Tokio

Amai Hachimitsu

A tak tam tak postávala a poslouchala rozhovor těch dvou. Ten zvláštní muž poté poukázal na Amai a Yasujiho, jako na Mebatakiho studenty. Dokonce si je i prohlédl. Jeho pohled Amai naháněl husí kůži. Samozřejmě i hned sklonila pohled. Rozhodně neměla v plánu trénovat dál jako Yasuji, dokud se to tady celé nevyřeší. Nejspíš by před tím mužem ani nedokázala pořádně zamířit, jak rozházená a vystresovaná by byla.

Yasuji

Přestal s tréninkem, stejně to teď nemělo cenu. "Idomizu, jen jdi, mě a tuším že ani Amai to vadit nebude." Řekl a pohlédl na vystresovanou Amai. "To bude dobré." Snažil se aby to vyznělo opravdu hezky. Pak si pořádně prohlédl toho muže, který je přišel otravovat. "Nezdržíte nám ho dlouho, že ne?"

Idomizu/Mebataki

"Můžeme to vyřešit hned. Studenti mohou zatím trénovat." V tu chvíli se ozval i Yasuji s tím, že ho tu vlastně vůbec nepotřebují. Na chvíli se odmlčel. Amai stála nečinně a nejspíš pozorovala to, co se dělo, naopak Yasuji se nenechal rušit. Bylo vidět, že jeho žáci jsou každý úplně jiný.

Yasuji -> Šaška jsi ze sebe neudělal, i další šíp letěl celkem přesně, možná dokonce ještě blíž než ten první. Cítil jsi ale docela jasně, jak tě výroba šípů postupně oslabuje. Ovšem ještě stále jsi měl energii na nějaké další, aniž by ses musel být, že to dopadne špatně.

Amai Hachimitsu

No jí samozřejmě vadilo, že měl Mebataki odejít. Ten druhej student se jí totiž vůbec nelíbil. Amai sice s vlídným úsměvem přikývla na jeho slova, ale stejně měla strach.
Jen si vyřiďte, co potřebujete..
Pravila nakonec potichu. Ovšem hned co to dořekla, tak odvrátila pohled. Yasuji trefil cíl ještě lépe, než napoprvé. To Amai dost vyděsilo, byla to pouze náhoda, nebo se opravdu už tolik zlepšil hned na druhý pokus? Dokáže to i ona? No Amai v tu chvíli hlavou přelítalo spousty myšlenek, což nebylo zrovna dobré. Rukou tedy pevně sevřela malého medvídka pandu, co má na náramku. Zavřela oči a představila si, jak leží někde na louce se spousty květinami v náručí veliké plyšové, ale přesto živé, pandy. Když už se uklidnila, tak sama pozvedla ruku a vyvolala opět luk. No, pokusila se zopakovat přesně stejný postup jako předtím. Opět vypustila tedy šíp během výdechu.

Yasuji

Pořádně se podíval kde jeho šípy skončili. Vůbec to nebyl špatné a Yasuji na sebe byl patřičně hrdý, ale šlo vidět, že má ještě co dělat. Když Amai vystřelila svůj druhý šíp a vydechla, Yasuji se na ni podíval. "Paráda." konstatoval. Chvíli si v hlavě opakoval svůj poslední výstřel. Posadil se na zem a zavřel oči. Snažil se představit si to úplně přesně a přijít na to co by měl zlepšit. Když už se mu zdálo, že si zopakoval každý krok, zvedl se a soustředil se na vyvolání luku. Tentokrát nezavíral oči, ale díval se, jak se šíp formuje. Dal si na ně záležet, pokusil se o to, aby byl o něco tenčí než ten předtím. Dal sis ním práci a trvalo to strašně dlouho. Už předtím cítil, že se unavuje. Ještě by se ale na pár šípu zmohl. Teprve po vytvoření šípu na chvíli zavřel oči a postavil se tak, jak mu Idomizu ukázal. Otevřel oči, zamířil a vyslal poslední šíp k terči. Zůstal v pozici, ve které vystřelil šíp a sledoval ho se zatajeným dechem.

Mebataki/Idomizu

"Dobrá. Nebudeme pryč dlouho. Zatím zkoušejte střílet co nejvíce šípů co nejrychleji za sebou," zadal vám úkol. Obě vaše poslední střely byly úspěšné a téměř do středu, takže odcházel spokojený s vašimi výsledky. On i druhý Quincy zmizeli ve dveřích.

Amai Hachimitsu

A-ano..!
Přikývla na Mebatakiho rozkaz. Byla maličko nervózní z toho, že má trénovat pouze s tím chlapcem.
Vystřelit co nejvíce šípů za sebou a rychle..
Pomyslela si. Věděla, že to bude velice obtížné, ale hlavně velice namáhavé. Nejspíš by se teď hodilo umět to, na co Mebataki upozorňoval minulý trénink. Pohlédla na onu pochodeň z reiatsu. Došla blíže k ní, zavřela oči a začala se pokoušet navázat jakési spojení. Chtěla pocítit tu sílu a použít ji, aby mohla déle trénovat. Navíc, by ji to nejspíš trénink i rapidně urychlilo. A tak tedy stála pod tou pochodní a pokaždé, kdy ji přišlo, že to reiatsu ucítila a podařilo se jí navázat spojení, tak zkusila vyvolat luk a šíp. Ale nevystřelila, pouze zkoumala, jestli je to jednoduší a méně vyčerpávající.

Amai -> Po pravdě zatím ti to vůbec lehčí nepřipadalo. Sice tvorba luku a šípu nečerpala tolik tvoji energii, jenže soustředění na to, aby tu energii nabrala odněkud jinud, bylo taky namáhavé. Ovšem bylo jasné, že kdyby se to dalo naučit přes noc, nebylo by to umění. Dobré ale bylo, že už jsi to s trochou soustředění dokázala udělat a už jsi také poznala, na co zhruba spotřebováváš svou energii a na co energii z okolí.

Yasuji

Pustil se do toho, co mu Idomizu nakázal. Snažil se k tvorbě šípů využívat i louče kolem. Mělo jich být co nejvíc, proto se s nimi Yasuji tolik nepáral. Tvořil je co nejtenčí a snažil se do nich dát reiatsu co nejmíň, hlavně aby udrželi svůj tvar a našli svůj cíl, teď na poškození moc nezáleželo. Yasuji byl, už tak dost vysílený z předchozí části tréninku.

Amai Hachimitsu

Připadalo ji, že tomu možná maličko porozuměla. Ale věděla, že bude muset ještě hodně dlouho a pilně trénovat, aby se to dokázala naučit. No ještě nějakou chvilku to zkoušela. Poté se ji ovšem v hlavě zobrazila myšlenka na Mebatakiho, jak vlítne do dveří a spatří Amai dělat něco jiného, než zadal. A dokonce zvýšil hlas. No to Amai skoro položilo na kolena. Raději na to tedy přestala myslet a začala dělat, co jí Mebataki nařídil. Stoupla si proti terči a vyvolala luk. Prvně si jen tak ve vzduchu udělala cvičný pohyb, jaký dělá při vyvolání šípu. No a pak se tedy dala do toho, zkusila jich co nejvíce za sebou a přitom se pokoušela mířit do stejného místa.

Yasuji, Amai -> Trénovali jste notnou dobu a oba jste měli střídavé úspěchy. Měli jste dojem, že jste se vylepšili a že už víte líp, co a jak, ale stejně to bylo vyčerpávající. Nakonec už ani jeden z vás nedokázal vyvolat luk ani šíp, jak jste byli unavení, a Mebataki s tím druhým pořád nešli.

Amai Hachimitsu

Znavená se opřela o stěnu za ní. Pomalu se po zádech svezla, než lehce dopadla na zadek. Rukama si objala a přitáhla nohy k tělu, hlavu si opřela o kolena a rychle vydechovala. Kapička potu ji mezitím pomalu jela po spánku dolů. Byla opravdu unavená, ale měla ze sebe skvělý pocit! Dnešní trénink jí dal opravdu hodně a ona už se nemohla dočkat dalšího. Jen doufala, že tam s nimi bude Mebataki..

Amai -> I když jsi už přemýšlela o dalším tréninku, teď jsi na něj rozhodně neměla sílu. Venku už se pomalu stmívalo. Nemohla jsi uvěřit, že den už pravdu celý uběhl! Mebataki a ten druhý byli pryč už pár hodin.

Amai Hachimitsu

Nevěděla, zda-li má stále čekat na Mebatakiho a toho druhého muže. Byla tu už několik hodin a oni se stále nevraceli. Mohlo se snad něco přihodit? Mohl onen muž něco udělal Mebatakimu?! Amai začala panikařit. Poněkud namáhavě se zvedla a rozhlédla se po celé místnosti.
Mebataki..
Zašeptala do tmy.
Ne, není možné, aby se mu něco stalo! Mebataki byl velice silný! Nelze mu tam snadno ublížit..
Ujišťovala sama sebe. Viděla, že zde už sama nic nezmůže a že má už docela hlad. Vydala se tedy bez jediného slova do sprchy, zde přijde aspoň na jiné myšlenky. Po sprše se převlekla ve svém pokoji do čistého a dala si něco málo k jídlu. Poté si vzala do ručky jeden džusík a vydala se zpátky na cvičiště. Doufala, že už tam Mebataki bude.

Amai -> Mebataki tam nebyl, ale právě tam mířil a ty jsi ho potkala na chodbě při cestě tam. "Amai-san. Už jsi skončila s tréninkem?" zeptal se neutrálním tónem. Ten druhý muž s ním už nebyl a bylo těžké poznat, o čem spolu mluvili nebo co dělali. Ovšem zdálo se ti, že vypadá vážně a zamyšleně, tedy víc než normálně.

Amai Hachimitsu

Pohlédla na Mebatakiho. Nedokázala se ubránit úsměvu, když viděla, že je Mebataki v pořádku. Poté se ji však zeptal, pokud už skončila s tréninkem. Nahodila smutný výraz a pohlédla do země.
O-omlouvám se..nedokázala jsem už vyvolat více šípů..
Pravila a pravou rukou si chytila levou ruku v místě přibližně za loktem. Cítila se maličko trapně, možná je opravdu slabá a Mebataki s ní zde ztrácí čas. Nakonec pobrala všechnu odvahu a pohlédla na Mebatakiho, všimla si jeho ustaraného výrazu.
Sta...
Maličko výš jí ujel hlas. Jemně si odkašlala.
Stalo se něco?
Zeptala se nakonec ustaraně. Trošku se jí motala hlava, že vůbec dokázala takhle pokračovat v konverzaci.

Mebataki

přikývl.
"V pořádku, účelem tohoto tréninku je dojít až na konec sil. Časem zjistíš, že každým dnem vydržíš o něco déle," informoval tě a znělo to trochu jako pochvala. Na tvou druhou otázku chvíli neodpovídal, ale nakonec se dokonce usmál, i když to vypadalo trochu nuceně. I on měl rozhodně co trénovat a to právě zvedání koutků úst, tyhle jeho svaly byly očividně zanedbané.
"Stalo, ale neměl strach, Amai-san. Není to nic zlého a zatím to na našich plánech a tréninku nic nemění," odpověděl. Nebylo to zrovna uklidňující, i když si to nejspíš neuvědomoval.

Amai Hachimitsu

Pouze přikyvovala na slova Mebatakiho. I jí samotné, to znělo trochu jako pochvala, takže už se necítila tolik špatně. Poté se však maličko zarazila, když se Mebataki trochu nuceně usmál. Ujistil jí ovšem, že se nic neděje. Neznělo to moc přesvědčivě, ale musela v Mebatakiho věřit.
Do-dobře..
Odpověděla a sama nahodila milý úsměv. Lehce přitom naklonila hlavu, no bylo to prostě kawai.

Mebataki

chvíli beze slova koukal na Amai.
"Teď si odpočiň, abys načerpala sílu na další trénink. Máte s Yasujim samozřejmě volný pohyb kdekoli chcete a vše, co je tady, je vám k dispozici," pronesl nakonec.

Amai Hachimitsu

Koukala poměrně ustaraně na Mebatakiho. Vypadal, že o tom nechce déle povídat a tak byl asi čas, aby odešla.
Děkuji vám za dnešní lekci..
Pravila a trošku rozpačitě se uklonila. Poté se bez dalšího slova nebo pohledu otočila a šla směrem od Mebatakiho. Už tohle chtělo hodně přemáhání, kdyby na něj poté měla ještě pohlédnout, tak možná omdlí! No rozhodla se jít na čerstvý vzduch a tak tedy vyrazila na tu menší zahrádku. Bylo smutné, pozorovat tolik uvadlých květin. Chtělo to změnu a to rychle. Začala se rozhlížet po nějaké kůlně s nářadím, studně s vodou a dalších potřebných věcech.

Amai -> Mluvit o "zahrádce" a "květinách" bylo velice eufemické. Za starým domem se rozrůstala malá džungle plevelu, popínavých rostlin, přerostlých keřů, suchých stromů a ostnatých šlahounů. Uprostřed toho jsi viděla kousek malé, zarostlé rezavé pumpy. Vzadu u vysoké zdi obrostlé mechem, se pomalu rozpadalo a trouchnivělo něco jako dřevěná kůlnička.

Amai Hachimitsu

Věděla, že tady bude asi opravdu hodně práce. Ale bude to dobré, zajít sem každý den po tréninku a něco vlastně tvořit. Navíc si takhle u kytiček později pěkně odpočine. Nejprve to bude chtít vytrhat všechen ten plevel, což bude asi pěkná mravenčí práce. Rozhodla se tedy dojít k té kůlničce a opatrně otevřít dveře. Chtěla totiž nějaké rukavice, nebo menší motyčku na ten plevel.

Amai -> Kůlnička vypadala docela zchátrale a když jsi se pokusila otevřít dveře, hrozně to zaskřípalo a tobě na hlavu spadl nějaký bordel, pravděpodobně pavučiny, nějaké ztrouchnivělé dřevo a tak. Uvnitř byla tma přerušovaná pruhy světla, které pronikaly mezi prkny zvenku. Viděla jsi tam nějaké rezavé nářadí, možná i použitelné, ale celé zapředené starými i novými pavučinami.

Amai Hachimitsu

Pavučiny jí maličko děsily. Ale Amai byla statečná a dokázala do kůlničky vejít. Pohlédla na to staré nářadí. Vypadalo to, že ho lze ješzě používat. Ale co ty pavučiny? Měla si stáhnout mikinu a vytvořit takovou elegantní rukavičku z mikiny? Ale to by si jí zašpinila od té pavučiny. No bylo asi jasné, že se bude muset s tou pavučinou poprat. Došla tedy k tomu nářadí, pozvedla uakzováček pravé ruky a začala pavučiny trhat jako kordem! Když už jí to přišlo dost, tak s lehce zkrouceným obličejem doběhla ven, kde si začala prst o trávu utírat. No ale nářadí se jí přece jen povedlo vytáhnout! Teď ještě zkusit se podívat po nějakých gumových rukavičkách..