakonec očka přeci jen zamhouřila. Samozřejmě musela obejmout pořádně obrovitého plyšáka pandy.

Amai -> Probudila ses najednou, když byla ještě v pokoji tma. Měla jsi dojem, že tě něco vyrušilo ze spánku, ale netušila jsi, co to bylo. Pokoj byl dokonale tichý.

Amai Hachimitsu

Amai vypadala jako rozespalé pandě. Otevřela očka a sedla si do tureckého sedu. Byla dost dezorientovaná, tak nějakou chvíli seděla a rozkoukávala se. Nakonec se odhodlala a natáhla ruku na poličku hned vedle postele, kde po nějaké době nahmatala panda pouzdro se svým mobilem. Vyndala ho a otevřela. Byla to záře jako tisíce hvězd, Amai musela sklopit zrak, jinak by asi oslepla. Po nějaké chvíli se jí podařilo zmenšit jas mobilu a podívat se na čas.

Amai -> Bylo 4:30.