Tokio

Amai Hachimitsu

Amai věděla, že už by jen tak neusnula. Tudíž se rozhodla, že vstane a připraví si věci. A tak si vzala baťůžek a tam si zabalila pár džusíku, čisté triko kdyby přišla k nějakému neštěstí, svačinku, mikinu kdyby jí byla zima a sluchátka, která měla na vrchu dvě panda ušiska. Poté si dala ranní sprchu a v poklidu posnídala a převlekla se.
Amai byla docela vystresovaná a bohužel už neměla žádnou další věc, kterou by mohla dělat, aby nemyslela stále na to, že jde ven bojovat s hollow. A tak si v hale před hlavním vchodem sedle s baťůžkem na zem a nervózně v rukou dřímala svého medvídka pandu.

Mebataki


Ve skutečnosti to byl on, kdo Amai tak brzo probudil, ale ona byla tak rozespalá, že si za celou dobu nevšimla, že je u ní v pokoji. Teď, když už byla připravená, se Mebataki rozhodl o tom raději nemluvit, protože si začal uvědomovat, že by to asi působilo trochu divně, možná i hodně divně, kdyby jí začal vykládat, že v půl páté ráno stál nad její postelí a přemýšlel, jak ji má probudit. Takže se o tom tedy nezmiňoval a tvářil se jakoby nic, no vlastně se tvářil úplně stejně jako většinu času.
"Jsi tedy připravená?" začal konverzaci bez pozdravu. Sám měl taky nějaké doplňky, které u něho Amai ještě neviděla, měl batoh na zádech a dvě menší kožené brašny u pasu, každou na jedné straně.

Amai Hachimitsu

Postarší muž se vkrade do pokoje spící náctileté, ano to by asi bylo maličko divné. Každopádně Amai o tom neměla nejmenší tušení. A tak tedy vyčkávala, než si jí Mebataki našel u dveří. Vyskočila na nohy jak po šálku plného presa.
A-ano..
Pravila odhodlaně. Tedy, byl to tón plný odhodlání v podání Amai, takže to zase s tím odhodláním nepřehánějme. Vlastně první A, ve slově ano jí i dost uletělo. Pořádně si prohlédla Mebatakiho, pořád si však nebyla schopná zvyknout na to, že jí nemůže vidět, takže se to snažila celé maskovat tím, že si pravou rukou "jakože" upravovala ofinu.

Mebataki


jen přikývl a vydal se ze schodů, čímž Amai pobídl, aby ho následovala. Nezamířil směrem k zalesněným vrchům, které odtud byly vidět, místo toho šel rychlou chůzí někam na druhou stranu, do města.

Amai Hachimitsu

Vzala si svůj baťůžek přes ramena a vydala se za Mebatakim. Samotná Amai byla docela překvapená, že míří přímo do města. Hodlal snad Mebataki lovit Hollow uprostřed města? Není to nebezpečné pro civilisty? A nebude nevhodné používat svoje schopnosti před lidmi? Amai se honilo hlavou spousty myšlenek, ale musela důvěřovat mistrovy. A i kdyby se jí něco nezdálo, tak by s tím stejně nic nejspíš neudělala.

Mebataki


šinul si to dál a dál bez zastávky, jak bylo jeho zvykem. Asi za hodinu a půl chůze už jste byli v pořádně živé části města. Nad ostatními budovami vynikala velká, dosud nedokončená stavba, zřejmě nějaké nové obchodní centrum, a po čase už bylo Amai jasné, že má její mistr namířeno právě tam. Musel být svátek, protože se tam nepracovalo. A nebo to mělo jiný důvod? Každopádně aspoň na první pohled byla stavba opuštěná, stroje stály nečinně kolem a lešení bylo zakryté plachtami, které se pomalu hýbaly vlivem větru.

Amai Hachimitsu

Přišlo jí, že už jdou nějakou tu dobu. Ovšem ani nepromluvila a pokračovala dále v cestě. Po nějaké té době tedy došli k té nedokončené stavbě. Amai to připadalo jako pěkně strašidelné creepy místo. Avšak překonala tento divný pocit a všechen ten strach a pokračovala za mistrem. Ona by ho tak či tak nejspíš následovala kamkoliv..

Gabi

V noci som mala celkom šťastie. Našla som si v podstate krytý úkryt u jednej z kabiniek, ktoré využívali robotníci pracujúci u rozostavaného nákupného centra. Aspoň som nemusela liezť medzi betónové múry a spať na pomerne chladnej dlážke. Ráno ma však prebudil menší pocit nostalgie.
"Zemetrasenie?" Šepla som si skôr pre seba. Často som sa rozprávala práve sama zo sebou. Toto som považovala za nie príliš dobrý signál. Že by to bolo to monštrum, ktoré po mne posledné týždne išlo? Rozhodne mi nedoprial ani trocha spánku.. začínala som byť zľahka zúfalá. Nechcela som to však vzdať, preto som vybehla z bunky von a začala som sa rozhliadať. Najprv som ho potrebovala lokalizovať.. až po tom usúdiť, ktorým smerom začať utekať. Keby že si to napálim priamo do daného monštra.. ámen tma..

Amai Hachimitsu

Byla dost překvapená, že jí tady mistr nechal s takovou ošklivou věcí úplně samotnou. Samozřejmě věděla, že to má mistr zcela pod kontrolou, ale stejně měla trochu strach. V ruce stiskla svého medvídka. V hlavě se jí přemítal veškerý trénink, který zatím podstoupila, zvedla ruku a zkusila koncentrovat své reiatsu aby vytvořila luk a šíp. Následně natáhla, zhluboka se nadechla, namířila a s výdechem vypustila šíp.

Gabi

Zorničky sa mi znova rozšírili od strachu. Ustúpila som o krok dozadu no.. do búdky som sa vrátiť nemohla. Bola by to taká klietka, v ktorej by som mohla len čakať, kým ma nenájde.
"Bastard.. stále ťa to baví?" Zaskučala som až zúfalým hlasom popod nos, kapucu som si stiahla na hlavu, otočila som sa a rozbehla som sa k miestu, kade som tadeto prišla. Teda k bráne, ktorá sa dala preliezť asi najlepšie. Samozrejme som utekala od neho.. dúfala som, že ho to čoskoro unaví no, očividne som sa mýlila.

Gabi

Zastavila som sa v polke preliezania cez bránu. Snáď prvý krát sa tá vec rozhodla ísť inam, než po mne.. navyše tá ružová žiara a krik. 

Gabi

Započula som hlas. V momente som zastala a telom mi prešli zimomriavky. Bol za mnou, alebo bolo? Tuhšie som zovrela krompáč v rukách a v duchu som si odpočítavala sekundy. Ani som nevedela prečo. Skôr som sa psychicky pripravovala na môj ďalší krok. Otočila som sa k hlasu, no zároveň som sa rozohnala krompáčom a snažila som sa zdroj hlasu trafiť. Či už to bol človek, alebo niečo iné. Popravde by som teraz krompáč ani nevedela zastaviť, takže ak by som minula, pravdepodobne by som s ním vrazila do steny, ktorá sa nachádzala vedľa mňa.

Amai Hachimitsu

Všimla si naštěstí včas kudlanky a tak se dala na útěk. Naštěstí tu bylo dost míst, kam se dalo schovat. Amai přitom silně svírala svého plyšáka. Zaskočila za nějaký regál, či co, a opět vytvořila spirituální luk a rychle zkusila vystřelit jeden šíp na masku té kudlanky.

Gabi

Úspech!! Zarazila som krompáčom do niečoho a následne som ho znova stiahla k sebe. Keď som však zbadala, čo to bolo, zbledla som. Nezačala som jačať a ani utekať. Možno som si na nepríjemné výjavy pomaly začínala zvykať, kvôli duchom a tak. No stále som sa hrozne bála. 
"Čo si zač?" Spravila som krok dozadu a znova som sa napriahla krompáčom a všimla som si, že z miesta kde som mu prerazila kožu, mu vyrazili ruky. Pri jeho revu som mala čo robiť, aby som krompáč neupustila a nekľakla si v zúfalstve na kolená. Ako sa však hovorí, moja chuť do života bola väčšia, ako môj strach. Aj keď tu boli tieto potvory dve, rozhodne to tu dnes prežijem. Sama som sa posilnila bojovým krikom a vrhla som sa oproti tomuto tvorovi. Okolo krku sa mi pri mojom pohybu vpred začal pohupovať Quincy krížik, keby som len vedela.. Mala som v pláne týmto krumpáčom do tohto tvora zaseknúť toľko krát, až by mu tie ruky nemali z čoho vyrásť. Samú ma prekvapovala moja sila, rozhodne by niečoho takéhoto nebolo schopné normálne dievča s mojou fyzickou stavbou. Predsa len rozmáchať sa krompáčom, nebolo to práve najľahšie.

Gabi

Naozaj desivá schopnosť. Čo bol nesmrteľný? Možno sa tiež jednalo o nejakého ducha no skôr takého zlého. Upustila som krompáč a znova som ustúpila. S jeho poslednými slovami vplul do zeme no čo horšie, strhol mi môj krížik. Začala som si rukou sápať po krku a dúfať, že to je len hlúpy žart. Bohužiaľ to žiadny žart nebol.
"Hej !! vráť sa !! Vráť mi to!" Zakričala som, znova som schmatla krompáč do ruky a začala som sa okolo seba obhliadať. Následne som sa rozhodla ísť za tým druhým zvukom. Prečo? Sama som na túto otázku nevedela odpovedať. Ani som nevedela, prečo je pre mňa ten krížik taký dôležitý.

Gabi

Narazila som na zaujímavo vyzerajúceho chlapíka. Bol to taký opak mňa. Vyzeral dobre, slušne, čisto a pomerne príjemne. Nebola som v jeho prítomnosti ani päť sekúnd a už som sa za svoj výzor hanbila. Pozorne som si premerala všetko, čo mi o ňom mohlo niečo prezradiť no nikdy som v súdení ľudí nebola moc dobrá, takže som naozaj netušila, čo si o ňom myslieť. Vyzeralo to však tak, že chcel, aby som na neho narazila.
"Ty si?" Spýtala som sa a radšej som sa k nemu nepribližovala, bola som radšej opatrná, než mŕtva.

Amai Hachimitsu

A tak co jí zbejvalo, když se kudlanka blížila, tak udělala rychle kotoul do strany, rychle se přetočila na záda a z pěkné blízkosti zkusila ihned vyslat šíp. Tentokrát si na něm však dala opravdu záležet, protože už ji šlo opravdu o život. A člověk ze sebe přeci jen vydá nejvíc, když už jde do tuhého.